Strana 22
22 KULTURA
Návrat kytaristy
Johna Fruscianteho je
jednou z mála dobrých
zpráv nové desky Red
Hot Chili Peppers.
Méně zapomenutelné
však jeho zásluhou
album Unlimited Love
nakonec přece jenom
není.
PAVEL KUČERA
spolupracovník Týdeníku FORUM
Už se z toho mezi kaliforn-
skou rockovou skupinou Red
Hot Chili Peppers a jejími
fanoušky stává tak trochu
hra. A dost možná by se na
to daly uzavírat sázky: Bude
se nahrávání jejich příštího
alba účastnit i geniální kyta-
rista John Frusciante, kte-
rý s nimi natočil jejich nej-
zásadnější nahrávky, nebo
za něj zaskočí náhradník
(z poslední doby tedy zejmé-
na Josh Klinghofer)? Zatím-
co na předchozích dvou des-
kách I’m With You (2011)
a The Getaway (2016) pla-
tilo za B (a obě alba i vinou
toho spíše propadla), v letoš-
ním roce se fanoušci koneč-
ně dočkali a platí varianta A.
Výsledek, jímž je album Unli-
mited Love, však napovídá, že
je to vlastně čím dál více jed-
no. „Papričky“ mají to nej-
lepší dávno za sebou a nic
moc nového ani zářného už
do svojí diskografie nevná-
šejí bez ohledu na to, kdo
u nich zrovna drží kytaru
pod krkem.
Vydřený úspěch
Bývaly však časy, kdy tahle
čtveřice velmi zásadně měni-
la pravidla hry a do žán-
ru rockové hudby přináše-
la věci, které tehdy byly zce-
la nové, revoluční, divo-
ké a neslýchané. Na začátku
90. let Red Hot Chili Peppers
patřili k předním předsta-
vitelům toho, čemu se teh-
dy říkalo trochu mnohoznač-
ně crossover, tedy mixu vli-
vů rocku a metalu s prvky
black music, zejména s fun-
kem a rapem. Podobně jako
to tehdy s velkým úspěchem
činili rovněž velmi populár-
ní Faith No More, The Living
Colour, případně Infectious
Grooves. Úspěch Red Hot
Chili Peppers se však nezro-
dil přes noc, právě naopak.
Skupina, která vznikla v roce
1984 v Los Angeles, si jej
poctivě vydřela a jejich první
čtyři desky prakticky zapad-
ly, na čemž nic neměnilo ani
to, že druhé album Freaky
Styley (1985) jim produko-
val jeden z kmotrů funku,
zakladatel skupin Parliament
a Funkadelic George Clin-
ton. Schválně si některou
z nich zkuste pustit na Spo-
tify a garantuju vám, že ve
většině písní dnešní hvěz-
dy stadionového rocku sot-
va poznáte, a to včetně zpě-
vu jejich frontmana Antho-
nyho Kiedise.
Páté album Mother’s Milk
z roku 1989 s nimi už sice
natočil tehdy devatenáctile-
tý kytarista John Frusciante,
který nahradil zakládajícího
člena Hillela Slovaka poté,
co ten o rok dříve zemřel na
předávkování, ani tahle des-
ka však žádný hit nepovi-
la, ačkoli už tu jsou zárod-
ky toho, čím skupina nako-
nec rozkopla dveře showbyz-
nysu – tedy skvělá rytmika,
invenční kytara, frackovství
a sex-appeal. Vše se však
změnilo v okamžiku, kdy
čtveřice nahrávání dalšího
alba Blood Sugar Sex Magic
(1991) svěřila do rukou pro-
ducenta Ricka Rubina, tedy
chlápka, co prokázal obří
talent pro míchání bílé a čer-
né hudby už na debutové
desce Beastie Boys Licensed
To Ill (1986). Výsledná deska
doslova explodovalo dvěma
hity, funkovým výplachem
Give It Away a feťáckou bala-
dou Under The Bridge, kte-
ré MTV hrálo do omrzení,
a nový fenomén byl na svě-
tě. Nebyla to však jen otázka
dvou hitů, deska Blood Sugar
Sex Magic je i přes svou sto-
páž bezmála 80 minut od
Cesta do zapomenutí
Kalifornská kapela Red Hot Chili Peppers má nové album
začátku do konce nakažli-
vě taneční, smyslná, někdy
melancholická, občas vylo-
žené přisprostlá, ale přede-
vším muzikantsky naprosto
dokonalá.
