Strana 73
73ClassiC RoCk
upadala aLynott začal zvažovat své vlastní
možnosti–už dřív si totiž tajně zajamoval
sRitchiem Blackmorem aIanem Paicem
zDeep Purple, takže myšlenka na „přiženě-
ní se
“ do nějaké slavnější kapely mu nemu-
sela být cizí. Downey kdysi vzpomínal, že se
Bell aLynott uprostřed turné po Německu
„trochu pohádali
“ aon se ocitl uprostřed
jejich hromobití se snahou jejich spor diplo-
maticky ukončit „Ano, Phillip měl velký
štěstí, že měl vkapele Briana,
“ hodnotil Jim
Fitzpatrick. „Byl to milý kluk ana všechny
kolem sebe měl uklidňující vliv. Museli byste
Briana střelit do nohy, aby vás poslal do prde-
le. Phillip byl samozřejmě vkapele za kápa,
ale je třeba ocenit iErikovu úlohu. Stejně jako
Gary [Moore] nebo Robbo [Brian Robertson]
to byl neuvěřitelný kytarista, anavíc tak tro-
chu problémový génius. Dlouhá turné Erikovi
lezla krkem, nebyl stavěný na to hrát večer co
večer totožný set. Kdykoli jsem sPhilem mlu-
vil, vždycky jsem měl dojem, že má zErikova
odchodu obavy.
“
Když Thin Lizzy na Silvestra 1973 hráli
na půdě Queens University vBelfastu,
všechny nakumulované problémy explodo-
valy. Bell slavil návrat do rodného města
aod brzkého odpoledne pil jako duha,
takže když se kapela dostala na pódium,
měl potíže sudržením rovnováhy adrob-
nosti jako domluvený setlist absolutně
ignoroval. Protrápil se několika skladbami
anásledně si nejspíš řekl, že je čas na tro-
chu destrukce. Vyhodil kytaru do vzduchu
avztekle začal kopat do svého zesilovače
areprobeden, aby se následně odpotácel
do zákulisí. Rozzuřený Lynott aDowney
museli set dokončit ve dvou, ahned druhý
den baskytarista oznámil managementu,
že sprchlivým spoluhráčem nehodlá dál
pokračovat. Sám Bell byl údajně také roz-
hodnutý skončit, ale podle Downeyho byly
ve hře ipolehčující okolnosti. „Erika krátce
předtím opustila manželka ase synem odjela
do Kanady,
“ vysvětloval bubeník. „Bylo to
pro něj těžké období, myslím, že tehdy dost
bojoval sdepresemi.
“ „Přesně tak,“ souhlasil
Bell, „nechtějte vědět, jak moc jsem byl vtý
době na dně. Skončil jsem vmalým podkrov-
ním nájmu, kouřil jsem jak fabrika aspousty
peněz jsem utrácel za levný krabicový víno.
Pak mi doktor na uklidnění předepsal Librium,
který jsem prokládal hašišem asherry. Divím
se, že jsem to tehdy vůbec přežil.
“
Po padesáti letech na album Vagabonds of
the Western World Bell iDowney vzpomínají
sláskou. „Byly doby, kdy jsem se sám sebe
ptal: ‚Fakt jsem někdy hrával vThin Lizzy?‘
“
přiznal se Bell. „Dneska už ale nemám pocit,
že by mě kluci ztoho příběhu zkoušeli vyškrt-
nout.
“ „Vagabonds of the Western World je
jedno zmých nejoblíbenějších alb Thin Lizzy,
byla to taková přechodová záležitost,
“ hod-
notil nahrávku Downey. „Je to také album,
ze kterého je velmi dobře slyšet Philův bás-
nický talent.
“ Včervnu 1974 Thin Lizzy
znovu nahodili řetěz, když přibrali do party
vychvalovanou dvojici kytaristů Briana
Robertsona aScotta Gorhama, ale alespoň
podle Jima Fitzpatricka bychom na význam
první sestavy Thin Lizzy neměli zapomí-
nat. „Měli zvláštním způsobem subtilní zvuk.
Líbilo se mi, jak se Phillip po autorské stránce
vyvíjel, měl tehdy potenciál stát se uznávaným
textařem. Jenže rocková muzika klade na texty
úplně jiný nároky–musí mít bezprostřednost,
což Phillipovi podle mýho názoru úplně nešlo.
Neříká se mi to lehce, ale myslím, že zemřel
tak, jak žil: jako frustrovaný umělec.
“
Brian Downey
Michael Putland / Getty Images
Thin Lizzy vlondýnském klubu
Marquee, 13.listopadu 1973