jinátitulka

• Strana 1

  Bulletin

  advokacie

  Galavečer dvojročníku Právníka roku 20/21 • Sdělení ČAK o povinných platbách a pojistném • Sporné otázky

  výhrady přednostního pořadí limitovaného věcného práva zapisovaného do veřejného seznamu • Dopady novely

  trestního řádu provedené zákonem č. 333/2020 Sb. na základní zásady tr. řízení • Právnická firma roku 2021 •

  VYDÁVÁ ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA

  2021

  11

  Sledujte Twitter CAK_cz

  a Advokátní deník

  Právnický časopis ČR

  držitel prestižního odborného ocenění

  v letech 2015, 2016, 2018 a 2019

  GALAVEČER

  DVOJROČNÍKU

  PR 20/21

  (více info

  na str. 16-19)

  8. sněm ČAK byl sněmem rekordů

  Podrobnou zprávu o jeho mimořádně bohatém

  a někdy i bouřlivém průběhu čtěte na str. 8-15.

• Strana 2

• Strana 3

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  1

  WWW.CAK.CZ

  1

  1

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  z právní teorie a praxe

  Bulletin

  advokacie

  Bulletin advokacie vydává

  Česká advokátní komora v Praze

  (IČ 66 000 777)

  v agentuře , spol. s r. o.

  www.impax.cz

  Časopis je zapsán do Seznamu recenzovaných

  neimpaktovaných periodik ČR.

  Vychází 10x ročně, z toho 2 dvojčísla (1-2, 7-8).

  Přetisk povolen jen se souhlasem redakce.

  Adresa redakce:

  Česká advokátní komora

  Národní třída 16, 110 00 Praha 1

  telefon: 273 193 111

  e-mail: bulletin@cak.cz, www.cak.cz

  IČ: 66000777

  DIČ: CZ 66000777

  Redakce:

  Šéfredaktorka: JUDr. Hana Rýdlová

  Výkonné redaktorky: PhDr. Ivana Cihlářová,

  PhDr. Dagmar Koutská, Hana Saitzová

  Tajemnice redakce: Eva Dvořáková

  Redakční rada:

  Předseda redakční rady: JUDr. Petr Toman, LL.M.

  JUDr. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D.,

  prof. Dr. Alexander Bělohlávek,

  JUDr. Petr Čáp,

  prof. JUDr. Jan Dědič,

  prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc.,

  prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc.,

  JUDr. Vojen Güttler,

  JUDr. Vladimír Jirousek,

  prof. JUDr. Alena Macková, Ph.D.,

  prof. JUDr. Karel Marek, CSc.,

  doc. JUDr. Pavel Mates, CSc.,

  JUDr. Michal Mazanec,

  JUDr. Robert Němec, LL.M.,

  prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc.,

  prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.,

  JUDr. Michal Žižlavský

  Objednávky předplatného zasílejte

  na adresu: ČAK, Národní třída 16,

  110 00 Praha 1,

  e-mail: dvorakova@cak.cz

  Cena výtisku včetně dvojčísel je 90 Kč,

  zvýhodněné roční předplatné 850 Kč kromě

  poštovného, balného a DPH. Advokátům

  a advokátním koncipientům se rozesílá

  zdarma. S reklamacemi při problémech

  s distribucí se obracejte na pí Dvořákovou,

  e-mail dvorakova@cak.cz, tel. 273 193 165.

  Inzertní služby zajišťuje agentura

  IMPAX, spol. s. r. o. Objednávky inzerce

  zasílejte na adresu agency@impax.cz,

  případně volejte na tel. 244 404 555 nebo

  na 606 404 953. Media kit a další informace

  naleznete na internetových stránkách

  www.impax.cz.

  Celé znění každého čísla vychází též

  na internetu (www.cak.cz).

  Toto číslo vyšlo 2. 11. 2021 v nákladu

  17 250 výtisků.

  Obálka: 8. sněm ČAK - foto Igor Zehl

  Tisk: Impax, spol. s r. o.

  MK ČR E 6469

  ISSN 1210-6348 (print)

  ISSN 2571-3558 (Advokátní deník)

  Úvodník

  Robert Němec: Pojďme být my všichni Komora! ...........................................4

  Aktuality

  Výsledky 8. sněmu České advokátní komory ...............................................6

  Představenstvo ČAK zvolilo nové vedení: předsedou se stal

  JUDr. Robert Němec, LL.M. Red. .................................................................7

  8. sněm ČAK: rekordní účast, počet kandidátů i projednaných návrhů

  Ivana Cihlářová .............................................................................................8

  Galavečer dvojročníku Právníka roku 20/21:

  Doufáme, že si ho užijeme, připravit ho umíme bezpečně! icha ..................16

  Sdělení ČAK o povinných platbách a pojistném ........................................ 20

  Články

  Sporné otázky výhrady přednostního pořadí limitovaného

  věcného práva zapisovaného do veřejného seznamu.

  Studie k § 982 odst. 2 občanského zákoníku – 1. část

  Petr Tégl ...................................................................................................25

  Veřejné opatrovnictví jako úkol veřejné moci vykonávaný

  ve veřejném zájmu soukromoprávní metodou právní regulace

  aneb mnoho povyku pro (skoro) nic Karel Šimka ....................................... 34

  Dopady novely trestního řádu provedené zákonem

  č. 333/2020 Sb. na základní zásady trestního řízení

  Jiří Mulák, Jan Provazník .............................................................................37

  Kyberkriminalita v době krize se zaměřením

  na pachatele – právnické osoby Jan Malý ..................................................47

  K náhradě tzv. další nemajetkové újmy v pracovněprávních vztazích

  Vojtěch Jirásko, Petr Podrazil .......................................................................51

  Z judikatury

  ÚS: K neodůvodněnému zkrácení odměny advokáta v řízení

  o určení dědického práva ........................................................................ 59

  NSS: Podjatost soudce ve správním soudnictví .........................................62

  ESLP: K charakteru řízení před profesními disciplinárními orgány ..............67

  Glosa: K rozhodnutí NS ohledně vypořádání investice jednoho

  z manželů do družstevního bytu ............................................................... 69

  Z odborné literatury

  Jan Lasák, Jan Dědič, Jarmila Pokorná, Zdeněk Čáp a kolektiv:

  Zákon o obchodních korporacích. Komentář

  (Kateřina Eichlerová) ...................................................................................72

  Terezie Vojtíšková: Sazby odměn vybíraných kolektivními správci

  (Rudolf Leška) ............................................................................................75

  obsah

• Strana 4

  2

  WWW.CAK.CZ

  2

  2

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  Z české advokacie

  Z kárné praxe Petra Vrábliková ....................................................................77

  Předsněmovní poděkování členům volených orgánů ČAK

  Hana Rýdlová ............................................................................................78

  Měli byste vědět

  Přednášky a semináře pro advokáty a advokátní koncipienty

  v době pandemie .....................................................................................79

  Z právnické společnosti

  Právnická firma roku 2021 Hana Rýdlová ...................................................81

  Nakonec

  O etické regulaci reklamy Petr Hajn .......................................................... 84

  Kresba Lubomíra Lichého ....................................................................... 85

  Víte, že… Stanislav Balík ............................................................................ 85

  Inhaltsverzeichnis ................................................................................... 86

  Zusammenfassung/Summary ....................................................................87

  Table of Contents .................................................................................... 88

  Vážení,

  jsme potěšeni vaším zájmem publikovat v Bulletinu

  advokacie! Prosíme vás v zájmu urychlení publikace

  o dodržení několika mála instrukcí:

  Příspěvky posílejte redakci elektronicky ve formátu

  programu Microsoft Word (DOC), a to na adresu

  bulletin@cak.cz.

  Formát

  Formát zasílaných příspěvků by měl odpovídat řádkování 1,

  písmo Times New Roman, velikost 12. V žádném

  případě nepoužívejte funkci Automatické číslování,

  Automatické odrážky ani další speciální formátování

  textu. Odstavce oddělujte jenom entrem. Vyznačování

  v textu provádějte pouze tučně (důležité pasáže) nebo

  kurzivou (citace, cizojazyčné, zejména latinské výrazy),

  v žádném případě nepište proloženě, nepoužívejte

  podtrhávání textů ani verzálky! Poznámky pod čarou

  a vysvětlivky k textu tvořte výhradně pomocí funkcionality

  program MS Word a „Poznámky pod čarou“. Tabulkové

  údaje formátujte pomocí tabulátorů.

  Fotografie

  Pokud k článku chcete připojit obrazové podklady,

  zašlete je zvlášť ve formátu JPG, TIF nebo eps. Barevné

  fotografie by měly mít rozlišení nejméně 300 dpi

  při velikosti, v jaké se budou reprodukovat, zasílané

  portrétní fotografie by měly mít nejméně

  400 x 500 pixelů. Obrázky či grafy v žádném

  případě nevkládejte přímo do dokumentů!

  Obsah

  Redakce uvítá zejména články kratšího až středního

  rozsahu, optimální rozsah je do 30 000 znaků včetně

  mezer.

  K odbornému článku připojte vždy stručné shrnutí

  v rozsahu nejvýše deseti řádků.

  Citace a odkazy provádějte dle vlastní bibliografické

  normy BA.

  –

  Vzory citací:

  Kniha: J. Novák: Soukromé právo, C. H. Beck, Praha

  2020, str. 120.

  Časopis: J. Novák: Poznámky k soukromému právu,

  Bulletin advokacie č. 3/2020, str. 20.

  Redakce přijímá články, které nebyly dosud publikovány

  a jsou původním autorským dílem, dostatečně odlišným

  od jiných příspěvků na stejné nebo podobné téma.

  Pokud autor nabízí rukopis současně více redakcím,

  je povinen redakci o této skutečnosti neprodleně

  informovat. Zjištění opaku může vést k ukončení

  recenzního řízení. Poskytnutím rukopisu bere autor

  na vědomí, že dílo před publikací musí projít úspěšně

  recenzním řízením, přičemž o jeho zařazení do recenzního

  řízení, jakož i o publikaci rozhodne šéfredaktor/ka.

  Udělení souhlasu

  Autor poskytnutím rukopisu dává redakci souhlas

  s rozmnožováním, rozšiřováním a sdělováním příspěvku

  na webových stránkách ČAK a v Advokátním deníku,

  v právních informačních systémech a na internetových

  portálech spolupracujících s ČAK, jakož i v oblasti

  zpracování dat v rámci monitoringu médií.

  Korektury

  Autorské korektury se provádí elektronicky po zalomení,

  e-mailem.

  Ke každému příspěvku prosíme připojte:

  • čestné prohlášení, že článek nebyl dosud publikován

  • svoji barevnou portrétní fotografii

  • telefonické spojení a e-mail

  • korespondenční adresu

  • datum narození

  • bankovní spojení pro vyplacení honoráře

  • informaci o svém profesním působení, akademické,

  pedagogické či vědecké tituly

  • sdělení, zda jste plátcem DPH

  Redakce si vyhrazuje právo stylistických, jazykových

  a technických úprav textů.

  Pokyny

  pro autory

  informace a zajímavosti

  obsah

  z advokacie

• Strana 5

  POUZE

  do 30. listopadu

  ATRAKTIVNÍ CENY

  NA VŠE V KŮŽI

  Získejte speciální slevu 15 % na Vámi vybranou pohovku,

  křeslo, postel nebo jídelní židle v kůži.

  Slevu 15 % získáte při objednání libovolného produktu v kůži Protecta nebo

  Natural. Vybírat můžete z unikátního množství kůží mnoha kategorií

  a barevností. Objevte krásu ryzích naturálních kůží za dostupné ceny.

  Praha 1, V Jámě 3 Praha 8, Rohanské nábřeží 25

  Brno Modřice, IC SOHO Svratecká 989 Brno, Příkop 4 www.natuzzi.cz

• Strana 6

  4

  WWW.CAK.CZ

  4

  4

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  Milé kolegyně,

  milí kolegové,

  připadla mi velká čest apotěšení, abych vás jako nový

  předseda České advokátní komory pozdravil hned vprv-

  ním vydání Bulletinu advokacie posvém zvolení.

  Dovolte mi, abych se nejprve na chvíli vrátil k 8. sně-

  mu ČAK. V první řadě bych chtěl poděkovat vedení Komo-

  ry avšem jejím zaměstnancům, kteří se napřípravě sněmu

  podíleli, za perfektní zajištění jeho průběhu. Všichni jsme

  si vědomi skutečnosti, že příprava sněmu byla doznačné

  míry ovlivněna obrovskou nejistotou, jestli vůbec budeme,

  s ohledem na epidemickou situaci, schopni sněm uskuteč-

  nit vplánovaném termínu. To senám nakonec naštěstí po-

  vedlo, sněm řádně proběhl, řádně projednal veškerá navrže-

  ná usnesení azvolil nové členy orgánů Komory.

  Kromě hrozící epidemie byl však tento sněm výjimečný

  také mimořádně velkým zájmem a rekordní účastí advoká-

  tek aadvokátů, zejména zřad mladé generace. Vsouvislosti

  svolbami doorgánů Komory jsme také byli svědky rekordní-

  ho počtu kandidátů astím související intenzivní předvoleb-

  ní kampaní.

  Výsledkem voleb doorgánů Komory je pak unikátní kom-

  binace kolegů akolegyň, kteří mají sprací vorgánech dlou-

  holeté zkušenosti, amohou tak zajistit potřebnou kontinuitu,

  sgenerací mladších kolegů akolegyň. Zároveň došlo kposí-

  lení zastoupení žen vnejužším vedení Komory. Pevně věřím,

  že nové vedení tak bude schopné navázat navynikající prá-

  ci našich předchůdců, apřitom vnést dočinnosti České ad-

  vokátní komory novou energii anápady, ato spřihlédnutím

  kpotřebám mladších kolegů akolegyň.

  Bohužel došlo ke snížení počtu členů představenstva

  zjednotlivých regionů, ale rád bych vás ujistil, že tato skuteč-

  nost rozhodně nebude mít negativní dopad narespektování

  Pojďme být

  úvodník

• Strana 7

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  5

  WWW.CAK.CZ

  5

  5

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  úvodník

  hlasu regionů. Nové představenstvo je připraveno prohlou-

  bit spolupráci sVýborem regionálních zástupců ČAK, jehož

  činnosti seúčastní zástupci jednotlivých regionů. Jsme si vě-

  domi toho, že činnost regionálních zástupců je zcela nezastu-

  pitelná aže velmi významná část stavovského života seode-

  hrává právě naregionální úrovni. Ostatně účastníci 8. sněmu

  jistě zaznamenali, že jedním zusnesení, které bylo navrženo

  minulým představenstvem, došlo kvýraznému přesunu roz-

  počtových prostředků právě veprospěch regionů, které tak

  mohou regionální zástupci využívat kregionálním akcím.

  Vdebatách nasněmu, ale ivrámci předvolebních disku-

  sí aprogramů jednotlivých kandidátů ajejich uskupení, za-

  zněla celá řada velmi podnětných připomínek anápadů, co

  by semohlo amělo včinnosti Komory zlepšit. Některé kritic-

  ké připomínky také upozornily namožné nedostatky, zejmé-

  na pokud jde okomunikaci mezi Komorou ajejími členy. Také

  nás upozornily naskutečnost, že ne všichni advokáti sesKo-

  morou ztotožňují ane vždy je vnímána svými členy jako je-

  jich vlastní stavovská organizace. Na vylepšení tohoto vní-

  mání Komory apocitu sounáležitosti mezi advokáty budeme

  intenzivně pracovat.

  Budu semožná trochu opakovat, ale považuji zanezbyt-

  né zdůraznit, žeKomora se inadále musí vprvní řadě zabývat

  tím, co jí ukládá zákon oadvokacii, tj.výkonem veřejné sprá-

  vy naúseku advokacie. Její hlavní prioritou přitom nadále

  musí být důraz nazajištění práva naprávní pomoc, advokát-

  ní mlčenlivost, kolegialitu, volnou soutěž, bezplatnou právní

  pomoc adůstojnost advokátního stavu.

  Zásadní úloha ČAK spočívá také vaktivní účasti nalegis-

  lativním procesu, ato nejen voblasti poskytování právních

  služeb v užším smyslu slova, ale ve všech oblastech práva,

  vekterých advokáti poskytují právní služby. Ktomu je tře-

  ba využívat mezinárodní zkušenosti azapojení ČAK vmezi-

  národních organizacích, protože legislativní proces vČR není

  odděleným ostrovem, ale vevelkém množství případů im-

  plementuje evropské směrnice.

  Věnovat se budeme také efektivnímu řízení agend ČAK

  sezaměřením nauživatelsky přívětivý přístup akomunikaci

  Komory vůči svým členům – advokátům. Stím úzce souvisí

  digitalizace agend Komory, ale také digitalizace právních slu-

  žeb vširším smyslu.

  Nelehkým, ale velmi důležitým úkolem je úprava advokát-

  ního tarifu, kde některé tarifní hodnoty zcela zjevně neod-

  povídají ekonomické realitě, což stále častěji potvrzuje svý-

  mi nálezy iÚstavní soud. Abychom vuvedených agendách

  byli úspěšní, musíme dbát odobrou pověst advokacie apře-

  devším ojejí, minimálně alespoň objektivní, obraz vmediál-

  ním prostoru.

  Nové představenstvo připravuje společné programové

  prohlášení, vekterém sepřihlásí kevšem důležitým cílům.

  Zkuste nám dát šanci změnit obvyklé klišé „Komora

  nejsme my, Komora jsou oni.“ Pojďme být Komora my

  všichni!

  JUDr.ROBERT NĚMEC, LL.M.,

  předseda ČAK

  my všichni

  Komora!

• Strana 8

  6

  WWW.CAK.CZ

  6

  6

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  aktuality

  Výsledky 8. sněmu

  České advokátní komory

  ze dne 22. října 2021

  8. sněm České advokátní komory

  I. schválil:

  1. zprávu o činnosti představenstva České advokátní komory ve funkčním období 2017-2021,

  3. zprávu předsedy Kontrolní rady České advokátní komory,

  4. zprávu předsedy Kárné komise České advokátní komory,

  5. zprávu předsedy Odvolací kárné komise České advokátní komory,

  6. zprávu předsedy Zkušební komise České advokátní komory;

  II. zvolil

  1. členy a náhradníky představenstva České advokátní komory,

  2. členy Kontrolní rady České advokátní komory,

  3. členy Kárné komise České advokátní komory,

  4. členy Odvolací kárné komise České advokátní komory;

  III. přijal

  1. usnesení sněmu České advokátní komory, kterým se mění usnesení sněmu České advokátní komory č. 7/1999 Věstníku,

  kterým se schvaluje výše náhrad za ztrátu času stráveného výkonem funkcí v orgánech České advokátní komory a upra-

  vuje poskytování náhrady hotových výdajů,

  2. usnesení sněmu České advokátní komory, kterým se mění usnesení sněmu České advokátní komory č. 3/1999 Věstníku,

  kterým se schvaluje organizační řád České advokátní komory,

  3. usnesení sněmu České advokátní komory, kterým se mění usnesení sněmu České advokátní komory č. 5/1999 Věstníku,

  o sociálním fondu České advokátní komory, ve znění pozdějších předpisů,

  4. usnesení sněmu České advokátní komory, kterým se mění usnesení sněmu č. 4/1999 Věstníku, kterým se schvaluje výše

  a splatnost příspěvku na činnost České advokátní komory,

  5. usnesení sněmu České advokátní komory, kterým se mění stálý volební řád sněmu České advokátní komory;

  IV. ukládá

  představenstvu České advokátní komory, aby

  1. usilovalo o přijetí právní úpravy, která by umožnila advokátům podílet se na rozhodování sněmu i jiným

  než prezenčním způsobem,

  2. připravilo a prosazovalo právní úpravu advokátního tajemství,

  3. zajistilo důsledné využívání informačních technologií v rámci profesní samosprávy.

• Strana 9

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  7

  WWW.CAK.CZ

  7

  7

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  aktuality

  Představenstvo ČAK zvolilo

  nové vedení: předsedou se stal

  JUDr. Robert Němec, LL.M.

  Dne 3. listopadu 2021 se na svém prvním zasedání v sídle ČAK na Národní třídě sešlo nové

  představenstvo České advokátní komory, které vzešlo z voleb na 8. sněmu ČAK dne 22. října

  2021, aby si zvolilo na dvouleté funkční období svého předsedu a místopředsedy.

  V

  tajné volbě byl novým, od roku 1990 již osmým

  předsedou Komory zvolen JUDr. Robert Němec,

  LL.M., advokát v Praze, který byl členem předsta-

  venstva již v předchozích dvou volebních obdobích

  a posledních šest let byl jeho místopředsedou.

  Představenstvo dále rozhodlo, že bude mít stejně jako

  v minulých volebních obdobích čtyři místopředsedy. Těmi

  se na základě tajné volby stali dvě ženy a dva muži, a to (v abe-

  cedním pořadí): JUDr. Martin Maisner, PhD., MCIArb.,

  advokát v Praze, který byl členem představenstva ČAK po-

  prvé v uplynulém volebním období, JUDr. Monika Novotná,

  advokátka v Praze, která byla do představenstva rovněž po-

  prvé zvolena na 7. sněmu ČAK a ve funkci místopředsedky-

  ně ČAK jako jediná kontinuálně pokračuje, JUDr. Michala

  Plachká, LL.M., advokátka v Ostravě, která je v představen-

  stvu Komory jedním z pěti nováčků, a JUDr. Petr Toman,

  LL.M., advokát v Praze, v minulém volebním období ná-

  hradník představenstva ČAK.

  „Jsem přesvědčen, že nově zvolené představenstvo bude plné

  energie. Jde o vynikající kombinaci zkušených kolegyň a ko-

  legů s novými, kteří budou, doufám, přicházet s ne otřelými

  podněty. A zároveň je zřejmé, že se i shodneme ve všech hlav-

  ních principech, na kterých stojí Česká advokátní komora

  a nezávislá advokacie,“ uvedl po svém zvolení nový předse-

  da ČAK. Rozhovor s novým předsedou i rozhovory se všemi

  místopředsedy ČAK najdete v Advokátním deníku.

  Z jedenáctičlenného představenstva je pět nových členů,

  stejný počet – pět – již pracovalo v minulém představen-

  stvu; jedenáctý člen, doktor Toman, byl v minulém voleb-

  ním období náhradníkem představenstva. Nové představen-

  stvo má historicky nejvyšší počet žen – tři; další, čtvrtá žena

  byla zvolena mezi náhradníky představenstva.

  Úplné výsledky voleb do představenstva ČAK i do dalších

  tří orgánů Komory – Kontrolní rady, Kárné komise a Odvola-

  cí kárné komise přinesl Bulletin advokacie již v č. 10/2021.

  Kontrolní rada, Kárná komise a Odvolací kárná komi-

  se si své vedení zvolí na výjezdních zasedáních ve dnech

  24. až 26. listopadu 2021. Výsledky těchto voleb budou zve-

  řejněny v Advokátním deníku a následně i ve dvanáctém čísle

  Bulletinu advokacie.

  ✤

  Red.

  ✤ Foto: redakce

  Na snímku zleva: JUDr. Petr Toman, LL.M.,

  JUDr. Monika Novotná, JUDr. Robert Němec, LL.M.,

  JUDr. Michala Plachká, LL.M.,

  a JUDr. Martin Maisner, PhD., MCIArb.

• Strana 10

  8

  WWW.CAK.CZ

  8

  8

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  V pátek 22. října 2021 se v pražském

  hotelu Clarion ve Vysočanech sešel

  již 8. sněm České advokátní komory,

  na němž se zaregistrovalo historicky

  rekordních 2 489 advokátek a advokátů

  z celé republiky a mnozí z nich se aktivně

  zúčastnili rozpravy o předložených

  návrzích. Voleb do orgánů Komory,

  jejichž výsledky přinesl již BA č. 10/2021,

  se zúčastnilo rovněž rekordních 2 397

  advokátek a advokátů. O průběhu sněmu

  jsme celý den průběžně informovali v online

  zpravodajství na Advokátním deníku.

  J

  iž v osm hodin ráno byla zahájena registrace prv-

  ních advokátek a advokátů přicházejících na sněm.

  Všichni při registraci obdrželi speciální sněmov-

  ní tašku s ofi ciálními materiály – dvěma předsně-

  movními speciálními čísly Bulletinu advokacie,

  hlasovacím setem (s hlasovacími kartami pro jednání v sále

  a se čtyřmi hlasovacími lístky k volbám), obecnými infor-

  macemi k pracovní části i ke společenské části sněmu a re-

  spirátor.

  U vstupů do hotelu rovněž fungovaly tři COVID CHECK

  POINTY, u nichž byl kontrolován doklad potvrzující bezin-

  fekčnost: buď certifi kát o provedeném očkování, o proděla-

  ném onemocnění covid-19, nebo doklad o platném negativním

  PCR či antigenním testu. Na místě byla rovněž připravena tes-

  tovací místa, na kterých zdravotníci provedli celkem 148 anti-

  genních testů, s jedním pozitivním výsledkem.

  Volby orgánů sněmu

  Sněm zahájil předseda ČAK JUDr. Vladimír Jirousek

  v 9.20 hodin, s mírným zpožděním oproti programu kvů-

  li dopravním komplikacím, které ztížily příjezd některých

  ofi ciálních hostů. V tu chvíli bylo v sále 864 advokátů a ad-

  vokátek.

  Po zaznění české národní hymny a poté hymny advokát-

  ní, kterou nově nahrála Janáčkova fi lharmonie, vysvětlil dok-

  tor Jirousek sněmovní systém hlasování. To probíhalo tak, že

  advokát či advokátka zvedli ruku s barevným lístkem – a to

  zeleným v případě, že s návrhem souhlasili, červeným, po-

  kud s návrhem nesouhlasili, a žlutým, pokud se hlasování

  zdrželi. Ke sčítání hlasů byli v sále přítomni skrutátoři; po-

  kud byla již na první pohled jasná většina pro návrh, počí-

  taly se jen hlasy těch, kteří byli proti či se hlasování zdrželi.

  Nejdříve sněm hlasoval en bloc o návrhu na volbu sedmi-

  členného předsednictva sněmu ve složení JUDr. Anna Má-

  rová, LL.M., JUDr. Marta Nedvědová, JUDr. Jan Skřip-

  ský, Ph.D., JUDr. Tomáš Sokol, JUDr. Michaela Střížová,

  aktuality

  8. sněm ČAK:

  rekordní účast, počet kandidátů

  i projednaných návrhů

• Strana 11

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  9

  WWW.CAK.CZ

  9

  9

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  JUDr. Irena Valíčková, MBA, a JUDr. Martin Vychopeň.

