Strana 28
28 ClassiC RoCk
v
zhledem kaž legendární
pověsti avlivu, jaký si
Steely Dan vrockové
komunitě vybudovali, je
těžké si představit dobu,
kdy tato invenční formace ještě neby-
la na vrcholu svých sil. Vzačátcích si
ústřední duo tvořené multiinstrumen-
talisty Donaldem Fagenem aWalterem
Beckerem přesto muselo na uznání
svého talentu počkat. Klávesista Fagen
na Beckera poprvé narazil vroce 1967
vkavárně vkampusu newyorské vyso-
ké školy Bard College, kde druhý jme-
novaný cvičil na kytaru. Fagen se tehdy
pokoušel založit kapelu, ale zatím
neměl štěstí na kytaristu, který by hrál
jazz ablues tak, jak chtěl on, ane „jako
Dick Dale
“, jak to tehdy bylo vmódě.
Beckerův divoký styl Fagena, který prý
do té doby „nic takového neslyšel
“, zcela
ohromil, aoba mladíci tak spolu brzy
začali psát ahrát vrůzných hudebních
sestavách. Uplatnění našli třeba jako
součást doprovodné kapely doo-wopo-
vých croonerů Jay & The Americans,
jejichž zpěvák Jay Black dvojici popsal
jako „beatniky se sněhobílou kůží
“, kteří
zřejmě začínali žít až po setmění.
Příliš divní pro pop
Vroce 1969 Fagen dostudoval anásled-
ně se pokusil své aBeckerovy skladby
„prodat
“ vlegendární Brill Building na
newyorském Manhattanu, sídle mnoha
úspěšných skladatelů od Burta Bacha-
racha aCarole King až třeba po Ellie
Greenwich. Spříliš velkým pocho-
pením se nesetkal, nicméně alespoň
obnovil kontakty sKennym Vancem,
druhým ze zpěváků kapely Jay & The
Americans, který v„Brillu
“ zrovna
rozjížděl vlastní producentský byznys
audua si objednal soundtrack khippie
filmu Youʼve Got to Walk It Like You Talk
It or Youʼll Lose That Beat (1971), vněmž
si mimo jiné zahráli Robert Downey Sr.
nebo Richard Pryor. Styl obou hudební-
ků zaujal mladého producenta Garyho
Katze, který právě ukončil spolupráci
spopovým croonerem Bobbym Dari-
nem anově nastoupil do vydavatelství
Dunhill Records, kde se staral osku-
piny jako The Mamas and the Papas,
Three Dog Night, James Gang nebo
Steppenwolf. „Smuzikou jsem si osobně
nikdy moc nepotykal,
“ řekl Katz vroce
2000 serveru recordproduction.com, „ale
umím rozpoznat talent.
“
Katz došel kzávěru, že Beckerovy
aFagenovy skladby by pro jakoukoli
jinou kapelu byly „příliš divné
“, atak
jim navrhl, aby si postavili vlastní.
Nahrávkám těchto uzavřených, intro-
vertních tvůrců měla malá sociální
bublina svědčit lépe než drobnohled
široké veřejnosti. „Navenek působili
odtažitě, žili ve svém vlastním světě,
“
vysvětloval producent publicistovi
Dennymu Saundersovi. „Svazovalo je
silné pouto, působili trochu jako příbuzní.
Ve studiu se skoro nehádali, protože ať se
stalo cokoli, Donald byl vjejich pracov-
ním vztahu matkou, která má vždycky
pravdu.
“ Katz duo přestěhoval zNew
Yorku do Los Angeles, kde je zaměst-
nal jako nájemné autory. Vedle toho
jim ale umožnil sestavit skupinu, která
zahrnovala kytaristy Dennyho Diase
aJeffa Baxtera, bubeníka Jima Hoddera
azpěváka Davida Palmera, který měl
původně jen dočasně vypomoct trémou
trpícímu Fagenovi.
