Strana 47
47ClassiC RoCk
má texty. Nějaký mi poslala
ajá na to kývl, protože jsme se
dohodli, že tu muziku nechce-
me komplikovat, takže mi to
nezabralo až tak moc času.
Budoucnost
jeotevřená
Osmadvacet let po svém vzniku mají Wohnouti
mezi českými rockovými kapelami vybudova-
nou pevnou pozici. Po slabších deskách Polib
si dědu (2006) aKarton veverek (2009) chyti-
la kapela druhý dech avjejím „kreativním
písničkaření
“ se zabydlely prvky ze široké
žánrové škály od metalu přes jazz, disco nebo
country. Zcela novou tvář Wohnoutů nabídla
také akustická turné, na kterých dává skupi-
na vyniknout méně hraným skladbám nebo
hitům vproměněných aranžích. Onávštěv-
nost svých koncertů se dnes bratři Homolové
nemusejí bát, itak ale skapelou stojí na roz-
cestí ohledně budoucí studiové tvorby.
Letos vkvětnu jste vydali živák Unplugged.
Jak jste vybírali skladby, ke kterým jste
se tímto způsobem vrátili aupravili je do
akustické podoby?
Matěj: Zaprvé to musí jít, ne uvšech se to
podaří. Když má deska deset písniček, upěti
znich to radši ani nezkoušíme. Některý věci
už se osvědčily, přece jenom to je záznam
znaší čtvrtý akustický šňůry. Ztěch dva-
ceti písniček je deset už osvědčenej základ,
co jsme vyzkoušeli už na tý první [šňůře].
Tipy na zbývající věci jsme dali dohromady
já sbráchou apak jsme postupně zkoušeli,
jestli budou fungovat. Není to totiž tak, že
jenom přepneme kytary–ty písničky jsou
často tak moc předělaný, že původní zůstane
jenom text. Stou akustickou šňůrou jsme
měli extra hodně práce, ale zároveň to byla
izábava. Doufám, že to ve finále bylo vidět.
Honza: [Akustické
hraní] vyžaduje větší
soustředění, proto-
že na pódiu máme
spoustu nástrojů, na
který běžně nehrajeme.
Basák studuje na kon-
zervatoři tubu, bubeník
(taky konzervatorista)
hraje na trombon ana
xylofon. Dá práci tyhle
instrumenty na pódiu
obsluhovat tak, aby to
nedrhlo. Než si všech-
no sedlo, byli jsme na
prvních koncertech tak
vykulení, že jsme si
před hraním ani nedo-
volili dát pivo.
Poslední klasickou
studiovku HUH! jste
vydali před třemi lety,
což je váš obvyklý
interval mezi dvěma
alby. Máte momentál-
ně nějaký materiál ve
fázi příprav?
Matěj: Letos jsme zatím
vydali dva singly aje
otázka, jak to sdeska-
ma bude do budouc-
na–hodně kapel od
toho ustupuje. Vezmi si,
že na jednu uděláš 15 písniček.
Ke dvěma znich natočíš klip
atři další hraješ na koncertech,
takže ti zbude deset věcí, který
se do playlistů nikdy nedosta-
nou, apřitom je snima úplně
stejná práce jako stěma ostatní-
ma. Přemýšlíme otom, jestli pro
nás nebude lepší se vydat cestou
nahrávání singlů stím, že až
jich budeme mít venku dost,
budeme moct přemýšlet otom,
že bychom je něčím doplnili na
desku. Když si uvědomím, co
ajak dneska sám poslouchám,
dává to smysl. CD, na kterým je
15 písniček, už dneska nedopo-
slechnu snad žádný–pustím si
první dvě tři věci akonec.
Honza: Obojí má něco do sebe.
Na singly jdou hlavně písničky
skomerčním potenciálem, na
deskách jsou pak vedle nich
isongy pro fajnšmekry. Mně se
zdá sporný, jestli je ta singlo-
vá cesta dobrá. Má ale výhodu
vtom, že singl si člověk vypiplá
isklipem, dá mu odpovídající
promo azařadí ho do playlis-
tu. Když už máme venku deset
desek, je těžký ztý další něco
přidat, protože pak lidi říkají:
„Proč jste nehráli nic zdruhý
desky nebo ztý čtvrtý?
“ Ono už
to ale není kam dávat, naproti
tomu jeden singl člověk vždycky
někam zapasuje.
Jaká muzika vás nejvíc oslo-
vuje vposlední době?
Honza: Před náma tady hrála
Vesna, kterou jsem jeden čas
hodně poslouchal. Všiml jsem
si jich už na Eurovizi [vroce
2023], moc se mi líbily jejich
aranže, dívčí zpěv ato, jak
kombinují jazyky. Dneska jsem
je poprvé slyšel naživo.
Máte do budoucna skapelou
ještě nějaký sen, který byste
si chtěli splnit?
Honza: No, chtěli jsme sehnat
dobrýho řidiče. [smích] Ono
se to všechno postupně vyví-
jí. Po covidu byl nad vším
otazník–co dál, jestli se lidi
vrátí… zase ale během tý doby
začaly vznikat zajímavý věci.
Spíš, než že bychom něco
měnili my, se změní okolnosti.
Je otázka, kam se bude vyvíjet
muzika. Dneska je těžký prora-
zit se čtyřminutovou písničkou,
to třeba Led Zeppelin vůbec
nemuseli řešit. Možná budeme
muset taky zkracovat adosta-
neme se na tiktokových 11
sekund. [smích] Uvidíme, jestli
nás ta doba stáhne ssebou,
nebo ne.
„Vtýhle práci nevěřím na žádný múzy. Podle mě
je to statistika–čím víc to člověk zkouší, tím
větší je šance, že zněj něco vypadne.“
Honza Homola
Propagační foto kzatím
poslední studiové desce
HUH!, léto 2021
Martin Šoltys / archiv Wohnout