  Návrh byl absolutní „optickou většinou“ přijat a předsednic-

  tvo se mohlo dát do práce. Řízení sněmu se zpočátku ujal

  doktor Tomáš Sokol, po většinu doby ale sněm řídil doktor

  Martin Vychopeň, benešovský advokát a v letech 2009 až

  2017 předseda ČAK.

  Následně sněm schválil absolutní většinou i další orgány

  sněmu – především sedmičlennou volební komisi, pětičlen-

  nou mandátovou komisi a pětičlennou návrhovou komisi.

  Oproti návrhům publikovaným v předsněmovním čísle BA

  č. 8-9/2021 došlo přímo na sněmu ke změně ve složení voleb-

  ní komise a též k jedné změně ve složení mandátové komise.

  Místo JUDr. Romana Premuse byla z pléna do volební ko-

  mise navržena JUDr. Ivana Horáková, advokátka z Prostě-

  jova, a za JUDr. Miloše Profouse, který se rovněž z vážných

  důvodů na poslední chvíli z účasti na sněmu omluvil, byla

  do mandátové komise navržena Mgr. Jana Hansalanderová,

  advokátka z Rakovníka.

  Za ověřovatele sněmu byli zvoleni vedoucí Odboru mat-

  riky JUDr. Jaroslava Macková a bývalý dlouholetý vedoucí

  Oddělení pro věci kárné ČAK JUDr. Jan Syka.

  Jednomyslně byl pak schválen i navržený pořad jednání sně-

  mu a v 9.36 hodin byly vyhlášeny volby do orgánů ČAK. Doba

  voleb byla stanovena na tři hodiny – tedy do 12.36 hodin.

  Slova se pak nakrátko opět ujal doktor Jirousek, který po-

  děkoval všem zaměstnancům Komory za organizaci sněmu

  v nelehké pandemické době a měnících se protiepidemiolo-

  gických opatření, přivítal přítomné hosty a vyjádřil přání,

  aby sněm proběhl důstojně.

  Vystoupení hostů

  Následovala krátká vystoupení hostů. Jako první sněmu

  předal srdečné pozdravy od slovenských advokátů předseda

  Slovenské advokátní komory JUDr. Viliam Karas, PhD., kte-

  rý ocenil Českou advokátní komoru jako nejbližšího partne-

  ra, se kterým Slovenskou advokátní komoru pojí efektivní

  a přátelská spolupráce, a pozval nově zvolené představen-

  stvo na Slovensko, kde mají čeští advokáti, jak řekl, „vždy

  otevřené dveře“.

  Ve svém vystoupení se předseda SAK také varovně zmí-

  nil o nedávné snaze slovenského Ministerstva spravedlnos-

  ti oslabit advokátní samosprávu a disciplinární pravomoci

  SAK, kvůli čemuž se ministerstvo dokonce obrátilo na Be-

  nátskou komisi s žádostí o stanovisko. Ta ale naštěstí tuto

  snahu slovenského ministerstva nepodpořila, neboť po-

  dle ní neexistují důkazy o tom, že model samoregulace ad-

  vokacie na Slovensku nefunguje.

  Závěrem svého vystoupení popřál Viliam Karas české ad-

  vokacii, aby byla „důsledná a odvážná“, poděkoval odcháze-

  jícímu předsedovi ČAK JUDr. Vladimíru Jirouskovi za jeho

  dlouholetou spolupráci a odevzdal mu za ni ocenění Slovenské

  advokátní komory (na snímku nahoře).

  Jako druhý host vystoupil se srdečnými pozdravy od ra-

  kouských kolegů prezident Rakouské advokátní komory

  Dr. Rupert Wolf. Jak řekl, těší se na pokračování přátel-

  ských vztahů s českou advokacií, a zdůraznil, že obě komo-

  ry musí vždy spojit síly, pokud se dostanou do nebezpečí zá-

  kladní principy advokátní profese nebo dochází k ohrožení

  právního státu a demokracie v Evropě.

  Další tři zahraniční hosté – současná prezidentka CCBE

  Margarete von Galen, předseda Pařížské advokátní komory

  Olivier Cousi a bývalý prezident CCBE a expředseda Chorvat-

  ské advokátní komory (a zároveň velký přítel českých advo-

  kátů s vlastními českými kořeny) Ranko Pelicarič – pozdra-

  vili účastníky sněmu z videozáznamů, které zájemci najdou

  na Advokátním deníku v online zpravodajství ze sněmu.

  Jelikož se ve stejný den jako 8. sněm ČAK v Praze konala

  i konference Soudcovské unie, promluvil jménem Ústavní-

  ho soudu a jeho omluvivšího se předsedy JUDr. Pavla Rych-

  etského, dr. h. c., jako první český host ústavní soudce a bý-

  valý dlouholetý místopředseda ČAK JUDr. David Uhlíř. Jak

  uvedl, dobře fungující advokacie je nejen podmínkou práv-

  ního státu, ale i dobře fungujícího Ústavního soudu. V této

  souvislosti pak poděkoval Komoře za to, že bezplatně či

  za sníženou náhradu určuje potřebným advokáta. „Takto ur-

  čení advokáti většinou poskytují svým klientům dobrou služ-

  bu,“ zdůraznil. Jak ale dodal, většina práce obecných soudů

  je v souladu s ústavními hodnotami, takže statistická úspěš-

  nost ústavních stížností je asi jen pět procent.

  Na 8. sněm ČAK si pak přímo z konference Soudcov-

  ské unie „odskočil“ předseda Nejvyššího soudu JUDr. Petr

  Angya lossy, Ph.D. Ten advokáty označil za „neodmyslitelnou

  součást justice“. Ve svém vystoupení se zamýšlel nad tím, jak

  se justice vypořádala s bezprecedentní výzvou, kterou nepo-

  chybně světová pandemie onemocnění covid-19 je, a v této

  souvislosti poukázal na některé právní otázky, které během

  pandemie vyvstaly v civilním i trestním právu.

  Pozdravy všech kolegů sdružených v Soudcovské unii pak

  sněmu tlumočila členka Republikové rady Soudcovské unie,

  soudkyně Krajského soudu v Plzni a emeritní ústavní soudky-

  ně JUDr. Vlasta Formánková. Ta ve svém vystoupení přede-

  vším konstatovala, že jsou to právě advokáti, kteří ovlivňují

  chod justice nejen ve společném nalézání práva, ale někte-

  ří z nich zasáhli do samých základů moci soudní, ať již to

  byla advokátka Dagmar Burešová, která zahájila transfor-

  aktuality

• Strana 12

  10

  WWW.CAK.CZ

  10

  10

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  aktuality

  maci justice po pádu komunismu, advokáti Jan Novák a Jan

  Kalvoda, kteří jako ministři spravedlnosti stabilizovali nově

  vzniklou soudní soustavu, či další advokáti, jako Otakar

  Motejl, Karel Čermák, Pavel Rychetský či Vladimír Jirou-

  sek. „Velmi si přejeme, aby byla zachována dobrá komunikace

  mezi soudci a ostatními právnickými profesemi, neboť bez vzá-

  jemné spolupráce a dobré komunikace můžeme ztratit nezávis-

  lost a nestrannost soudní moci,“ dodala závěrem.

  Zástupce ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešo-

  vé náměstek Mgr. Michal Franěk, Ph.D., pozdravil sněm

  největší samosprávné právnické organizace v České repub-

  lice a popřál všem přítomným šťastnou ruku při volbách.

  Za mnohaletou spolupráci poděkoval jak odcházejícímu

  předsedovi ČAK JUDr. Vladimíru Jirouskovi, tak celému

  vedení Komory, a ujistil přítomné, že Ministerstvo sprave-

  dlnosti chce být nadále partnerem Komory při řešení všech

  otázek, a to při plném respektování samosprávného charak-

  teru české advokacie.

  Příjemně se poslouchala následující obdivná slova nej-

  vyšších představitelů dvou menších „sesterských“ komor

  ČAK. Zatímco první z nich, prezident Notářské komory

  Mgr. Radim Neubauer, podle svých slov závidí České ad-

  vokátní komoře její celostátní působnost, zatímco notáři

  na to „potřebují osm regionálních komor“, prezident Exeku-

  torské komory (a pozastavený advokát) Mgr. Jan Mlynarčík

  se velmi pochvalně vyjádřil jak o Advokátním deníku, kte-

  rý si podle jeho vyjádření za krátkou dobu vydobyl opravdu

  velké renomé, tak i o projektech Advokáti do škol a Advo-

  káti proti totalitě či o připravovaném ambiciózním projektu

  právnických sjezdů.

  Závěrem pak vystoupili prezidentka Unie podnikových

  právníků JUDr. Marie Brejchová a prezident Unie státních

  zástupců JUDr. Jan Lata, Ph.D., oba s přáním budoucí

  úspěšné spolupráce jejich unií s ČAK.

  Poselství odcházejícího předsedy

  Vladimíra Jirouska

  Dalším bodem sněmu byla zpráva předsedy České advo-

  kátní komory JUDr. Vladimíra Jirouska o činnosti Komo-

  ry od 7. do 8. sněmu, kterou zahájila netradiční projekce ma-

  pující měsíc po měsíci důležité události v životě Komory. Ti,

  kdo by si uplynulé čtyři roky rádi znovu oživili, tuto pro-

  jekci najdou pod názvem „Od sněmu do sněmu“, v rubrice

  Videozpravodajství v Advokátním deníku. Doktor Jirousek

  úvodem svého vystoupení odkázal rovněž na obsáhlou bi-

  lanční zprávu v prvním předsněmovním speciálu, tedy BA

  č. 7/2021, která obsahuje i zprávy o činnosti všech odborů

  a oddělení Komory.

  Především se ale odcházející a zatím nejdéle sloužící před-

  seda ČAK vyjádřil k dalšímu směřování Komory, a to v reak-

  ci na některé představy vyslovené v předsněmovní předvo-

  lební debatě o změně ČAK směrem k „malému pružnému

  efektivnímu servisnímu útvaru pro advokáty“. Jak řekl, připo-

  mnělo mu to diskuse v roce 1990 o tom, jestli Komora bude

  odborářským spolkem servisního charakteru, nebo jestli ad-

  vokacie za své a sama zvládne samosprávu i její jádro, kte-

  rým je veřejná správa na úseku advokacie. Připomněl i teh-

  dejší slova JUDr. Karla Čermáka, prvního předsedy ČAK,

  že advokáti musejí zvládnout obojí, samosprávu i výkon ve-

  řejné správy a zákonem předepsané povinné agendy na úse-

  ku advokacie, protože bez této povinné agendy nebude nezá-

  vislé advokacie a nezávislého výkonu advokacie pro nikoho,

  neboť to jsou spojené nádoby. „Komora v první řadě z deva-

  desáti procent nedělá to, co chce, ale co musí. Nenapadlo by

  mě, že budu muset po letech znovu obhajovat takové principi-

  ální zásady,“ řekl.

  Jirousek zároveň odmítl představu, že se advokacie přesu-

  ne do kyberprostoru a bude řízena prostřednictvím sociál-

  ních sítí bez interaktivní diskuse a odborné argumentace,

  bez osobních kontaktů a sociálních vazeb, které jsou tak dů-

  ležité pro soudržnost advokacie. „Jen přes sociální sítě nelze

  vést advokacii, stejně jako nelze jimi hájit a prosazovat opráv-

  něné zájmy klientů,“ zdůraznil.

  Podle jeho slov by se nové představenstvo mělo dokonce

  zabývat problematikou případné novelizace Etického kodexu

  právě v souvislosti s těmi projevy na sociálních sítích, které

  jsou svým obsahem v hrubém rozporu s důstojností advokát-

  ního stavu. Dehonestace advokacie, např. prostřednictvím

  advokátů vystupujících pod pseudonymy, je podle něho nejen

  nepřijatelná, ale navíc „nahrává těm politikům světlých zítřků,

  jež advokacii vnímají jako součást podsvětí“.

  Jak ale dodal, nepochybuje o tom, že „česká advokacie

  ustála postavení silného, sebevědomého a nezávislého samo-

  správného stavu systematicky budovaného posledních 30 let.

  Nedopusťme, aby tomu v budoucnu bylo jinak!“ obrátil se Ji-

  rousek závěrem na přítomné advokáty a advokátky, kteří

  jeho vystoupení odměnili potleskem ve stoje.

  Za jeho mnohaletou práci pro Komoru a celou advokacii po-

  děkoval Vladimíru Jirouskovi místopředseda ČAK JUDr. Ro-

  bert Němec, LL.M. (který byl 3. 11. 2021 zvolen jako jeho

  nástupce do funkce předsedy ČAK), a předal mu nejvyšší vy-

  znamenání České advokátní komory, zlatou medaili. Ke gra-

  tulaci se s velkou kyticí připojila i místopředsedkyně ČAK

  JUDr. Monika Novotná.

• Strana 13

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  11

  WWW.CAK.CZ

  11

  11

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  aktuality

  Zprávy o činnosti orgánů ČAK

  Po doktoru Jirouskovi vystoupil se zprávou o činnosti Kon-

  trolní rady ČAK její předseda JUDr. Jan Mikš, který úvo-

  dem odkázal na její úplné znění v prvním předsněmovním

  Bulletinu advokacie č. 7/2021 a požádal sněm o její schvá-

  lení.

  Mikšovo vystoupení na sněmu se pak soustředilo zejmé-

  na na přiblížení toho, co práce v Kontrolní radě v praxi ob-

  náší, a na esenciální význam jejího bezchybného vykonávání

  pro zachování samosprávné advokacie.

  „Minimálně každý druhý pátek v měsíci je v Praze od deví-

  ti do čtrnácti až patnácti hodin zasedání a na jednání Kontrol-

  ní rady je vždy minimálně čtyřicet až padesát advokátů. Každý

  člen dostane čtyři až pět stížnostních spisů a na příštím zasedá-

  ní musí sdělit svůj názor, zda je stížnost důvodná, či není, a pří-

  padně přesvědčit kolegy o podání nebo nepodání kárné žaloby.

  Žádný jiný orgán Komory se takto nesjíždí dvakrát v měsíci,“

  popsal úvodem doktor Mikš.

  Jak dále řekl, Kontrolní rada plní naprosto nezastupi-

  telnou roli v rámci dodržování AML zákona, přičemž

  tyto kontroly, které ČAK byly svěřeny jako jedné z mála

  advokacií v Evropě a na které byl proškolen tým členů

  rady, probíhají v režimu přísného utajení a jsou časově

  velmi náročné. „Važme si této kompetence a braňme ji! Za-

  váhání či profesní pochybení by mohlo vést k odebrání této

  kompetence ČAK,“ uvedl Mikš, který závěrem svého vy-

  stoupení poděkoval členům rady i vedoucí Kontrolního

  oddělení JUDr. Michaele Střížové za jejich neocenitel-

  nou práci.

  Jako další vystoupil se svou zprávou o činnosti předseda

  Kárné komise ČAK JUDr. Tomáš Herblich, jehož vystoupe-

  ní se rovněž opíralo o zprávu uveřejněnou v prvním předsně-

  movním Bulletinu advokacie č. 7/2021.

  Kromě krátkého statistického souhrnu činnosti komi-

  se zdůraznil doktor Herblich dvě okolnosti, které zásadním

  způsobem ovlivnily činnost komise. Tou první byl přesun Od-

  dělení pro věci kárné do náhradních prostor v Myslíkově uli-

  ci kvůli rekonstrukci paláce Dunaj, kvůli níž navíc přišla

  komise o možnost využívat prostorné zasedací místnosti

  ve dvorní budově Kaňkova paláce, kam se dočasně přesu-

  nul Odbor matriky, a navíc bylo nutné přestěhovat i kárný

  archiv. Druhou událostí pak byla pandemie nemoci covid-19,

  která na dlouhou dobu činnost Kárné komise paralyzovala,

  zpočátku úplně, později do značné míry, takže se přirozeně

  prodloužila doba kárných řízení.

  Pozitivní zprávou pro advokátní veřejnost ale podle dok-

  tora Herblicha je zajisté informace o již budované elektro-

  nické databázi kárných rozhodnutí, která bude v anonymizo-

  vané podobě přístupná všem na připravovaném novém webu

  Komory.

  Také doktor Herblich závěrem svého vystoupení poděko-

  val za odvedenou práci jak všem současným i bývalým čle-

  nům Kárné komise, tak pracovnicím Oddělení pro věci kár-

  né, jeho bývalému vedoucímu JUDr. Janu Sykovi i současné

  vedoucí oddělení Mgr. Petře Vráblikové.

  Na jeho vystoupení navázal svojí zprávou předseda Odvo-

  lací kárné komise ČAK JUDr. Bohuslav Sedlatý (předtím

  dlouholetý předseda Kárné komise), který se rovněž opíral

  o zprávu, uveřejněnou v prvním předsněmovním Bulletinu

  advokacie č. 7/2021.

  Jak doktor Sedlatý zdůraznil, za zásadní úkol pokládá há-

  jení důstojnosti advokátního stavu, v souvislosti s některý-

  mi projevy advokátů na sociálních sítích by pak podle něj

  bylo namístě novelizovat čl. 4 Etického kodexu. „Každý ad-

  vokát by se měl chovat tak, aby se nemusel při výkonu advokát-

  ní funkce i mimo ni za své jednání stydět,“ zdůraznil.

  Jako poslední předstoupil se zprávou o činnosti předseda

  Zkušební komise ČAK JUDr. Karel Brückler, který ke své

  zprávě o činnosti Zkušební komise, rovněž zveřejněné v BA

  č. 7/2021, doplnil některé statistické údaje za rok 2021; ty

  ale jen potvrzují dlouhodobá čísla, udávající úspěšnost ad-

  vokátních zkoušek kolem sedmdesáti pěti procent.

  Činnost zkušebních senátů podle doktora Brücklera ovliv-

  nila novela advokátního zkušebního řádu, neboť část zkoušek

  se vedla podle staré a část již podle nové právní úpravy. Jako

  problém se podle jeho slov ukazuje nově zavedený písemný

  vstupní test. Návrhy na jeho zrušení bez dalšího ale odmítl,

  neboť by to ohrozilo srovnatelnost advokátních zkoušek

  s ostatními profesními zkouškami v resortu justice, a tedy

  do budoucna i průchodnost jejich absolventů do ostatních

  právních profesí.

  Vysoce pak ocenil úsilí předsedy ČAK Vladimíra Ji-

  rouska poté, co vláda dne 10. března 2020 znemožnila

  svými protiepidemickými opatřeními konání advokát-

  ních zkoušek, neboť složitými jednáními s řadou minis-

  terstev i dalších státních orgánů vyjednal výjimky, které

  konání advokátních zkoušek umožnily. „Byli jsme jedinou

  právnickou profesí, která zkoušky konala,“ uvedl doktor

  Brückler, který závěrem rovněž poděkoval kolegům z ko-

  mise i pracovníkům Odboru výchovy a vzdělávání za je-

  jich práci.

  Ve dvanáct hodin patnáct minut se na pořad jednání sně-

  mu dostalo to nejdůležitější (vedle voleb do orgánů Komory),

  a to postupné projednávání nebývale velkého množství návr-

  hů předkládaných sněmu ke schválení. Nejdříve bylo projed-

  náno všech osm návrhů předložených sněmu představenstvem

  ČAK.

  Projednání návrhů představenstva ČAK

  Jako p rvní byl na pořadu návrh představenstva ČAK

  na změnu výše náhrad za ztrátu času stráveného výkonem

  funkcí v orgánech Komory, který odůvodnil tajemník Komo-

  ry JUDr. Petr Čáp. Podle návrhu se zvyšuje náhrada předse-

  dovi či jinému členu kárného senátu za vypracování kárného

  rozhodnutí ze 600 korun na 2 000 korun; zároveň bylo zru-

  šeno ustanovení, které neumožňovalo zaplatit jim za tuto

  jejich práci cokoliv navíc, pokud přesáhla deset hodin mě-

  síčně. Návrh zrušil i třicetitisícový roční limit pro náhrady

  za ztrátu času, během něhož vykonávají advokáti či členové

• Strana 14

  12

  WWW.CAK.CZ

  12

  12

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  zkušebních komisí, kteří nejsou advokáty, pro Komoru ně-

  jakou činnost. Jak doktor Čáp dodal, pro rozpočet Komo-

  ry by schválení tohoto návrhu znamenalo zvýšení asi o dvě

  stě tisíc korun ročně, což znovu zopakoval ještě po dota-

  zu z pléna. Pro návrh se vyslovila absolutní většina přítom-

  ných advokátů a advokátek, proti jich bylo 23, 15 přítomných

  se hlasování zdrželo.

  Jako druhý byl projednán návrh představenstva ČAK

  na změnu výše a splatnosti příspěvku na činnost Komory, kte-

  rý odůvodnila místopředsedkyně ČAK JUDr. Lenka Vido-

  vičová, LL.M. Návrh byl podle jejích slov veden myšlenkou

  spravedlnosti a ulehčení těm začínajícím advokátům, kteří

  vstoupí do profese do šesti měsíců po složení advokátní zkouš-

  ky, neboť výše jejich příspěvku Komoře v prvním roce jejich

  praxe se bude odvíjet od toho, ve kterém měsíci budou na se-

  znam advokátů zapsáni. Za každý započatý měsíc výkonu

  advokátní praxe tak zaplatí vždy jednu dvanáctinu roční-

  ho příspěvku. K návrhu se nikdo z pléna sněmu nevyjádřil

  a byl podpořen absolutní většinou; proti bylo jen devět pří-

  tomných, pět se zdrželo.

  Třetí návrh představenstva ČAK na změnu organizačního

  řádu Komory obsahoval v první řadě návrh na zrušení funkce

  výkonného ředitele Komory. Odůvodnil jej člen představen-

  stva ČAK JUDr. Michal Žižlavský. Jak řekl, již dvanáct let

  toto místo nebylo obsazeno a praxe ukázala, že potřebnou

  agendu stačí vyřizovat tajemník či aparát Komory.

  Jeho vystoupení přerušil ve 12.36 hodin moderátor sněmu

  doktor Vychopeň a oznámil, že právě skončily volby do orgá-

  nů Komory, volební místnosti se uzavřely a své práce se uja-

  la volební komise.

  Pak se doktor Žižlavský vrátil k odůvodňování dalších

  bodů návrhu. Jeden z nich odstranil neslučitelnost funkce

  zkušebního komisaře s prací pro Komoru, druhý pak byl le-

  gislativně-technickou změnou, která sjednotila rozlišnou

  terminologii organizačního řádu, který pracuje s pojmem

  „registrační číslo advokáta“, a vyhlášky č. 176/2010 Sb.,

  o identifi kačních průkazech advokátů, který operuje s výra-

  zem „evidenční číslo advokáta“. Také k tomuto návrhu se ni-

  kdo z pléna sněmu nevyjádřil a následně byl podpořen abso-

  lutní většinou přítomných.

  Jako čtvrtý projednal sněm návrh představenstva ČAK

  na změnu usnesení sněmu o sociálním fondu Komory, jejž

  odůvodnila místopředsedkyně ČAK JUDr. Lenka Vidovi-

  čová, LL.M., a který zvýšil maximální roční limit pro fi -

  nancování kulturně-společenských a sportovních akcí po-

  řádaných Komorou, včetně akcí pořádaných regionálními

  středisky Komory, z tří a půl milionu na pět milionů korun.

  „Očekáváme bohatší činnost regionů, když každé regionální

  středisko získá asi o sto šedesát tisíc korun ročně víc,“ uved-

  la doktorka Vidovičová, která je regionální představitelkou

  pro Střední Moravu.

  I tento návrh prošel hladce a bez připomínek velkou „op-

  tickou většinou“, stejně jako následující návrh představen-

  stva ČAK na změnu stálého volebního řádu sněmu Komory,

  prezentovaný vedoucím Odboru vnější a vnitřní legisla-

  tivy ČAK JUDr. Johanem Justoněm. Tento návrh přine-

  sl několik legislativně-technických změn, včetně té nejvý-

  znamnější, která umožní advokátům podpořit kandidaturu

  svého kandidáta do orgánů Komory i jednotlivě, nikoliv

  na jedné listině, a také nikoliv jen „papírově“, ale i v elek-

  tronické podobě.

  Šestý návrh představenstva ČAK se týkal tématu intenziv-

  ně diskutovaného v předvolební kampani, totiž online voleb

  do orgánů Komory a jakým způsobem toho lze legislativně

  dosáhnout. Jak uvedl místopředseda ČAK JUDr. Martin

  Maisner, PhD., MCIArb., který návrh vysvětloval, z analýz

  vyplývá, že zavedení online voleb není možné bez změny zá-

  kona o advokacii, neboť zákon říká, že orgány volí sněm, ni-

  koliv advokáti.

  „Komora nemá tu sílu změnit zákon, můžeme bohužel o to

  jen usilovat, vyjednávat, aby ke změně došlo a aby pokud mož-

  no, až se návrh dostane do rukou zákonodárcům, nedošlo

  k dalším změnám,“ dodal doktor Maisner a požádal sněm

  o mandát k takovému vyjednávání pro nové představenstvo,

  které vzejde z voleb. Protože k návrhu představenstva ne-

  byl žádný protinávrh, sněm přistoupil k hlasování a velkou

  většinou novému představenstvu Komory uložil usilovat o při-

  jetí právní úpravy, která by umožnila advokátům podílet se

  na rozhodování sněmu i jiným než prezenčním způsobem;

  proti návrhu bylo 60 přítomných advokátů a advokátek,

  37 z nich se hlasování zdrželo.

