Strana 36
34
WWW.CAK.CZ
34
34
WWW
WW
W
CA.CA
.CA
K.C
K
K
Z
BULLETIN ADVOKACIE 11/2021
články
Veřejné opatrovnictví jako úkol veřejné
moci vykonávaný ve veřejném zájmu
soukromoprávní metodou právní regulace
aneb mnoho povyku pro (skoro) nic
Kompetenční senát
1
Nejvyššího správního soudu vydal dne 6. 5. 2021 pod č. j.
Komp 3/2018-87 usnesení, jehož právní závěry brzy začaly žít vlastním životem.
2
Je
z nich dovozováno něco, co neplyne ani z právní úpravy, jíž se usnesení zabývalo, ani
z toho, co kompetenční senát skutečně řekl. Proto je třeba k uvedenému usnesení doplnit
určité úvahy v reakci na otázky, jež se v souvislosti s ním v odborné veřejnosti objevily.
Veřejné opatrovnictví – smysl a účel kontra právní povaha
V první řadě je nutné poznamenat, že odborná veřejnost
často směšuje dva různé aspekty věci.
Tím prvním je smysl a účel veřejného opatrovnictví. Ten
je bez jakýchkoli pochyb veřejnoprávní. Veřejné opatrovnic-
tví je právní institut existující ve veřejném zájmu, v rámci
něhož subjekty veřejného práva (obce) poskytují veřejnou
službu jednotlivcům, kteří ji potřebují a kterým nemůže být
opatrovníkem jmenována osoba soukromého práva (typicky
příbuzný nebo jiná, opatrovanci blízká osoba). Tuto veřej-
nou službu hradí obcím stát z veřejných prostředků.
Druhým aspektem věci je metoda právní regulace (k tomu-
to pojmu viz usnesení zvláštního senátu ze dne 5. 5. 2005, č. j.
Konf 81/2004-12, č. 676/2005 Sb. NSS),
3
na jejímž základě
obce výše popsanou službu poskytují. A ta je soukromoprávní.
Veřejné opatrovnictví je institutem soukromého práva, upra-
veným v občanském zákoníku, a není v něm obsažen prvek
vrchnostenského rozhodování nebo jiného vrchnostenského
jednání, tedy jednání veřejného opatrovníka z pozice nadřa-
zenosti nad opatrovancem či jinými osobami.
To, že veřejné opatrovnictví je uskutečňováno soukromo-
právní metodou právní regulace, je zcela zásadní pro jeho
procedurální režim. Ve věci výkonu samotného veřejného
opatrovnictví se nevedou žádná správní řízení (např. o usta-
novení opatrovníka, o jeho odvolání, o nahlížení do opat-
rovnického spisu aj.).
Žádný správní orgán nemá pravomoc taková řízení vést,
a tedy nemá smysl ani uvažovat o tom, že by ústřední správní
orgány mohly mezi sebou vést kompetenční spor, ať již nega-
tivní, nebo pozitivní, o to, kdo má vést např. přezkumné říze-
ní ve věci výkonu veřejného opatrovnictví. Toto bylo základní
a ve své podstatě jediné poselství usnesení kompetenčního
senátu ve věci sp. zn. Komp 3/2018.
Veřejného opatrovníka člověku jmenuje soud podle ob-
čanského zákoníku, přičemž to, která konkrétní obec jím je,
má-li jím být obec, stanoví jeho § 471 odst. 3; obec nemůže
svým nesouhlasem jmenování veřejným opatrovníkem za-
bránit. Je to také soud, který dohlíží na výkon veřejného
opatrovnictví. Případná právní odpovědnost obce opatro-
vanci za vadný výkon veřejného opatrovnictví je rovněž od-
povědností soukromoprávní.
V některých situacích úd veřejné moci v oblasti veřejné sprá-
vy poskytuje (přesněji má poskytovat) faktické plnění a jeho
neposkytování či vadné poskytování může být pro účely
soudní ochrany před jednáním veřejné správy nezákonným
zásahem (např. ne/poskytování stravy určitého typu vězňo-
vi, typicky stravy vegetariánské či odpovídající vězňově ná-
boženské víře).
4
Podstatné je, aby veřejná správa vystupovala
vůči jednotlivci z nadřazené pozice. Ve vztahu vězeňské služby
JUDr. PhDr. Karel Šimka, LL.M.,
Ph.D.,
je soudcem Nejvyššího správního
soudu.
1 Autor byl mj. členem tohoto kompetenčního senátu. Níže uvedený text je jeho
osobním odborným názorem a nemá povahu stanoviska nebo jiného obdobného
výstupu Nejvyššího správního soudu jakožto instituce.
2 Zajímavý text na dané téma, podněcující k přemýšlení, publikoval Zbyněk
Vočka, viz Z. Vočka: Povaha veřejného opatrovnictví a názor Nejvyššího
správního soudu, Správní právo č. 5/2021, str. 284-295.
3 Mám za to, že metoda právní regulace je pro posouzení, kam určitý právní
institut náleží pro účely poskytnutí soudní ochrany (zda ve správním soudnictví,
anebo v řízení podle občanského soudního řádu), velmi relevantní znak. Více
viz body 8 a 9 mého odlišného stanoviska k rozsudku rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2021, č. j. 9 As 264/2020-51.
4 Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2020, č. j.
2 As 280/2019-20, č. 4032/2020 Sb. NSS, publikovaný s následujícími
právními větami (zvýraznění provedl nyní autor):
I. Poskytování stravy vězňům je faktickým jednáním věznice vůči odsouzenému
při výkonu vrchnostenské veřejné správy nad odsouzenými. Neposkytnutí
stravy, jakou předepisuje zákon, proto může být podle své povahy nezákonným
zásahem ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s.
II. Podle § 16 odst. 1 věty druhé zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí
svobody, má odsouzený, v rozsahu, v jakém to umožňuje provoz věznice,
právo na to, aby věznice přihlížela k jeho kulturním a náboženským tradicím
při poskytování stravy. Vězeňská služba má tedy učinit vše, co je v jejích rozumných
možnostech, aby i v těchto podmínkách mohl jednotlivec žít v souladu se svým