Strana 30
30 HISTORIE
Jak se kalil na Ukrajině hlad
Organizovaný sovětský hladomor připravil oživot asi čtyři miliony Ukrajinců
Když politici v pohnutí
nad aktuálním děním
přijímají manifestační
historické deklarace,
rodí se zpravidla
kýč. Ale iniciativa
českých poslanců,
kteří nedávno
označili stalinský
hladomor na Ukrajině
v letech 1932 a 1933
za genocidu, není
bez významu. Pokud
nám připomněla,
že politika Moskvy
vůči Ukrajině se drží
shodných motivů,
nezbývá než vzít „kýč“
na milost.
Ukrajina se k plnému národ-
nímu a politickému sebe-
vyjádření probudila ve víru
celoruské revoluce roku
1917. Bolševický převrat ale
přehodil výhybku k drastic-
ké občanské válce a nakonec
obnově velkého Ruska, kte-
ré se svrženými Romanovci
zmizelo ze scény jen na čty-
ři roky.
Od počátku dvacátých let
minulého století byli bol-
ševici novými strážci rus-
ké velikosti. Jejich snem nic-
méně byla světová revolu-
ce. Její plameny v Evropě byly
nedávno zadušeny a vlád-
ci Kremlu se ocitli v izola-
ci. Sovětský svaz nemohl
být skutečně „proletářský“,
dokud 80 procent jeho popu-
lace tvořili zemědělci a prů-
myslová základna byla slabá
a zaostalá. Navíc šlo o mno-
honárodnostní celek stme-
lený pouze bodáky Rudé
armády a zlopověstné Čeky.
Nadechnutí, které pro-
to svým sovětským podda-
ným po období rudého tero-
ru a války na necelé deseti-
letí dopřáli, bylo ústupkem
z nouze – nikoli zběhnutím
od revolučních praporů.
Klamavě vstřícná byla
nyní sovětská národnost-
ní politika, která se „Neru-
sům“ po staletích carské-
ho útlaku musela jevit jako
naplnění jejich dávných aspi-
rací. Lenin za občanské vál-
ky pochopil sílu nacionalis-
mu malých národů a nahlé-
dl, že bez zohlednění jejich
tužeb se sovětský systém
nemusí dlouho udržet. Ukra-
jinští komunisté planuli pro
Marxo vo učení a zároveň byli
vace rolníků a zmatky plynou-
cí z kolchozního experimentu,
jehož manažeři se rekrutova-
li z městských kádrů a země-
dělstvím byli nepolíbeni. Taž-
ná zvířata jako zdroj nezbyt-
ného hnojiva byla buď vybí-
jena pro okamžitou spotřebu
masa, nebo hynula na nemo-
ci v necitelných velkochovech.
Slíbená zemědělská technika
selhávala, pokud vůbec něja-
ká dorazila. Ale primární roli
sehrála výsadní role Ukraji-
ny a Ukrajinci obývané Kubá-
ně jako hlavního rezervoá-
ru celého SSSR. V roce 1931
Stalin již věděl, že na mno-
ha místech panuje hlad; ukra-
jinské oblasti se ale na roz-
díl od ostatních míst snížení
povinných kvót na odvod obi-
lí nedočkaly. Ačkoli počátkem
třicátých let rok od roku výno-
sy klesaly, požadavky stá-
tu byly stupňovány k ne únos-
nosti. A neúnosnost začína-
la tam, kde byly zabavovány
i rezervy a osev.
Stalinova nenávist
V roce 1932 již nešlo neuspo-
kojivý výtěžek svádět na kula-
ky – kolektivizace zeměděl-
ství byla již dovršena. Avšak
kulak v režimním podání
nebyl bytostí z masa a krve.
Měnil podoby a nyní působil
„vskrytu“ uprostřed kolcho-
zů, aby „sabotoval“ vzneše-
ný plán. Hladovění přerostlo
na jaře toho roku v hladomor
a ve městech se začaly obje-
vovat venkovské děti odlože-
né svými rodiči, aby se zvýšila
jejich šance přežít.
Zatímco komanda kom-
somolců a stranických aktivis-
tů přepadala hladovějící vesni-
ce ve snaze nalézt zadržovanou
sklizeň, po stranické linii běže-
ly neúprosné čistky. Kdo ne dřel
kůži z těch pod sebou, risko-
val krk. Stalin měl však ocelo-
vé srdce. V srpnu 1932 se v sou-
kromém dopise vyznal ze svých
obav, že váznoucí dodávky jsou
dílem rozvětveného naciona-
listického spiknutí. „Hrozí, že
XX.
OSUDY
STOLETÍ
hrdými nacionalisty; stranic-
ké řady se nyní plnily etnic-
kými Ukrajinci, v ukrajinšti-
ně vycházely stovky novi-
nových a literárních titulů
a v Charkově poprvé zazněla
Einsteinova teorie relativity
přednesená v jazyce Ševčen-
kově.
„Domorodé“ elity byly
účinně zapojeny do upevně-
ní dosud vratkého komuni-
stického režimu a totéž pla-
tilo i pro tržní princip, kte-
rý charakterizoval takzvanou
Novou ekonomickou politi-
ku. Ukrajinská vesnice pro-
to zažívala po letech nezměr-
ného utrpení šťastné obdo-
bí. Na konci dvacátých let
byla bohatší než kdy dříve,
lépe živená a úměrně tomu
sebevědomá. Šok, který měla
vzápětí zakusit, bez toho-
to předešlého vzestupu nelze
pochopit.