Element jménem
Frusciante
Kolo se však velmi záhy
polámalo, když Fruscian-
te skočil šipku do drog a na
další desce One Hot Minu-
te o čtyři roky později si sku-
pina musela opět poradit bez
něj. A přestože na ní hos-
tuje jiný fenomenální kyta-
rista, Dave Navarro z legen-
dární kalifornské skupiny
Jane’s Addiction, i přes hit
Aeroplane, baladu My Friends
nebo skvěle funkující pří-
běhovku Walkbout fanouš-
ci mrmlali, že to není ono.
Frusciante se totiž uká-
zal být zásadním elemen-
tem, který je schopen pul-
sující basu Michaela Bal-
zaryho zvaného Flea (tedy
Blecha), nařachané bicí Cha-
da Smithe a charakteristic-
ký nosový zpěv Anthonyho
Kiedise pozvednout o úro-
veň výš. Znovu se to potvr-
dilo s alby Californication
(1999) a By The Way (2002),
na něž Frusciante poté, co se
vyhrabal z nejhorších dro-
gových problémů (a natočil
několik sólových alb), zno-
vu dodal svoje chytlavé riffy
i vzdušná sóla.
Ovšem že ani Frusci-
ante (a dokonce ani Rick
Rubin, který od roku 1991
s kapelou pracuje na kaž-
dém albu) není zárukou
toho, že to dopade dobře,
bylo zřejmé na dvojalbu Sta-
dium Arcadium (2006). To
sice formálně zní jako deska
od Red Hot Chili Peppers,
ani přes svoji dlouhatán-
skou stopáž však neobsa-
huje prakticky nic, k čemu
byste měli chuť a důvod
se vracet. Po něm si Frusi-
cante opět sbalil raneček
a skupině dal podruhé sbo-
hem. O dvou albech s jeho
nástupcem Joshem Klingho-
ferem, která následovala,
byla řeč v úvodu a to je taky
asi vše, co je potřeba k nim
říci. Teď je tedy Frusciante
zpět. Ovšem na výsledku to
zase tolik nemění.
Usazené papričky
Nová deska Unlimited Love
dostává svému názvu a na
velké ploše nabízí převážně
klidnější písně, což je zcela
pochopitelné. RHCP jsou
dnes skoro šedesátníci,
a kdyby hráli něco podobně
švihlého, jako byly skladby
z Freaky Styley, navíc
s fuseklí na penisu (jak byli
vyfoceni na obalu), byli by
směšní. Ale přestože Chad
Smith má pořad pevný úder,
Fleovy prsty stále běhají po
hmatníku basy jako neuro-
tický pavouk, Kiedisův hlas
neztrácí tu sympatickou
umečenost a Frusciante ví,
jak vystavět skvělý rif, je
smutnou pravdou, že skupi-
na už vlastně nemá co říci.
Minimálně tedy nemá co říci
nového. Ať už vezmete
jakoukoli skladbu z nové
desky, v drtivé většině přípa-
dů v diskografii kapely
najdete jí podobnou, ale lep-
ší. Trochu netradičně zní
snad balada Not The One, ve
které můžeme vedle táhlých
zvuků kytary slyšet i jemné
piano, nebo skladba Bastards
Of Light, psychedelický rock
à la Flaming Lips a je tu
i závěrečná Tangelo, jež stojí
pouze na zpěvu a doprovodu
akustické kytary. Ale to je
skutečně málo a přiznejme
si, že jsme čekali víc. Jako
připomenutí toho, že tahle
kapela, která příští rok oslaví
čtyřicet let existence, stále
žije, hraje a tvoří, to jistě
fungovat může. Album lze
brát i jako pozvánku na
jejich nadcházející turné
(které se Praze bohužel
vyhne). O tom, zda si z něj
budeme za deset nebo dvacet
let notovat nějakou skladbu,
podobně jako to bylo v pří-
padě písní Give It Away, Scar
Tissue, Suck My Kiss, Califor-
nication nebo Zephyr Song,
však silně pochybuji.
Red Hot Chili
Peppers ve své
nejslavnější
sestavě - tak,
jak se objevují
na své albové
novince: zleva
baskytarista
Flea,
kytarista John
Frusciante,
bubeník Chad
Smith a zpěvák
Anthony Kiedis
FOTO: PRESS HERO
FOTO: ARCHIV