Sólo vduchu latiny
Vsrpnu 1972 vzal Katz skupi-
nu pojmenovanou Steely Dan–šlo
oparou poháněný vibrátor zrománu
Williama S. Burroughse Nahý oběd
(1959)–do studia Village Recorder,
kde společně začali pracovat na jejím
debutovém albu Canʼt Buy aThrill.
Výsledný produkt se leskl uhlazeným
muzikantstvím, vybroušenými texty
adokonalou produkcí, která vsedm-
desátkovém stylu mísila soft rock,
jazz, blues asoul.
Vrcholem celé nahrávky se stala
dnes už klasická skladba Reelinʼ in the
Years. Fagen se zpoza mikrofonu zhos-
til živelného–dost možná autobio-
graficky laděného–vyprávění ojed-
nom rozchodu („Ten výlet do Holly-
woodu se mi vryl do paměti / po všem,
co jsme spolu zažili, sis našla jiného
muže
“), který zbytek kapely podbarvo-
val cválavým shufflem. Okytarovém
sólu měli hlavní protagonisté specific-
ké představy, atak vůbec poprvé sáhli
kfintě, která je do budoucna měla
proslavit–najali hráče, který neměl
problém tyto představy naplnit. Fagen
aBecker kontaktovali dalšího starého
známého zJay & The Americans, kyta-
ristu Elliotta Randalla, který se zrovna
vezl na vlně úspěchu sbroadwayskou
verzí muzikálu Jesus Christ Superstar
azvažoval kariéru studiového muzi-
kanta. „Pracoval jsem takhle pro někoho
asi vůbec poprvé,
“ vysvětloval Randall
pro server producelikeapro.com. „Měli
problém dát dohromady sólo apožádali
mě, jestli bych to nezkusil,
“ řekl časopi-
su Guitar World.
Randall si nejprve přečetl text
skladby, aby lépe pochopil její náladu.
Když ve studiu nenašel vhodný kyta-
rový zesilovač, zapojil svůj Stratocaster
do basového stacku ana první pokus
vypálil naprosto úchvatnou sólovou
linku. Katz přes sklo gestikuloval
na přítomného technika, aby zapnul
nahrávání, ten se však domníval, že
jde jen ocvičný pokus. Nemusel litovat,
napodruhé se kytarista vzepjal kještě
památnějšímu výkonu. „Něco mě vtu
chvíli napadlo,
“ řekl vrozhovoru pro
producelikeapro.com. Po jazzovém způ-
sobu „pokroutil
“ refrénové akordy aza
pomoci špetky latinské melodiky se
mu podařilo rozehrát koncert hudeb-
ních chutí. „Začal jsem hrát ahned jsem
věděl, že je to ono! Když pak bylo hotovo,
nikdo už mě nežádal odalší pokus. Byli
naprosto unešení ajá byl taky šťastný.
“
Skladba vprůběhu let dělala radost
imilionům dalších lidí včetně kytaris-
ty Led Zeppelin Jimmyho Page, který
otéto disciplíně ví své. Pro časopis
Classic Rock vroce 1999 uvedl, že sólo
zReelinʼ in the Years patří kjeho vůbec
nejoblíbenějším, avroce 2016 mu
vrozhovoru syoutuberem Oliverem
Patrickem Loughnanem udělil hod-
nocení 12/10. „Dost mi tím zalichotil,
“
nechal se Randall slyšet vroce 2021.
„Nahrát [tu linku] vlastně nebylo až tak
těžké, šlo to skoro samo.
“
Elliott Randall
-
-
-
-
-
Reelinʼ in the Years
Oblíbené kytarové sólo Jimmyho Page
vhitu zalba Can’t Buy aThrill dal hostující
kytarista Elliott Randall dohromady na
pouhé dva pokusy–první znich přitom
studiový technik nestihl nahrát
Napsala: Jo Kendall
Rob Monk