Boj proti kulakům
Hladové hrůzy, které tou
dobou již čekaly za dveřmi,
nebyly na ukrajinské půdě
ničím neznámým. Navštívily
ji už v důsledku občanské vál-
ky a sucha, ale nejvíce tehdy
zasáhly centrální oblasti Rus-
ka a Povolží, které byla úrod-
ná Ukrajina Moskvou donu-
cena sanovat na úkor vlast-
ních hladovějících. Tento prv-
ní hladomor raných dvacátých
let, o němž ve své době podal
cennou svědeckou zprávu jis-
tý Vidkun Quisling, nepo-
stradatelný pracovník Nanse-
novy humanitární akce, sta-
čil odhalit bezohledně kořist-
ný poměr apoštolů revoluce
k obilnici Evropy.
Nyní Stalin, který právě
vyšel vítězně z klání o ovlád-
nutí strany, ukončil éru tak-
tických kompromisů a vrátil
do hry autentický obsah bolše-
vické revoluce: drastické zná-
silnění venkova a prudký náběh
k mohutné industrializaci
sovětského státu. Doposud svo-
bodně hospodařícím rolníkům
měla být nasazena ohlávka,
aby mohl být živen preferova-
ný těžký průmysl a město zmo-
hutnělo na úkor vesnice.
První zastávkou na ces-
tě k tragédii byla kolektivizace.
Stát donutil sovětské rolnic-
tvo odevzdat své síly, majetek
i životy velkým hospodářským
celkům – kolchozům. Útok
na odvěký způsob života rolní-
ků byl obzvlášť citlivě vnímán
právě na Ukrajině s její tradicí
emancipovaného a prosperují-
cího venkova. Neboť těch, kdo
mohli živořením v kolchozech
pouze ztratit, zde byla napros-
tá většina. Kolektivizaci pro-
vázela regulérní občanská vál-
ka. Mnozí horliví soudruzi pla-
tili životem v kampani proti
„kulakům“ – úspěšnějším rol-
níkům požívajícím autority –
proti nimž byla štvána vesnic-
ká chudina.
Spirálu hladu začalo roztá-
čet několik zlomocných fak-
torů. Byla tu celková demoti-
Ukrajinu ztratíme,“ uzavíral.
A ta měla být vzhledem ke své-
mu významu a bezmála středo-
evropské poloze výkladní skří-
ní a zároveň nárazníkem proti
„imperialistům“.
Stalinova zuřivost přerost-
la v nelítostnou válku s ukra-
jinským venkovem. Pokud
za sabotážemi dodávek stá-
lo spiknutí, pak samotní hla-
dovějící podle této militant-
ní dialektiky byli jeho pěšáky.
A bylo snad náhodou, že šlo
právě o Ukrajince? Nespouta-
ná provincie, na jejímž úze-
mí se odehrálo nejvíce vzpour
proti kolektivizaci, muse-
la dostat lekci tím spíše, že
zosobňovala dvojí výzvu: tu
národnostní i tu rolnickou.
Oba světy Stalin nenáviděl.
Pakliže hlad napřed bezohled-
nou politikou zavinil, nyní
jej na Ukrajině páchal. Ješ-
tě nikdy v dějinách nepřeros-
tl zločin z nedbalosti ve zločin
z nejtěžších – genocidu.
Pomalé umírání
Od listopadu 1932 nabyla tato
kárná výprava kvalit děsi-
vého plánu. Kolchozy, kte-
ré se pro neplnění kvót ocit-
ly na tzv. černých deskách, byly
neprodyšně odděleny od světa.
Byly odříznuty od zásobování
i elektrického proudu a zaslí-
beny tichu a tmě. V lednu 1933
obdržely stranické orgány
direktivu O zabránění maso-
vému vyjíždění hladovějících
vesničanů Ukrajiny a severní-
ho Kavkazu, v níž byl uprch-
lický proud ze zasažených
oblastí sváděn na „nepřáte-
le sovětské moci, esery a agen-
ty Polska“. Miliony lidí byly
odsouzeny k pomalému umí-
rání ve svých domovech, aby
svým „skuhráním“, jak to Sta-
lin nazval, neobtěžovali v lépe
zásobených městech. Za tyto
bludy zaplatily více než čty-
ři miliony Ukrajinců tu nejvyš-
ší cenu, nepočítaje v to statisí-
ce obětí deportací na mrazivou
Sibiř a justičních i mimosoud-
ních vražd.
Hladomor řádil i jinde.
Například v Kazachstánu
redukoval tamní populaci
o 40 procent. Avšak Kazaši
na rozdíl od Ukrajinců neumí-
rali podle plánu. Takového,
jaký v listopadu 1933 s uspo-
kojením zhodnotil druhý
tajemník ukrajinské komunis-
tické strany Pavel Postyšev:
„Není pochyb o tom, že bez
likvidace chyb v uskutečňo-
vání národní politiky strany,
bez rozdrcení nacionalistic-
kých elementů, které se
uhnízdily v různých odvět-
vích sociálního budování
na Ukrajině, by nebylo mož-
né likvidovat zaostávání
jejího zemědělství.“
DAVID SVOBODA
historik aukrajinista
FOTO: ARCHIV
Hladomoru na Ukrajině padly za oběť více než čtyři miliony lidí.
Ukrajinský
venkov se ze
všech oblastí
Sovětského
svazu nejvíce
bránil
kolektivizaci.
Stalin mu
proto vyhlásil
nelítostnou
válku, takže
ozbrojené
jednotky
zabavovaly
i obilí
připravené
na setbu.
Vesničané se
pokoušeli ode-
jít do měst,
kde byla větší
šance na pře-
žití. Byly zazna-
menány pří-
pady, kdy vha-
zovali své děti
do projíždě-
jících vlaků.
I v tom jim však
sovětské úřady
zabránily.
FOTO: ARCHIV