Strana 31
články
BULLETIN ADVOKACIE 11/2021
29
WWW.CAK.CZ
29
29
WWW
W
W
.CA
.CA
.CA
K.C
C
C
Z
lého dříve (již na základě smlouvy) nepřichází v úvahu.
Oproti tomu dle polského KC řada limitovaných věcných
práv ke knihovním objektům (nemovitostem) vzniká již
na základě smlouvy (mimoknihovně), a pozdější zápis
do knihy tak má jen deklaratorní povahu; pro ně je tedy
zřízení výhrady praktické.
Nepochybné je, že výhradu lze využít pro práva zřizova-
ná na základě smlouvy, resp. na základě právního jednání
obecně (v českých poměrech jde o práva, která se do knihy
zapisují konstitutivně); takový je i panující pohled polské
nauky.
41
Shodně se k věci stavěla za účinnosti OKZ naše
judikatura,
42
přičemž její závěry byly přejímány naukou.
43
Podobně i německá dogmatika umožňuje využití výhrady
pouze pro ta práva, která vznikají na základě právního jed-
nání (smlouvy).
44
Část současné polské literatury však dovo-
zuje (per analogiam), že privilegovanými mohou být i práva
vznikající mimosmluvně: „należy dopuścić zastrzeżenie prawa
pierwszeństwa na korzyść prawa powstałego w inny sposób niż
zawarcie umowy o ustanowienie“.
45
Uvedený názor je přinej-
menším diskutabilní. Při mimosmluvním vzniku práva je
totiž výrazně potlačena, či dokonce zcela vyloučena vůle na-
byvatele práva, resp. i vůle vlastníka zatíženého tabulárního
objektu (o vzniku práva rozhodují jiné skutečnosti – např.
rozhodnutí orgánu veřejné moci). V takových případech
zpravidla plyne z příslušného právního předpisu i specifi c-
ký – kogentně stanovený – okamžik vzniku toho kterého
práva, přičemž zákonodárce zpravidla ani nepředpokládá,
že by tento moment měl být vůlí stran modifi kován. Pak je
však obtížné přijmout závěr, že pozdější oprávněný, resp.
tabulární vlastník, sice nemohou (zcela) ovlivnit samotný
fakt vzniku práva (popř. jeho obsahu či rozsahu), avšak mo-
hou tak učinit ve vztahu k jeho pořadí. Domnívám se proto,
že privilegovaným právem nemůže být právo vznikající mi-
mosmluvně.
46
Výhradu nelze zřídit pro práva, která již vznikla a jsou
zapsána v knize.
47
Shodně Vrzalová, dle níž „Přednostní po-
řadí nelze vyhradit pro právo, které již bylo do veřejného sezna-
mu zapsáno. Takové právo totiž již své pořadí získalo, a má-li
pro něj být zajištěno pořadí lepší, je tak nutno učinit jiným po-
stupem, a to na základě dohody o ujednání pořadí práv (…)“.
48
Privilegované právo i právo, které má být odsunuto, mo-
hou náležet stejné osobě či různým osobám.
49
Vlastník může zřídit výhradu pro takové limitované věc-
né právo, jehož nositelem bude osoba od vlastníka odlišná.
Stejně tak ovšem není vyloučeno zřídit výhradu pro právo,
jehož nositelem se v budoucnosti stane vlastník zatížené
věci samotný (za trvání jeho vlastnického práva). Zákon
neříká, že výhradu lze zřídit pouze pro právo osoby od-
lišné od vlastníka. Navíc, umožňuje-li zákon, aby vlastník
zatížil svoji věc limitovaným věcným právem ve svůj pro-
spěch (výslovně např. § 1257 odst. 2), pak musí být logicky
přípustná i výhrada pro takové pozdější právo. Příklad:
Vlastník pozemku si při jeho zatížení zástavním právem zá-
roveň vyhrazuje pořadí pro služebnost. Následně si vlastník
zřídí k pozemku vlastnickou služebnost (§ 1257 odst. 2) a ne-
chá ji zapsat v pořadí výhrady. Služebnost bude mít přednost
před zástavním právem.