  Prakticky jednomyslnou podporu zato získal následující

  sedmý návrh představenstva ČAK, kterým 8. sněm novému

  představenstvu Komory ukládá prosazování právní úpravy ad-

  vokátního tajemství. Z pléna jej komentoval jeden z mnoha

  mladých advokátů přítomných na sněmu, pražský advokát

  Mgr. Jakub Kocmánek, jako velice důležitý návrh, který má

  jeho podporu, neboť podle jeho zkušeností úřady advokátní

  tajemství nerespektují. V českém právním řádu totiž chybí

  komplexní úprava advokátního tajemství, která by bez sou-

  hlasu klienta neumožňovala zveřejnit obsah jakékoliv ko-

  munikace mezi advokátem a jeho klientem, a jak konstato-

  val doktor Robert Němec, který návrh sněmu odůvodňoval,

  povinnost mlčenlivosti je v českém právním řádu upravena

  jen fragmentárně.

  aktuality

• Strana 15

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  13

  WWW.CAK.CZ

  13

  13

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  aktuality

  Posledním návrhem, který představenstvo sněmu předložilo

  a který byl rovněž přijat, i když jej nepodpořila téměř stovka pří-

  tomných advokátů, byl také úkolem pro nové představenstvo Ko-

  mory; v tomto případě mu 8. sněm uložil zajistit v rámci pro-

  fesní samosprávy důsledné využívání informačních technologií.

  Jak vysvětlil člen představenstva Mgr. Daniel Mika, který

  návrh odůvodňoval, na digitalizaci agend Komory budou po-

  třeba nemalé fi nanční prostředky, a je tedy třeba, aby k tomu

  dal sněm novému představenstvu mandát. Jak dodal doktor

  Martin Maisner, digitalizace je dobrá, ale stojí peníze. „Ni-

  kdo nám nic nedá, takže je budeme muset vzít z jiných kapitol,

  pokud nám k tomu dá sněm souhlas,“ řekl.

  Tímto bodem byly projednány a bezproblémově schváleny

  všechny návrhy představenstva ČAK v podobě, ve které byly

  publikovány v BA č. 8-9/2021 i na Advokátním deníku. Záro-

  veň tímto také skončila klidnější část sněmu a bylo zahájeno

  projednávání návrhů stavovských nebo jiných předpisů předlo-

  žených advokáty, které doprovázela mnohdy až bouřlivá deba-

  ta i napínavé sčítání hlasů, ať již se projednávaly čtyři návrhy

  platformy Otevřená advokacie, návrh Mgr. Daniela Miky či

  pak závěrem tři návrhy JUDr. Vladimíra Janoška.

  Online volby se změnou zákona,

  nebo bez?

  První velké názorové střety přinesl již první návrh platfor-

  my Otevřená advokacie na změnu stálého volebního řádu sně-

  mu, která by podle předkladatelů umožnila při příštím sněmu

  v roce 2025 volit orgány Komory i online. Návrh doplňoval

  jeho čl. 2 tak, že oprávnění volit mají nejen advokáti osobně

  přítomní na sněmu, ale i ti, kteří jsou přihlášeni „v interneto-

  vém rozhraní, zpřístupněném Komorou pro hlasování online“.

  Technické podrobnosti tohoto hlasování pak měl upravit

  nový stavovský předpis vydaný usnesením představenstva

  Komory.

  Návrh obhajoval jeden z lídrů platformy Otevřená advo-

  kacie JUDr. Tomáš Nahodil (na snímku výše), podle něhož

  je důležité, aby každý z advokátů měl možnost ovlivnit slo-

  žení orgánů Komory. Poukázal přitom i na fakt, že hybrid-

  ně, tedy prezenčně i online, se volí již ve dvanácti evrop-

  ských advokátních komorách. „Přáli bychom si, aby Česká

  republika byla třináctou zemí EU, kde to bude možné,“ řekl.

  V následné debatě proti sobě vykrystalizovaly dva zá-

  sadně opačné názory, jejichž podstatou nebylo, zda online

  volby ano, či ne, ale zda k online sněmovním volbám oprav-

  du stačí navrhovaná změna stálého volebního řádu, nebo

  je nutná změna zákona o advokacii. Jak doktor Nahodil,

  tak jeho kolegyně a druhá vůdčí osobnost Otevřené advo-

  kacie, senátorka Mgr. Adéla Šípová, jednoznačně v deba-

  tě zastávali názor, že stačí navrhovaná změna volebního

  řádu. S podporou návrhu vystoupila i JUDr. Lucie Hrdá,

  která upozornila, že přímo v den sněmu je jen u Krajského

  soudu devět jednání, u pražského městského soudu deset.

  „V 21. století je absurdní, že nemůžeme hlasovat elektronicky

  nebo datovkami. Já mám minimálně tři kolegy v karanténě,

  kteří tu nemohou být, a je porušováno jejich aktivní i pasivní

  hlasovací právo,“ uvedla.

  S opačným názorem vystoupil jako první doktor Martin

  Maisner. Ten hned úvodem zdůraznil, že s online volbami

  nemá problém, ale jejich realizace bez změny zákona zna-

  mená hrozbu žalob pro rozpor voleb se zákonem. Jeho ná-

  zor v debatě podpořil pražský advokát JUDr. Jiří Novák

  mladší, který rovněž upozornil na to, že návrh Otevřené ad-

  vokacie neřeší fi nanční stránku věci. Se stejným názorem

  vystoupil i doktor Jirousek: „Nejdříve musí představenstvo

  udělat vše pro změnu zákona,“ řekl.

  Tajemník Komory JUDr. Petr Čáp v debatě upozornil

  i na další aspekt problému; pokud sněm návrh Otevřené ad-

  vokacie přijme, ministr spravedlnosti je oprávněn předlo-

  žit stavovský předpis k soudnímu přezkumu a soud jej pak

  může zrušit pro rozpor se zákonem. V reakci na to zazněl

  z pléna názor, že sněm již novému představenstvu přece ulo-

  žil usilovat o změnu zákona o advokacii. „To si tak málo věří-

  me?“ zaznělo v sále. Podle brněnského advokáta JUDr. Vik-

  tora Štěpána ale sněm nemůže přijmout usnesení, které je

  v čistém rozporu se zákonem. „Nemůžeme spoléhat, že Ko-

  mora prosadí změnu zákona,“ zdůraznil ve svém vystoupe-

  ní. Jeden z mnoha diskutujících pak debatu uzavřel řečnic-

  kou otázkou: „Chceme vystavit advokacii riziku, že budeme

  na sněmu hlasovat neplatně? Chceme to riskovat?“ zeptal

  se přítomných kolegů a kolegyň. V následném hlasování

  se 132 přítomných advokátů a advokátek vyslovilo pro ná-

  vrh, 354 proti a 50 se zdrželo. Návrh tak nebyl přijat.

• Strana 16

  14

  WWW.CAK.CZ

  14

  14

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  Výše příspěvků a hospodaření ČAK

  Druhý návrh Otevřené advokacie navrhoval zrušit opráv-

  nění představenstva Komory upravovat výši příspěvků na čin-

  nost Komory o míru infl ace. Toto oprávnění má představen-

  stvo od 1. ledna 2000 na základě rozhodnutí 2. sněmu ČAK

  z 8. listopadu 1999.

  Jak uvedl ve svém vystoupení JUDr. Tomáš Nahodil, kte-

  rý návrh obhajoval, tohoto práva využilo představenstvo dva-

  krát, od roku 2005 zvýšilo roční příspěvek aktivního advo-

  káta z šesti tisíc na osm tisíc korun ročně, od roku 2019 pak

  z osmi tisíc korun na 10 600 Kč. Jen za poslední tři roky tak

  navýšením příspěvku Komora získala navíc 90 milionů ko-

  run. „O tom nemá rozhodovat jedenáct lidí, má to řešit sněm,“

  uvedl Nahodil.

  Místopředsedkyně ČAK JUDr. Monika Novotná ve své

  reakci zdůraznila, že představenstvo za dvacet let tuto svou

  pravomoc využilo jen dvakrát, a poukázala na nepříznivě

  se vyvíjející ekonomickou situaci v zemi a očekávanou vy-

  sokou infl aci. „V tuto chvíli je nezodpovědné omezovat před-

  stavenstvo, vzít mu možnost případně zvýšit příspěvky a vy-

  stavit Komoru fi nančním problémům,“ řekla Novotná. Na ni

  ve svém vystoupení navázal JUDr. Vladimír Jirousek krát-

  kým výčtem toho, o kolik procent se za uplynulá léta zdraži-

  ly některé služby. „Nejde o navyšování, ale o narovnání, všich-

  ni víme, co je infl ační doložka,“ řekl.

  Člen platformy Otevřená advokacie, pražský advokát

  Mgr. Petr Němec, v debatě znovu otevřel již v předsněmov-

  ních příspěvcích hojně propíranou „kauzu Dunaj“, tedy ne-

  dávné prodloužení nájemní smlouvy na palác Dunaj, kde již

  od roku 2004 sídlí část aparátu Komory a kde se konají ško-

  licí a vzdělávací akce ČAK, a obvinil představenstvo, že

  se nechová hospodárně. Na to reagoval doktor Jirousek,

  který zdůraznil, že Komora pro svoje úkoly palác Dunaj

  potřebuje a není v tom v Evropě žádnou výjimkou. „Paříž-

  ská komora nedávno postavila pro svoje potřeby nový palác

  za 60 milionů eur,“ řekl.

  Z pozice pamětníka vystoupil v debatě také JUDr. Milan

  Kyjovský, brněnský advokát a v letech 2002 až 2009 člen

  představenstva ČAK, který zdůraznil, že oprávnění před-

  stavenstva zvyšovat příspěvky o infl aci nebylo schváleno

  s pokoutným záměrem, ale proto, aby na sněmu nedochá-

  zelo na téma zvyšování příspěvků k těmto „trapným deba-

  tám“. A jak Kyjovský zdůraznil, ukázalo se, že představen-

  stvo této pravomoci nezneužilo.

  Jeho názor ale doktor Nahodil zásadně odmítl. „Ta disku-

  se není trapná, nepatří jinam, patří sem,“ řekl a ve svém vy-

  stoupení dál zpochybňoval efektivitu hospodaření Komory.

  To už vyburcovalo dlouholetého předsedu Kontrolní rady

  ČAK JUDr. Jana Mikše k tomu, aby použil argumenty

  ad personam. „Kontrolní rada dvacet pět let kontroluje, jestli

  jsou naše prostředky vynaloženy efektivně. Tomáš byl čtyři roky

  v kontrolní radě v letech 2009 až 2014 a za čtyři roky se pro-

  ti ničemu ne ohradil,“ řekl Mikš na adresu doktora Nahodi-

  la. Při následném hlasování návrh Otevřené advokacie získal

  90 hlasů, 24 přítomných se zdrželo, většina přítomných, přes-

  ně 297 z nich, ale hlasovala proti, takže návrh nebyl přijat.

  Další dva návrhy Otevřené advokacie

  Již mnohem méně vyhrocenou a spíše věcnou debatu přinesl

  třetí návrh Otevřené advokacie na novelu stálého volební-

  ho řádu sněmu, podle něhož by do budoucna měl sestavovat

  a schvalovat kandidátní listiny pro volby do orgánů Komo-

  ry Odbor matriky, a nikoliv představenstvo. Podle návrhu by

  také mělo být zrušeno oprávnění představenstva i dalších or-

  gánů Komory nominovat advokáty do orgánů volených sně-

  mem a také se stanovovalo, že členem volební komise nemů-

  že být advokát, který je členem některého z orgánů sněmu

  nebo na sněmu kandiduje do některého z orgánů Komory.

  Návrhy odůvodnil doktor Nahodil střetem zájmů.

  Diskutující vyjádřili především pochyby o tom, že by o vě-

  cech advokátní samosprávy měli rozhodovat zaměstnan-

  ci Komory, ať už by to byl Odbor matriky, nebo tajemník,

  jak zaznělo v návrhu z pléna. V delší debatě získal podpo-

  ru z pléna návrh doktora Kyjovského, aby bylo představen-

  stvo povinno dát na kandidátní listinu každého navrženého

  advokáta. Kvůli tomu, že doktor Kyjovský musel svůj návrh

  zformulovat písemně a předložit jej návrhové komisi, bylo

  projednávání tohoto bodu přerušeno.

  Sněm proto začal zatím projednávat poslední, čtvrtý návrh

  Otevřené advokacie, kterým se nově zvolenému představen-

  stvu ukládalo přijmout Interní protikorupční program ČAK

  a který odůvodnila Mgr. Adéla Šípová. Jak vysvětlila, jde

  o preventivní zavedení standardního compliance programu

  a je překvapivé, že jej Komora dosud nemá. Účastníci de-

  baty však tento návrh více či méně razantně odmítli, ať již

  s odůvodněním, že jde o „papír pro papír“, a pokud má ně-

  kdo povědomí o korupci, ať to oznámí policii, až po názor,

  že není mediálně vhodné, aby Česká advokátní komora in-

  zerovala, že potřebuje protikorupční program, který přítom-

  ní odměnili velkým potleskem.

  Pro návrh tak nakonec bylo jen 32 hlasů, 39 přítomných se hla-

  sování zdrželo, proti návrhu bylo 240 hlasů, takže nebyl přijat.

  Do představenstva dvakrát a dost?

  Dále sněm projednal i návrhy dvou dalších advokátů. Tím

  prvním byl návrh člena představenstva Mgr. Daniela Miky,

  který ukládal novému představenstvu Komory zasadit

  se o změnu zákona o advokacii tak, aby advokát mohl být

  do představenstva Komory zvolen maximálně ve dvou po sobě

  následujících obdobích. „Za osm let lidé vyčerpají všechny svo-

  je nápady,“ odůvodnil svůj návrh Mika.

  Tuto myšlenku ale ve svém vyjádření odmítl olomouc-

  ký advokát JUDr. Erik Orlet. „Jsem v Kontrolní radě, a až

  ve třetím volebním období o té práci konečně něco vím,“ řekl.

  Z jiného pohledu se proti návrhu postavil pražský advo-

  kát Mgr. František Korbel, Ph.D. Jak řekl, představenstvo

  je kolektivní orgán, o jehož složení rozhodují voliči; není

  proto důvod omezovat něčí kandidaturu, protože záleží jen

  na tom, jestli bude zvolen. Při hlasování pak Mikův návrh

  dostal pouze 39 hlasů, 22 hlasujících se zdrželo. Velkou „op-

  tickou většinou“ tak návrh nebyl přijat.

  aktuality

• Strana 17

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  15

  WWW.CAK.CZ

  15

  15

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  Tři návrhy doktora Vladimíra Janoška

  Pak byly na pořadu jednání sněmu ještě tři návrhy předlože-

  né pražským advokátem JUDr. Vladimírem Janoškem.

  První návrh požadoval, aby

  nové představenstvo usilovalo

  o změnu zákona o advokacii,

  která by pro budoucnost zmír-

  nila stávající podmínky pro vý-

  kon koncipientské praxe. Jak

  doktor Janošek vysvětlil, nyní

  není možné, aby měl koncipi-

  ent kratší pracovní dobu než

  40 hodin týdně, neboť to brá-

  ní vstupu do advokátní profese

  těm, kteří z legitimních důvodů v tomto rozsahu pracovat ne-

  mohou, typicky kvůli péči o dítě.

  V následující debatě se pak rozprostřel vějíř rozdílných po-

  hledů na tuto otázku, od kategorického nesouhlasu „taky jsem

  si to sám musel odhákovat“ či „není to fér, ať jdou tedy prostě

  dělat něco jiného“, případně „nemám pocit, že by advokátů bylo

  málo“, přes věcnou poznámku, že otevřením tohoto tématu

  se zároveň otevře téma validity advokátních zkoušek ve srov-

  nání s jinými právnickými zkouškami, vyjádření „gentlemana

  staré školy“, předsedy Odvolací kárné komise JUDr. Bohusla-

  va Sedlatého, že je to věc představenstva a domluvy koncipi-

  enta se školitelem, až po upozornění advokátky a senátorky

  Mgr. Adély Šípové, že směrnice EU, kterou je ČR povinna

  implementovat, zavazuje Českou republiku, aby sladění pra-

  covního a rodinného života podpořila.

  Po napínavém hlasování, kdy pro návrh bylo 109 hlasů,

  proti 188, a 47 se zdrželo, návrh nebyl sněmem přijat.

  Smyslem druhého návrhu doktora Janoška bylo prosazení

  reformy advokátních zkoušek ve smyslu jejich větší standar-

  dizace. K návrhu se vyjádřil jeden z členů Zkušební komi-

  se, podle jehož názoru by ale standardizace zkoušek neby-

  la dobrá pro budoucí klienty zkoušených koncipientů, neboť

  právě rozdíly mezi jednotlivými zkušebními komisemi kon-

  cipienta lépe připraví na reálnou praxi. Při hlasování byla

  proti drtivá optická většina přítomných advokátů; 35 bylo

  pro, 55 se zdrželo, návrh nebyl přijat.

  Velká debata, které se zúčastnilo více přítomných členů

  Zkušební komise, se pak strhla nad posledním, třetím návr-

  hem doktora Janoška na zrušení písemného testu při advokát-

  ních zkouškách; zaznívaly v ní jak hlasy podporující zrušení

  testů, tak hlasy volající jen po jejich reformě. Nakonec ale Ja-

  noškův návrh těsně neprošel, když 106 přítomných advoká-

  tů a advokátek bylo pro, 135 proti, a 59 se hlasování zdrželo.

  Sněm se pak jako k poslednímu bodu vrátil k doprojedná-

  ní pozměňovacího návrhu JUDr. Milana Kyjovského k návr-

  hu Otevřené advokacie na novelu stálého volebního řádu sně-

  mu a schválil jej. Do budoucna tak již si advokáti a advokátky

  kandidující do orgánů ČAK nebudou muset ke své kandidatu-

  ře opatřovat podporu alespoň padesáti kolegů.

  Čekání na výsledky voleb

  Tím projednávání všech návrhů zařazených na pořad jedná-

  ní ČAK skončilo a byla otevřena obecná rozprava. Protože se ale

  do ní nikdo nepřihlásil, jednání sněmu bylo v 16.20 hodin přeru-

  šeno a čekalo se na výsledky voleb do orgánů ČAK až do 17.50 ho-

  din, kdy je sněmu oznámil předseda volební komise JUDr. Robert

  Jehne. Čtenáři Bulletinu advokacie se s nimi mohli seznámit

  již v BA č. 10/2021, samozřejmě obratem byly hned publikovány

  v Advokátním deníku, který v den sněmu a po následující víkend

  zaznamenal čtenářský rekord a potvrdil mj. i tak svůj význam

  v mediální rodině České advokátní komory.

  Předsedající sněmu doktor Vychopeň pogratuloval všem

  úspěšným kandidátům i všem účastníkům sněmu. Zároveň

  poděkoval všem končícím členům orgánů za jejich dosavad-

  ní práci pro Komoru. Doktor Sokol pak doplnil poděkování

  i všem zaměstnancům a spolupracovníkům, kteří se podíle-

  li na přípravě a organizaci sněmu.

  V 18.07 hodin prohlásil doktor Vychopeň pracovní část sně-

  mu za skončenou a pozval účastníky na večerní společenskou

  část sněmu. Ta pak probíhala v hotelu dlouho přes půlnoc.

  K tanci či poslechu si bylo možné vybrat tradiční Neoves-

  kou cimbálovou muziku, Boris Band Combination či hlavní

  atrakci večera, koncert Václava Noida Bárty a Evy Burešo-

  vé se skupinou Bek Bek a se smyčcovým kvartetem Melody

  Quartett. Jako největší „trhák“ se však po měsících všemož-

  ných lockdownů nepochybně ukázala možnost „živého se-

  tkání“ s kolegy a s přáteli.

  Organizační štáb si dovoluje tímto poděkovat všem

  účastníkům sněmu za dodržování předepsaných pro-

  tiepidemických opatření, absolvování kontrol u vstupů

  do hotelu, případné testování na místě, jakož i za do-

  držení všech dalších organizačních omezení, která

  sněm sice trochu komplikovala, ale v důsledku nám to

  umožnilo jej uspořádat zdravotně bezpečně a s hlad-

  kým průběhem.

  Poděkování si zaslouží i dlouholetí partneři Komory, je-

  jichž prezentace byly „bonusem“ sněmu; advokáti a ad-

  vokátky si tak mohli přímo na místě např. vybrat nové za-

  jímavé odborné publikace, vyzkoušet si nový právnický

  software či se pobavit o možnostech úvěrů nebo pojištění.

  ✤

  PhDr. IVANA CIHLÁŘOVÁ

  ✤ Foto IGOR ZEHL a redakce

  aktuality

• Galavečer dvojročníku

  Tyto řádky pro vás chystáme 5. listopadu 2021. V aktuální situaci bychom galavečer speciálního „covidového“ dvojročníku Právníka roku 20/21 uspořádat při dodržení všech možných protipandemických opatření mohli. Věřte, že nic jiného si organizátoři – ČAK a EPRAVO.CZ – po loňské pauze nepřejí! Těšíme se na nové vítěze, těšíme se na účinkující, na všechny hosty galavečera.

  16

  WWW.CAK.CZ

  16

  16

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  aktuality

  Galavečer dvojročníku

  Právníka roku 20/21:

  Tyto řádky pro vás chystáme 5. listopadu 2021. V aktuální situaci bychom galavečer

  speciálního „covidového“ dvojročníku Právníka roku 20/21 uspořádat při dodržení

  všech možných protipandemických opatření mohli. Věřte, že nic jiného si organizátoři –

  ČAK a EPRAVO.CZ – po loňské pauze nepřejí! Těšíme se na nové vítěze, těšíme se

  na účinkující, na všechny hosty galavečera.

  N

  a 8. sněmu ČAK (organizovala Komora)

  a na Právnické fi rmě roku (organizovalo

  EPRAVO.CZ) jsme si vyzkoušeli, že i v době

  mimořádných protipandemických opatření do-

  kážeme zorganizovat velkou akci bezpečně pro

  její účastníky, jsme schopni příchozí zkontrolovat, v přípa-

  dě potřeby i otestovat a připravit průběh akce tak, abychom

  zdravotní rizika minimalizovali. Připomeňme si 8. sněm

  ČAK: u všech vstupů na sněm byly covid check pointy, kte-

  rými museli projít všichni účastníci, kdo se nemohl proká-

  zat dokladem o očkování, ochrannou lhůtou po proděla-

  ném covidu či platným testem, mohl ho podstoupit přímo

  na místě sněmu – zdravotníci Canadian Medicalu na třech

  pracovištích provedli celkem 148 antigenních testů s výsled-

  kem jednoho pozitivního záchytu, který byl pochopitelně

  nahlášen do centrální evidence.

  Stejně důsledně hodláme

  v případě nutnosti přistou-

  pit i k organizaci galaveče-

  ra PR 20/21, pokud se situa-

  ce ve společnosti ještě nějak

  dramaticky nezmění. A po-

  kud přece jen budeme muset

  jako organizátoři na poslední

  chvíli měnit nějaké podmínky účasti, udělat změny v pro-

  gramu či snížit kapacitu sálů apod., nezlobte se na nás, měj-

  te pochopení. Ani pro nás to není lehké, rychle a fl exibilně

  reagovat. I přes všechna možná rizika přípravy takto vel-

  ké akce si přejeme tento společenský večer uskutečnit. Drž-

  me si proto společně palce!

  Galavečer dvojročníku Právníka roku 20/21 by

  měl proběhnout 4. února 2022 v TOP HOTELU

  v Praze od 19 hodin. Pokud bude nutné přichys-

  tat COVID CHECK POINTY u vstupu do hotelu,

  prosíme už předem: přijíždějte s dostatečnou časovou

  rezervou.

  Cena jedné vstupenky pro advokátky/advokáty: 300 Kč

  Cena jedné vstupenky pro doprovod: 300 Kč

  Zpoplatnění vstupenek pro všechny (kromě vítězů) bylo

  zavedeno předloni a dojít k němu prostě muselo, ceny vše-

  ho a všech stoupají, pokladnice ČAK není bezedná a part-

  neři, kteří nám pomáhají ufi nancovat galavečer pro dva tisí-

  ce hostů z justičního prostředí, své zisky rozdávají také jen

  úměrně ochotně...

• Strana 19

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  17

  WWW.CAK.CZ

  17

  17

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  aktuality

  Stejně jako předloni tedy dvojice letošních účastníků, kte-

  ří si rezervují vstupenky přes ČAK (podrobnosti, jak a kdy

  si rezervovat a jak zaplatit, najdete straně 18 tohoto BA), za-

  platí za večer plný vyhlašování výsledků soutěže, hudby, zá-

  bavy a dobrého jídla a pití 600 korun. To stále není nijak

  závratná suma, pokud ji porovnáte třeba jen s cenou vstupe-

  nek do kina… A přesto pomůže Komoře snížit náklady tak,

  abychom si mohli dovolit udržet úroveň odpovídajícího pro-

  středí galavečerů, skvělých moderátorů, kteří pobaví, kvalit-

  ních hudebních produkcí a výtečných rautů.

  Ostatně, spolupořadatel Právníků roku – společnost

  EPRAVO.CZ – své vstupenky na galavečer pro justiční hos-

  ty zpoplatnil již před několika lety, a to sumou mnohonásob-

  ně vyšší. Navíc už předloni se ukázalo, že toto mírné zpoplat-

  nění neodradilo advokátní i další justiční zájemce o vstupenky.

  Byly stejně jako roky předtím rozebrány takřka obratem.

  Prostě, právníci zůstali svému Právníkovi roku věrní!

  Slavnostní vyhlašovací ceremoniál a pozdější koncert hvěz-

  dy galavečera proběhne v kongresové hale TOP HOTELU

  a ještě jednou nás jím provede famózní duo moderátorů –

  Aleš Háma a Jakub Wehrenberg.

  Koncerty dalších hudebníků a rautové občerstvení se jako

  vždy pečlivě rozloží do přilehlých sálů a salonků hotelu, kte-

  rý disponuje velkou rozlohou a dostatečnými komunikační-

  mi prostory. Pro ty z vás, kteří se potřebují (nebo jen tak

  pro pohodu a pohodlí chtějí) v TOP HOTELU ubytovat, na-

  bízíme jako tradičně dojednané zvýhodněné ceny ubytování

  přímo v epicentru dění.

  Návštěvníci galavečera se mohou znovu těšit také na vý-

  tečné občerstvení. Přivezeme opět, jako už tradičně, skvě-

  lá moravská vína z Vinných sklepů Valtice a „dobrou

  brazilskou kávu“ od našeho dalšího tradičního partnera –

  společnosti De Lʼonghi.

  Organizační štáb udělá maximum pro úspěšné, byť organi-

  začními opatření trošku „nekomfortní“ pokračování soutě-

  že, kterou ČAK před šestnácti lety společně s EPRAVO.CZ

  založily. Česká justice je svět, který společně vytváříme. Mít

  čas a prostor setkávat se, znamená budovat lepší justici.

  Využijme k tomu i galavečer Právníka roku 20/21!

