Strana 14
ClassiC RoCk14
Lovec alovený:
Eddie ajeho
„chlebodárce“
Steve Harris
IIron Maiden měli své
elasťákové období…
Smoke on the Water nebo Highway Star
člověka dostanou hned napoprvý. Takže
když jsme sAdrianem začali psát společně,
bylo přirozený, že jsme tíhli spíš
ktakovýmvěcem.
“
Steve Harris měl samozřejmě
omuzice, kterou by jeho kapela
měla hrát, své vlastní představy.
Tah na branku vítal, melodie
jakbysmet, ale pokud netvořily
součást komplexnější kompozi-
ce, neměly pro něj cenu. Harris
nikdy nepsal singlové hity, měl
rád komplikovanou progresiv-
ní muziku. Důkaz přinesl už
eponymní debut kapely zroku 1980, na
který Steve zařadil sedmiminutový opus
Phantom of the Opera. Od něj vedla přímá
linka kpecce Hallowed Be Thy Name zalba
The Number of the Beast akepickému finále
To Tame aLand na Piece of Mind, protože
všechny tyto monumentální kusy napsal
právě Harris. Jako zakladatel kapely, její
lídr aklíčový skladatel hodlal ’Arry, jak mu
všichni spoluhráči (svýjimkou Dickinsona)
říkali, zajistit, že Iron Maiden nikdy nese-
jdou zcesty za rychlým, tvrdým atech-
nicky nadupaným heavy metalem, který si
oblíbily zástupy jejich fanoušků.
Pařba na ostrově
Časté změny vsestavě (kapela vletech
1980–1982 vyměnila kytaristu, zpěváka
abubeníka) by méně úspěšným tělesům
zničily kariéru, Iron Maiden ale hnaly
dálavýš. Harris se sdeskou Piece ofMind
rozhodně nemýlil, teď už stačilo jen navá-
zat na ni něčím přinejmenším stejně dob-
rým či ještě lepším. Nešlo osnadný úkol,
ale baskytarista si odmítal připustit,
že by on nebo jeho spoluhráči byli
pod tlakem. „Lidi pořád mluvili otom,
vjakém jsme stresu, adnes už zřej-
mě chápu proč. Ale vté době jsem já
sám žádný stres necítil,
“ krčil rameny.
„Nebyla to arogance. Jen jsem se nikdy
netrápil tím, co jsme dělali dřív nebo
co od nás očekává okolí–manage-
ment, nahrávací společnost, promotéři,
hudební tisk... Ne, když šlo opsaní
nových věcí, vtu chvíli byly mé priority
jednoduché. Za prvé, musí se to líbit mně.
Pokud jsem došel knázoru, že muzika, kterou
jsme napsali, je dobrá, bylo mi jedno, co si
oní myslí lidi mimo kapelu. Za druhé, musí
se to líbit fanouškům. Pokud desku ocení naše
publikum, mám všechno, očem jsem snil.
Kritici si potom můžou říkat, co chtějí, mně
na tomnezáleží.
“
Adrian Smith
Hlavně nešlápnout
na vševidoucí oko:
pódium pro turné
World Slavery