EngTest

Popis testovací publikace, která obsahuje testovací vydání... <img src="x" onerror="alert('XSS PubDesc')">

Strana 64

64 ClassiC RoCk
Život je
cesta




P
řed několika lety se Myles Kennedy zhlédl ve
vyjádření, kterým Jim Carrey zvedl ze židle celý
filmový svět. Rtuťovitá hollywoodská hvězda
(avKennedyho očích zneuznaný génius) zrov-
na oznámila, že končí sherectvím: „Mám toho dost, už
jsem udělal, co jsem mohl.
“ Před frontmanem skupiny Alter
Bridge, který se celý život učil zvládat své úzkosti, jako by
se rozestoupila obloha. „Když jsem ho to slyšel říct, hned mě
napadlo: ‚Páni, ten kluk na to přišel,‘
“ vyprávěl Kennedy. „Jako
by nám všem vzkázal: Žij dneškem abuď vděčný za to, co máš.
Všechno ostatní pusť zhlavy.
“
VKennedyho jemném pohledu sostře řezanými lícemi,
které se každou chvíli rozjasní širokým úsměvem, je zvlášt-
ním způsobem skrytá podobnost
smnoha tvářemi Jima Carreyho.
Vjeden moment je to „škle-
boun
“ zMasky (1994), ochvíli
později oduševnělý nešťastník
zVěčného svitu neposkvrněné
mysli (2004). Dvě tváře umělce,
který se po svém vyrovnává
svnějšími kritiky istěmi uvnitř
sebe sama. UKennedyho se
tento proces–spolu spřitaká-
ním filozofii Bruce Leeho „být jako voda
“–projevuje na jeho
třetím sólovém albu The Art of Letting Go. „On [Jim Carrey] je
jako herec akomik velmi všestranný,
“ popisoval Kennedy snad-
šením. „Díky tomu, kolik různých oblastí dokáže obsáhnout, je
podle mého názoru jedním znejvětších umělců své doby. Sám se
snažím oněco podobného. Vtom, co dělám, se sice necítím být
ani zdaleka na jeho úrovni, ale pracuji na tom. Rád zkoumám
různé zvuky azkouším nové věci.
“
Pokud Kennedyho první dvě (do značné míry akustické)
sólové desky Year of the Tiger (2018) aIdes of March (2021)
mistrovi pomáhaly čelit jeho osobním démonům, album The
Art of Letting Go přináší zvuk spotenciálem tyto přízraky
jednou provždy zahnat. Kolekci těžkotonážních rockových
písní, které vznikly počátkem roku 2023 (svýjimkou dvou
jemně tónovaných krásněnek Miss You When Youʼre Gone
aEternal Lullaby, jež si Myles ponechal zdob debutu), oteví-
rá šťavnatý bluesový lick udávající charakter všemu, co má
následovat. Kennedy nahrávku vytvořil se svou tříčlennou
sólovou kapelou (více oní za chvíli) asdlouholetým spolu-
pracovníkem Michaelem Baskettem vproducentském křesle.
Tahle riffově ostrá azároveň baladicky zádumčivá záležitost
většinou nabízí blues tam, kde by Alter Bridge zvolili meta-
lovější postupy, ačkoli izde jsou knalezení momenty, které
jako by tvorbě Kennedyho mateřské kapely zoka vypad-
ly–třeba mohutný azároveň hbitý, Markem Knopflerem
inspirovaný riff vsinglu Say What You Will. „Cítil jsem, že je
čas přitlačit na pilu,
“ vysvět-
loval Kennedy intenzivnější
charakter desky. „Myslím,
že to do jisté míry vyplynulo
zjednoho rozhovoru, který jsem
kdysi dávno poskytl. Bavili jsme
se tehdy otom, jak přistupuji
ksólové tvorbě. Vzal jsem jako
příklad jednu ze svých rockověj-
ších skladeb [pro AlterBridge]
apoznamenal jsem kní: ‚No,
tuhle bych sólově nahrát nemohl.‘ Potom jsem si ale řekl: ‚Proč
se vlastně uzavírám sám do sebe? Dělat sólové desky by mělo
být oobjevování, ne?‘ Anajednou se mi vhlavě rozsvítila
žárovka: ‚Chci nahrát rockové album!‘
“
Čas vymaže jméno
Když na věc přijde, většina frontmanů afrontwomen–itěch
„hodných
“–je dost narcistická. Jakmile dosáhnete urči-
té úrovně, je těžké úplně se vyhnout patologické sebelásce.
Ipři dnešních skromnějších rozpočtech na zpěvákovi leží
tíha kontaktu sfanoušky, neustálého mluvení osobě (ať už
během rozhovorů, na pódiu, nebo prostřednictvím sociálních
Chuck Brueckmann / archiv Mylese Kennedyho
Pro spoustu lidí je pozemské bytí oázou radosti, Myles Kennedy místo toho bojuje súzkostmi.
Na svém novém sólovém albu The Art of Letting Go se proto učí některé věci „nechat být“
Napsala: Poly Glass
Test 1