  Doufáme, že si ho užijeme,

  připravit ho umíme bezpečně!

  20/21

• Strana 20

  18

  WWW.CAK.CZ

  18

  18

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  aktuality

  Jak získat vstupenky na galavečer?

  Rezervace vstupenek bude opětovně probíhat pouze prostřednictvím zcela jednoduchého online rezervačního systému

  na webu ČAK.

  Rezervační online formulář naleznete pod bannerem Právník roku 20/21 na úvodní

  straně webu ČAK. Bude aktivován 3. 12. 2021 v 10 hodin dopoledne.

  Po vyčerpání kapacity sálu se formulář automaticky zablokuje.

  Kapacita kongresové haly TOP HOTELU je sice obrovská, ale přece jen má své meze. Máte-li chuť

  setkat se s kolegy z právnické branže, příjemně se pobavit, zatančit si, pak s případnou rezer-

  vací vstupenek neotálejte, každoročně se po nich jen zapráší a ti méně šťastní z vás nám

  pak v lednu jen bez naděje na úspěch spílají… Vstupenky bývají rozebrány v řádu

  minut, maximálně hodin po spuštění rezervací… Prostě, rychlejší bere!

  UPOZORNĚNÍ

  •

  Na rezervace učiněné poštou či e-mailovou korespondencí nebude a nemůže být brán zřetel, tento způsob

  rezervace vstupenek je již tři roky zcela zrušen. Jde nám o skutečně rovnou a spravedlivou příležitost rezerva-

  cí pro všechny aktivní advokátky a aktivní advokáty.

  •

  Do 14 dnů od elektronické rezervace vstupenek bude prostřednictvím datové schránky advokátům odeslána

  z ČAK faktura na zaplacení rezervovaného počtu vstupenek (1-2 ks) se 14denní splatností.

  •

  Po jejím uhrazení budou na adresy advokátů (adresy výkonu advokacie nahlášené do matriky ČAK),

  cca po 10. lednu 2022 zasílány prostřednictvím České pošty papírové vstupenky na galavečer.

  Upozornění: Vstupenky je možné objednat a následně fakturovat pouze pod číslem aktivního advokáta

  či advokátky, nelze tedy použít fakturační údaje advokátní společnosti.

  •

  Pokud jsou advokáty manžel i manželka, pak mají dohromady jako manželský pár nárok společně na celkem

  dvě vstupenky, nikoliv čtyři.

  •

  Vstupenky jsou zásadně nepřenosné na advokátní koncipienty či další pracovníky advokátních kanceláří.

  Po některých neblahých zkušenostech z minulých let si organizátoři vyhrazují právo kontroly, zda na rezervo-

  vané vstupenky skutečně přicházejí advokáti a advokátky s doprovodem.

  Připravila: icha

  20/21

• Strana 21

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  aktuality

  Jak se výhodně a pohodlně ubytovat v TOP HOTELU Praha?

  Česká advokátní komora sjednala jako každoročně pro účastníky letošního galavečera Právníka roku 20/21 zvýhodněné ceny

  ubytování. Čekají na vás připravené pokoje 4* hotelu.

  Ubytování si zařizuje každý sám individuálně – dle návodu na této straně. Rezervační formulář na ubytování rozhod-

  ně nezasílejte na ČAK.

  Zvýhodněná nabídka cen pokojů platí do 21. 1. 2022.

  TOP HOTEL Praha je největší 4* kongresový hotel v Evro-

  pě a má rozsáhlé zkušenosti s pořádáním nejrůznějších akcí,

  o čemž svědčí i jeho prestižní ocenění „Kongresový hotel“,

  které získal už mnohokrát v řadě za sebou.

  Za svou více než 25letou historii hostil stovky akcí, jednou

  se v něm konal i advokátní sněm a pravidelně v minulosti hos-

  til galavečery Právníka roku. Jeho TOP Congress Hall pohodl-

  ně pojme 2 000 účastníků, má výbornou akustiku a nabízí variabilní uspořádání sálu.

  K ubytování hostům galavečera nabídne hotel pokoje kategorie Executive a Superior, které jsou vybaveny TV, SAT, trezorem,

  lednicí, koupelnou s vanou a vysoušečem vlasů. Ubytovat můžete i svého pejska. V celém hotelu je k dispozici zdarma wifi připo-

  jení. V cenách ubytování je bohatá bufetová snídaně a volný vstup do wellness centra s bazénem, vířivkou, saunami a fitness vyba-

  vením. Jako hosté můžete využít i kryté tenisové kurty, zahrát si bowling či se projít v japonské zahradě.

  K dispozici ubytovaným při příležitosti Právníka roku 20/21 bude i pohodlný parking s ostrahou vedle hotelu a taxislužby.

  Jak správně postupovat?

  1. Níže zveřejněný vyplněný formulář můžete zaslat poštou s heslem „Právník roku 20/21“ na adresu:

  TOP HOTEL Praha, REZERVACE

  Blažimská 1781/4, 149 00 Praha 4 – Chodov

  2. Formulář pro ubytování naleznete ke stažení i na www.cak.cz/úvodní strana, rozkliknout banner Právník roku 2020/21.

  A jako přílohu ho můžete zaslat na hotelovou e-mailovou adresu: revenue@tophotel.cz.

  Počet pokojů: Počet osob:

  Jednolůžkový EXECUTIVE/SUPERIOR

  se snídaní/noc:

  Dvoulůžkový EXECUTIVE/SUPERIOR

  se snídani/noc

  BUSINESS APARTMÁ

  se snídaní/noc:

  Přistýlka:

  Příplatek za zvíře (malé/velké):

  CENÍK UBYTOVÁNÍ (VČETNĚ DPH):

  CENA PRO ÚČASTNÍKY GALAVEČERA PR 20/21

  Jednolůžkový pokoj EXECUTIVE nebo SUPERIOR

  se snídaní/noc: 2 000 Kč

  Dvoulůžkový pokoj EXECUTIVE nebo SUPERIOR

  se snídaní/noc: 2 400 Kč

  BUSINESS APARTMÁ se snídaní/noc: 3 600 Kč

  Přistýlka: 700 Kč

  Příplatek za zvíře: 300 Kč za malé, 500 Kč za velké

  OBJEDNAT UBYTOVÁNÍ

  ZÁVAZNÁ REZERVACE UBYTOVÁNÍ

  ✂

  ✂

  20/21

• Strana 22

  20

  WWW.CAK.CZ

  20

  20

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  Sdělení ČAK o povinných

  platbách a pojistném

  •

  o výši a splatnosti příspěvku na činnost České advokátní komory (dále jen „Komora“) za rok 2022,

  •

  o výši a splatnosti odvodu do sociálního fondu Komory za rok 2022,

  •

  o výši a splatnosti odvodu do fondu Komory pro vzdělávání advokátních koncipientů za rok 2021,

  •

  o výši a splatnosti pojistného pro rok 2022.

  Výše uvedené platby je možné uhradit dohromady v jedné částce pod jednotným variabilním symbolem, jehož struktura je

  uvedena v následujícím sdělení.

  I. Příspěvek na činnost Komory za rok 2022

  Výše příspěvku advokáta na činnost Komory za rok 2022 činí

  a) 10 600 Kč,

  b) 3 800 Kč, byl-li advokátovi pozastaven výkon advokacie,

  c) 1/12 příspěvku uvedeného v bodě a) za každý i započatý kalendářní měsíc daného kalendářního roku, byl-li advokát zapsán

  do seznamu advokátů v průběhu roku 2022, a to za podmínky, že k zápisu došlo do šesti měsíců od složení advokátní zkoušky.

  Výše příspěvku se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

  d) 5 300 Kč, byl-li advokát zapsán do seznamu advokátů po 30. červnu 2022 a nejde-li o případ dle bodu c).

  Příspěvek je splatný do 20. ledna 2022.

  Byl-li advokát zapsán do seznamu advokátů po 20. lednu 2022, je příspěvek splatný do jednoho týdne ode dne zápisu. Tato lhů-

  ta platí při změnách v průběhu roku a u všech plateb.

  II. Odvod do sociálního fondu Komory za rok 2022

  Výše odvodu advokáta do sociálního fondu Komory za rok 2022 činí

  a) 500 Kč,

  b) 250 Kč, byl-li advokát zapsán do seznamu advokátů po 30. červnu 2022,

  c) odvod neplatí advokáti, kterým byl pozastaven výkon advokacie.

  Odvod je splatný do 20. ledna 2022.

  Byl-li advokát zapsán do seznamu advokátů po 20. lednu 2022, je odvod splatný do jednoho týdne ode dne zápisu.

  Výše a splatnost příspěvku na činnost Komory a odvodu do sociálního fondu Komory se vztahuje rovněž na usazené evropské

  advokáty a advokáty zapsané do seznamu advokátů podle § 5a zákona o advokacii.

  Příspěvek na činnost Komory a odvod do sociálního fondu Komory se platí převodem na účet Komory č. 12432011/0100.

  Při platbě převodním příkazem je třeba uvést variabilní symbol, kterým je číslo nerozdělené pomlčkou nebo lomítkem,

  sestávající ze čtyřmístného čísla roku, na který je příspěvek nebo odvod placen, a pětimístného registračního čísla

  advokáta.

  Příklad: Variabilní symbol advokáta s registračním číslem 04876 pro rok 2022 je 202204876.

  aktuality

• Strana 23

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  21

  WWW.CAK.CZ

  21

  21

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  III. Odvod do fondu Komory pro vzdělávání

  advokátních koncipientů za rok 2021

  Odvod do fondu Komory pro vzdělávání advokátních koncipientů jsou povinni platit advokáti, usazení evropští advokáti a obchod-

  ní společnosti zřízené k výkonu advokacie, kteří zaměstnávají advokátní koncipienty.

  Výše odvodu za jednoho advokátního koncipienta za rok 2021 činí

  a) 3 600 Kč;

  b) pokud pracovní poměr advokátního koncipienta netrval celý kalendářní rok, činí výše odvodu 1/12 z částky uvedené ad a) za kaž-

  dý započatý měsíc trvání pracovního poměru; povinnost platit odvod vzniká dnem zápisu do seznamu advokátních koncipientů;

  c) pokud byl advokátnímu koncipientovi pozastaven výkon právní praxe, ale jeho pracovní poměr k povinnému advokátovi nadá-

  le trvá, snižuje se výše odvodu uvedená ad a) o 1/12 za každý kalendářní měsíc, po který pozastavení právní praxe advokátní-

  ho koncipienta trvá, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém k pozastavení výkonu právní praxe

  advokátního koncipienta došlo;

  d) pokud advokátní koncipient přeruší výkon právní praxe z důležitých osobních překážek v práci na dobu delší než 60 po sobě

  následujících pracovních dnů, snižuje se výše odvodu uvedená ad a) o 1/12 za každý kalendářní měsíc, po který přerušení vý-

  konu právní praxe advokátního koncipienta z tohoto důvodu trvá, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci,

  ve kterém k přerušení výkonu právní praxe advokátního koncipienta z tohoto důvodu došlo. Povinný advokát je na výzvu Komo-

  ry povinen důvod a dobu trvání přerušení výkonu právní praxe advokátního koncipienta hodnověrně doložit; pokud tak neučiní,

  nárok na snížení výše odvodu mu zanikne.

  Odvod je splatný do 20. ledna 2022.

  Poměrná částka příspěvku do fondu Komory pro vzdělávání advokátních koncipientů je splatná posledním dnem měsíce následu-

  jícího po měsíci, v němž pracovní poměr advokátního koncipienta skončil.

  Odvod do fondu Komory pro vzdělávání advokátních koncipientů se platí převodem na účet Komory č. 6724361087/2700.

  Při platbě převodním příkazem je třeba uvést variabilní symbol, kterým je číslo nerozdělené pomlčkou nebo lomítkem, se-

  stávající z posledního dvojčíslí roku, za který je odvod placen (21), a pětimístného registračního čísla advokátního kon-

  cipienta.

  Příklad: Variabilní symbol pro odvod za advokátního koncipienta s registračním číslem 14876 za rok 2021 je 2114876.

  IV. Pojištění profesní odpovědnosti pro rok 2022

  HROMADNÉ POJIŠTĚNÍ

  1. Advokáti vykonávající advokacii samostatně, kteří jsou pojištěni v rámci hromadného pojištění

  •

  platí pojistné ve výši 6 700 Kč na rok 2022 do 31. 12. 2021; č. ú. 12432011/0100

  •

  nezasílají Komoře certifikát o navýšeném limitu pojistného plnění

  •

  mají-li pozastaven výkon advokacie, hromadné pojištění neplatí

  •

  nepřejí-li si být nadále účastni hromadného pojištění, sdělí neprodleně tuto skutečnost Komoře

  POJIŠTĚNÍ NA ZÁKLADĚ RÁMCOVÉ POJISTNÉ SMLOUVY Č. 2904309313, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH DODATKŮ

  (DÁLE JEN „HROMADNÉ POJIŠTĚNÍ ADVOKÁTŮ“), UZAVŘENÉ MEZI GENERALI ČESKOU POJIŠŤOVNOU, A. S.,

  A KOMOROU:

  Hromadné pojištění advokátů se vztahuje pouze na odpovědnost advokáta za škodu, kterou způsobí v souvislosti s posky-

  továním právních služeb on sám, tzn. hromadné pojištění advokátů se u advokátů vykonávajících advokacii samostatně

  bude vztahovat na odpovědnost za škodu, za kterou advokát sám odpovídá klientovi podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii.

  Limit pojistného plnění z hromadného pojištění advokátů činí 7 000 000 Kč.

  aktuality

• Strana 24

  22

  WWW.CAK.CZ

  22

  22

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  Pojistné se platí převodem na účet Komory č. 12432011/0100. Při platbě převodním příkazem je třeba uvést variabilní

  symbol, kterým je číslo nerozdělené pomlčkou nebo lomítkem, sestávající ze čtyřmístného čísla roku, na který se po-

  jistné vztahuje, a pětimístného registračního čísla advokáta.

  Příklad: Variabilní symbol advokáta s registračním číslem 04876 pro rok 2022 je 202204876.

  Pro hromadné pojištění advokátů je rozhodný seznam advokátů ke dni 1. 1. a 1. 7. kalendářního roku.

  Podle pojistné smlouvy jsou hromadným pojištěním advokátů pojištěni advokáti zapsaní do seznamu advokátů v půlročním ob-

  dobí, a to od 1. 1. do 30. 6. a od 1. 7. do 31. 12. příslušného kalendářního roku (bez ohledu na to, zda v průběhu těchto ob-

  dobí byli do tohoto seznamu zapsáni další advokáti nebo z něj byli někteří advokáti vyškrtnuti). Znamená to, že účastníky hro-

  madného pojištění advokátů do 30. 6. 2022 budou i advokáti zapsaní do seznamu advokátů v období 2. 1. až 30. 6. 2022,

  aniž by měli povinnost platit za toto období pojistné. Tito advokáti budou platit pojistné až na II. pololetí roku 2022, a to v polo-

  viční výši. Advokáti zapsaní do seznamu advokátů v období 2. 7. až 31. 12. 2022 budou účastníky hromadného pojištění ad-

  vokátů do 31. 12. 2022, aniž by měli povinnost platit za toto období pojistné. Povinnost zaplatit pojistné budou mít až pro rok

  2022. Znamená to, že advokáti, kteří budou zapsáni do seznamu advokátů v období od 2. 1. do 1. 7. 2022, hradí pouze

  poloviční pojistné ve výši 3 350 Kč. Toto poloviční pojistné je splatné do týdne po zápisu nebo změně ve způsobu výkonu

  advokacie.

  Hromadné pojištění se nevztahuje na:

  •

  Advokáty s pozastaveným výkonem advokacie, neboť v době pozastavení výkonu advokacie advokacii nevykonávají.

  •

  Advokáty, kteří advokacii vykonávají v pracovním poměru k jinému advokátovi nebo ke společnosti, jejímž předmětem

  podnikání je výkon advokacie (dále jen „zaměstnaný advokát“). Za škodu způsobenou klientovi v souvislosti s výkonem advo-

  kacie zaměstnaným advokátem odpovídá jeho zaměstnavatel. Zaměstnaný advokát odpovídá svému zaměstnavateli za škodu

  takto způsobenou při plnění pracovních úkolů podle zákoníku práce.

  Pokud advokát nechce být hromadného pojištění advokátů účasten, předloží nejpozději do 31. 12. 2021 Komoře stej-

  nopis nebo úředně ověřenou kopii pojistné smlouvy dosvědčující, že je pro rok 2022 individuálně pojištěn. Minimální li-

  mit pojistného plnění však nesmí být nižší, než kolik by činil v případě hromadného pojištění advokátů, tj. 7 000 000 Kč. Stejno-

  pis nebo úředně ověřenou kopii pojistné smlouvy může nahradit „certifikát“, v němž pojišťovna potvrzuje základní údaje uzavřené

  pojistné smlouvy.

  2.

  Advokát i vykonávající advokacii ve sdružení, kteří jsou pojištěni v rámci hromadného pojištění

  •

  platí pojistné ve výši 6 700 Kč na rok 2022 do 31. 12. 2021; č. ú. 12432011/0100

  •

  nedokládají Komoře certifikát o navýšeném limitu pojistného plnění; advokáti o dpovídají sami za správné nastavení limitu po-

  jistného plnění

  Viz předchozí informace týkající se advokátů vykonávajících advokacii samostatně, kteří jsou pojištěni v rámci hromadného pojiš-

  tění, a navíc:

  Advokáti vykonávající advokacii ve sdružení, kteří jsou účastni hromadného pojištění advokátů, jsou dále povinni být

  individuálně pojištěni pro případ vzniku závazku, k jehož splnění je advokát podle zvláštních právních předpisů povi-

  nen z důvodu solidární odpovědnosti.

  Minimální limit pojistného plnění advokáta vykonávajícího advokacii jako společník sdružení (§ 14 zákona) za újmu, za kterou

  advokát odpovídá podle § 24 odst. 1 zákona a podle zvláštních právních předpisů z důvodu solidární odpovědnosti, bude u kaž-

  dého společníka sdružení stanoven pro rok 2022 částkou 7 000 000 Kč v případě dvoučlenného sdružení, jinak část-

  kou 3 000 000 Kč, násobenou počtem všech společníků sdružení.

  Povinnost být pojištěn pro případ vzniku závazku k náhradě škody, k jehož splnění je advokát povinen jako společník sdružení

  z důvodu solidární odpovědnosti, se vztahuje i na ty advokáty, kteří zůstávají po dobu pozastavení výkonu advokacie spo-

  lečníky sdružení.

  Příklad: U tříčlenného sdružení je povinný minimální limit pojistného plnění pro každého ze společníků sdružení

  3 x 3 000 000 Kč, tj. 9 000 000 Kč. Pokud je tento společník sdružení účasten hromadného pojištění s limitem pojist-

  ného plnění 7 000 000 Kč, je třeba, aby se dále individuálně pojistil do limitu 9 000 000 Kč, tj. zvýšil si limit o další

  2 000 000 Kč.

  aktuality

• Strana 25

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  23

  WWW.CAK.CZ

  23

  23

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  INDIVIDUÁLNÍ POJIŠTĚNÍ

  Advokáti pojištění individuální pojistnou smlouvou, stejně jako společnosti pojištěné individuální pojistnou smlouvou,

  doručí Komoře potvrzení o pojištění do datové schránky, osobně, příp. poštou. Na e-maily nebude brán zřetel. Individu-

  álně pojištěnými se rozumí:

  1.

  Advokáti vykonávající advokacii samostatně

  Spolupracující advokáti

  Pokud je spolupracující advokát pojištěn v rámci individuálního pojištění společnosti nebo advokáta, se kterými trvale spo-

  lupracuje, a z tohoto důvodu si nepřeje být účastníkem hromadného pojištění, je povinen tuto skutečnost Komoře oznámit

  do 31. 12. 2021; pokud tak neučiní, bude zahrnut do hromadného pojištění advokátů a bude povinen zaplatit pojistné jako sa-

  mostatný advokát.

  2.

  Zahraniční advokáti a usazení evropští advokáti

  Hromadné pojištění advokátů se nevztahuje na advokáty zapsané do seznamu advokátů podle § 5a zákona o advoka-

  cii (tzv. zahraniční advokáti) a na usazené evropské advokáty. Ti jsou povinni pojistit se individuálně. Minimální limit pojistné-

  ho plnění činí 7 000 000 Kč.

  3.

  Advokáti vykonávající advokacii jako společníci obchodní společnosti

  Advokáti vykonávající advokacii jako společníci veřejné obchodní společnosti nebo jako komplementáři komanditní

  společnosti nejsou účastni hromadného pojištění, a jsou tedy povinni být pojištěni samostatně, včetně pojištění pro pří-

  pad vzniku závazku k náhradě škody, za kterou odpovídá podle § 24 odst. 2 zákona společnost, a advokát je podle zvláštních

  předpisů povinen k jeho splnění z důvodu ručení jako její společník.

  Minimální limit pojistného plnění advokáta vykonávajícího advokacii ve veřejné obchodní společnosti (§ 15 odst. 1 zá-

  kona) za škodu, za kterou odpovídá podle § 24 odst. 2 zákona společnost, a za kterou advokát odpovídá podle zvláštních práv-

  ních předpisů z důvodu ručení jako její společník, bude u každého ze společníků společnosti stanoven pro rok 2022 částkou

  7 000 000 Kč v případě dvoučlenné společnosti, jinak částkou 3 000 000 Kč, násobenou počtem společníků veřejné

  obchodní společnosti.

  Minimální limit pojistného plnění advokáta vykonávajícího advokacii jako komplementář komanditní společnosti (§ 15

  odst. 1 zákona) za škodu, za kterou odpovídá podle § 24 odst. 2 zákona společnost, a za kterou advokát odpovídá podle zvlášt-

  ních právních předpisů z důvodu ručení jako její společník, bude u každého z komplementářů stanoven pro rok 2022 částkou

  7 000 000 Kč v případě společnosti o celkovém počtu dvou komplementářů, jinak částkou 3 000 000 Kč, násobenou

  počtem komplementářů této společnosti.

  Povinnost být pojištěn pro případ vzniku závazku k náhradě škody, k jehož splnění je advokát povinen jako společník veřejné

  obchodní společnosti nebo jako komplementář komanditní společnosti z důvodu ručení, se vztahuje také na ty advokáty, kteří

  zůstávají po dobu pozastavení výkonu advokacie společníky příslušné obchodní společnosti.

  Příklad: Společnost (veřejná obchodní nebo komanditní) se třemi společníky/komplementáři hradí pojistné pro povinný

  limit pojistného plnění 3 x 3 000 000 Kč, tj. 9 000 000 Kč za každého společníka/komplementáře. Pojistné platí přímo

  pojistiteli.

  4.

  Advokátní společnosti

  Společnost s ručením omezeným a komanditní společnost musejí být od svého vzniku do dne svého zrušení pojištěny

  pro případ odpovědnosti za škodu, za kterou klientovi odpovídají podle § 24 odst. 2. Minimální limit pojistného plnění z pojištění

  společnosti musí činit nejméně 50 000 000 Kč za každého společníka společnosti s ručením omezeným, kterému nebyl pozasta-

  ven výkon advokacie, nebo nejméně 10 000 000 Kč za každého komanditistu komanditní společnosti, kterému nebyl pozastaven

  výkon advokacie, minimálně však 50 000 000 Kč u společnosti s ručením omezeným a 10 000 000 Kč u komanditní společnosti.

  Individuální pojistné smlouvy sjednané pro pojistné období roku 2022 jsou advokáti povinni předložit Komoře nejpoz-

  ději do 31. 12. 2021, bez ohledu na to, že již v předchozím roce či v předchozích letech doklad o individuálním pojiš-

  tění Komoře předložili. Stejnopis nebo úředně ověřenou kopii pojistné smlouvy může nahradit „certifikát“, v němž pojišťovna

  potvrzuje základní údaje uzavřené pojistné smlouvy.

  Platné znění usnesení představenstva ČAK č. 4/2009 Věstníku je k dispozici na webových stránkách Komory www.cak.cz.

  aktuality

• Strana 26

  MÁTE PRÁVO

  NAKUPOVAT VÝHODNĚ!

  Veškeré informace a podmínky programu

  najdete zde: www.alza.cz/advokati

  Multifunkční tiskárna, formát A3+

  Bezdrátový tisk z chytrých zařízení (Wi-Fi a Wi-Fi Direct)

  Velká inkoustová nádržka se snadným doplňováním

  Až 90% úspora nákladů na inkoust

  Externí disk s USB-C připojením

  Rychlost čtení a zápisu až 2 000 MB/s

  Ideální pro editaci fotografi í a videí

  Zvýšená odolnost vůči prachu, vodě a nárazům, krytí IP55

  Epson EcoTank L15160

  SanDisk Extreme Pro Portable V2

  Chytrý tisk doma

  i v kanceláři

  Rychlý

  a spolehlivý

  --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Strana 27

  články

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  25

  WWW.CAK.CZ

  25

  25

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  z právní teorie a praxe

  Sporné otázky výhrady přednostního

  pořadí limitovaného věcného práva

  zapisovaného do veřejného seznamu

  Studie k § 982 odst. 2 občanského zákoníku – 1. část

  V následujícím článku, resp. v jeho dvou na sebe navazujících částech (druhý díl vyjde v BA

  č. 12/2021 – pozn. red.), se zabývám výhradou přednostního pořadí limitovaného věcného

  práva zapisovaného do veřejného seznamu. Úv odem je třeba zdůraznit, že jde o jeden z nástrojů

  umožňujících modifikaci zákonných pravidel o pořadí limitovaných věcných práv evidovaných

  ve veřejném seznamu.

  1

  Z

  předmětného ust. § 982 odst. 2 plyne následu-

  jící: „Zřizuje-li vlastník věcné právo k vlastní věci,

  může před tí mto právem vyhradit a do veřejného

  seznamu zapsat přednostní pořadí pro jiné právo;

  má-li být výhrada do veřejného seznamu zapsána

  až po zřízení věcného práva, vyžaduje se souhlas osoby, jejíž

  právo má být dotčeno. K zápisu práva, pro něž bylo vyhrazeno

  lepší pořadí, se nevyžaduje souhlas osoby, jejíž právo je výhra-

  dou omezeno, ledaže má být právo, jemuž svědčí výhrada lepší-

  ho pořadí, zapsáno do veřejného seznamu v širším rozsahu, než

  jak to z výhrady vyplývá.“

  Te rminologie zákona není precizní. V první větě daného

  ustanovení se totiž mluví o „přednostním“ pořadí, ve druhé

  větě pak o „lepším“ pořadí. Ačkoli nejde o synonyma (před-

  nostní není totéž, co lepší), je význam pravidla přesto po-

  chopitelný. Terminologická střídmost by však zákonnému

  textu jedině prospěla.

