Strana 41
41ClassiC RoCk
[Vestine] amísto něj nastoupil Harvey Mandel.
Nestihli jsme sním ani jednu pořádnou zkouš-
ku, ale manažer nám řekl: ‚Tohle bude největší
koncert, na jakým jste kdy hráli!‘ ‚Jasně, jasně,‘
říkali jsme si, že mluví zcesty. Ale samozřejmě
to pak byla naprosto jedinečná věc, která se
podle mě už nikdy nemůže opakovat–ikdyž
se oto pár promotérů snažilo.
“
Dění vkapele silně poznamenala před-
časná úmrtí sedmadvacetiletého Alana
Wilsona aosmatřicetiletého Boba Hitea na
předávkování drogami vroce 1970, respektive
1981. „Dodnes mě mrzí, že jsme toho ojejich
problémech věděli tak málo,
“ ztišil hlas Fito.
„Byli jsme mladí, nadšení zkaždého naše-
ho úspěchu, který jsme prožívali, amoc jsme
nekoukali okolo sebe. Alan prohrál boj sdepre-
semi, nejspíš po většinu života trpěl nějakou
chemickou nerovnováhou. Bob už předtím
zdrog mnohokrát zkolaboval na jevišti imimo
něj, takže jsme si na to tak trochu zvykli. Druhý
den ráno obvykle vstal aptal se nás: ‚Co se to,
kurva, stalo?‘ No amy jsme mu řekli: ‚Ty vole,
zase ses pěkně zřídil.‘ Ale po koncertě vklubu
Palomino dostal od kohosi zpublika lahvičku
sheroinem acelou ji šňupnul. Omdlel auž jsme
ho nedokázalioživit.
“
Navzdory mnoha ranám osudu zůstali
Canned Heat nadále funkční ajejich sesta-
vou prošlo za bezmála 60 let asi 45 členů.
„Ať se knám přidá kdokoli, musí pochopit, co
byli Alan aBob zač,
“ vysvětloval bubeník,
„aočem tahle kapela je. Je taky důležité,
aby se stakovým člověkem dalo lidsky vyjít.
Občas to bývá dost problém, protože ti nej-
lepší hráči jsou často arogantní atěžko se
snimi spolupracuje.
“
Po letech znovu rebelem
Vroce 2024 Canned Heat znovu vyrazili na
turné po USA aEvropě, kde se objevili vklu-
bech ina festivalových akcích. „Boomeři
amotorkáři tvoří asi osmdesát procent naše-
ho publika,
“ líčil bubeník, „ale stále častěji
se setkáváme smladými lidmi, kteří jsou na
naši hudbu zvědaví. Pro dvacetiletýho člověka
je návštěva koncertu Canned Heat projevem
rebelství, [smích] protože tahle muzika už se
vjejich světě přirozeně nevyskytuje. Samotnýho
by mě zajímalo, co si ti lidi myslí, když vidí
partu starých hipíků, co hraje blues se spoustou
improvizací adlouhých kytarových sól.
“
Při Fitově zmínce onáročnosti bubno-
vání jsme se nemohli nezeptat, jak to ve
svém věku zvládá? „Začínám mít problémy
snohama–občas mě chytají křeče,
“ při-
znal. „Dělám všechno pro to, abych se vyhnul
větším problémům, takže zůstávám aktivní
aberu léky. Nedávno mi bylo 78 let, kolik
lidí vmým věku tohle ještě dělá? Ale já hraju
apořád mě to baví, zvlášť když při tom zrov-
na necítím žádnou bolest. Věřím, že nás čeká
ještě spousta koncertů, ale vtomhle věku už
člověk nikdy neví–co když se zítra na pódiu
složím abude po mně?
“ Po krátké odmlce se
smíchem dodal: „Však to znáte: Muzikanti do
důchodu nechodí, muzikanti prostě umírají.
“
-
-
Classic Rock
Finyl Vinyl
-
Blind Owl-
East-West Boo-
gie
)
There Goes
That Train
On the Road
Again
“-
One
Last Boogie
-
Gema Images / Iconicpix
Canned Heat vBerlíně, duben 1976:
(zleva) baskytarista Robert Hite, kytarista
Chris Morgan azpěvák Bob Hite