Strana 19
19ClassiC RoCk
preferuje přímočařejší rockové věci–já
je mám svým způsobem rád taky,
“ zaklí-
nal se Harris, „ale zjistil jsem, že spous-
ta našich fanoušků se stvorbou Samuela
Coleridge seznámila právě na základě téhle
nahrávky. Je fajn vědět, že hromada puber-
ťáků se díky nám zahloubala do roman-
tické poezie. Podobné to bylo spísní To
Tame aLand zalba Piece of Mind. Hodně
lidí mi potvrdilo, že po jejím poslechu šli
číst Dunu od Franka Herberta, která nás
tehdyinspirovala.
“
Svou působivost měly istaroegyptské
motivy, na kterých stál obal alba apoz-
ději ipódiová show. Dickinsonova titulní
skladba otouze po moci mezi sfingami
apyramidami inspirovala dlouholeté-
ho designéra obalů Iron Maiden Dereka
Riggse kvytvoření jeho do té doby nej-
propracovanějšího výtvarného návrhu:
Eddieho strašidelnou vizáž nahradil
starověký faraon, nehybně trůnící před
svým pouštním chrámem–povedená
paralela kpomníku megalomanie, hrou-
tícímu se do sebe jako vyhořelé Slunce.
Na pódiu šlo jen oto, jak obal alba dopl-
něný očtyřmetrového mumifikovaného
Eddieho co nejlépe oživit vtrojrozměr-
né podobě, „Jak nejlépe ztvárnit Egypt
apyramidy, abyste utoho nevypadali jako
Hawkwind?
“ předestřel tehdejší dilema
Harris. „Nakonec ztoho byla jedna znej-
lepších pódiových show, jakou jsme kdy
dali dohromady.
“
Chlapci achlapi
Dave Murray mi později řekl, že na album
Powerslave vzpomíná jako na „okamžik,
kdy jsme si poprvé uvědomili, že budeme
muset začít brát naši kariéru trochu vážně-
ji. Došlo nám, že už nejsme jen parta kluků
skytarami.
“ Během nahrávání páté stu-
diové desky kapela dokončila svoji pro-
měnu vkomando ostřílených profesio-
nálů, zchlapců se spoustou snů se stali
muži připravení si je plnit. „Cítil jsem se,
jako bychom vystoupali na vrchol hory,
“
vzpomínal na toto období Harris. „Do té
doby jsme všechny své snahy podřizovali
tomu, abychom na ten kopec zvládli vylézt.
SPowerslave jsme najednou stáli na hřebe-
ni aviděli zbytek světa pod námi.
“ Deska
Powerslave, vydaná vzáří 1984, se od Iron
Maiden jako druhá vpořadí umístila na
špici britské hitparády, aúspěch slavila
ivUSA, kde z12.místa žebříčku navázala
na milionové prodeje své předchůdky-
ně Piece of Mind. Železo bylo třeba kout
žhavé, atak se kvintet pustil do bezmála
ročního dobrodružství vpodobě turné
World Slavery–vůbec největší apravdě-
podobně také nejúspěšnější šňůry, jakou
kdy podnikl. „Po určitý stránce to bylo
to nejlepší turné, na jaký jsme kdy vyje-
li, ale zároveň to zdalších úhlů pohledu
bylo to nejhorší,
“ zamýšlel se Dickinson.
„Dalo nám dost zabrat, málem jsme tu
dřinuneustáli.
“
Sodstupem čtyřiceti let můžeme album
Powerslave ohodnotit jako úspěšnou, ikdyž
poněkud nesourodou sbírku materiálu: čtyři
absolutní eposy, čtyři průměrné vypalovač-
ky. „Myslím, že tohle album je lepší než to
předchozí,
“ hájil nahrávku Dickinson. „Vzali
jsme to nejlepší zPiece of Mind, anavíc jsme
ještě přitlačili na pilu sagresivitou jako na
The Number of the Beast.
“ Harris naopak
nahrávce určitou rozporuplnost přiznal:
„Powerslave považuji za velmi, velmi silné
album. Vidím na něm čtyři výrazné sklad-
by, kterých jsme si dost užili na koncertech:
Rime of the Ancient Mariner, 2Minutes to
Midnight, Aces High atitulní věc. No aktěm
ostatním... Třeba The Duellists mi nezní špat-
ně, je hudebně zajímavá, ale postavit ji proti
Rime of the Ancient Mariner nebo 2 Minutes
to Midnight prostě nejde. Nejedná se ovatu,
to odmítám, jen se nám zkrátka ta hitová
čtyřka extrémně povedla.
“
Album Piece of Mind tak zůstalo
Harrisovým nejoblíbenějším počinem od
Iron Maiden po další čtyři roky, dokud
vroce 1988 kapela nepřišla snahrávkou
Seventh Son of aSeventh Son. „Powerslave
mi připadala jako takový přirozený završení
tý éry sPiece of Mind aThe Number of the
Beast,
“ pokusil se ozávěrečné zhodnocení
Dickinson. „Když jsem ji ještě před vydá-
ním poslouchal, napadlo mě: ‚Jo, je to skvě-
lý album, ale nevím, kolik jich ještě vtako-
vým duchu můžeme udělat.‘ No, časem
setoukázalo...
“
Bruce Dickinson
Do střehu:
Bruce Dickinson
se vpolovině
osmdesátých let
začal věnovat
šermu
Rozcvička před koncertem:
Iron Maiden během turné
World Slavery
Ross Halfin
Alamy