Práva, která mohou být výhradou pořadí odsunuta
(ustupující práva)
Pozornost zasluhuje též otázka, které právo může být vý-
hradou odsunuto. Takové právo lze označit jako právo ustupu-
jící či odsunuté (pol. prawo podporządkowane). Logicky půjde
o stejná práva jako ta, pro něž může být výhrada zřízena, tj.
jakákoli limitovaná věcná práva, která mohou věc zatížit, jsou
předmětem evidence v seznamu a platí pro ně ustanovení o po-
řadí (mutatis mutandis zde platí stejné závěry jako je uvedeno
výše; viz však dále). Nerozhoduje, zda je ustupující věcné prá-
vo dále převoditelné (poté, co vzniklo); k tomu viz výše.
Odsunout nelze vlastnické právo ani obligační práva, a to
i když se zapisují do knihy (nájem, pacht), neboť ta nemají
pořadí. Souhlas obligačně oprávněných k výhradě se tudíž
nevyžaduje.
Ustupujícím právem může být buď právo, jehož zápis
do knihy se aktuálně navrhuje
50
(jde o tzv. počáteční výhradu –
k tomu viz níže), nebo právo, které je v knize již zapsáno
(jde o tzv. následnou výhradu – k tomu též viz níže). Je tedy
patrné, že ustupujícím právem nikdy nemůže být právo sice
existující, avšak do knihy dosud nezapsané (tj. právo vzniklé
mimoknihovně), resp. právo, jehož zápis do knihy se aktuál-
ně nenavrhuje.
51
Obecně je nerozhodné, zda se ustupující práva zapisu-
jí do knihy konstitutivně, či deklaratorně.
52
Tento závěr
ovšem nebude v podmínkách ČR příliš praktický, a sice
vzhledem k tomu, že odsunutými právy zřejmě mohou být
pouze práva zřizovaná smluvně; ta však prakticky vždy
vznikají až zápisem do knihy. Oproti tomu dle polského
KC řada limitovaných věcných práv ke knihovním objek-
tům (nemovitostem) vzniká již na základě smlouvy (mi-
moknihovně), a pozdější zápis do knihy tak má jen dekla-
ratorní povahu.
41 Srov. např. E. Gniewek, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 31.
42 Zásadní je zde plenární usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 1923,
sp. zn. 1504/23 (Vážný, č. 3266), které vyřešilo spornou otázku, do té doby
rozhodovanou nejednotně. „V pořadí, poznamenaném dle §u 53 knih. zák.,
může (…) povolen býti zápis (…) jen na základě listiny (…), kterou vlastník
nemovitosti dobrovolně zřídil, nikoli však i na základě rozsudku nebo jiného
exekučního titulu (…).“ Vycházelo se především z dikce § 53, podle něhož
je vlastník oprávněn „žádati za knihovní poznámku, že zamýšlí zciziti svou
nemovitost anebo zříditi
zástavní právo“. Na toto plenární rozhodnutí později
navázala další rozhodnutí Nejvyššího soudu – např. ze dne 20. 1. 1925,
sp. zn. R I 12/25 (Vážný, č. 4561), ze dne 3. 4. 1928, sp. zn. R I 236/28
(Vážný, č. 7941), či ze dne 26. 10. 1933, sp. zn. R II 419/33 (Vážný,
č. 12959).
43 Viz např. E. Svoboda, op. cit. sub 26, str. 71.
44 M. Kohler in R. Gaier (red.), op. cit. sub 12, komentář k § 881, m. č. 5.
45 B. Swaczyna in J. Pisuliński (red.), op. cit. sub 34, komentář k čl. 13, m. č. 4
(zvýraznil aut.).
46 Navíc lze předpokládat, že zvláštní právní úpravy (zejména veřejnoprávní)
zpravidla nebudou umožňovat takovéto dispozice s pořadím práv, byť by
se jednalo o dispozici „ve prospěch“ těchto práv, tj. o vylepšení jejich pořadí.
47 Shodně pro německé právo M. Kohler in R. Gaier (red.), op. cit. sub 12,
komentář k § 881, m. č. 7, a pro polské právo E. Gniewek, op. cit. sub 8,
komentář k čl. 13, m. č. 3. Za účinnosti OKZ judikoval shodně Nejvyšší soud
v rozhodnutí ze dne 28. 1. 1944, sp. zn. R I 143/43 (Vážný, č. 18673).
48 L. Vrzalová in J. Spáčil a kol., op. cit. sub 24, komentář k § 982, m. č. 29.
49 Shodně T. Czech, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 51.
50 Tedy výhrada se zapisuje současně se zápisem ustupujícího práva.
51 Shodně E. Gniewek, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 30.
52 T. Czech, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 40.