Strana 67
67ClassiC RoCk
to Gain zalba The Art of Letting Go odkazuje právě
na problém shledáním dalšího dopaminového náva-
lu, dalšího úspěchu, další „věci
“, která nás (alespoň
podle našich představ) udělá šťastnými. „Nemyslím si,
že bych byl stavěný na větší míru popularity, než jakou
jsem prozatím zažil,
“ vysvětloval Kennedy. „Když vidím
dnešní mladé umělce jako Billie Eilish nebo Finnease
[OʼConnella], vnímám je jako geniální skladatele ahudeb-
níky. Jenže ten kolotoč kolem nich je obrovský...
“ Odmlčel
se anajednou zněj promluvila až otcovská starostli-
vost. „Doufám, že tihle lidé se dovedou vypořádat svěcmi,
které popularita přináší, lépe než moje generace.
“
Se zbylými členy Alter Bridge samozřejmě Kennedy
odřívějších dobách sCreed hovořil, což se ukázalo jako
důležité ive světle reunionového turné areedičních
aktivit kvýročí vzniku kapely. Zpěvák jejich aktivity
otevřeně podporuje. „Bylo jim devatenáct nebo dvacet,
když to bouchlo,
“ vysvětloval až omluvným tónem.
„Jeskvělé, že se mohou chopit nové šance aže jim to zatím
jde jako po másle. Modlím se, aby vtom dokázali pokračo-
vat, protože to prospívá jim ifanouškům, kteří mají znovu
po letech možnost slyšet jejich písničky.
“
Do řad své domovské skupiny se vrátil iMylesův
„druhý kolega
“ Slash, amezi fanoušky Guns Nʼ Roses
se navíc šíří intenzivní šeptanda onovém albu. Nelze
se tak ubránit otázce, jaké to je, sledovat návrat přátel
ke svým „rodným
“ kapelám. Není to trochu jako vidět
svou ženu, jak vyráží na večeři sbývalým partnerem?
„Upřímně říkám, že zpočátku je to tak trochu jako... Jo, to
je vlastně docela trefné přirovnání. Ale když člověk pood-
stoupí apodívá se na tu situaci zjiného úhlu, dá se tomu
porozumět. Vmnoha ohledech byli [Creed] zodpovědní za
existenci Alter Bridge, takže vlastně nemám právo stěžovat
si, že se do tohohle světa zase vrátili. Mně to umožní sou-
středit se na další sólové desky, což taky nezní úplně zle.
Doufám, že ioni budou nahrávat alba avíc koncertovat.
Jetu prostor, abychom všichni mohli koexistovat.
“
Mozek je bláznivá věc
Možná, že se Mylesovi Kennedymu přece jen splnil sen.
Konečně není vázán na jeden konkrétní projekt nebo
místo (mluví otom, že nahraje tributové album Elle
Fitzgerald, procestuje Kjóto, uvidí pyramidy), může hrát
vplných arénách, ale pak si nepoznán dojde nakoupit.
Má hned tři party spoluhráčů, se kterými se cítí jako
mezi bratry. „Hodně lidí se vás ptá: ‚Která ztěch kapel
je pro vás nejdůležitější?‘ Obvykle odpovídám, že ke všem
třem cítím stejné emoce, protože jsem do nich vložil kus
sebe sama.
“ Dalo by se říct, že Kennedyho největším
nepřítelem byl vždy on sám–respektive ten úzkostný
hlas uvnitř něj. Zrnko temnoty, které začalo klíčit nejspíš
už po smrti jeho otce, tedy vdobě, kdy byly Kennedymu
pouhé čtyři roky. Četba, hovory smanželkou azměny
životního stylu–každý den bez výjimky prý alespoň
hodinu medituje–zněj ale udělaly muže, který se učí
nechat některé věci být. „Vposilovně se snažíte zlepšit
svůj kardiovaskulární systém, tohle je to stejné–jen pro
psychiku,
“ zdůvodňoval zpěvák. „Vždycky se můžu zlepšit.
Lidský mozek je bláznivá věc, dokáže vás vytáhnout z prů-
švihu, ale taky rozložit na prvočinitele.
“ Trochu maniakál-
ně se zasmál ado hlasu se mu vrátila nervozita. „Občas
si připadám, jako by si moji hlavu pronajal nějaký šílenec.
“
Možná musí být každý, kdo hledá životní náplň
vrockové kapele, tak trochu blázen. Možná, že „umění
nechat to být
“ je ve skutečnosti oschopnosti přijmout
život se vším, co přináší, apustit se do něj naplno.
Může to být těžká věc, ale výsledek stojí za to. „Nechci
strávit zbytek života obavami: ‚Řekl jsem něco špat-
ně?‘ ‚Neurazil jsem toho člověka?‘ Ito je součást umění
nechat to být, ne?
“
Chuck Brueckmann / archiv Mylese Kennedyho
Nerovnosti životní cesty se Mylesovi
Kennedymu daří uhlazovat