Strana 33
33ClassiC RoCk
Skřetí bratři: Vince Neil aMick
Mars na pódiu vroce 1981
dalších jazzmanů, díky kterým jsem se
naučil spoustu různých hudebních postu-
pů, ale oči mi otevřelo, až když jsem
narazil na King Crimson aGentle Giant.
Slyšel jsem [kytaristu King Crimson]
Roberta Frippa avrtalo mi hlavou: „Jak
sakra dovede některý věci hrát tak rychle?
“
Všichni znají pecku 21st Century Schizoid
Man, ale zkuste si pustit třeba něco jako
Cat Food [zalba In the Wake
of Poseidon, 1970]. Ta muzi-
ka je mimo, ale docela fajn
způsobem.
Nezatoužil jste sám hrát
progresivní rock?
Poslouchal jsem ho apokoušel
se ho nějakým způsobem ucho-
pit, ale nešlo mi to. VKalifornii
jsem vyrazil na koncert Gentle
Giant akoukám: na jedné straně
pódia Kerry Minnear, na druhé Ray
Shulman. Mezi nimi Gary Green
auž to jede: „ta-ta-ta-ta-ta-ta-
-ta
“, tenhle hraje tři tóny,
tenhle čtyři, tenhle jeden
tón. Nechápal jsem, jak
dokážou být takhle sehraní,
ale líbilo se mi to, protože
jsem to sám neuměl.
Jaký jste tehdy byl člověk?
Rád jsem si vyhodil
zkopýtka, ale vyhýbal jsem
se průšvihům amísto toho,
abych někde dělal šaška, jsem radši dřel
na kytaru. Něco zkomika jsem měl vsobě
vždycky, ale vmístnosti plné lidí jsem
nikdy nebyl ten alfa bavič typu „Koukněte
se na mě!
“ Rád jsem se smál abavil, jako
snad každý–nebo skoro každý, znám pár
bastardů, co tohlenesnášejí.
Nebezpečná
ždímačka
Se svou první přítelkyní jste
měl syna, když vám bylo devate-
náct. Jak těžké bylo sladit mladou
rodinu shudebními ambicemi?
Nikdy jsme se nesešli na stejné
vlně. Já jsem chtěl dělat muzi-
ku, ona by ráda, abych si našel
normální práci. Nehádali jsme
se, prostě nám došlo, že se ksobě neho-
díme, akaždý jsme se vydali svou cestou.
Samozřejmě jsem platil výživné.
Než se objevili Mötley Crüe, byl jste
učebnicovým příkladem muzikanta,
který vsedmdesátých letech zkoušel
prorazit, jak se dalo. Jak těžké to pro
vásbylo?
Žádný med, co vám budu povídat. Neměl
jsem peníze, přespával jsem, kde se dalo,
amísto polštáře jsem si pod hlavu dával
kytarový futrál. Sjednou kapelou, ve které
jsem hrál, jsme všichni bydleli vjednom
bytě. ZMarshallů, co jsem tehdy měl,
jsem si pokaždé postavil stěnu, abych
měl aspoň trošku soukromí. Bral jsem
benzedrin astýkal jsem se s… nechci říct
sgangstery, ale smotorkáři apodobnými
existencemi. Hodně jsem snimi pařil, ale
stejně jsem cítil prázdnotu: „Takhle to bude
už napořád? Neměl bych se svým životem
něco dělat?
“ Uvědomil jsem si, že pokud se
mi naskytne jakákoli příležitost, musím
ponískočit.
Neil Zlozower / atlasicons.com
Jack Lue / atlasicons.com
Vzácné setkání: Mars skytarou
Fender Telecaster, 1986