Strana 37
37ClassiC RoCk
bylo. Když jsem se postavil, celá záda mi
sevřela křeč. Určitě jste ji někdy dostal do
stehna nebo lýtka, ale tohle bylo mno-
hem horší. Občas jsem prostě zůstal
ležet na zemi, nedokázal jsem sám vstát.
Doktor, kterého mi zavolali, mi předepsal
Oxycontin ajá jsem si ho samozřejmě bral
až moc. Později jsem přešel na Vicodin
ajeden další opiát, co se jmenoval Lortab.
Chtěl jsem jenom, aby ta bolest přestala,
ale pak už jsem bez léků vůbec nemohl být.
Tyhle pilulky jsou brutální.
Bylo těžké se ztoho dostat
aodvyknout si?
Měli jsme vplánu další turné ajá
už takhle nemohl dál, tak jsem
vystřídal několik různých dokto-
rů. Kluci zkapely amana-
žer mi dost pomohli, bez
nich bych to nezvládl. Vážil
jsem pětačtyřicet kilo, bál
jsem se sednout za volant.
Podle diagnózy jsem byl
zralý na náhradu obou
kyčlí, nakonec mi vyměnili
aspoň jednu. Vnemocnici
mi na bolest dávali mor-
fium, to mi hodně pomohlo.
Po propuštění mi předepsali
něco, co působilo stejně
jako Vicodin, ale nebylo to
návykové. Dával jsem si
jednu tabletku, pak půlku,
pak čtvrtku... Trvalo mi
čtyři měsíce, než jsem se
té závislosti úplně zbavil,
ale povedlo se.
Jak to zvládáte teď?
Čtyři brufeny denně–přece jen už nejsem
mladík.
Skoncerty to nevzdávám
Mötley Crüe jste obětoval čtyřicet let živo-
ta. Nestýská se vám?
Na to je těžké odpovědět. Poslední turné mi
dalo dost zabrat, navíc jsem se chtěl věno-
vat sólové dráze. Měl jsem pocit, že pro mě
nastal ten správný čas přestat
koncertovat.
Navzdory všemu, co se mezi
vámi aMötley Crüe vposled-
ní době stalo–jste hrdý na
to, čeho jste společně dosáhli?
Rozhodně. Stěny studia, co
jsem si doma zařídil, mám
obložené našimi alby, plati-
novými azlatými deskami
amerchem zvelkých festivalů
vSan Bernardinu aMoskvě, na
kterých jsme hráli.
Nemrzí vás, že někteří vaši
kolegové zbranže došli po
letech většího uznání než vy?
Neřekl bych, že to tak je.
Chutná vám víc Coca-Cola,
nebo Pepsi? Někteří lidé mají
muziku Mötley Crüe rádi,
jiní zas tak moc ne. Nemám
stímproblém.
Uvidí vás fanoušci ještě někdy
napódiu?
Pokud moc rychle nezestárnu, na nějakou
jednorázovou akci bych si troufl. Třeba
koncertní rezidence by mohla být fajn.
Odehrál bych koncert, akdybych potře-
boval, sedl bych si na stoličku nebo židli.
Pak bych se vrátil do hotelu, odpočinul si,
pustil si nějaký horor ašel spát. Nezvládám
už dlouhé přejezdy mezi štacemi, je toho
pak na mě moc. Musel jsem se rozhodnout,
takhle to dopadlo.
Kdyby to šlo, udělal byste ve svém životě
něco jinak?
Každý hrajeme skartami, které dostaneme.
Neměl jsem moc na výběr, nestěžuju si.
Glammetalový dojezd:
Mick Mars vroce 1985
Tohohle chlápka vtemném
průchodu potkat opravdu
nechcete…
„…jo, ty tam! Už jsi dneska
poslouchal Mötley Crüe?“
Profimedia
Profimedia Profimedia