Strana 35
35ClassiC RoCk
Dva odlišné světy: Mötley
Crüe na Moscow Music Peace
Festivalu, srpen 1989
„…akdyby přišla Sharon,
zamknul jsi mě vtom
pokoji ty sám!“
na pódiu vRock Candy? Koukali jste [do
publika] na ty holky? Uplně zněj šílely.
“ Tak
jsme získali Vince [Neila]–podle mě knám
dobře zapadl.
Kdy se zBoba Deala stal
MickMars?
Ještě než jsme dali dohro-
mady Mötley Crüe. Vkapele
Vendetta–hrávali jsme hlav-
ně covery–jsem si říkal Mick
Mars, Bob Deal mi krockové
muziceneseděl.
Stal se zvás jiný člověk, když
jstese přejmenoval?
Nestal, osobnost mám jen jednu.
Dvě jména, jedna osobnost.
Snažím se být ksobě ikostatním
co nejupřímnější vtom, kdo jsem.
Nehledám pozornost za každou
cenu. Stačí mi, když si poslech-
nete moji muziku, nemusíte se na
mě dívat.
Když Mötley Crüe začínali, bylo vám
devěta dvacet. Měl jste pocit, že máte
poslední šanci uspět?
Myslím, že ne. Kdyby to s„Mötley
“ nevyšlo,
zkoušel bych se chytit snějakou jinou kape-
lou. Šel bych pořád dál. Ošanci
na úspěch bych přišel ve chvíli,
kdybych začal vnitřně stagnovat.
Změnili jsme muziku
Jaké byly začátky vMötley Crüe?
Elektrizující. Poháněli jsme
se jeden druhým, jako
když se... nevím, když se
krysa krmí sýrem. Jako
jednu zprvních skladeb
jsme dali dohromady Live
Wire. Ty před ní taky ušly,
ale sLive Wire jsme měli
vruce hit.
Jak vzpomínáte na nahrávání prvního alba
Too Fast for Love (1981)?
Vprvé řadě jako na práci se [studiovým
technikem] Michaelem Wagenerem.
Michaela jsem poznal, ještě když jsem hrál
sVendettou. Při nahrávání Too Fast for Love
jsme ze začátku měli ve studiu
nějakého pitomce, který vůbec
nevěděl, co ajak, takže spous-
tu věcí pokazil. Řekl jsem
klukům oMichaelovi, pozvali
jsme ho aon nám pomohl dát
všechno do pořádku. Lidi tu
desku milovali. Dneska bydlí
Michael jednu ulici ode mě,
tak jsem ho pozval, aby pro-
dukoval imoji sólovou desku.
Chodíval jste vzačátcích Mötley
Crüe na Sunset Strip?
Vlastně ani moc ne. Kdykoli jsem
se tam náhodou objevil, hrály tam
kapely, po kterých se do roka
či dvou slehla zem. Všichni
tehdy chtěli znít jako Van
Halen. Když jsme přišli my,
dost věcí se změnilo: zvuk,
vzhled muzikantů, jejich hudba
avšechno ostatní.
Potkávali jste kapely, které
najednou zněly jako Mötley
Crüe?
Ne, že by se nás snažily přímo
kopírovat, ale ten zvuk se
dostával do povědomí spousty
lidí. Naší kapele se dařilo aspousta nahrá-
vacích společností zkoušela stejný recept.
Jenže zatímco my jsme se posouvali dál, oni
na to šli pořád postaru. Občas jsme si muse-
li vyslechnout dost žárlivýchvýlevů.
Nezamotalo vám hlavu, když vás
vzrůstající popularita vtáhla do „oka
hurikánu
“?
Ne, bylo to vpohodě. Neskutečně nás
pokaž dé nabudilo, když jsme na našich
koncertech viděli bavit se davy lidí. Na US
festivalu [vkvětnu 1983] bylo přes 300 tisíc
lidí, vylézt před nimi na pódium ahrát pro
mě zůstává životním zážitkem.
Vroce 1984 jste vyjeli na turné jako před-
skokani Ozzyho Osbournea. Jak na tuhle
zkušenost vzpomínáte?
Popravdě si toho moc nepamatuju. Možná
to, jak se sjetý Ozzy schovával umě
vhotelovém pokoji akladl mi na srdce:
Chris Polk / Alamy
Ron Galella / Getty Images
Koh Hasebe / Shinko Music / Getty Images
Čas jít znovu do akce: Mötley
Crüe během zkoušky před turné,
únor 2005