EngTest

Popis testovací publikace, která obsahuje testovací vydání... <img src="x" onerror="alert('XSS PubDesc')">

Strana 27

Geddy Lee aNeil Peart
po posledním koncertě
Rush, 1.srpen 2015
archiv Nancy Young
Kevin Nixon


27ClassiC RoCk
Geddy lee
tehdejší spoluhráč Ben Mink. Když jsem si
je po slechl, vůbec jsem znich nebyl vroz-
pacích, což je vždycky dobré znamení. Řekl
jsem si, že když je trochu upravím avyčis-
tím, mohli bychom je přidat kaudioknize
My Effin’ Life jako takové historické relik-
vie. Tahle práce mě přiměla znovu začít
psát, anajednou jsem byl znovu vsedle. Do
budoucna to beru jako dobré znamení.
Proč se tyto dvě písně nedostaly
napůvodní album?
Měli jsme jich tehdy nachystaných hodně,
něco vypadnout muselo. Nahrávali jsme
vSeattlu sMattem Cameronem [bubeník
Soundgarden aPearl Jam] ahrnuli jsme
na něj jednu písničku za druhou. Nakonec
Benovi povídám: „Tak už se nad tím chudá-
kem smilujeme, ne?
“ Takže tyhle dvě písnič-
ky zůstaly stranou. Ale samozřejmě jsme pro
to měli ijiné důvody.
Jak to myslíte?
Jedna ztěch skladeb, Gone, vznikla těsně
poté, co zemřela Neilova dcera Selena.
Je to píseň oztrátě aotom, co cítíte,
když vám někdo vživotě náhle odejde
avy zůstanete spocity, které nedokážete
pochopit. Zúcty kNeilovi jsem si řekl, že
tohle na desku dát nemůžu, zdálo se mi to
příliš syrové.
Ata druhá nahrávka?
Jmenuje se IAm... You Are, aopět je to
velmi osobní skladba. Je otom, čím jsem
si procházel ve vztahu, aotom, jak těžké
to může být, když jste uprostřed hádky
smilovanou osobou... nebo třeba skapelou,
Podle mě jsou obě ty písně velmi dobré,
proto jsem rád, že oficiálně konečně spatři-
ly světlo světa.
Opakovaně jste médiím potvrdil, že
sNeilovým odchodem už Rush neexis-
tují. Přemýšleli jste ale otom, že byste
sAlexem, třeba pod jinou hlavičkou,
znovu dělali muziku?
SAlexem se nám už několik let moc neda-
ří naladit se na stejnou vlnu amoc nám to
nevychází ani časově–iproto, že pořád píšu
ty zatracené knihy [Geddy je také autorem
publikace Geddy Lee’sBig Beautiful Book of
Bass (2018)], které mě připravily ospoustu
času. Když se sAlexem potkáme, většinou na
to dojde řeč–pořád jsme si jako kamarádi
hodně blízcí. Nevylučuju tedy, že bychom
spolu vbudoucnu zase něco napsali.
Četl Alex My Effin’ Life?
Ano, moc se mu líbila. Napsal mi potom
opravdu krásnou zprávu, byl nadšený. Je to
Srb, dokáže být velmi emotivní, takže... víte
co, nechme to tak.
Ipro vás bylo psaní téhle knihy určitě
emotivní, natož když teď oní máte mluvit.
Ale ať končíme vpozitivní náladě–napa-
dá vás nějaká vzpomínka zlet strávených
vRush, ukteré si uvědomíte, jaké štěstí
jste skapelou měl?
Těch vzpomínek je strašně moc. Když se
chci zasmát, vzpomenu si na to, jak jsme
koncem sedmdesátých let společně „žili
“
vmikrobusu od jednoho koncertu ke dru-
hému. Po koncertě to bývalo dobré–slez-
li jsme zpódia, nasoukali se do busu
azkoušeli jsme nějak uklidnit všechnu
tu energii, co vnás ještě pořád kolovala.
Tak jsme si dali pár drinků, spokli nějaké
valium akoukali se společně na nějaký
pitomý film, dokud jsme každý nevylezli
na svou malou palandu nebo neodpadli
přímo na podlaze. Vtu chvíli jako bychom
na světě existovali jen my tři apár kluků
znaší posádky, se kterými jsme cesto-
vali. Tyhle chvíle se nedají zopakovat.
SAlexem bychom určitě mohli udělat další
koncert, ale všechny ty chvíle, které jsme
společně prožívali ve třech, se už zpátky
nikdynevrátí.
Pódiová extáze: Lee během
vystoupení Rush vlondýnské O2
Areně, květen 2011
Test 1