  Vzorem úpravy byly čl. 13

  2

  a 14

  3

  polského zákona o věč-

  ných knihách a hypotéce (dále „UKW“) obsahující insti-

  tut označovaný jako zastrzeżenie pierwszeństwa. V našem

  dřívějším právu byla výhrada pořadí (poznámka pořadí,

  resp. též poznamenání posloupnosti) přípustná na pod-

  kladě § 53 a násl. obecného knihovního zákona (dále

  „OKZ“). Z nám blízkých právních řádů ji zná též např.

  § 881 německého BGB

  4

  a § 53 rakouského knihovního

  zákona (GBG)

  5

  (Anmerkung der Rangordnung). Vzhledem

  k tomu však, že konstrukce výhrady obsažená v BGB

  i GBG je v určitých aspektech odlišná od stávajícího čes-

  kého řešení,

  6

  je třeba při přebírání závěrů německé a ra-

  Doc. JUDr. Petr Tégl, Ph.D.,

  je advokátem a pracovníkem Ústavu

  státu a práva Akademie věd ČR.

  1 Pokud se v textu odkazuje na konkrétní ustanovení, jde o ustanovení zákona

  č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), neplyne-li z kontextu něco

  jiného.

  2 „(1) Ustanawiając ograniczone prawo rzeczowe, które ma być wpisane

  w księdze wieczystej, właściciel może zastrzec pierwszeństwo przed tym

  prawem lub równe z tym prawem dla innego prawa.

  (2) Zastrzeżenia można dokonać także po ustanowieniu prawa, za zgodą

  osoby, której to prawo przysługuje. (3) Do zastrzeżenia pierwszeństwa

  ograniczonego prawa rzeczowego niezbędny jest wpis w księdze

  wieczystej.“

  3 „Jeżeli przed wpisaniem prawa, dla którego było zastrzeżone pierwszeństwo,

  zostało wpisane inne prawo, do wpisu prawa z zastrzeżeniem pierwszeństwa

  nie jest potrzebna zgoda osoby, której to inne prawo przysługuje, chyba

  że prawo, dla którego zastrzeżono pierwszeństwo, miałoby być wpisane

  w szerszym zakresie, niż to wynika z zastrzeżenia pierwszeństwa.“

  4 Odst. 1: „Der Eigentümer kann sich bei der Belastung des Grundstücks

  mit einem Recht die Befugnis vorbehalten, ein anderes, dem Umfang

  nach bestimmtes Recht mit dem Rang vor jenem Recht eintragen zu lassen.“

  5 Původní znění § 53 GBG bylo doslova převzato z § 53 OKZ. Aktuální stav je

  však jiný: první odst. § 53 GBG je ve srovnání s inspiračním zdrojem podstatně

  rozšířený.

  6 Je zde patrná kombinace výhrady pořadí s institutem přednostního práva

  ke zřízení věcného práva dle § 983.

• Strana 28

  26

  WWW.CAK.CZ

  26

  26

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  články

  kouské dogmatiky a judikatury postupovat velmi pečlivě;

  hlavním zdrojem poznatků tak zůstávají prameny polské.

  Smyslem výhrady pořadí – jak již plyne z názvu institutu –

  je předběžná rezervace „knihovního místa“ za účelem poz-

  dějšího zápisu knihovního práva v pořadí výhrady.

  7

  Na úvod je vhodné poznamenat, že uvedený instrument

  nachází v Polsku jen velmi řídké praktické využití; část li-

  teratury jej dokonce označuje za mrtvý.

  8

  To plyne údajně

  ze tří příčin. První je historická – v bývalé Polské lidové re-

  publice nebyl institut využíván (z pochopitelných důvodů),

  přičemž uvedená „zvyklost“ nebyla překonána ani v po-

  měrech tržního hospodářství. Druhým důvodem je to, že

  subjekty vystupující na trhu necítí reálnou potřebu využití

  institutu (uvedený instrument pro ně nemá praktický vý-

  znam). Konečně lze dodat, že hlavní smysl využití výhrady

  pořadí je spatřován ve vztahu k zástavním právům (nikoli

  již k jiným typům limitovaných věcných práv). Vzhledem

  k tomu však, že UKW reguluje v čl. 101 a násl. uvolněnou

  hypotéku, která do značné míry směřuje k týmž cílům jako

  výhrada pořadí, křižují se v obou nástrojích stejné záměry

  zákonodárce; uvolněná hypotéka přitom nachází v praxi

  větší využití.

  9

  Z českého pohledu lze uvažovat o dalším aspektu, kte-

  rý by mohl praktickou využitelnost výhrady pořadí ještě

  více omezit. Konkrétně jde o instituty budoucího zástav-

  ního práva (§ 1310 odst. 2 ve spojení s § 1341 odst. 2)

  a budoucího výměnku (§ 2708 odst. 2). Oba instituty

  představují rozvinutí a doplnění obecného § 982 odst. 2.

  Bez ohledu na polskou zkušenost

  10

  je však třeba úpravu

  výhrady pořadí v o. z. přivítat; koneckonců, chování subjek-

  tů na jednom národním trhu může být v určitých aspektech

  velmi vzdáleno chování subjektů na jiném národním trhu

  (byť by se jednalo o sousední země).

  11

  Jediným „nebezpe-

  čím“, které institutu hrozí, je to, že se nebude v praxi po-

  užívat.

  Povaha institutu

  Výhrada pořadí bývá v zahraniční doktríně chápána

  zpravidla jako „vlastníkovi vyhrazený element vlastnického

  práva“ (ein für den Eigentümer reserviertes Stück Eigen-

  tum), resp. jako „věcněprávní osamostatnění elementu vlast-

  nického práva“ (dingliche Verselbstständigung eines Stücks

  Eigentums rechts).

  12

  Jde tedy o složku oprávnění vlastní-

  ka nakládat s věcí (ius disponendi).

  13

  Důsledkem zřízené

  výhrady je rezervování knihovního pořadí pro limitované

  věcné právo, které v budoucnosti může (avšak nemusí)

  na věci vzniknout;

  14

  takto může být rezervováno pořadí

  i pro právo již existující, avšak dosud nezapsané v knize

  (viz však dále). Není vyloučeno využít současně či po-

  stupně více výhrad pořadí ve vztahu k témuž tabulárnímu

  objektu.

  Zápis výhrady nelze chápat jako určitý počátek procesu

  vzniku věcného práva, tím méně pak jako jeho určitý předstu-

  peň, resp. vývojovou fázi. Nejedná se tedy v žádném případě

  o konstrukci tzv. čekatelského práva, jak je známa v dogma-

  tice a judikatuře nám blízkých právních řádů (v Německu,

  Rakousku či Švýcarsku Anwartschatfsrecht, v Polsku ekspek-

  tatywa).

  15

  Právní povaha výhrady – byť se jedná o „pouhý“ zápis for-

  málního pořadí pro právo zpravidla dosud materiálně ne-

  existující (tedy o jakousi „slupku bez jádra“) – je do značné

  míry podobná povaze limitovaného věcného práva samotné-

  ho. To znamená, že výhrada „zatěžuje“ věc (představuje její

  „quasivěcněprávní závadu“) a sleduje její právní osud (stejně

  jako limitované věcné právo), bez ohledu na to, kdo je jejím

  vlastníkem (ať již se vlastník změnil na základě singulární,

  či univerzální sukcese, popř. jinak). Přesto však výhrada

  není věcným právem a v jistých aspektech se od něj podstat-

  ně liší. Byť tedy výhrada představuje „quasizatížení věci“,

  jde o zatížení ve prospěch vlastníka tabulárního objektu („zatí-

  žení“ zde pro vlastníka představuje nikoli negativum, nýbrž

  benefi cium). Je též zřejmé, že vlastník může kdykoli svým

  rozhodnutím toto zatížení zrušit.

  16

  V dogmatice se uznává, že výhrada pořadí není samostatným

  objektem (právem), s nímž by bylo možné disponovat (převá-

  dět ho, zatěžovat apod.); rovněž tak nepodléhá exekučnímu

  zabavení.

  17

  V této souvislosti je významné, že pro účely exe-

  kučního (shodně insolvenčního) řízení se k výhradě nepřihlí-

  ží, nebylo-li pro ni zapsáno v rozhodné době žádné právo.

  18

  7 M. Mahrer in G. E. Kodek (ed.): Kommentar zum Grundbuchsrecht, Manzsche

  Verlags- und Universitätsbuchhandlung, Wien 2007, komentář k § 53, m. č. 1.

  Shodně též za účinnosti OKZ rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 1925,

  sp. zn. R I 177/25 (Vážný, č. 4760).

  8 T. Czech: Księgi wieczyste i hipoteka, Komentarz, 1. vydání, Lexis Nexis,

  Warszawa 2014, komentář k čl. 13, m. č. 3. Tuto skutečnost reflektuje

  komentářová literatura i tím, že instrumentu věnuje jen omezenou pozornost.

  Např. Gniewek uvádí, že výklady institutu budou v jeho komentáři z tohoto

  důvodu omezeny na „nezbytné minimum“; srov. E. Gniewek: Księgi wieczyste,

  Art. 1-582 KWU, Art. 6261-62613 KPC, Komentarz, C. H. Beck, Warszawa

  2017, komentář k čl. 13, m. č. 6.

  9 T. Czech, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 3. Jsou však i názory opačné –

  viz E. Gniewek, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 6.

  10 Je paradoxní, že navzdory výše uvedené kritice má zkoumaný institut nalézt

  své místo i v nové polské kodifikaci.

  11 Z rakouské a německé literatury se naopak zdá, že institut je v zásadě funkční

  a v praxi používaný.

  12 Srov. J. Kohler in R. Gaier (red.): Münchener Kommentar zum Bürgerlichen

  Gesetzbuch, Band 6: Sachenrecht, §§ 854-1296, 6. vydání, C. H. Beck,

  München 2013, komentář k § 881, m. č. 4. Shodně pro polské právo T. Czech,

  op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 9.

  13 Srov. však pochybnosti vyjádřené in E. Gniewek, op. cit. sub 8, komentář

  k čl. 13, m. č. 5.

  14 Zapsaná výhrada pořadí tedy nemá žádný vliv na konstituování nějakého

  limitovaného věcného práva. Srov. M. Mahrer in G. E. Kodek (ed.), op. cit.

  sub 7, komentář k § 53, m. č. 2, či E. Feil, H. Friedl, R. Bayer: GBG,

  Grundbuchsgesetz, Kommentar mit Mustersammlung, LINDE VERLAG, Wien

  2014, komentář k § 53, m. č. 1.

  15 V rakouské literatuře se vyskytuje názor, že výhradu pořadí lze chápat jako

  čekatelské právo na určité pořadí budoucího knihovního zápisu. To však

  není přesné. Viz E. Feil, H. Friedl, R. Bayer, op. cit. sub 14, komentář k § 53,

  m. č. 1.

  16 Pro rakouské právo shodně M. Mahrer in G. E. Kodek (ed.), op. cit. sub 7,

  komentář k § 53, m. č. 13.

  17 Pro Rakousko viz E. Feil, H. Friedl, R. Bayer, op. cit. sub 14, komentář k § 53,

  str. 496. Pro Polsko srov. T. Czech, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 14

  a tam uváděná literatura. Shodně dogmatika německá; viz J. Kohler in R. Gaier

  (red.), op. cit. sub 12, komentář k § 881, m. č. 14. Shodně za účinnosti OKZ

  rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 1932, sp. zn. R I 244/32 (Vážný,

  č. 11569): „Právo, jehož nabyl dlužník jako vlastník nemovitosti podle § 53

  knih. zák. poznámkou pořadí pro určitou pohledávku, není zabavitelné právě

  tak, jako nemůže býti předmětem exekuce nárok na přijetí výměru o povolení

  knihovního zápisu.“

  18 Byť je tento princip obecný, v o. z. je vyjádřen specificky pouze ve vztahu

  k uvolněné zástavě (§ 1383). Rozhodující roli však i zde hrají exekuční

  (insolvenční) předpisy. K tomu srov. též § 72 OKZ a rozhodnutí Nejvyššího

  soudu ze dne 30. 8. 1927, sp. zn. R II 106/27 (Vážný, č. 7274).

• Strana 29

  články

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  27

  WWW.CAK.CZ

  27

  27

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  Nepochybně je však možné, aby docházelo ke změnám po-

  řadí zapsané výhrady (více zapsaných výhrad); k tomu viz

  další text.

  I když tedy nepřipustíme povahu výhrady jako samostat-

  ného věcného práva (s ohledem na princip numerus clausus

  věcných práv), nic to nemění na závěru, že právní účinky

  výhrady jsou zásadně podobné účinkům limitovaných věcných

  práv (publicita,

  19

  působení erga omnes); pokud jde o mož-

  nost „nabytí výhrady od neoprávněného“, srov. dále.

  Ze samotného zápisu výhrady neplynou žádná přímá prá-

  va osobě, pro jejíž (budoucí) právo byla výhrada zapsána (ko-

  neckonců, taková osoba nemusí dosud ani existovat, a vý-

  hrada proto může být zřízena jen jako „abstraktní“). V je-

  jím majetku tak nevzniká žádné speciální právo,

  20

  zejm. ne

  právo, aby jí vlastník zatížené věci zřídil limitované věcné

  právo, pro něž byla výhrada zapsána. To, zda existuje taková

  povinnost, záleží na právním poměru vlastníka a příslušné

  třetí osoby.

  21

  Shodně tak uvedené osobě neplynou žádná práva proti tře-

  tím osobám, které mají na zatížené věci svá limitovaná věcná

  práva – byť zapsaná v pořadí za výhradou. Teprve od okamži-

  ku zápisu práva ve vyhrazeném pořadí vznikají oprávněnému

  práva vůči třetím osobám s právy v horším pořadí. Příklad:

  V katastru je vyhrazeno pořadí pro zástavní právo před zapsa-

  ným právem služebnosti. Oprávněný ze služebnosti vykonává své

  právo způsobem, který znehodnocuje zástavu. Potenciální zástav-

  ní věřitel se nemůže bránit znehodnocování zástavy. Oprávněný

  ze služebnosti není povinen respektovat pouhou skutečnost za-

  psané výhrady, jíž dosud nesvědčí žádné právo.

  V případě změny vlastníka tabulárního objektu se opráv-

  něným k zápisu práva na základě výhrady stává nový vlast-

  ník

  22

  (nikoli tedy ten, za jehož vlastnického práva byla vý-

  hrada zřízena, tj. ten, kdo výhradu zřídil); byť např. UKW

  tento princip výslovně neupravuje, polská doktrína jej za-

  stává.

  23

  Za účinnosti OKZ se tento závěr dovozoval z § 56.

  24

  Lze též poukázat na § 881 odst. 3 BGB, dle něhož v případě

  převodu pozemku přechází výhrada na nabyvatele. Za účin-

  nosti OKZ však vznikl spor ohledně otázky, zda následky

  uvedené v § 56 nastupují i v případě exekučního prodeje

  nemovité věci (že nastávají v případě smluvního zcizení,

  bylo nesporné). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tomu tak

  není a že se uvedené ustanovení vztahuje pouze na smluvní

  zcizení.

  25

  Shodně Svoboda dovozoval, že by bylo v rozporu

  s principy exekučního práva, kdyby zapsaná výhrada danou

  nemovitost zatěžovala i poté.

  26

  Výhradu pořadí je třeba odlišovat od jiných nástrojů umož-

  ňujících nakládat s pořadím, zejm. pak od smluvní změny

  pořadí (§ 1372 odst. 2). Zatímco smluvní změna pořadí je

  budována na principu dohody nositelů limitovaných věc-

  ných práv, jejichž pořadí se mění, a to zásadně bez nutnosti

  souhlasu vlastníka zatížené věci, výhrada pořadí naopak

  vždy vyžaduje souhlas vlastníka. Žádná z uváděných fi gur

  není ve vztahu speciality ke druhé; oba typy změny pořadí

  stojí vedle sebe jako samostatné instituty.

  27

  Umožňuje-li zákonodárce zřídit výhradu přednostního

  pořadí (tj. před jinými, v budoucnosti vzniklými právy),

  pak by nic nemělo bránit ani zřízení výhrady stejného pořadí,

  jaké má jiné limitované věcné právo. Příklad: Vlastník po-

  zemku smluvně zřizuje oprávněnému zástavní právo. V pořadí

  zapisovaného zástavního práva zároveň zřizuje výhradu pořadí

  pro jiné zástavní právo (které v budoucnosti hodlá zřídit témuž

  či jinému věřiteli).

  V domácí literatuře však byla o této možnosti vyjádře-

  na pochybnost, a to s odkazem na neúplné převzetí čl. 13

  odst. 1 UKW. Dle tohoto názoru „(…) pokud by zákonodárce

  chtěl umožnit i výhradu shodného pořadí, učinil by tak výslov-

  ně, jako např. zákonodárce polský“.

  28

  Tyto pochybnosti nesdí-

  lím; naopak mám za to, že výhrada stejného pořadí možná

  je.

  29

  Dovozujeme-li, že dohoda zástavních věřitelů v režimu

  § 1372 odst. 2 umožňuje změnit různé pořadí i na pořadí

  stejné (o čemž snad není pochyb), pak by logicky nic nemělo

  bránit ani využití § 982 odst. 2 pro rezervaci stejného po-

  řadí. Shodně tak není vyloučeno využít institut budoucího

  zástavního práva simultánně pro několik zástavních práv,

  která budou mít stejné pořadí. Příklad: Do katastru budou

  zapsána dvě budoucí zástavní práva ve stejném pořadí. Poslé-

  ze se zástavce stane vlastníkem zástavy. Obě budoucí zástavní

  práva budou konvertovat na (skutečná) zástavní práva ve stej-

  ném pořadí.

  Bylo by tedy iracionální připustit využití institutu budou-

  cího zástavního práva současně pro více (budoucích) zá-

  stavních práv ve stejném pořadí a zároveň vyloučit aplikaci

  § 982 odst. 2 na výhradu stejného pořadí.

  Oproti tomu výhradu „pozdějšího pořadí“ zřídit nelze.

  30

  Dodejme, že taková výhrada by navíc postrádala smysl.

  Právo, které by totiž mělo získat pozdější pořadí za právem

  vznikajícím, by takové pořadí získávalo automaticky – již

  přímo na základě konstrukce § 982 odst. 1.

  Pomocí institutu výhrady lze rezervovat pořadí pro jedno

  právo či více práv; lze tedy žádat i o zápis více výhrad pořadí.

  31

  19 Nikdo se nemůže dovolávat neznalosti výhrady zapsané do veřejného

  seznamu (srov. § 980 odst. 1).

  20 T. Czech, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 12.

  21 Existuje-li taková povinnost, může oprávněný využít vhodnější institut

  přednostního práva ke zřízení věcného práva dle § 983.

  22 Z pohledu § 1106 se jedná o právo s věcí spojené (o právo, které nabyvatel

  získává s věcí).

  23 T. Czech, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 11. Pro rakouské právo shodně

  M. Mahrer in G. E. Kodek (ed.), op. cit. sub 7, komentář k § 53, m. č. 13.

  24 K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 1925, sp. zn.

  R I 177/25 (Vážný, č. 4760). Shodné důsledky pro současné české poměry

  dovozuje L. Vrzalová in J. Spáčil a kol.: Občanský zákoník III, Věcná práva

  (§ 976-1474), Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2013, komentář

  k § 982, m. č. 38.

  25 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 1926, sp. zn. R I 675/26 (Vážný,

  č. 6343).

  26 E. Svoboda: Právo občanské, Část zvláštní – právo knihovní, Československý

  kompas, Praha 1947, str. 72.

  27 E. Gniewek, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 1.

  28 L. Vrzalová in J. Spáčil a kol., op. cit. sub 24, komentář k § 982, m. č. 27.

  29 Ke shodnému závěru dospívá i německá dogmatika, která rovněž postrádá

  výslovnou zákonnou oporu (§ 881 odst. 1 BGB umožňuje pouze výhradu

  lepšího pořadí). Srov. J. Kohler in R. Gaier (red.), op. cit. sub 12, komentář

  k § 881, m. č. 4.

  30 Shodně L. Vrzalová in J. Spáčil a kol., op. cit. sub 24, komentář k § 982,

  m. č. 27. Shodně i polská literatura – např. T. Czech, op. cit. sub 8, komentář

  k čl. 13, m. č. 29.

  31 Shodně K. Zaradkiewicz in K. Pietrzykowski (red.): Kodeks cywilny, Tom I.,

  Komentarz, Art. 1-449

  10

  , 7. vydání, C. H. Beck, Warszawa 2013, komentář

  k čl. 250, m. č. 7, či T. Czech, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 48.

  Pro rakouské právo shodně M. Mahrer in G. E. Kodek (ed.), op. cit. sub 7,

  komentář k § 53, m. č. 5.

• Strana 30

  28

  WWW.CAK.CZ

  28

  28

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  články

  Více výhrad může být zřízeno pro práva téhož druhu či růz-

  ných druhů, pro stejného oprávněného či pro více různých

  opráv něnýc h; v ůč i s obě mů že m ít víc e v ý hr ad stejné poř adí či

  různé pořadí. Příklad: Vlastník zřizuje na pozemku služebnost.

  Zároveň s tím vyhrazuje dvě lepší pořadí pro dvě zástavní prá-

  va; pořadí obou výhrad (pro zástavní práva) může být vůči sobě

  stejné nebo různé (dle vůle vlastníka).

  Pokud bylo zapsáno více výhrad, může se jejich vzájem-

  né pořadí měnit,

  32

  a to analogicky dle § 1372. Vzhledem

  k tomu však, že subjektem, jemuž náleží právo disponovat

  s výhradou, je pouze (knihovní) vlastník tabulárního ob-

  jektu, může docházet ke změnám pořadí v důsledku jeho

  jednostranného jednání (smlouva zde není možná). I zde je

  třeba respektovat pozici osob, které by změnou pořadí vý-

  hrad mohly být dotčeny.

  V jistých situacích zákon umožňuje, aby určitá limito-

  vaná věcná práva vznikala pouze v prvním pořadí; není-li

  to možné, takové právo nemůže vzniknout (existující za-

  psané limitované věcné právo tvoří zápisnou překážku

  pro pozdější zápis jiného práva). Se stejnou logikou pak

  není možné, aby toto právo vzniklo sice v prvním pořadí,

  ale následně bylo předstiženo právem, kterému dosud nále-

  želo pozdější pořadí (zejména na základě dohody o změně

  pořadí).

  33

  Je pak otázkou, zda lze připustit alespoň formál-

  ní zápis výhrady pořadí před právem, jemuž dle zákonných

  omezení nesmí předcházet žádné limitované věcné právo.

  Mám za to, že zápis výhrady zde možný je; nejedná se

  totiž o zápis práva samotného, které by bylo v rozporu

  s právem preferovaným (zápisem výhrady k žádné kolizi

  nedochází, resp. dojít nemůže). Nicméně pozdější zápis li-

  mitovaného věcného práva v pořadí výhrady již možný ne-

  bude, a to po dobu, po kterou bude trvat právo, proti němuž

  není možné zapsat právo v lepším pořadí. Dojde-li však

  posléze k odpadnutí této překážky, lze již výhradu využít

  k zamýšlenému zápisu.

  Možnost zřízení výhrady pořadí jen na tabulárních

  objektech

  Zákon umožňuje zřídit výhradu pouze pro práva zapisova-

  ná k tabulárním objektům; u jiných věcí to není možné. Vý-

  hrada může být zřízena na tabulárních objektech i ve více

  stupních. Příklad: Na pozemku je zapisováno právo stavby.

  Spolu s právem stavby se k pozemku zapisuje výhrada pro jiné

  věcné právo. Právo stavby samotné bude posléze zatíženo zá-

  stavním právem. Spolu se zástavním právem se k právu stavby

  zapíše výhrada pro jiné věcné právo.

  Je-li věc ve spoluvlastnictví, záleží na tom, zda je výhra-

  da zřizována k věci jako celku, či jen ke spoluvlastnickému

  podílu. Pokud má být výhrada zřízena pouze k podílu, má

  každý ze spoluvlastníků právo tak učinit i bez souhlasu

  ostatních; může-li totiž každý ze spoluvlastníků zatížit svůj

  podíl limitovaným věcným právem, pak jej může – za stej-

  ných podmínek – zatížit i výhradou pořadí pro takové právo.

  Má-li však být zatížena věc jako celek, vyžaduje se souhlas

  všech spoluvlastníků

  34

  (§ 1132). Výjimku je třeba připustit

  u výhrady zřizované pro zástavní právo na věci jako celku,

  má-li toto právo sloužit k zajištění peněžité pohledávky

  vzniklé při zlepšení společné věci nebo při její obnově; zde

  postačí souhlas dvoutřetinové většiny spoluvlastníků (ana-

  logicky dle § 1133).

  Práva, pro něž může být výhrada pořadí zřízena

  (privilegovaná práva)

  Zákon mluví o tom, že výhrada může být vlastníkem zří-

  zena „pro jiné právo“ (podobně UKW v čl. 13 odst. 1); toto

  jiné právo lze označit jako právo privilegované či upřednost-

  něné (polsky prawo uprzywilejowane).

  35

  Jiným právem se ro-

  zumí jakékoli limitované věcné právo, které může věc zatížit,

  je předmětem evidence v seznamu a platí pro ně ustanovení

  o pořadí.

  36

  Výhrada nemůže být využita pro vlastnické právo

  37

  ani

  pro obligační práva, i když se zapisují do knihy (nájem,

  pacht).

  Výhrada může být zřízena jak pro právo stejného druhu,

  jako je právo, které ustupuje, tak i pro právo jiného druhu

  (např. před zapsaným zástavním právem bude vyhrazeno

  pořadí pro jiné zástavní právo či pro služebnost). Nerozho-

  duje, zda právo, pro něž se výhrada zřizuje, je dále převodi-

  telné (poté, co vznikne);

  38

  výhrada proto může být zapsána

  např. pro zřízení osobní služebnosti, s níž již dále nelze

  smluvně disponovat (§ 1265 odst. 2).

