Strana 46
44
WWW.CAK.CZ
44
44
WWW
WW
W
CA.CA
.CA
K.C
K
K
Z
BULLETIN ADVOKACIE 11/2021
články
právě garanci práva na soudní ochranu a na obhajobu, tedy
v konečném důsledku obžalovanému. Tr. řád zná přitom
i jiné situace, v nichž je možné výjimečně postupovat v roz-
poru se zásadou bezprostřednosti či ústnosti, souhlasí-li
s tím „hlavní strany“ (srov. např. § 219 odst. 3 větu druhou,
§ 211 odst. 1, 6 tr. řádu).
Oba hlavní „benefi cienti“ těchto zásad – sám soud, který
rozhoduje a musí mít možnost své vnitřní přesvědčení kon-
struovat na podkladě důkazů provedených přímo před ním,
jakož i strany řízení (resp. jen obžalovaný a státní zástupce),
kterým slouží k uplatnění jejich procesní strategie kontra-
diktorním způsobem, tak mají možnost předejít takovému
vývoji hlavního líčení, v němž by v důsledku prohlášení
viny tyto zásady nenalezly své plné uplatnění.
Dalším problémem je nerovnost mezi obžalovanými
ve fakticky stejném, ale formálně procesně odlišném po-
stavení. Novela 333/2020 Sb. umožňuje, aby se se dvěma
obžalovanými, kteří oba souhlasí s obžalobou v určitém
rozsahu, ale jen jeden z nich prohlásil vinu, zatímco druhý
se k tomuto kroku neodhodlal, zacházelo značně odlišně
jak z hlediska možné bonifi kace takového postupu v hmot-
něprávní rovině, tak co do garancí jejich procesních práv.
Obžalovaný, který vinu prohlásil, je zvýhodněn možností
postupu dle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ale musí
tak učinit za cenu naprosté rezignace na jakékoli zjišťování
skutkového stavu soudem, a fakticky se tím vzdává prá-
va na odvolání (v rozsahu prohlášení). Druhý obžalovaný
zase nebude hmotněprávně ze svého vyjádření týt, ale po-
nechá si ony procesní garance.
Tato Sofi ina volba nepochybně staví obžalovaného
pod tlak, který evokuje shora nadhozenou otázku nepřípust-
nosti donucování k výpovědi či doznání (§ 92 odst. 1 věta
druhá, § 164 odst. 3 věta druhá tr. řádu), i pochybnosti oko-
lo obecné zásady, že obviněný nemůže být trestán za určitý
způsob výkonu obhajoby, který je v souladu se zákonem. Jak
uvedeno již výše, po našem soudu ještě tato hranice pře-
kročena není. Nejde o naprostou revoluci, ostatně institut
dohody o vině a trestu, jakkoli kontroverzní, existuje v na-
šem právním řádu již deset let, s nespornými skutečnostmi
se do novely 333/2020 Sb. bylo možné setkat ve zjednoduše-
ném řízení po zkráceném přípravném řízení, takže novin-
kou je vlastně jen prohlášení viny, nicméně to je v porovná-
ní s dohodou o vině a trestu jistě méně intenzivním zásahem
do původní koncepce trestního řízení.
Existují pak, jak shora připomenuto, i další procesní po-
stupy, které nějakým způsobem bonifi kují obviněného, který
na aktivní nespolupracující obhajobu rezignuje a kvalifi ko-
vaným způsobem kooperuje (odklony v užším slova smy-
slu, spolupracující obviněný, dočasné odložení trestního
stíhání dle § 159b tr. řádu atd.), aniž by byly vnímány jako
porušení zákazu donucení k výpovědi. Lze se samozřejmě
dovolávat i řady zahraničích právních úprav demokratic-
kých právních států, které aplikují obdobné instituty již
řadu let.
