Strana 69
69ClassiC RoCk
Eric Bell
Na třetím studiovém albu Thin Lizzy Vagabonds of the Western World se
„Phil projevil jako básník“, nechal se osvém spoluhráči slyšet bubeník
Brian Downey. Slyšte příběh nahrávky, která kapelu přenesla do nové,
daleko úspěšnější éry
Napsal: James McNair
D
louho poté, co se jejich cesty
rozešly, potkal původní kytarista
Thin Lizzy Eric Bell Phila Lynotta
při nákupech. „Šel jsem vLondýně
kolem obchoďáku 7-Eleven,
“ vyprávěl Bell,
„aco nevidím: štíhlýho, vysokýho chlápka
safrem. Tak jsem vlezl dovnitř atam Phillip
držel vjedný ruce drátěný košík avdruhý
láhev nějakýho Domestosu. Povídám mu:
‚Kurva, kdyby tě teď viděli tvoji fanoušci...‘ On
na to: ‚Co to sakra...‘ apak mě poznal: ‚Jak
se do hajzlu máš, Eriku?‘ Objali jsme se, Phil
se mi podíval do očí
apovídá: ‚Víš ty co?
Stvořili jsme mon-
strum. Na každým
mým koncertě na
mě někdo vyřvává,
ať kurva zahrajeme
Whiskey in the Jar!‘
“
Fakt, že Thin
Lizzy geniálním
způsobem přetvořili
starou irskou lidovku, se pro ně ukázal být
dvousečnou zbraní. Nealbový singl zlis-
topadu 1972 se díky 6.místu vbritském
žebříčku stal průlomovým hitem skupiny,
ale zároveň vyvolal rozpaky nad jejím
směřováním. Management kapely chtěl
jako pokračování další folkovou předě-
lávku–„Tvrdili nám: ‚Kápli jste na to,
nenechte si ten úspěch utéct,‘
“ vzpomínal
Bell–, ale Thin Lizzy se do opakování
magické formule nechtělo. Místo toho
Lynott na další singl prosadil sklad-
bu Randolphʼs Tango, ale ta beze stopy
zapadla. „Tahle písnička se mi líbila, ale
bossa nova tehdy lidi moc nebrala,
“ měl
jasno kytarista. „Sjezdili jsme skon-
certy půl Anglie avěčně jsme byli švorc.
Pokaždý, když jsme zastavili ubenzinový
pumpy, Phil kupoval za poslední peníze všech-
ny hudební časopisy azuřivě vnich hledal
nějakou zmínku otom singlu. Až po pár týd-
nech si uvědomil, že jsme tuhle šanci propás-
li–dost hluboce se ho to tehdy dotklo.
“
Třetí studiové album Thin Lizzy
Vagabonds of the Western World (1973) vešlo
do dějin jako přechodová nahrávka, která
ukázala všestrannost kapely arozvíjejí-
cí se talent jejího zpěváka, baskytaristy
ahlavního autora na poeticky-machistické
náměty skladeb.
Původní trio ve
složení Lynott, Bell
abubeník Brian
Downey se sice
rozpadlo ještě před
koncem roku, nic to
ale nemění na tom,
že „Vagabonds
“
představují stejně
podmanivou, ikdyž
od klasických nahrávek jako Jailbreak (1976)
nebo Live and Dangerous (1978) velmi odliš-
nou podobu Thin Lizzy. Abychom ale mohli
příběh této desky smysluplně odvyprávět,
musíme se vrátit zpět do Irska...
Divočina na Castle Avenue
„Žiju tady vClontarfu už dvacet let,“ tvrdil
shrdostí vhlase Brian Downey během roz-
hovoru, ke kterému jsme se sešli vseverním
cípu Dublinského zálivu. „Kolem domu, který
si tu tehdy Phil aEric pronajali, chodím skoro
každý den. Často vzpomínám na divoké večír-
ky, které jsme tam pořádali.
“ Bubeník měl na
mysli domek na Castle Avenue, který Lynott
aBell sdíleli se svými přítelkyněmi,