  Nepochybné je, že hlavní praktická využitelnost vý-

  hrady bude ve vztahu k právům, jež mají v budoucnosti te-

  prve vzniknout, tj. k právům budoucím (prawa przyszłe).

  39

  Dle polské doktríny lze však výhradu zřídit i pro právo,

  které již existuje, ovšem dosud není zapsáno v knize (prá-

  vo, které vzniká mimoknihovně a do knihy se posléze za-

  pisuje deklaratorně).

  40

  Tento závěr ovšem nebude v pod-

  mínkách ČR příliš praktický, a sice vzhledem k tomu, že

  privilegovanými právy zřejmě mohou být pouze práva zři-

  zovaná smluvně (viz dále); ta však prakticky vždy vznikají

  až zápisem do knihy, tedy deklaratorní zápis práva vznik-

  32 K tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 1934, sp. zn.

  R I 976/34 (Vážný, č. 13834).

  33 K této koncepci viz např. V. Kasanda: Právo ke stavbě (pokračování), Právník,

  1913, str. 739: „Z toho plyne, že vklad práva ke stavbě na pozemek

  pod stavbu zadaný povoliti nelze, jestliže na pozemku tom váznou práva

  zástavní anebo břemena naznačeného obsahu, dále že knihovní přednost

  takovým závadám před právem ke stavbě platně postoupena býti nemůže.“

  34 M. Kohler in R. Gaier (red.), op. cit. sub 12, komentář k § 881, m. č. 4;

  B. Swaczyna in J. Pisuliński (red.): Księgi wieczyste i hipoteka, Komentarz,

  1. vydání, Lexis Nexis, Warszawa 2014, komentář k čl. 13, m. č. 23.

  35 Samozřejmě tam, kde má výhrada získat stejné pořadí jako právo aktuálně

  zapisované (resp. již zapsané), nelze dobře mluvit o právu privilegovaném

  (upřednostněném), resp. ustupujícím (odsunutém).

  36 Shodně M. Kohler in R. Gaier (red.), op. cit. sub 12, komentář k § 881,

  m. č. 5. Jiné řešení má však § 53 odst. 1 GBG, který umožňuje využít institut

  pro převod vlastnického práva a zřízení práva zástavního. K tomu viz též

  E. Feil, H. Friedl, R. Bayer, op. cit. sub 14, komentář k § 53, m. č. 1 a násl.

  37 T. Czech, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 44.

  38 Analogicky pro účely institutu práva ke zřízení věcného práva dle § 983.

  Viz L. Przyborowski in J. Pisuliński (red.), op. cit. sub 34, komentář k čl. 16,

  m. č. 15.

  39 E. Gniewek, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 31.

  40 T. Czech, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 45, 46; B. Swaczyna

  in J. Pisuliński (red.), op. cit. sub 34, komentář k čl. 13, m. č. 4; E. Gniewek,

  op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 3.

• Strana 31

  články

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  29

  WWW.CAK.CZ

  29

  29

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  lého dříve (již na základě smlouvy) nepřichází v úvahu.

  Oproti tomu dle polského KC řada limitovaných věcných

  práv ke knihovním objektům (nemovitostem) vzniká již

  na základě smlouvy (mimoknihovně), a pozdější zápis

  do knihy tak má jen deklaratorní povahu; pro ně je tedy

  zřízení výhrady praktické.

  Nepochybné je, že výhradu lze využít pro práva zřizova-

  ná na základě smlouvy, resp. na základě právního jednání

  obecně (v českých poměrech jde o práva, která se do knihy

  zapisují konstitutivně); takový je i panující pohled polské

  nauky.

  41

  Shodně se k věci stavěla za účinnosti OKZ naše

  judikatura,

  42

  přičemž její závěry byly přejímány naukou.

  43

  Podobně i německá dogmatika umožňuje využití výhrady

  pouze pro ta práva, která vznikají na základě právního jed-

  nání (smlouvy).

  44

  Část současné polské literatury však dovo-

  zuje (per analogiam), že privilegovanými mohou být i práva

  vznikající mimosmluvně: „należy dopuścić zastrzeżenie prawa

  pierwszeństwa na korzyść prawa powstałego w inny sposób niż

  zawarcie umowy o ustanowienie“.

  45

  Uvedený názor je přinej-

  menším diskutabilní. Při mimosmluvním vzniku práva je

  totiž výrazně potlačena, či dokonce zcela vyloučena vůle na-

  byvatele práva, resp. i vůle vlastníka zatíženého tabulárního

  objektu (o vzniku práva rozhodují jiné skutečnosti – např.

  rozhodnutí orgánu veřejné moci). V takových případech

  zpravidla plyne z příslušného právního předpisu i specifi c-

  ký – kogentně stanovený – okamžik vzniku toho kterého

  práva, přičemž zákonodárce zpravidla ani nepředpokládá,

  že by tento moment měl být vůlí stran modifi kován. Pak je

  však obtížné přijmout závěr, že pozdější oprávněný, resp.

  tabulární vlastník, sice nemohou (zcela) ovlivnit samotný

  fakt vzniku práva (popř. jeho obsahu či rozsahu), avšak mo-

  hou tak učinit ve vztahu k jeho pořadí. Domnívám se proto,

  že privilegovaným právem nemůže být právo vznikající mi-

  mosmluvně.

  46

  Výhradu nelze zřídit pro práva, která již vznikla a jsou

  zapsána v knize.

  47

  Shodně Vrzalová, dle níž „Přednostní po-

  řadí nelze vyhradit pro právo, které již bylo do veřejného sezna-

  mu zapsáno. Takové právo totiž již své pořadí získalo, a má-li

  pro něj být zajištěno pořadí lepší, je tak nutno učinit jiným po-

  stupem, a to na základě dohody o ujednání pořadí práv (…)“.

  48

  Privilegované právo i právo, které má být odsunuto, mo-

  hou náležet stejné osobě či různým osobám.

  49

  Vlastník může zřídit výhradu pro takové limitované věc-

  né právo, jehož nositelem bude osoba od vlastníka odlišná.

  Stejně tak ovšem není vyloučeno zřídit výhradu pro právo,

  jehož nositelem se v budoucnosti stane vlastník zatížené

  věci samotný (za trvání jeho vlastnického práva). Zákon

  neříká, že výhradu lze zřídit pouze pro právo osoby od-

  lišné od vlastníka. Navíc, umožňuje-li zákon, aby vlastník

  zatížil svoji věc limitovaným věcným právem ve svůj pro-

  spěch (výslovně např. § 1257 odst. 2), pak musí být logicky

  přípustná i výhrada pro takové pozdější právo. Příklad:

  Vlastník pozemku si při jeho zatížení zástavním právem zá-

  roveň vyhrazuje pořadí pro služebnost. Následně si vlastník

  zřídí k pozemku vlastnickou služebnost (§ 1257 odst. 2) a ne-

  chá ji zapsat v pořadí výhrady. Služebnost bude mít přednost

  před zástavním právem.

  Práva, která mohou být výhradou pořadí odsunuta

  (ustupující práva)

  Pozornost zasluhuje též otázka, které právo může být vý-

  hradou odsunuto. Takové právo lze označit jako právo ustupu-

  jící či odsunuté (pol. prawo podporządkowane). Logicky půjde

  o stejná práva jako ta, pro něž může být výhrada zřízena, tj.

  jakákoli limitovaná věcná práva, která mohou věc zatížit, jsou

  předmětem evidence v seznamu a platí pro ně ustanovení o po-

  řadí (mutatis mutandis zde platí stejné závěry jako je uvedeno

  výše; viz však dále). Nerozhoduje, zda je ustupující věcné prá-

  vo dále převoditelné (poté, co vzniklo); k tomu viz výše.

  Odsunout nelze vlastnické právo ani obligační práva, a to

  i když se zapisují do knihy (nájem, pacht), neboť ta nemají

  pořadí. Souhlas obligačně oprávněných k výhradě se tudíž

  nevyžaduje.

  Ustupujícím právem může být buď právo, jehož zápis

  do knihy se aktuálně navrhuje

  50

  (jde o tzv. počáteční výhradu –

  k tomu viz níže), nebo právo, které je v knize již zapsáno

  (jde o tzv. následnou výhradu – k tomu též viz níže). Je tedy

  patrné, že ustupujícím právem nikdy nemůže být právo sice

  existující, avšak do knihy dosud nezapsané (tj. právo vzniklé

  mimoknihovně), resp. právo, jehož zápis do knihy se aktuál-

  ně nenavrhuje.

  51

  Obecně je nerozhodné, zda se ustupující práva zapisu-

  jí do knihy konstitutivně, či deklaratorně.

  52

  Tento závěr

  ovšem nebude v podmínkách ČR příliš praktický, a sice

  vzhledem k tomu, že odsunutými právy zřejmě mohou být

  pouze práva zřizovaná smluvně; ta však prakticky vždy

  vznikají až zápisem do knihy. Oproti tomu dle polského

  KC řada limitovaných věcných práv ke knihovním objek-

  tům (nemovitostem) vzniká již na základě smlouvy (mi-

  moknihovně), a pozdější zápis do knihy tak má jen dekla-

  ratorní povahu.

  41 Srov. např. E. Gniewek, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 31.

  42 Zásadní je zde plenární usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 1923,

  sp. zn. 1504/23 (Vážný, č. 3266), které vyřešilo spornou otázku, do té doby

  rozhodovanou nejednotně. „V pořadí, poznamenaném dle §u 53 knih. zák.,

  může (…) povolen býti zápis (…) jen na základě listiny (…), kterou vlastník

  nemovitosti dobrovolně zřídil, nikoli však i na základě rozsudku nebo jiného

  exekučního titulu (…).“ Vycházelo se především z dikce § 53, podle něhož

  je vlastník oprávněn „žádati za knihovní poznámku, že zamýšlí zciziti svou

  nemovitost anebo zříditi

  zástavní právo“. Na toto plenární rozhodnutí později

  navázala další rozhodnutí Nejvyššího soudu – např. ze dne 20. 1. 1925,

  sp. zn. R I 12/25 (Vážný, č. 4561), ze dne 3. 4. 1928, sp. zn. R I 236/28

  (Vážný, č. 7941), či ze dne 26. 10. 1933, sp. zn. R II 419/33 (Vážný,

  č. 12959).

  43 Viz např. E. Svoboda, op. cit. sub 26, str. 71.

  44 M. Kohler in R. Gaier (red.), op. cit. sub 12, komentář k § 881, m. č. 5.

  45 B. Swaczyna in J. Pisuliński (red.), op. cit. sub 34, komentář k čl. 13, m. č. 4

  (zvýraznil aut.).

  46 Navíc lze předpokládat, že zvláštní právní úpravy (zejména veřejnoprávní)

  zpravidla nebudou umožňovat takovéto dispozice s pořadím práv, byť by

  se jednalo o dispozici „ve prospěch“ těchto práv, tj. o vylepšení jejich pořadí.

  47 Shodně pro německé právo M. Kohler in R. Gaier (red.), op. cit. sub 12,

  komentář k § 881, m. č. 7, a pro polské právo E. Gniewek, op. cit. sub 8,

  komentář k čl. 13, m. č. 3. Za účinnosti OKZ judikoval shodně Nejvyšší soud

  v rozhodnutí ze dne 28. 1. 1944, sp. zn. R I 143/43 (Vážný, č. 18673).

  48 L. Vrzalová in J. Spáčil a kol., op. cit. sub 24, komentář k § 982, m. č. 29.

  49 Shodně T. Czech, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 51.

  50 Tedy výhrada se zapisuje současně se zápisem ustupujícího práva.

  51 Shodně E. Gniewek, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 30.

  52 T. Czech, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 40.

• Strana 32

  30

  WWW.CAK.CZ

  30

  30

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  články

  Nepochybné je, že odsunout lze práva zřizovaná na zákla-

  dě smlouvy, resp. na základě právního jednání obecně (arg.

  „zřizuje-li vlastník věcné právo“). Takové je i panující mínění

  polské nauky.

  53

  Část polské literatury však dovozuje (pomo-

  cí argumentu per analogiam), že odsunout lze i ta práva, jež

  vznikají mimosmluvně (např. v důsledku rozhodnutí orgánu

  veřejné moci či vydržení),

  54

  za předpokladu, že se posléze

  zapisují do knihy (deklaratorně). Tento názor je však přinej-

  menším diskutabilní. Argumenty proti tomuto závěru jsou

  shodné, jako je uvedeno shora ve vztahu k právům privile-

  govaným.

  Možnost aplikace § 984 na výhradu pořadí?

  Spornou otázkou je možnost nabytí výhrady pořadí

  způsobem dle § 984. Jak již bylo uvedeno výše, v německé

  i polské dogmatice se uznává, že výhrada pořadí není samo-

  statným objektem (věcným právem), s nímž by bylo mož-

  né disponovat (převádět ho, zatěžovat apod.); rovněž tak

  nepodléhá exekučnímu zabavení. Uvedené závěry lze plně

  akceptovat i pro české prostředí. To však nebrání existenci

  více výhrad na tomtéž tabulárním objektu, a tím pádem ani

  změnám jejich vzájemného pořadí. Byť tedy nepřipustíme

  povahu výhrady jako samostatného věcného práva, nic to

  nemění na závěru, že právní účinky výhrady jsou zásadně

  podobné účinkům limitovaných věcných práv (publicita,

  působení erga omnes). Je proto třeba zkoumat, zda je možné

  i nabytí výhrady od neoprávněného.

  Ust. § 984 nelze aplikovat přímo na samotné zřízení výhra-

  dy pořadí. Tento závěr přitom dopadá jak na případy, kdy

  knihovní vlastník (jemuž však vlastnické právo nenáleží)

  zřídil výhradu pouze jako abstraktní, tj. bez určení konkrét-

  ní oprávněné osoby, tak i na situace, kdy výhrada byla zří-

  zena ve prospěch konkrétního subjektu. Ani v jedné situa-

  ci zde totiž nevzniká samostatné věcné právo, jež by bylo

  třeba chránit. Navíc není splněn ani předpoklad absence

  právní či hospodářské identity

  55

  „zcizitele“ (zde lépe „zřizo-

  vatele“) a „nabyvatele“; výhradu zapisuje knihovní vlastník,

  který jako jediný může tento element sám využít (výhradu

  tak zapisuje „ve vlastní prospěch“). Uvedené závěry platí

  i v situaci, kdy knihovní vlastník zřizuje výhradu proto, že

  se k tomu smluvně zavázal vůči určité třetí osobě, výhra-

  da bude zapsána právě ve prospěch této osoby, třetí osoba

  je v dobré víře a za zřízení výhrady poskytla knihovnímu

  vlastníkovi úplatu. Vzhledem k tomu, že v majetku třetí oso-

  by nevzniklo žádné věcné právo, nelze tuto osobu chránit.

  Jinou skutkovou situací je pak změna pořadí více výhrad

  nesprávně (neoprávněně) zapsaných na tomtéž tabulárním

  objektu. Vzhledem k tomu, že k takovým dispozicím je

  oprávněn vždy jen knihovní vlastník (a opět pouze ve svůj

  prospěch), ani zde není možné nabytí od neoprávněného

  připustit (ze stejných důvodů, jaké byly právě uvedeny).

  Zbývají případy, kdy výhrada byla zřízena neoprávněným

  (knihovním vlastníkem) a zapsána do knihy, přičemž ná-

  sledně dochází ke zřízení práva, které se zapisuje v pořadí

  výhrady. Jen v těchto situacích lze uvažovat o aplikaci § 984.

  Je-li totiž limitované věcné právo zřizováno neoprávněným

  (knihovním vlastníkem), může být nabyto, jsou-li splněny

  předpoklady § 984. Je-li tomu tak a právo je zároveň zřizo-

  váno (a zapisováno) v pořadí dosud neoprávněně zapsané

  výhrady, musí nabyvateli toto právo vzniknout právě jen

  v pořadí výhrady. Nabyvatel musí získat právo včetně všech

  jeho atributů, tedy i včetně jeho evidovaného (domnělého) po-

  řadí. Není možné dovozovat, že věcné právo sice vzniklo

  (v důsledku dobrověrného nabytí), ovšem pouze v aktuál-

  ním pořadí (nikoli v pořadí dříve neoprávněně zapsané vý-

  hrady). Nelze štěpit jednotlivé složky věcného práva a sta-

  novovat pro ně odlišný režim.

  56

  Výše uvedené závěry jsou dle mého mínění plně v souladu

  s konstrukcí § 984 odst. 1, dle něhož „není-li stav zapsaný ve ve-

  řejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svěd-

  čí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo (…).“

  Zapsaným stavem je nepochybně třeba rozumět i zapsanou

  výhradu, která určitému věcnému právu zajišťuje pořadí.

  Princip materiální publicity se tak může prosadit až při na-

  bytí věcného práva samotného.

  Rovněž v polské dogmatice se uznává, že pořadí určitého

  zapsaného limitovaného věcného práva je zahrnuto princi-

  pem materiální publicity věčné knihy; tento aspekt je po-

  krytý nejen dikcí, nýbrž i smyslem a účelem čl. 5 UKW.

  57

  Uvést lze následující příklad: V knize je bez právního důvodu

  zapsána výhrada pro zástavní právo do výše 100 tis. Kč. Za vý-

  hradou je zapsána služebnost. Posléze knihovní vlastník zřizuje

  zástavní právo v pořadí a v rozsahu neoprávněně zapsané vý-

  hrady, přičemž zástavní věřitel jedná v dobré víře. Zástavnímu

  věřiteli vznikne zápisem do knihy zástavní právo v pořadí dosud

  zapsané výhrady.

  Počáteční a následné zřízení výhrady pořadí

  Druhý odstavec § 982 výslovně počítá se dvěma časový-

  mi modalitami zřízení výhrady: současně se zřízením (zři-

  zováním) limitovaného věcného práva (ustupujícího práva)

  ve prospěch třetí osoby (počáteční výhrada

  58

  ) a poté, co již

  takové právo bylo zřízeno a vzniklo (následná výhrada

  59, 60

  ).

  Oproti tomu zřízení (zápis) výhrady na tabulárním ob-

  jektu dosud nezatíženém, resp. na objektu, ke kterému

  se aktuál ně žádné limitované věcné právo nezapisuje, není

  dle německé

  61

  ani polské

  62

  literatury možné. Závěr vychází

  z úvahy, že není-li zde žádné existující ani vznikající právo,

  53 Srov. např. E. Gniewek, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 28.

  54 B. Swaczyna in J. Pisuliński (red.), op. cit. sub 34, komentář k čl. 13, m. č. 4.

  Autor sám však poznamenává, že půjde o případy „teoreticky sice možné, leč

  v praxi málo pravděpodobné“.

  55 Tzv. Verkehrsgeschäft.

  56 Shodný pohled je vyjádřen v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 1940,

  sp. zn. Rv I 552/40 (Vážný, č. 17812).

  57 Tak např. B. Jelonek-Jarco: Rękojmia wiary publicznej ksiąg wieczystych,

  1. vydání, LexisNexis, Warszawa 2011, str. 457 a násl.; T. Czech, op. cit.

  sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 79.

  58 Pol. zastrzeżenie pierwotne, něm. sofortiger Vorbehalt.

  59 Pol. zastrzeżenie następcze či zastrzeżenie wtórne, něm. nachträglicher Vorbehalt.

  60 Dle § 881 odst. 1 BGB je výhrada pořadí dle slov zákona umožněna pouze

  současně se zápisem jiného zatížení (bei der Belastung des Grundstücks).

  Doktrína i judikatura však připouštějí i později zřizovanou výhradu.

  Viz M. Kohler in R. Gaier (red.), op. cit. sub 12, komentář k § 881, m. č. 7.

  61 M. Kohler in R. Gaier (red.), op. cit. sub 12, komentář k § 881, m. č. 1.

  62 T. Czech, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 73.

• Strana 33

  články

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  31

  WWW.CAK.CZ

  31

  31

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  vůči němuž by výhrada měla působit, nemá smysl ji zřizovat

  a zapisovat. Tento závěr se rovnocenně projevuje při řešení

  dalšího osudu výhrady, pro kterou dosud nebylo zapsáno

  věcné právo, pokud v mezidobí již zaniklo právo (práva), jež

  bylo výhradou původně (resp. následně) odsunuto (k tomu

  viz níže).

  Počáteční zřízení

  Dle druhého odstavce § 982 i. p. „Zřizuje-li vlastník věcné

  právo k vlastní věci (sc. zřizuje-li vlastník na své věci ve pro-

  spěch třetí osoby limitované věcné právo – viz však dále),

  může před tímto právem vyhradit a do veřejného seznamu za-

  psat přednostní pořadí pro jiné právo“ (sc. pro jiné limitova-

  né věcné právo). Zde zejména vzniká otázka, zda výhrada

  může být zřízena jednostranným jednáním vlastníka tabu-

  lárního objektu, či zda je nutný souhlas toho, jehož věcné

  právo má výhradě ustoupit. V polské doktríně panují proti-

  chůdné názory. Část literatury dovozuje, že při počáteční

  výhradě postačuje jednání vlastníka (bez shody nabyvatele

  limitovaného věcného práva), zatímco při následné výhradě

  se souhlas nositele ustupujícího věcného práva již vyžaduje

  (je tedy potřebná smlouva).

  63

  Panující mínění je však tako-

  vé, že v obou situacích se vyžaduje smlouva mezi vlastníkem

  a osobou, v jejíž prospěch je zřizováno věcné právo (při pů-

  vodním zřízení), resp. mezi vlastníkem a osobami, jejichž

  existující a v knize zapsaná práva mají ustoupit výhradě

  (při následném zřízení).

  64

  Alternativně se – v případě počá-

  teční (avšak někdy i následné) výhrady – nabízí konstrukce

  jednostranného jednání vlastníka, které vyžaduje souhlas do-

  tčené osoby.

  65

  Dle názorů domácí literatury „(…) nelze dovozovat, že v pří-

  padě, kdy je výhrada zřizována současně s věcným právem, vůči

  kterému má působit, ji lze zřídit bez účasti a vědomí oprávněné-

  ho z tohoto práva. Právní jednání, kterým je zřizována výhrada

  přednostního pořadí, nepochybně nemá a nemůže mít povahu

  jednostranného jednání vlastníka věci (…). Výhrada přednost-

  ního pořadí musí být z povahy věci dvoustranným ujednáním

  mezi vlastníkem věci a oprávněným z věcného práva, vůči které-

  mu má výhrada působit.”

  66

  Debata o tomto aspektu je zbytečná tam, kde vlastník vy-

  hrazuje pořadí současně se zřizováním limitovaného věcného

  práva ve svůj prospěch;

  67

  v takových případech jde o jedno-

  stranné právní jednání. Příklad: Vlastník na svém pozemku

  zřizuje vlastnickou služebnost dle § 1257 odst. 2 (jednostran-

  ným právním jednáním), přičemž zároveň s touto služebností

  zřizuje a do knihy nechává zapsat výhradu pro zástavní právo.

  Požadavek smlouvy pro počáteční výhradu je logický.

  68

  Za prvé, rozdílné posuzování povahy právního jednání nut-

  ného pro zřízení počáteční výhrady na jedné straně a ná-

  sledné výhrady na straně druhé, kdy zákonná pravidla o po-

  řadí jsou v obou případech modifi kována typově shodným

  způsobem, nelze nijak metodologicky (resp. hodnotově)

  odůvodnit. Za druhé, v obou situacích dochází ke stejné-

  mu dotčení osob, jejichž práva mají být výhradou dotčena

  (odsunuta). Za třetí, jednostranně založenou výhradou by

  zákonodárce umožnil zasahovat do věcněprávní pozice tře-

  tí osoby proti její vůli (bez jejího souhlasu); to by ve svém

  důsledku mohlo znamenat nemožnost výkonu práva v hor-

  ším pořadí (úplná kolize práv). Proto je odůvodněn závěr

  o nutnosti smluvního ujednání.

  69

  Shoda je na tom, že stranou smlouvy není ten, v jehož pro-

  spěch je výhrada zřizována

  70

  (tj. ten, jehož existující, avšak

  dosud nezapsané limitované věcné právo, resp. v budoucnu

  vzniklé limitované věcné právo, má být do knihy zapsáno

  v pořadí výhrady); koneckonců takový subjekt nemusí být

  v okamžiku zřízení výhrady ještě znám,

  71

  resp. nemusí ani

  existovat. I když však již takový subjekt existuje a vlastník

  tabulárního objektu vůči němu např. dříve převzal obligační

  povinnost vyhradit jeho budoucímu právu pořadí, není stra-

  nou smlouvy o zřízení výhrady.

  I když již v době zřizování výhrady existuje subjekt, pro je-

  hož právo je výhrada zřizována, nelze smlouvu pojímat jako

  smlouvu ve prospěch třetího (§ 1767 a násl.); jak již uvedeno,

  z pouhé výhrady pořadí třetí osobě nevznikají žádná práva

  na plnění, resp. jiná práva.

  Ujednání počáteční výhrady bude pravidelně obsaženo

  přímo ve smlouvě, jíž se zřizuje (ustupující) ohraničené věcné

  právo třetí osobě;

  72

  nelze však vyloučit ani konstrukci samo-

  statné smlouvy o výhradě, nezávislé na smlouvě zřizující

  limitované věcné právo. Tento postup však nebude příliš

  racionální, neboť obě smlouvy uzavírají stejné strany.

  Ujednání o výhradě je dle panující polské nauky dispo-

  zičním právním jednáním. Gniewek však správně upozor-

  ňuje, že ani v tomto případě není možné zcela opomíjet

  obecnou konstrukci obligačně-dispoziční smlouvy (umowa

  zobowiązująco-rozporządzająca) a že zřízení výhrady bude

  63 Zastánci těchto názorů jsou uvedeni in B. Swaczyna in J. Pisuliński (red.),

  op. cit. sub 34, komentář k čl. 13, m. č. 2.

  64 Shodné je stanovisko německé nauky. Ta vyžaduje smlouvu (Einigung)

  jak pro počáteční (dle § 873 BGB), tak i následné (dle § 877 BGB) zřízení

  výhrady. Viz např. M. Kohler in R. Gaier (red.), op. cit. sub 12, komentář

  k § 881, m. č. 8.