Jde však spíše o celkový přístup a stále postupující trend,
který v trestním řízení odvrací pozornost od naplňování zá-
sady materiální pravdy a přiklání jej stále více k formálním
řešením, usnadňujícím práci orgánům činným v trestním ří-
zení a slevujícím z požadavků na náležité, všestranné a ob-
jektivní objasnění věci.
Tento stav, který nutí obžalovaného si vybrat, zda vymění
svá procesní práva a funkci nezávislého trestního soudnic-
tví za potenciální a dopředu nejisté zvýhodnění při sankcio-
nování, nebo zda si je ponechá a zvýhodněn nebude, je,
Q.E.D., odůvodněn toliko zájmem na rychlosti a hospodár-
nosti řízení. Jakkoli jde o jistě důležité hodnoty, jejich vý-
znam bledne ve srovnání se zájmem na rozhodování toliko
na podkladu objektivně, úplně a přesně zjištěného skutko-
vého stavu dosaženého procesem plně respektujícím práva
osoby, proti níž se řízení vede (jakož i dalších osob). Rych-
le a levně dosažený nespravedlivý rozsudek jistě nikdy
nepřeváží nad pomalu a draze dosaženým spravedlivým
rozsudkem.
Je ostatně na pováženou, zda zrovna v současné situaci
je třeba dalších opatření k urychlení a zlevnění trestního
řízení, neboť ani průměrná, ani mediánová délka trestního
řízení nenaznačuje, že by šlo aktuálně o palčivý problém.
Dle výroční statistické zprávy za rok 2019 činila v posled-
ních letech průměrná délka trestního řízení u okresních
soudů jakožto soudů prvního stupně po odečtení všech
řízení, která skončila pravomocným trestním příkazem,
cca 200 dnů u okresních
35
a 500 u krajských soudů,
36
me-
diánová cca 90 dnů u okresních,
37
261 u krajských,
38
dél-
ka odvolacího řízení pak v průměru cca 50 a v mediánu
cca 35 dnů u krajských soudů
39
a u vrchních cca 125 dnů
v průměru a cca 70 v mediánu.
40
Jistě je k těmto údajům
třeba připočíst i délku přípravného řízení (k jehož zrych-
lení však žádná z rozebíraných změn přinesených novelou
333/2020 není způsobilá přispět), v celkovém zhodnocení
ale stav, v němž se délka trestního řízení obecně počítá
v řádech měsíců či nízkých jednotek let, jistě nelze pova-
žovat za alarmující či tristní.
Zásadním problémem institutu prohlášení viny je však
především jeho neodvolatelnost a vyloučení z odvolání. To
pokračuje v trendu zahájeném již rozsudkem, jímž se schva-
luje dohoda o vině a trestu. Mezi oběma situacemi je ale –
přinejmenším z praktického hlediska – podstatný rozdíl.
Zatímco totiž schválením dohody o vině a trestu se řízení
končí a žádné další dokazování ani jiné procesní úkony
v něm neprobíhají, tedy ani není prostor, aby ještě po něm
ve veřejném zasedání byly zjištěny nějaké skutečnosti, které
by mohly zpochybnit správnost závěru o vině obviněného,
u prohlášení viny se takový prostor otevírá. Dokazovány
budou skutečnosti relevantní z hlediska právního násled-
ku trestného činu, příp., prohlásí-li obžalovaný vinu jen
ohledně některých skutků, povede se dokazování v plném
rozsahu ke skutkům zbývajícím. Buď jak buď, tímto dalším
35 České soudnictví 2019: Výroční statistická zpráva, Ministerstvo
spravedlnosti České republiky (online), citováno dne 20. 4. 2021, dostupné
z: https://justice.cz/documents/12681/719244/Ceske_soudnictvi_2019_
vyrocni_stat_zprava.pdf/28174b8b-c421-440b-9a17-1f48cfc50efc, str. 41.
36 Tamtéž, str. 99.
37 Tamtéž, str. 41.
38 Tamtéž, str. 99.
39 Tamtéž, str. 107.
40 Tamtéž, str. 142.