Strana 71
71ClassiC RoCk
vypustila vdubnu 1971 na pulty obchodů
své debutové LP, ovšem ani to přes kvalitní,
místy až „hendrixovsky
“ laděný materiál
(například skladby Ray-Gun nebo Look What
the Wind Blew In) nedokázalo vyvolat pat-
řičnou odezvu. Kapela se
vIrsku dostala do bezvý-
chodné situace–pokud
ji Phil, Eric aBrian chtěli
udržet, potřebovali si zís-
kat větší pozornost pub-
lika, proto celou skupinu
(isbedňáky, vybavením
apřítelkyněmi) přestěho-
vali do skromných prostor
vseverním Londýně. „Lidi
vDublinu si mysleli, že jsme
vbalíku aže si vAnglii žijeme jako králové,
“
vzpomínal Bell. „Vůbec nic nechápali.
“
Svou druhou desku Shades of aBlue
Orphanage (1972) kapela nahrála ve stu-
diu De Lane Lee ve Wembley. Výraz
„orphanage
“ (tedy „sirotčinec“) měl pro
Lynotta zvláštní význam. Cecil Parris,
rodák zGuayany, se se svou přítelkyní
Philomenou rozešel
ještě předtím, než
zjistila, že je těhotná. Když tedy matka
své dítě přivedla na svět vbirmingham-
ském azylovém domě, zanechalo to na ní
ina novorozenci těžko smazatelné stigma.
Svého syna sice zbožňovala azůstáva-
la sním vneustálém kontaktu, výchovu
malého Lynotta si ale vzala vDublinu na
starost jeho babička zmatčiny strany. Phil
jí za to byl neskonale vděčný apozději
pro ni jako výraz díků napsal píseň Sarah.
Lynottovy osobní autorské příspěvky šly
vždy velmi do hloubky, navíc už tehdy
dovedl naplno využívat svůj hlas. „Byl
velmi oduševnělý,
“ souhlasil Downey. „Zněl
dobře ive výškách asfrázováním si dokázal
vyhrát tak, že to vždycky znělo přirozeně.
“
Přes všechno Lynottovo zjevné nadání
ovšem album Shades of aBlue Orphanage
postrádalo sílu asměr. Hrstka recenzí,
kterých se mu dostalo, se kněmu vyjadřo-
vala spíš povýšenecky. „Pro kapelu to bylo
depresivní období,
“ sdělil později Lynott
hudebnímu časopisu Sounds. „Měli jsme
pocit, že ta deska nezní jako my–chyběly jí
koule, vášeň aenergie.
“
Osudová lidovka
Členy Thin Lizzy nakonec zporaženec-
kých nálad vyvedla šťastná náhoda. Jejich
manažer Ted Carroll slyšel Lynotta aBella,
jak si na jedné ze zkoušek jen tak brnkají,
avjejich úpravě lidovky Whiskey in the Jar
vycítil hit. Společnost Decca potřebovala
od kapely singl, na který si Lynott původně
myslel se skladbou Black Boys on the Corner,
ale po dlouhém naléhání se nechal pře-
mluvit. Bellovi se do nahrávání Whiskey in
the Jar také moc nechtělo, pak ale celou věc
pojal jako výzvu: jak by tento tradicionál
mohl přetvořit dle svých představ? Když se
jednou večer vracel zkoncertu, inspirovala
ho Lynottova kazeta sirskými folkový-
mi klasiky The Chieftains. „Najednou jsem
dostal nápad na úvodní kytarovou linku,
“
vyprávěl. „Těmi táhlými tóny
jsem se chtěl přiblížit zvuku, jaký
mají irské dudy.
“
Skytarovým sólem si Bell na
singlu užil svých dvacet vte-
řin slávy. Když už měl zbytek
skladby nahraný, strávil několik
dní doma jeho zdokonalováním.
„Firma, management iPhil už mě
pak začali po telefonu bombardo-
vat vzkazy typu: ‚Už sakra přijeď
nahrát to zasraný sólo!‘ Každý tón
jsem měl pečlivě promyšlený, takže
nakonec skladbě sedělo jako ulitý.
Vcelý skladbě jsem se snažil frázovat virským
duchu–lidi jako Rory Gallagher, Gary Moore
nebo já sám to měli od mládí dobře zažitý.
“
Ipo úspěchu nahrávky
Whiskey in the Jar, která
britskou Top 10 projela
jako horký nůž máslem,
měli Thin Lizzy pořád
hluboko do kapsy. Jeden
den se spolu sOlivií
Newton-John produ-
círovali vTop of the
Pops–„byla to docela
milá holka,
“ vzpomínal
Downey–, hned druhý
den se ale museli vrátit ke starostem běž-
ných smrtelníků. „Když jsem ještě bydlel
sPhillipem ve West Hampsteadu, jedli jsme
skoro obden pečený fazole,
“ vzpomínal Jim
Fitzpatrick. „Když už jsme zašli do čínský
restaurace, muselo se opravdu něco dít.
“
Lynott aFitzpatrick toho měli společné-
ho víc než jen závislost na komiksech od
Brian Downey