Strana 36
36 ClassiC RoCk
Hledání životní rovnováhy:
zMicka Marse se vroce 2023
stal sólový umělec
„Micku, kdyby klepala na dveře Sharon,
vžádným případě neotevírej.
“
Aklepala?
To si pište, ale Ozzyho Osbournea přece jen
tak nepodrazíte!
Spáč vdivoké kapele
Mötley Crüe vosmdesátých letech
dotáhli rockový hédonismus do
extrému, ale vy sám jste do toho
nešel tak naplno jako vaši tři spolu-
hráči, je to tak?
Žil jsem si ve svém vlastním malém
světě. To, co tehdy dělali oni, už jsem
měl za sebou. [smích] Občas mě kluci
někam vytáhli, ale jen mě tím utvrdili
vtom, že divoké párty už nejsou nic pro mě.
Líbilo se vám vosmdesátých letech
vMötley Crüe?
Tak ze dvou třetin to byla zábava. Ale jasně,
občas jsem měl nálady ve stylu: „Dejte mi
všichni pokoj.
“
Na co vzpomínáte nejradši?
Na koncerty na všech těch
místech, kam jsem se do té
doby nikdy nepodíval ani jako
fanoušek. Na to, jak se kolem
nás točil větší avětší byznys
alidi začali být bez sebe jenom
ztoho, že mě vidí. VCiudad de
México jsme jednou vlimuzíně
sneprůstřelnými skly zastavili na křižo-
vatce, anež blikla zelená, shromáždilo se
kolem auta několik stovek lidí.
Máte ivzpomínky, na které byste nejradši
zapomněl?
Zbytek kluků byl skoro odekádu mladší než
já, takže někdy bylo těžké jim vysvětlit, že
zrovna potřebuju spát. Postříkat mi dveře
hotelového pokoje lakem na vlasy azapálit je
taky nebyla úplně sranda, na druhou stranu
vidět pak Tommyho, jak běží úplně nahý po
chodbě pro hasicí přístroj, zatímco zostatních
pokojů vykukovaly staré matróny snatáčkami
ve vlasech, muselo stát za to. Dneska už se
tomu zasmát dokážu, ale vté době jsem si
říkal, že by se kluci sakra mohli
aspoň trochu mírnit.
Prášky problém
neřeší
Ve dvaceti letech vám lékaři
diagnostikovali ankylozující
spondylitidu, ale její příznaky jste začal
pociťovat ještě oněco dřív. Jak to ovlivnilo
váš život?
Jako teenagera mě začalo pobolívat
vkříži.Myslel jsem si–jasně, zní to
divně–, že je to zúpalu. Později se ta
bolestivá oblast začala rozšiřovat až do
stavu, kdy jsem se občas zničehonic cítil,
jako by ke mně někdo přišel apraštil
mě baseballovou pálkou do zátyl-
ku. Ze začátku to po chvíli přešlo,
ale postupem jsem začal mít pro-
blém otáčet hlavou apozději přišly
itrable schůzí. Donedávna jsem
si nemohl pustit žádné koncertní
video Mötley Crüe–nelíbilo se mi,
jak shrbený tam jsem. Bylo mi to
dostnepříjemné.
To ale přece nebyla vaše chyba.
Smůla, vtomhle ohledu neporučíte ani tělu,
ani hlavě.
Jak se stakovou nemocí dá bojovat?
Není to jednoduché. Jednu dobu jsem tu
bolest zkoušel utopit vchlastu, ale nakonec
jsem se stal závislým na opiátech. Je dost
těžké se zněčeho takového dostat, nikomu
bych tu zkušenost nepřál.
To bylo někdy začátkem tisíciletí. Jak se
vám to stalo?
Uprostřed turné se mi moje problémy zhor-
šily, až už jsem nemohl bolestí vydržet.
Nedokážete si představit, jaké utrpení to
Ross Halfin