  65 T. Czech, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 21. Pro tuto koncepci

  se poněkud formalisticky konstatuje, že konstrukce jednostranného jednání

  vlastníka s následným souhlasem třetí osoby lépe vyhovuje dikci čl. 13, v níž

  je „akcentován podíl vlastníka na zřízení výhrady“. Podobně B. Swaczyna

  in J. Pisuliński (red.), op. cit. sub 34, komentář k čl. 13, m. č. 3. Je však třeba

  říci, že koncepce jednostranného právního jednání s následným souhlasem třetí osoby není

  totéž, co smlouva.

  Pro první modalitu se např. neuplatní úprava kontraktačního

  procesu, předsmluvní odpovědnost, akceptační lhůty apod.

  66 L. Vrzalová in J. Spáčil a kol., op. cit. sub 24, komentář k § 982, m. č. 31.

  67 Shodně M. Kohler in R. Gaier (red.), op. cit. sub 12, komentář k § 881, m. č. 1.

  Opačně však K. Zaradkiewicz in K. Pietrzykowski (red.), op. cit. sub 31,

  komentář k čl. 250, m. č. 8.

  68 Shodně německá dogmatika. Srov. M. Kohler in R. Gaier (red.), op. cit. sub 12,

  komentář k § 881, m. č. 1.

  69 B. Swaczyna in J. Pisuliński (red.), op. cit. sub 34, komentář k čl. 13, m. č. 2.

  70 T. Czech, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 21. Podrobněji též

  B. Swaczyna in J. Pisuliński (red.), op. cit. sub 34, komentář k čl. 13,

  m. č. 2 a násl., dále pak m. č. 6. Odlišně – a s nepříliš jasnými závěry –

  však S. Rudnicki: Ustawa o księgach wieczystych i hipotece, Przepisy

  o postępowaniu w sprawach wieczystoksięgowych, Komentarz, 6. vydání,

  LexisNexis, Warszawa 2010, komentář k čl. 13, str. 106: „Výhrada pořadí

  (…) vyžaduje souhlas osoby, jíž toto právo náleží.“ Není zcela jasné, zda

  se má touto osobou na mysli vlastník (což je logické a nemusí být zvláště

  zdůrazňováno), nebo ta osoba, v jejíž prospěch byla výhrada zřízena (což

  se jeví v kontextu věty jako pravděpodobnější; tento závěr je však nesprávný).

  71 Vlastník pozemku žádá o poskytnutí hypotečního úvěru. Jedná současně

  s několika bankami, z nichž každá podmiňuje uzavření úvěrové smlouvy

  zápisem výhrady pořadí do katastru pro později zřízené zástavní právo.

  Vlastník v době zápisu výhrady neví, se kterou bankou nakonec úvěrovou

  smlouvu uzavře a v jejíž prospěch tedy bude zřízeno zástavní právo.

  72 Zřízení výhrady představuje fakultativní prvek právního jednání, jímž se zřizuje

  limitované věcné právo. T. Czech, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 20.

• Strana 34

  32

  WWW.CAK.CZ

  32

  32

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  články

  sice smlouvou dispoziční, jež ovšem zpravidla navazuje

  na smlouvu obligační, resp. tuto smlouvu plní (smlouva so-

  luční).

  73

  Tento závěr je správný, ovšem pouze potud, pokud

  zřízení výhrady skutečně sleduje splnění předchozí obliga-

  ce. Není-li zde smlouva obligační, je zřízení výhrady čistou

  smlouvou dispoziční.

  Následné zřízení

  V případech následné výhrady je situace jednodušší, ne-

  boť zákon výslovně vyžaduje souhlas osob, jejichž věcně-

  právní pozice se může výhrada (resp. pozdější limitované

  věcné právo zapsané v pořadí výhrady) dotknout: „má-li být

  výhrada do veřejného seznamu zapsána až po zřízení věcného

  práva, vyžaduje se souhlas osoby, jejíž právo má být dotčeno“.

  Přitom se logicky bude vyžadovat souhlas nejen toho, jehož

  limitované věcné právo má být bezprostředně předstoupeno

  výhradou, nýbrž i všech dalších nositelů limitovaných věc-

  ných práv v pozdějším pořadí (jejichž práva již jsou zapsána

  v seznamu, resp. jejichž práva mají být zapsána na základě

  již podaných návrhů).

  74

  Vázne-li již na věci více zapsaných

  práv, může být pozdější výhrada zapsána ať již v prvním po-

  řadí (se souhlasem všech oprávněných z existujících limito-

  vaných věcných práv – zde je lhostejné, zda bude s každým

  oprávněným uzavřena samostatná smlouva, či zda bude

  uzavřena jedna smlouva se všemi), nebo v kterémkoli jiném

  pořadí (se souhlasem všech těch oprávněných, jejichž prá-

  va mají výhradě ustoupit). Dotčeným však v tomto ohledu

  není pouze ten, jehož právo má ustoupit zapisované výhradě

  (tedy ten, jehož právo je zapsáno ve stejném stupni, v jakém

  má být zapsána výhrada), nýbrž i ten, kdo má své knihov-

  ní právo zapsáno na tom právu, které má výhradě ustoupit

  (právo ve druhém stupni); k tomu viz dále.

  Ne zcela výstižné je použití pojmu „zřízení věcného práva“

  v první větě druhého odstavce, v části věty za středníkem:

  „má-li být výhrada do veřejného seznamu zapsána až po zří-

  zení věcného práva (…)“. Rozhodujícím časovým momentem

  zde totiž není okamžik zřízení věcného práva určité osobě,

  nýbrž až okamžik doručení návrhu na zápis takového práva

  do knihy (k tomuto momentu se upíná pozdější vznik věcné-

  ho práva, jež má být výhradou dotčeno). Teprve od tohoto

  okamžiku je smysluplné vyžadovat souhlas třetí osoby (té,

  v jejíž prospěch byl podán návrh na zápis věcného práva

  do knihy).

  Požadavek souhlasu té osoby, jejíž právo má být „dotče-

  no“, může založit určitou interpretační obtíž.

  75

  V zásadě jsou

  možné dvě výkladové varianty. Dle první z nich je dotčeným

  pouze ten subjekt, jehož pozice se předstoupením jiného

  práva fakticky zhorší. Jde tedy o případ, kdy zápis výhrady

  (resp. pozdější zápis práva v pořadí výhrady) může založit

  kolizi (částečnou či úplnou) obou práv. Pokud by naopak

  výhrada pořadí (resp. pozdější zápis práva) neznamenala

  faktické zhoršení pozice dosavadního oprávněného, jeho

  souhlas by se nevyžadoval. Příklad: Na pozemku (jehož hod-

  nota je 1 mil. Kč) vázne zástavní právo zajišťující pohledávku

  ve výši 800 tis. Kč. Následně se zapisuje před tímto zástavním

  právem výhrada pořadí pro zástavní právo pro pohledávku

  ve výši 500 tis. Kč. Podle první interpretační varianty by se zde

  souhlas vyžadoval, neboť hodnota zástav y nedovoluje uspokojit

  oba věřitele v plné výši. Pokud by však výhrada pořadí byla

  zapsána pro zástavní právo ve výši 30 tis. Kč, hodnota obou

  zástavních práv (resp. jimi zajištěných pohledávek) by ve svém

  souhrnu nepřevyšovala hodnotu zástavy. Podle první interpre-

  tační varianty by se zde souhlas nevyžadoval, neboť nedošlo

  (a ani nemůže dojít) k dotčení oprávněného.

  Dle druhé varianty je dotčení třeba chápat šířeji, a sice

  nikoli jako faktické zhoršení pozice, nýbrž i jen jako dot-

  čení způsobené (formálním) zhoršením pořadí (odsunutí

  práva do pozdějšího pořadí). Souhlas by tak byl vyžado-

  ván ve všech případech, v nichž by zapsané právo mělo

  být výhradou odsunuto, bez ohledu na to, zda ustoupením

  takov ého práva došlo k dotčení jeho nositele. Přikláním se

  ke druhé interpretační variantě. Jednak vyhovuje obecným

  konstrukcím knihovního pořadí limitovaných věcných práv

  (je v souladu s teleologií pravidel o pořadí), jednak odpoví-

  dá požadavkům funkcionálního výkladu. Tento závěr je též

  v souladu s přístupem polské úpravy, byť formulace čl. 13

  odst. 2 UKW je odlišná od českého řešení. Zákon totiž po-

  žaduje souhlas osoby, jejíž právo má být odsunuto (přičemž

  podmínka možného „dotčení“ odsunutého práva zde není

  výslovně formulována). Dle čl. 13 odst. 2 „Výhradu je možné

  zřídit i po vzniku práva, se souhlasem osoby, jíž takové právo

  náleží.“

  76

  Je tedy patrné, že souhlas osoby, jejíž limitované

  věcné právo má ustoupit, se vyžaduje vždy.

  V případech následného zřízení výhrady může vyvstat

  sporná otázka, zda zápisu výhrady do knihy nebrání fakt,

  že k tabulárnímu objektu je zapsán dřívější (věcněprávní)

  zákaz zatížení. Příklad: Na pozemku je zapsáno v prvním

  pořadí zástavní právo (ve prospěch osoby A) a poté věcně-

  právní zákaz zatížení (ve prospěch osoby B). Posléze vlastník

  pozemku se souhlasem zástavního věřitele A navrhuje zápis

  výhrady pro jiné zástavní právo, a to v pořadí před zapsaným

  zástavním právem osoby A. Brání zapsaný zákaz zatížení

  i prostému poznamenání výhrady pořadí (aniž by bylo zřizo-

  váno i samotné věcné právo)?

  Za účinnosti OKZ platilo, že aby bylo možné připustit

  zápis výhrady, musí být zamýšlený (budoucí) zápis věcné-

  ho práva přípustný již vzhledem k přítomnému knihovnímu

  stavu, ne tedy vzhledem ke stavu, který tu pravděpodob-

  ně bude, až o zamýšlený zápis bude žádáno;

  77

  tento závěr

  se však opíral o výslovnou úpravu § 53 OKZ. V o. z. (v ka-

  tastrálním zákoně) však podobné ustanovení absentuje.

  73 E. Gniewek, op. cit. sub 8, komentář k čl. 13, m. č. 10.

  74 Důvodová zpráva ke komentovanému ustanovení není formulována zcela

  správně, když říká, že „Je-li před zápisem výhrady lepšího pořadí věc již

  zatížena právem jiné osoby zapsané do veřejného seznamu, vyžaduje se

  k zápisu výhrady její souhlas, protože se tím zasahuje do jejího práva.“ Tento

  závěr ovšem platí pouze tehdy, má-li být výhrada zapsána v pořadí před již

  evidovaným věcným právem; má-li být však zapsána jen proto, aby zajistila pořadí

  před právě vznikajícím právem (ovšem v pořadí za již evidovaným věcným

  právem), souhlas prioritního oprávněného se samozřejmě nevyžaduje (jeho

  pozice se zápis výhrady nemůže dotknout).

  75 Je vhodné upozornit, že zatímco při zápisu výhrady je třeba souhlasu osoby,

  jejíž právo má být dotčeno, při zápisu samotného práva (v pořadí zapsané

  výhrady) mluví zákon o (absenci) souhlasu osob, jejichž práva jsou zapsanou

  výhradou omezena.

  76 „Zastrzeżenia można dokonać także po ustanowieniu prawa, za zgodą osoby,

  której to prawo przysługuje.“

  77 Viz též E. Svoboda, op. cit. sub 26, str. 71.

• Strana 35

  články

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  33

  WWW.CAK.CZ

  33

  33

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  Navíc, princip upravený v § 53 OKZ byl dle mého názoru

  zbytečně přísný. Není totiž vyloučeno, že v mezidobí od zá-

  pisu výhrady do okamžiku, v němž má být v pořadí výhrady

  zapsáno věcné právo samotné, zaniknou omezení, která zde

  byla v době zápisu výhrady; pak by již nic nemělo bránit zá-

  pisu věcného práva samotného. Samozřejmě není vyloučen

  ani případ, kdy oprávněný ze zákazu zatížení dá souhlas

  se zápisem věcného práva v pořadí zapsané výhrady.

  Shrnu-li výše uvedené, mám za to, že smysl a účel záka-

  zu zatížení nebude porušen, bude-li návrhu na zápis výhrady

  vyhověno. Zápisem výhrady totiž zatím nedochází ke vzni-

  ku limitovaného věcného práva, jemuž má zákaz zatížení

  bránit. Byť tedy výhrada představuje jakési „quasizatížení

  věci“, jde o zatížení pouze formální (více viz shora). Pokud by

  se však posléze navrhoval zápis samotného věcného práva

  v pořadí zapsané výhrady, představoval by v knize evidova-

  ný zákaz zatížení zápisnou překážku; toto právo by proto již

  zapsáno být nemohlo.

  Jiným případem je situace, kdy byl po zápisu výhrady,

  avšak dříve, než bylo v pořadí výhrady zapsáno příslušné

  věcné právo, do knihy zapsán věcněprávní zákaz zatíže-

  ní. Příklad: Do knihy se zapisuje zástavní právo pro oso-

  bu A a současně se před tímto právem vyhrazuje pořadí

  pro jiné zástavní právo. Poté je zapsán zákaz zatížení ve pro-

  spěch osoby B. Následně vlastník tabulárního objektu zřizuje

  zástavní právo osobě C, které hodlá zapsat v pořadí výhrady.

  Brání v této situaci zákaz zatížení možnosti využít výhradu

  zapsanou v lepším pořadí?

  Mám za to, že v těchto případech není později zapiso-

  vané zástavní právo v rozporu se zákazem zatížení, neboť

  toto právo se zapisuje v pořadí výhrady, která má časovou

  přednost před zákazem zatížení. Je sice pravda, že zapiso-

  vané zástavní právo materiálně vzniká právě až zápisem

  do knihy, ovšem v pořadí zapsané výhrady; řečeno jinak,

  účinky zápisu práva zapsaného v pořadí výhrady nastaly

  dříve než účinky zápisu zákazu zatížení. Řešení uvedené-

  ho problému proto spočívá v principu priority. Kromě toho

  lze argumentovat i principem publicity. Pro toho, v jehož

  prospěch je zapisován zákaz zatížení, je z knihy patrné,

  že na tabulárním objektu je již zapsána výhrada pořadí,

  která může být v budoucnosti „naplněna“ konkrétním věc-

  ným právem. Proto nelze mluvit ani o porušení principu

  ochrany dobré víry. Rovněž v Rakousku je sdílen závěr,

  že je-li zapsána výhrada pořadí, nemůže následně zřízený

  a do knihy zapsaný věcněprávní zákaz zatížení tabulární-

  ho objektu bránit vlastníkovi v pozdějším zápisu věcného

  práva v pořadí výhrady.

  78

  ✤

  Pokračování v příštím čísle BA č. 12/2021.

  78 M. Mahrer in G. E. Kodek (ed.), op. cit. sub 7, komentář k § 53, m. č. 14.

  Shodně E. Feil, H. Friedl, R. Bayer, op. cit. sub 14, komentář k § 53, m. č. 4.

  K této záležitosti viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 1925,

  sp. zn. R I 155/25 (Vážný, č. 4788).

  Objednávejte na www.beck.cz

  273 139 219 beck@beck.cz

  Alžbeta Nemeškalová Rosinová

  Podjatost soudců

  v rozhodovací praxi

  vrcholných soudů ČR

  

  

  publikace se zabývá tématem vyloučení

  soudce pro podjatost v rozhodovací praxi

  českých vrcholných soudů

  

  

  analyzuje právní úpravu vyloučení soudce

  pro podjatost, postup při rozhodování

  o vyloučení soudce a jednotlivé důvody

  podjatosti vyplývající ze zákona či judikatury

  

  

  blíže se zaměřuje na zvláštnosti vyloučení

  soudců vrcholných soudů, které mají ome-

  zený počet členů a jejichž pravomoc nelze

  přenést na jiný soud

  2021

  I brožované I 256

  450 Kč I obj. číslo EPI138

  Moravec/Kotoučová a kol.

  Insolvenční zákon

  Komentář. 4. vydání

  

  

  zákon č. 182/2006 Sb. upravuje insol-

  venční řízení a možnosti řešení úpadku

  dlužníka – konkurs, reorganizaci, oddlužení

  

  

  komentář podává aktuální výklad jednotli-

  vých ustanovení zákona vycházející ze

  současné praxe a zkušenosti autorů

  

  

  umožňuje získat dostatečný přehled např.

  o uplatňování pohledávek v insolvenčním

  řízení, postavení dlužníka a jeho věřitelů,

  postavení insolvenčního správce a insolvenč-

  ního soudu

  

  

  výklad je obohacen o rychle se rozvíjející

  aktuální judikaturu insolvenčních soudů

  2021 I vázané v plátně I 1 840

  2 990 Kč I obj. číslo EKZ205

  Krč/Vaněček

  Zákon o zadávání veřejných

  zakázek. Komentář

  

  

  institut zadávání veřejných zakázek přináší ze

  své podstaty mnoho interpretačních nejasností;

  komentář k jednotlivým ustanovením zákona

  se proto snaží objasnit jeho sporné body

  a nacházet řešení při jeho výkladu

  

  

  kniha přehledně představuje velké množství

  nejnovější soudní judikatury a rozhodnutí Úřadu

  pro ochranu hospodářské soutěže

  

  

  radí, jak postupovat při zadávání veřejných

  zakázek při událostech spojených s krizí

  COVID-19, a zabývá se současným nárůstem

  cen stavebních materiálů ve veřejných

  zakázkách

  2021

  I vázané v plátně I 1 008

  1 990 Kč I obj. číslo EKZ179

  NOVINKY

• Strana 36

  34

  WWW.CAK.CZ

  34

  34

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  články

  Veřejné opatrovnictví jako úkol veřejné

  moci vykonávaný ve veřejném zájmu

  soukromoprávní metodou právní regulace

  aneb mnoho povyku pro (skoro) nic

  Kompetenční senát

  1

  Nejvyššího správního soudu vydal dne 6. 5. 2021 pod č. j.

  Komp 3/2018-87 usnesení, jehož právní závěry brzy začaly žít vlastním životem.

  2

  Je

  z nich dovozováno něco, co neplyne ani z právní úpravy, jíž se usnesení zabývalo, ani

  z toho, co kompetenční senát skutečně řekl. Proto je třeba k uvedenému usnesení doplnit

  určité úvahy v reakci na otázky, jež se v souvislosti s ním v odborné veřejnosti objevily.

  Veřejné opatrovnictví – smysl a účel kontra právní povaha

  V první řadě je nutné poznamenat, že odborná veřejnost

  často směšuje dva různé aspekty věci.

  Tím prvním je smysl a účel veřejného opatrovnictví. Ten

  je bez jakýchkoli pochyb veřejnoprávní. Veřejné opatrovnic-

  tví je právní institut existující ve veřejném zájmu, v rámci

  něhož subjekty veřejného práva (obce) poskytují veřejnou

  službu jednotlivcům, kteří ji potřebují a kterým nemůže být

  opatrovníkem jmenována osoba soukromého práva (typicky

  příbuzný nebo jiná, opatrovanci blízká osoba). Tuto veřej-

  nou službu hradí obcím stát z veřejných prostředků.

  Druhým aspektem věci je metoda právní regulace (k tomu-

  to pojmu viz usnesení zvláštního senátu ze dne 5. 5. 2005, č. j.

  Konf 81/2004-12, č. 676/2005 Sb. NSS),

  3

  na jejímž základě

  obce výše popsanou službu poskytují. A ta je soukromoprávní.

  Veřejné opatrovnictví je institutem soukromého práva, upra-

  veným v občanském zákoníku, a není v něm obsažen prvek

  vrchnostenského rozhodování nebo jiného vrchnostenského

  jednání, tedy jednání veřejného opatrovníka z pozice nadřa-

  zenosti nad opatrovancem či jinými osobami.

  To, že veřejné opatrovnictví je uskutečňováno soukromo-

  právní metodou právní regulace, je zcela zásadní pro jeho

  procedurální režim. Ve věci výkonu samotného veřejného

  opatrovnictví se nevedou žádná správní řízení (např. o usta-

  novení opatrovníka, o jeho odvolání, o nahlížení do opat-

  rovnického spisu aj.).

  Žádný správní orgán nemá pravomoc taková řízení vést,

  a tedy nemá smysl ani uvažovat o tom, že by ústřední správní

  orgány mohly mezi sebou vést kompetenční spor, ať již nega-

  tivní, nebo pozitivní, o to, kdo má vést např. přezkumné říze-

  ní ve věci výkonu veřejného opatrovnictví. Toto bylo základní

  a ve své podstatě jediné poselství usnesení kompetenčního

  senátu ve věci sp. zn. Komp 3/2018.

  Veřejného opatrovníka člověku jmenuje soud podle ob-

  čanského zákoníku, přičemž to, která konkrétní obec jím je,

  má-li jím být obec, stanoví jeho § 471 odst. 3; obec nemůže

  svým nesouhlasem jmenování veřejným opatrovníkem za-

  bránit. Je to také soud, který dohlíží na výkon veřejného

  opatrovnictví. Případná právní odpovědnost obce opatro-

  vanci za vadný výkon veřejného opatrovnictví je rovněž od-

  povědností soukromoprávní.

  V některých situacích úd veřejné moci v oblasti veřejné sprá-

  vy poskytuje (přesněji má poskytovat) faktické plnění a jeho

  neposkytování či vadné poskytování může být pro účely

  soudní ochrany před jednáním veřejné správy nezákonným

  zásahem (např. ne/poskytování stravy určitého typu vězňo-

  vi, typicky stravy vegetariánské či odpovídající vězňově ná-

  boženské víře).

  4

  Podstatné je, aby veřejná správa vystupovala

  vůči jednotlivci z nadřazené pozice. Ve vztahu vězeňské služby

  JUDr. PhDr. Karel Šimka, LL.M.,

  Ph.D.,

  je soudcem Nejvyššího správního

  soudu.

  1 Autor byl mj. členem tohoto kompetenčního senátu. Níže uvedený text je jeho

  osobním odborným názorem a nemá povahu stanoviska nebo jiného obdobného

  výstupu Nejvyššího správního soudu jakožto instituce.

  2 Zajímavý text na dané téma, podněcující k přemýšlení, publikoval Zbyněk

  Vočka, viz Z. Vočka: Povaha veřejného opatrovnictví a názor Nejvyššího

  správního soudu, Správní právo č. 5/2021, str. 284-295.

  3 Mám za to, že metoda právní regulace je pro posouzení, kam určitý právní

  institut náleží pro účely poskytnutí soudní ochrany (zda ve správním soudnictví,

  anebo v řízení podle občanského soudního řádu), velmi relevantní znak. Více

  viz body 8 a 9 mého odlišného stanoviska k rozsudku rozšířeného senátu

  Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2021, č. j. 9 As 264/2020-51.

  4 Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2020, č. j.

  2 As 280/2019-20, č. 4032/2020 Sb. NSS, publikovaný s následujícími

  právními větami (zvýraznění provedl nyní autor):

  I. Poskytování stravy vězňům je faktickým jednáním věznice vůči odsouzenému

  při výkonu vrchnostenské veřejné správy nad odsouzenými. Neposkytnutí

  stravy, jakou předepisuje zákon, proto může být podle své povahy nezákonným

  zásahem ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s.

  II. Podle § 16 odst. 1 věty druhé zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí

  svobody, má odsouzený, v rozsahu, v jakém to umožňuje provoz věznice,

  právo na to, aby věznice přihlížela k jeho kulturním a náboženským tradicím

  při poskytování stravy. Vězeňská služba má tedy učinit vše, co je v jejích rozumných

  možnostech, aby i v těchto podmínkách mohl jednotlivec žít v souladu se svým

• Strana 37

  články

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  35

  WWW.CAK.CZ

  35

  35

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  a vězně není pochyb o vrchnostenské, přísně nadřazené pozi-

  ci vězeňské služby a o tom, že jejich právní vztah je podřízen

  veřejnoprávní metodě právní regulace. To však není případ

  veřejného opatrovnictví, při němž je obec „pouze“ zvláštním

  typem zástupce opatrovance a nevystupuje vůči němu z nad-

  řazené, tím méně pak v pravém slova smyslu vrchnostenské

  pozice. Veřejný opatrovník se tím, co je povinen a oprávněn

  činit ve prospěch opatrovance, ničím neliší od případného

  jiného opatrovníka (příbuzného, jiné osoby blízké opatrovan-

  ci).

  5

  I proto se na jeho postupy nevztahují ustanovení správní-

  ho řádu, jelikož nejde o výkon veřejné správy, jak mu rozumí

  § 177 odst. 1 správního řádu, nýbrž o zajišťování věci veřejné-

  ho zájmu soukromoprávní metodou právní regulace.

  6

  Je tedy zřejmé, že veřejnoprávní smysl a účel veřejného opa-

  trovnictví je naplňován soukromoprávní metodou ustanovová-

  ní a působení veřejného opatrovníka.

  Veřejné opatrovnictví a přenesená působnost

  Veřejnoprávní metoda regulace se v oblasti veřejného opa-

  trovnictví vyskytuje pouze velmi omezeně, a sice v oblasti fi -

  nancování veřejného opatrovnictví státem.

  7

  Vymezení kompe-

  tence státu vyčlenit pro veřejné opatrovnictví určité prostřed-

  ky ze státního rozpočtu, stanovit pravidla pro jejich rozdělení

  obcím, jež jsou jmenovány veřejnými opatrovníky, a kontrolo-

  vat řádné využití těchto prostředků (čítaje v to i všechny ob-

  vyklé metody vedoucí ke standardizaci a předvídatelnosti kon-

  trolních postupů, požadavků na veřejné opatrovníky apod.)

  je obsaženo v ust. § 149b odst. 3 zákona o obcích a § 119c

  odst. 3 zákona o hl. m. Praze, která shodně stanoví, že výkon

  funkce veřejného opatrovníka podle občanského zákoníku

  obcí, hlavním městem Prahou nebo městskou částí hlavního

  města Prahy je výkonem přenesené působnosti. Uvedená usta-

  novení nemají, a s ohledem na úpravu veřejného opatrovnictví

  v občanském zákoníku ani nemohou mít jiný právní význam

  než právě zakotvení fi nan čních nároků obcí (hl. m. Prahy)

  vůči státu za to, že „pro stát“ (ve veřejném zájmu, tj. jako veřej-

  nou službu) vykonávají veřejné opatrovnictví. Implicitně je tím

  též státu jako tomu, kdo v „běžném“ režimu úhrady výkonu

  přenesené působnosti platí obcím za službu, kterou obce státu

  poskytují ve veřejném zájmu, dána i pravomoc kontroly řád-

  nosti poskytování této služby. Kontrolní (a z toho odvozená

  metodická) pravomoc státu ve věci toho, zda obce řádně plní

  své povinnosti podle občanského zákoníku, jež vyplývají z je-

  jich postavení veřejných opatrovníků, je logickým důsledkem

  toho, že stát za veřejné opatrovnictví obcím platí jako za řadu

  jiných činností, jež obce vykonávají v přenesené působnosti.

