Strana 22
22 ClassiC RoCk
Geddy lee
K
dyž Geddy Lee psal svou autobiografii, měl
vúmyslu dát jí název My Life in Comedy (Můj
humorný život). Jeho nakladatel však měl
pocit, že pro memoáry muže, který proslul
jako virtuózní baskytarista, zpěvák aklávesista legen-
dární rockové skupiny Rush, se takový titul nehodí.
Lee proto navrhl jiný, ještě více nadsazený název, který
se už ujal: My Effin’ Life (Můj posraný život). „Ivběžné
konverzaci ze mě obvykle létá jedna kurva za druhou, to
je normální.
“ Muzikanta snezaměnitelným hlasem jsme
zastihli vLondýně, kde trávil dovolenou se svou ženou
Nancy. Celý včerném asdlouhými vlasy staženými
dozadu si nás měřil pohledem zpoza tmavých brýlí: na
muže, který se chystal oslavit jedenasedmdesáté naro-
zeniny, vypadal velmi dobře. Vuvolněné náladě snámi
nejprve začal klábosit obaseballu asvých vnoučatech,
po chvíli ale zvážněl, když se řeč stočila kjeho život-
nímu příběhu amemoárům, ve kterých ho zachytil.
„Původně jsem vůbec neměl zájem něco takového psát,
“
tvrdil. „Dlouho jsem měl pocit, že mě toho vživotě ještě
hodně čeká, ale stalo se několik věcí, které můj pohled na
věc zásadně změnily.
“
Vlednu 2020 zemřel ve věku
67 let Neil Peart, bubeník atex-
tař Rush, následujícího roku pak
ve věku 95 let zesnula Leeova
matka Mary, přeživší holocaus-
tu. „Se smutkem jsem sledoval,
jak mámu pomalu ničí demence,
“
vzpomínal Lee. „Bylo zdrcující
vidět, že si už sama nepamatu-
je příběhy, které mi vminulosti
vyprávěla. Občas ani nevěděla, kdo jsem, což mě pokaždé
vyděsilo. Akdyž Neil po třech apůl roku nakonec podlehl
glioblastomu (mozkovému nádoru), byl jsem vposled-
ních dnech svědkem toho samého, co se stalo mé matce.
Neil, jakého jsem léta znal, měl přitom pozoruhodnou
paměť–zůstával mi rozum stát nad tím, na co všechno
byl schopen si vzpomenout, ikdyž během chemoterapie
trpěl jako zvíře. Začal jsem přemýšlet otom, jak křeh-
ké jsou naše paměťové banky vmozku aco by to pro mě
mohlo znamenat: ‚Do háje, co když všechny zážitky mého
života najednou zmizí?‘
“ Do knihy My Effin’ Life basky-
tarista vložil spoustu hezkých vzpomínek na skvělou
hudbu, kterou vytvořil jako člen Rush, ana mnoho
krásných chvil, které po 40 let zažíval sNeilem Peartem
akytaristou Alexem Lifesonem. Když Lee vprůběhu
rozhovoru vzpomínal na těžké časy aztráty, vněkte-
rých chvílích dělal dlouhé pauzy, ve kterých hledal ta
správná slova apokoušel se udržet na uzdě své emoce.
Na poznámku opozoruhodné míře syrové upřímnosti
asebeuvědomění, jaká se vMy Effin’ Life vyskytuje, Lee
opáčil: „Jaký jiný by měl být smysl pamětí než nabídnout
pochopení člověka, který je píše?
“
Jaké je být Židem
Na začátku knihy se vydáváte po stopách svých
rodičů ahrůz, které zažili jako polští Židé vnaci-
stických koncentračních táborech. Chtěl jste tímto
způsobem uctít svou matku, která vám tyto příběhy
vyprávěla už jako dítěti?
Přesně tak, snažil jsem se jí
vzdát hold. Když jsem vroce
1995 vzal matku sbratrem
asestrou zpět do Německa,
zaznamenal jsem si všechno,
co tehdy vyprávěla, pro další
generace. Ti, co přijdou po nás,
by měli vědět, co ajak se stalo,
atak jsem ten příběh chtěl
zachytit se vším všudy. Snažil
jsem se ověřovat fakta aco
nejlépe zjistit, co přesně se tehdy dělo. Začal jsem tedy
porovnávat máminy nahrávky spříběhy dalších členů
rodiny, anakonec jsem dal dohromady pokus oco nej-
přesnější vyprávění otom, co prožili. Vnímám to jako
zásadní součást mého vlastního životního příběhu.
Otom, jaké to je být Židem, píšete snotnou dáv-
kou humoru–občas se to čte trochu jako věci od
Woodyho Allena.
Zpěvák abaskytarista kanadského tria Rush vydal své paměti My En’ Life apři té přiležitosti
zavzpomínal na události aosoby, které se podílely na utváření jeho osobní ihudební vize
Ptal se: Paul Elliott