Strana 46
46 ClassiC RoCk
jako kdybych nahrál zvuk gramofonu ze
šedesátých let.
Skladbu Svaz českých bohémů (2011) jste
prý ze začátku považovali jen za tako-
vou srandu. Kdy jste začali vnímat, že by
mohlo jít ohit?
Matěj: Možná tak po prvním milionu zhléd-
nutí na YouTube, protože tam naběhl fakt
hodně rychle. Vtu chvíli jsme si řekli, že se
asi něco děje. Do tý doby nám tu písničku
maximálně pár lidí pochválilo po koncertě,
že je to dobrá pecka.
Ve spoustě rozhovorů jste zmiňovali,
že za její oblíbeností dost možná stojí
„disco kopák
“. Povedlo se vám na někte-
ré zvašich písniček ještě ivětší rockové
kacířství, nebo tohle byl vrchol?
Honza: Od doby, kdy jsme udělali Ó, gramo-
fón [zdesky Hledá se Pedro], jsme kacíři už
navždycky.
Matěj: První desku jsme měli punkovou, od
tý druhý je to víc experimentální. Už se asi
nebojíme ničeho, ten „gramofón
“ je možná
ještě větší diskotéka než Svaz českých bohé-
mů. Je otázka, co by pro nás vlastně bylo
kacířství. Možná napsat sladkou písničku
olásce, ta nám teď vrepertoáru chybí.
Honza: Teď si uvědomuju, že možná nejvíc
se to potkává vpísničce Vrátnej [zdesky
Rande spanem Bendou], což je disco rytmus
smetalovýma kytarama. Vobdobí Cundally
jsme byli hrozně ortodoxní, vůbec jsme
třeba neuznávali kapely typu Lucie, ale to
znás postupně vyprchalo. Nechali jsme za
sebou spoustu fanoušků, kteří nám tenhle
obrat neodpustili, ale zase jsme nabrali
úplně nový publikum, který ocenilo, že jsme
schopní je překvapovat.
Múzy? Jenom statistika…
Oba máte vedle skateboardingu rádi taky
motorky–je mezi skejťáky hodně motor-
kářů, nebo jste výjimka?
Matěj: Ne, asi ne. Nebo–mezi houbařema
taky můžou určitě být nějaký motorkáři,
asitak.
Ví se ovás, že vás hodně baví cestování po
cizích zemích. Dá se to skloubit srodin-
ným životem, když navíc spoustu času
trávíte hraním koncertů?
Honza: Hrajeme sice hodně, ale většinou
ovíkendech–takže pokud spočítáš 100
koncertů ročně, vyjde ti, že máme 256 dnů
volných. Ty musíme rozdělit mezi cestování
arodinu, což jakžtakž jde, když občas vez-
meme rodiny ssebou.
Vaše texty jsou plné různých slovních hří-
ček advojsmyslů–dáváte je dohromady
až na hotovou muziku, nebo naopak vzni-
kají dřív než hudba?
Matěj: Ve valné většině vznikají texty na
muziku. Jak říkal Honza–máš nějakej slo-
gan ana něj pak nabaluješ ten ostatnítext.
Honza: Přemýšlím, jestli máme vůbec
nějakej příklad, kdy to bylo naopak. Ono
to není špatný, já jsem třeba takhle dělal
desku pro někoho jinýho: dostal jsem texty
aty jsem pak zhudebňoval, což mně osobně
přijde lehčí než to dělat naopak. My jsme ale
texty nikdy předem neměli, naopak máme
přetlak hudebních nápadů. Stává se nám, že
písničky vyřadíme těsně před nahráváním,
protože nemáme dodělaný slova, ty jsou pro
nás obecně velkávýzva.
Matěj: Různých motivů ariffů máme mraky.
Text většinou vychází ztoho, co člověka
zaujme, ale to ještě neznamená, že to doká-
že rozpracovat. Pak na tom děláš třeba rok
nebo dva. Je to sice pár řádků, ale většinou to
nemáš za večer hotový. Běžně to vypadá tak,
že máš rozpracovaných třeba deset písni-
ček ana střídačku na nich pracuješ. Nějakou
doděláš, nějakou nedoděláš. Těch druhých
máme plný koš.
Honza: Utýhle práce nevěřím na žádný
múzy. Podle mě je to statistika–čím víc
to člověk zkouší, tím větší je šance, že zněj
něco vypadne. Hraješ deset hodin amáš
znich dvě vteřiny použitelnýho motivu.
Honzo, vjiném rozhovoru jste zmínil, že
skladba Tercie zvašeho alba HUH! (2021)
málem skončila uDavida Kollera.
Honza: Měli jsme ji na demáči azdála se nám
moc intelektuální. Vtý původní verzi byla
ještě oněco složitější než to, co nakonec šlo
ven. Utakových věcí se trošku bojíme, aby
to moc nezavánělo filozofováním, tak jsem
volal Davidovi, aon chtěl, abych mu ji poslal.
Já jsem to tehdy znějakýho důvodu neudělal,
pak jsme ji natočili, adneska ji dokonce občas
hrajeme, když máme delší sety.
Existují ijiné vaše písničky, které jste
nabídli hudebníkům „zvenčí
“?
Matěj: Já ožádné nevím. Maximálně jsme
dělali nějaký písničky jako spolupráci, že si
oto vyloženě někdo řekl.
Honza: Byl jsem třeba jistou slečnou osloven
ke spolupráci na country desku stím, že už
Střelba do vlastních řad: Matěj
Homola během pardubického
koncertu putovního festivalu
Hrady.cz, červenec 2019
Suchý led to jistí:
Honza Homola na
Švihově, festival
Hrady.cz, léto 2017
Michal Klíma / Mafra / Profimedia
Ladislav Němec / Mafra / Profimedia