  Není tedy žádný důvod pochybovat o dosud uplatňovaných

  přesvědčením. Pokud věznice sama nemůže připravit vegetariánskou stravu,

  má nabídnout vězni alternativy, na základě nichž si může tuto stravu obstarat

  (např. jejím nákupem v kantýně, případně dovozem zvenčí). V těchto případech

  je třeba hledat a nalézt spravedlivou rovnováhu mezi zájmy věznice a ostatních

  odsouzených a zvláštními zájmy toho, kdo se chce stravovat vegetariánsky.

  5 Proto nepovažuji za přiléhavé dovozovat z judikatury Nejvyššího správního

  soudu týkající se vězeňské služby a vězňů cokoli pro oblast veřejného

  opatrovnictví, jak to činí Zbyněk Vočka, viz op. cit. sub 2, str. 293.

  6 I v tomto ohledu si dovoluji zdvořile nesouhlasit s názorem Zbyňka Vočky,

  in op. cit. sub 2, str. 294.

  7 Pouze v tomto pojetí bych se ztotožnil s názorem Zbyňka Vočky, že veřejné

  opatrovnictví je na pomezí veřejného a soukromého práva, viz op. cit. sub 2, str. 289.

  Trestní

  právo

  procesní

  6. aktualizované

  vydání

  podle stavu

  k 1. 1. 2022

  Jiří Jelínek

  a kolektiv

  CISG –

  Úmluva OSN

  o smlouvách

  o mezinárodní

  koupi zboží

  Komentář

  s judikaturou

  Michal Malacka,

  Slavomír Halla,

  Miluše Hrnčiříková

  N

  Novinky

  www.knihyleges.cz

  Zákon

  směnečný

  a šekový

  Komentář

  směnečné části

  Zákon

  o mezinárodním

  právu soukromém

  Komentář

  směnečné části

  Radim Chalupa

  657 stran, pevná

  vazba, 1190 Kč

  942 stran, pevná

  vazba, 1200 Kč

  709 stran, pevná

  vazba, 1590 Kč

• Strana 38

  36

  WWW.CAK.CZ

  36

  36

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  články

  mechanismech kontroly a dohledu nad výkonem veřejného

  opatrovnictví a o tom, že krajské úřady a Ministerstvo vnitra

  takovouto kontrolu vykonávají podle zákona.

  Veřejné opatrovnictví a veřejný ochránce práv

  Jinou – a s působností Ministerstva vnitra nesouvisející –

  otázkou je působnost veřejného ochránce práv v oblasti ve-

  řejného opatrovnictví. Podle § 1 odst. 1 zákona o veřejném

  ochránci práv „veřejný ochránce práv (dále jen ‚ochránce‘) půso-

  bí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvede-

  ných v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá

  principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož

  i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních

  práv a svobod“. Podle odst. 2 téhož ustanovení se působnost

  ochránce podle odst. 1 „vztahuje na ministerstva a jiné správní

  úřady s působností pro celé území státu, správní úřady jim podlé-

  hající, Českou národní banku, pokud působí jako správní úřad,

  Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, orgány územních samo-

  správných celků při výkonu státní správy, a není-li dále stanove-

  no jinak, na Policii České republiky, Armádu České republiky,

  Hradní stráž, Vězeňskou službu České republiky, dále na zaří-

  zení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná

  nebo ústavní výchova, ochranné léčení, zabezpečovací detence,

  jakož i na veřejné zdravotní pojišťovny (dále jen ‚úřad‘).“

  Je zjevné, že výkon veřejného opatrovnictví obcí není

  v přísném slova smyslu výkonem státní správy, jakkoli obec

  jedná na základě zákona (občanského zákoníku) ve ve-

  řejném zájmu. Soukromoprávní metoda právní regulace,

  na níž je veřejné opatrovnictví postaveno, brání tomu, aby

  na jeho výkon bylo nahlíženo jako na výkon státní správy,

  pro nějž je typická veřejnoprávní metoda právní regulace

  a často i to, že vykonavatel státní správy vystupuje v pozici

  nadřazené adresátům jeho správní činnosti.

  Pro účely vymezení působnosti veřejného ochránce práv

  však lze pojem „při výkonu státní správy“ ve shora citovaném

  ustanovení vykládat v určité míře jinak, než bývá běžně dok-

  trinálně chápán.

  8

  Je totiž zjevné, že záměrem zákonodárce

  bylo podřídit působnosti veřejného ochránce práv vše, co orgány

  územních samosprávných celků (případně tyto celky samotné,

  jednají-li jejich orgány jako orgány právnické osoby veřejného

  práva, tj. jedná-li obec samotná svým orgánem, neb jinak jako

  právnická osoba jednat z povahy věci ani nemůže) činí proto,

  že oprávnění tak činit (působnost) na ně přenesl stát.

  9

  Jinak ře-

  čeno, veřejný ochránce práv má mít možnost působit k ochra-

  ně osob vždy, když orgány obce či obec samotná jedná za stát,

  a naopak nemá mít tuto možnost, pokud obec či její orgány

  jednají při výkonu obecní samosprávy. V takovémto pojetí lze

  dovodit, že veřejný ochránce práv má působnost v oblasti veřej-

  ného opatrovnictví, jelikož obec je veřejným opatrovníkem ni-

  koli jakožto samosprávná entita, nýbrž proto, že jí tento úkol

  uložil zákon a stanovil, že náklady na něj má hradit stát.

  Problematický je v uvedeném pojetí jediný – avšak zásad-

  ní – rys veřejného opatrovnictví, a sice to, že stojí na sou-

  kromoprávní metodě právní regulace. Působnost veřejného

  ochránce práv by pak byla naplněna pouze tak, že by jed-

  nak mohl příslušné obci doporučit, jak výkon opatrovnictví

  nad konkrétní osobou zlepšit, jednak by mohl dávat podně-

  ty krajským úřadům či Ministerstvu vnitra ke kontrole toho,

  zda obec řádně plní úkol, na nějž dostává fi nanční příspě-

  vek od státu, protože je její činnost veřejného opatrovníka

  pro tento účel považována za přenesenou působnost.

  Závěr

  I přes rozsáhlou debatu a kritiku, kterou usnesení kompe-

  tenčního senátu ve věci veřejného opatrovnictví vyvolalo,

  mám i nadále za to, že jeho závěry nejsou chybné.

  Veřejné opatrovnictví není vykonáváno vrchnostensky,

  nýbrž tak, že obec za opatrovance jedná stejně, jako by

  za něho jednal jiný opatrovník. Proto nemá při samotném

  výkonu veřejného opatrovnictví správní řád a postupy jím

  upravené místo. „Veřejnoprávní“ je pouze metoda fi nancování

  veřejného opatrovnictví státem. Od ní se pak odvíjejí kontrol-

  ní pravomoci Ministerstva vnitra. Mám za to, že usnesením

  kompetenčního senátu NSS nebyly nijak zpochybněny.

  Nepopírám, že problematickým bodem může být, zda ve-

  řejné opatrovnictví spadá do působnosti veřejného ochrán-

  ce práv. Doposud to nebylo zpochybňováno. Argumenty

  pro setrvání u dosavadní praxe jsou podle mého názoru

  vcelku přesvědčivé, avšak nikoli neprůstřelné. V tomto je-

  diném ohledu tedy může usnesení kompetenčního senátu

  snad způsobit změnu dosavadní praxe.

  ✤

  8 Pojmy „pravomoc“ a „působnost“ činí obtíže tím, že buď mohou být oba

  vztaženy pouze k situacím, kdy veřejná moc jedná z pozice nadřazenosti

  (obvykle se užívá pojmu „vrchnostensky“), anebo může být pojem „působnost“

  chápán šířeji, a sice jako ty oblasti života společnosti, v nichž může tím či

  oním způsobem (vrchnostensky, pečovatelsky, organizačně či jakkoli jinak)

  veřejná moc být ve veřejném zájmu činná. To ostatně hezky ilustruje Zbyněk

  Vočka ve svém textu, viz op. cit. sub 2, str. 287-288. „Pravomoc“ bývá obvykle

  chápána přísněji, tedy jako oprávnění (a současně povinnost) veřejné moci

  k jednání z pozice nadřazenosti (vrchnostenské).

  9 I v jiných souvislostech lze v judikatuře nalézt „rozmáchlejší“ pojetí

  působnosti, konkrétně v oblasti svobodného přístupu k informacím. Rozšířený

  senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 22. 10. 2014, č. j.

  8 As 55/2012-62, č. 3155/2015 Sb. NSS, uvedl:

  „[102] Jednak podle § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím

  ‚povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat

  informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní

  samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce‘. Zákon hovoří

  o ‚informacích vztahujících se k jejich působnosti‘, ovšem současně z výčtu

  povinných subjektů plyne, že tato ‚působnost‘ se týká i veřejných institucí, tedy

  entit odlišných od státních orgánů, územních samosprávných celků a jejich

  orgánů. Tyto entity typicky vykonávají veřejnou správu nevrchnostenskými

  formami činnosti (např. budují a udržují určité stavby, třeba silnice a dálnice,

  vodní díla aj.), nebo dokonce ani nevykonávají veřejnou správu v úzkém slova

  smyslu a, jsouce součástí státu nebo jiných veřejnoprávních korporací nebo

  s nimi právně úzce svázány anebo jimi toliko fakticky ovlivňovány, obstarávají

  jinými způsoby věci typicky ve veřejném zájmu nebo určené pro veřejnost

  (poskytují zcela nebo zčásti prostřednictvím tržního mechanismu určité služby

  související více či méně s veřejným zájmem, např. provozují letiště, sportoviště,

  koupaliště, kulturní a umělecké instituce, městskou hromadnou dopravu, vyrábějí

  elektřinu, provádějí jiné faktické činnosti jako např. vědecký výzkum, nejrůznější

  měření, analýzy aj.), anebo jsou jen a pouze právně spojeny se státem nebo

  jinými veřejnoprávními korporacemi nebo jimi fakticky ovlivňovány (např. jakékoli

  obchodní korporace ovládané státem, obcemi či kraji nebo národní podnik).

  [103] Stejně tak v řadě případů státní orgány a územní samosprávné celky

  a jejich orgány vykonávají veřejnou správu nevrchnostenskými formami činnosti.

  Z uvedeného je patrné, že ‚působnost‘ povinných subjektů v § 2 odst. 1 zákona

  o svobodném přístupu k informacím je nutné vykládat jako jejich činnost, nikoli

  zúženě jako oblast uplatnění jejich vrchnostenských pravomocí. Plyne z toho,

  že povinnost povinných subjektů poskytovat informace se vztahuje na veškeré

  aspekty jejich činnosti, ať již mají povahu veřejné správy, anebo nikoli, a ať již

  se dané informace týkají vlastního jádra činnosti daného povinného subjektu,

  anebo činností majících ve vztahu k jádrové činnosti toliko povahu činností

  doprovodných, servisních, provozních, přímo či nepřímo s ní souvisejících apod.,

  přičemž vyloučeny z poskytování jsou z takto široce vymezeného rozsahu jen

  takové informace, na něž se vztahují omezení plynoucí ze zákona o svobodném

  přístupu k informacím či jiných zákonů jsoucích v tomto ohledu ve vztahu

  k zákonu o svobodném přístupu k informacím v poměru speciality.“

• Strana 39

  články

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  37

  WWW.CAK.CZ

  37

  37

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  Dopady novely trestního řádu

  provedené zákonem

  č. 333/2020 Sb.

  na základní zásady trestního řízení

  Předložený článek se zabývá některými dopady novely trestních předpisů provedené

  zákonem č. 333/2020 Sb. z hlediska základních zásad českého trestního řízení.

  Tato novela zavedla do trestního řádu některé důležité změny (vyjádření k obžalobě,

  rozšíření aplikovatelnosti dohody o vině a trestu a také nesporných skutečností, a rovněž

  i nového institutu prohlášení viny), které do určité míry mění dosavadní charakter

  trestního řízení. Rozebírané instituty, které do značné míry kolidují se základními

  zásadami trestního řízení (§ 2 tr. řádu), resp. představují jejich výjimky, znamenají

  výrazné nakročení k anglo-americkému trestnímu procesu.

  Z

  ákon č. 333/2020 Sb. (dále jen „nove-

  la 333/2020 Sb.“) novelizující mj. zákon

  č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním

  (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále

  jen „tr. řád“), přinesl několik podstatných změn

  v českém trestním řízení. Zejména jde o institut vyjádření

  obžalovaného k obžalobě, obligatorní zvažování možnosti

  uzavřít dohodu o vině a trestu po podání obžaloby, prohlášení

  viny a nesporné skutečnosti.

  V tomto článku bychom chtěli analyzovat tyto změny priz-

  matem vybraných základních zásad trestního řízení, neboť

  m á m e z a t o , ž e d o n i c h v ý r a z n ý m z p ů s o b e m z a s a h u j í . J e d n á s e

  o zásady kontradiktornosti, materiální pravdy, vyhledávací,

  volného hodnocení důkazů, ústnosti, bezprostřednosti a za-

  jištění práva na obhajobu. Do těchto zásad se dle našeho

  názoru změny, které přinesla novela 333/2020 Sb., promítly

  především negativně, a to s výjimkou posílení principu kon-

  tradiktornosti řízení zavedením formalizované možnosti

  vyjádření k obžalobě obžalovaným. Nejprve velmi stručně

  představíme podstatu těchto jednotlivých základních zásad

  a následně se pokusíme identifi kovat třecí plochy mezi nimi

  a zájmovými instituty.

  Dotčené základní zásady trestního řízení

  Stručně k základním zásadám trestního řízení

  Základní zásady trestního řízení jsou regulativní právní

  ideje, jimiž je ovládáno trestní řízení (trestní právo proces-

  ní). Jsou jedním z projevů právně-politického, popř. práv-

  ně-fi lozofi ckého přístupu k trestnímu řízení. V důsledku

  své povahy jsou pak základem, na kterém je vybudována

  organizace trestního řízení a také úprava činnosti jeho

  orgánů. Základní zásady vyjadřují mínění zákonodárce

  o nejúčelnějším uspořádání trestního procesu.

  1

  Z hlediska

  obsahového jsou převážně zárukami principů liberálního

  a demokratického právního státu. Principy trestního proce-

  su se odlišují od jiných odvětvových principů (např. civilní-

  ho) tím, že byly zákonodárcem systematicky kodifi kovány.

  2

  Obecným posláním základních zásad je vymezit určitý rá-

  mec, ve kterém probíhá fungování celého systému právních

  JUDr. Jiří Mulák, Ph.D.,

  je advokátem v Praze a působí

  na Katedře trestního práva PF UK

  v Praze.

  JUDr. Jan Provazník, Ph.D.,

  působí na Katedře trestního práva

  PF MU v Brně.

  1 Např. J. Jelínek a kol.: Trestní právo procesní, Leges, Praha 2018, str. 121

  a násl.; J. Fenyk, D. Císařová, T. Gřivna a kol.: Trestní právo procesní, Wolters

  Kluwer, Praha 2019, str. 92 a násl.

  2 Blíže viz např. J. Mulák: Základní zásady trestního řízení a právo

  na spravedlivý proces, Leges, Praha 2019.

  kdiskusi

• Strana 40

  38

  WWW.CAK.CZ

  38

  38

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  články

  norem trestního práva. Jde o stanovení legálních (zákon-

  ných) a legitimních (ospravedlnitelných) zásahů do lidských

  práv a základních svobod subjektů trestního řízení ze strany

  orgánů činných v trestním řízení. Díky bezprostřední nebo

  odvozené ústavní dimenzi základních zásad trestního říze-

  ní je možné je označit jako ústavní limity trestního řízení.

  3

  Základní zásady sjednocují, resp. měly by sjednocovat,

  objektivní (obecné zákonitosti) i subjektivní (představu

  zákonodárce) prvky,

  4

  a proto souvisejí i s trestní politikou,

  skrze kterou stát deklaruje zejména úroveň ochrany základ-

  ních lidských práv a svobod, kterou je ochoten a schopen

  reálně zabezpečit. Historie i současnost nám neustále doka-

  zují, že determinanty

  5

  ovlivňující formování zásad trestního

  řízení se v průběhu let opakují a základní zásady se podřizu-

  jí, resp. formují se pod vlivem společensko-politických idejí.

  6

  Je potřebné vnímat je jako vnitřní strukturovaný organický

  celek, který je tvořen jednotlivými prvky, mezi kterými exis-

  tuje fi lozofi cká a ideová kauzalita (podmíněnost), a který je

  následně promítnut do jednotlivých ustanovení trestního

  kodexu. Jinak řečeno, základní zásady jsou natolik všeobec-

  né a podstatné požadavky, že v podstatě veškerá ustanovení

  jsou s nimi v přímé (bezprostřední) či nepřímé (odvozené)

  souvislosti.

  7

  Úkolem základních zásad je, mimo další významné

  úkoly, též vytyčit cíle, ke kterým má být na jejich základě

  směřováno a kterých má být dosaženo, a významnou roli

  v tom podle našeho názoru hrají dogmata (ať už inkvizičně-

  -obžalovací, nebo adversární), která tvoří páteř základních

  zásad.

  8

  Platí tak slova Musila o tom, že „téhož výsledku lze

  dosáhnout různými způsoby – různými modely trestního řízení

  založenými na rozdílných zásadách… Pro úspěšné fungování

  určitého modelu trestního řízení je tedy spíše důležité, aby jed-

  notlivé zásady byly vzájemně dobře sladěny a aby respektovaly

  širší sociální a právní kontext, tradice, kulturní zvyklosti, veřej-

  né mínění apod.“

  9

  Ne nadarmo bývají základní zásady ozna-

  čovány jako „maximy“.

  10

  Pro potřeby tohoto článku je významná právě zmíněná

  integrita systému základních zásad. Aby trestní řízení mohlo

  plnit svůj účel, je nezbytné, aby základní zásady tvořily sku-

  tečně systém, který promyšleně zohledňuje jejich obsah, vý-

  znam a působení a který zejména vhodným a vědomým způso-

  bem kalibruje působení základních zásad tam, kde může být,

  či dokonce intrinsicky je protichůdné. Právě řešení těchto

  situací a zvládání těchto tenzí je hlavní determinantou funk-

  čnosti systému základních zásad, přičemž tato funkčnost je

  do značné míry determinantou naplňování samotného úče-

  lu trestního řízení i trestního práva procesního.

  Zásada kontradiktornosti

  První významnou základní zásadou trestního řízení, kte-

  rá se týká především první předmětné změny, tedy vyjádře-

  ní obžalovaného k obhajobě, je zásada kontradiktornosti.

  Ačkoli zásada kontradiktornosti nachází plné uplatnění

  v systému common law, patří taktéž ke standardu konti-

  nentálního procesu, a to především díky rozhodovací praxi

  Evropského soudu pro lidská práva k čl. 6 odst. 1 a odst. 3

  písm. d) Evropské úmluvy o lidských právech. Pro úplnost

  dodejme, že rozhodovací praxe Evropského soudu pro lid-

  ská práva je rozkolísaná a mnohdy připomíná „slalom z vý-

  jimky do výjimky“. Tato zásada má v kontinentálním pojetí

  poněkud jiný rozměr, než jaký má v systému common law,

  kde se kontradiktorností chápe především možnost obhajo-

  by vést výslech a podrobit svědka obžaloby křížovému vý-

  slechu, čímž se vztahuje především k řízení před soudem.

  Podle rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská

  práva je k naplnění podmínky spravedlivého procesu v otáz-

  ce kontradiktornosti řízení třeba, aby každá strana měla

  možnost předložit své důkazy a argumenty a též aby měla

  možnost vyjádřit se k důkazům protistrany. Zejména u svě-

  deckých výpovědí je žádoucí, aby protistrana byla přítomna

  výslechu (resp. měla možnost být přítomna) a vyjádřila se

  k obsahu výpovědi.

  11

  Pojetí zásady kontradiktornosti je tedy

  v duchu Evropského soudu pro lidská práva širší, a vztahuje se

  tedy nejen k řízení před soudem, ale je potřeba zajistit i ur-

  čitou (a nezbytnou) kontradiktornost přípravného řízení. Po-

  kud by však došlo k výraznému posílení kontradiktornosti

  v přípravném řízení, fakticky se tím přenáší těžiště dokazo-

  vání do tohoto stadia, a to vzdor deklarovanému cíli „řízení

  před soudem (hlavní líčení) jako těžiště dokazování“.

  Pojmové vymezení kontradiktornosti v právní vědě není

  jednoznačné, což je dáno zejména absencí legální defi nice

  a odlišným pohledem na možnosti jejího uplatnění v zá-

  kladních právních systémech (tj. adversárním a inkvizič-

  ním). Tato nejednotnost je také důsledkem rozdílného chá-

  pání funkcí této zásady. Podle Emmanuelle Jouannet mů-

  žeme v závislosti na funkcích principu kontradiktornosti

  rozlišovat jeho tři podoby (jako způsob hledání pravdy;

  jako právo stran na obhajobu a jako kritérium soudního

  procesu).

  12

  Pokud jde o první možnou podobu principu

  kontradiktornosti (jako způsob hledání pravdy), je tento

  princip nutně spojen se zásadami zjištění skutkového stavu

  bez důvodných pochybností (materiální pravdy), presum-

  pcí neviny, zásadou vyhledávací, rychlosti, hospodárnosti

  a přiměřenosti. Druhá možná podoba (jako právo stran

  na obhajobu) je dominantně až výlučně spjata se zásadou

  zajištění práva na obhajobu. Třetí podoba (jako kritérium

  3 Tamtéž, str. 63.

  4 D. Císařová: Podnětné diskuse o základních zásadách trestního řízení,

  Socialistická zákonnost č. 9/1983, str. 541.

  5 L. Kurilovská: Faktory ovplyvňujúce formovanie zásad trestného konania

  a postavenie obviněného, Právo a jeho prostredie, Ústav štátu a práva SAV,

  Bratislava 2011, str. 352-356.

  6 S. Romža, P. Čopko: Východiská koncepcie trestného konania, Studia Iuridica

  Cassoviensia č. 1/2013, str. 81; či J. Mulák, op. cit. sub 2, str. 65.

  7 Blíže srov. op. cit. sub 2, str. 66.

  8 J. Fenyk: Zásady dokazování, in J. Záhora a kol.: Dokazovanie v trestnom

  konaní, Leges, Praha 2013, str. 49 a násl.

  9 P. Šámal, J. Musil, J. Kuchta a kol.: Trestní právo procesní, C. H. Beck, Praha

  2013, str. 129.

  10 Hloubku obsahu potom nepochybně pochopíme z odvození od slova

  „maximum“ jako označení pro největší hodnotu, největší množství, nejvyšší

  bod či vrchol. Blíže srov. op. cit. sub 2, str. 74.

  11 J. Kmec: Princip kontradiktornosti jako jeden z aspektů práva na spravedlivý

  proces, in Rekodifikace trestního práva procesního – aktuální problémy,

  PF UK, Praha 2008, str. 56.

  12 E. Jouannet: Le principe du contradictoire devant les juridictions

  internationales, Université Paris 1 Panthéon-Sorbonne [online], dostupné z:

  http://www.univ-paris1.fr/fileadmin/IREDIES/Contributions_en_ligne/E._

  JOUANNET/Principe_du_contradictoire-Jouannet.pdf.

• Strana 41

  články

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  39

  WWW.CAK.CZ

  39

  39

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  soudního procesu) je spojena se zásadami rovnosti stran,

  bezprostřednosti, ústnosti a veřejnosti.

  13

  Z těchto důvodů

  je potom zásada kontradiktornosti nazývána tzv. „superzá-

  sadou“, tj. zásadou, která je v sobě schopna koncentrovat

  několik základních zásad.

  Problém je v tom, že někteří teoretici kontradiktornost

  spojují výslovně s adversárním modelem trestního řízení,

  příp. ho od něj odvozují, resp. ho s ním dokonce ztotožňují,

  tj. s modelem, kde kontradiktornost představuje způsob hle-

  dání pravdy ve sporu procesních stran (obhajoby a obžalo-

  by) za použití rovných procesních pravidel, kdy rozhodnutí

  je výsledkem jejich konfrontace. Takové přímočaré ztotož-

  ňování kontradiktornosti pouze s adversárním trestním pro-

  cesem není správné, neboť se s kontradiktorností setkáme

  v obou základních systémech, protože postupným vzájem-

  ným ovlivňováním a přebíráním trestněprocesních institutů

  dochází ke sbližování těchto systémů.

  14

  Také kontinentální

  proces (původně ryze inkviziční) se totiž vyvinul v určitou

  kombinaci zásady vyšetřovací a zásady obžalovací (osvícená

  inkvizice).

  Pro potřeby tohoto článku z výše uvedeného vyplývají nej-

  méně dva esenciální závěry.

  • Za prvé, kontradiktorností se nemíní jen provedení důka-

  zu při zajištění možnosti plné participace obou či všech

  stran trestního řízení (tj. provedení důkazu za jejich pří-

  tomnosti, možnost se k němu vyjádřit, klást doplňující

  otázky svědkům, v návaznosti na něj navrhnout či před-

  ložit jiný důkaz, který jej potvrzuje, doplňuje či naopak

  zpochybňuje atd.), ale nejšířeji i možnost stran předložit

  soudu veškeré své argumenty jakéhokoli druhu (tj. skut-

  kové, hmotněprávní, procesní či jiné), tedy prezentovat

  před ním uceleně svou procesní strategii.

  • Za druhé, zásada kontradiktornosti má významnou

  spojitost se zásadami ústnosti a především bezprostřed-

  nosti. Tyto zásady tak nelze vnímat jen jakožto něco,

  co zajišťuje naplnění zásady volného hodnocení dů-

  kazů a materiální pravdy z pohledu orgánu, který

  rozhoduje (typicky soudu), byť i tento jejich aspekt

  je podstatný sám o sobě (tento orgán musí mít mož-

  nost seznámit se s důkazem sám, přímo a z nejbliž-

  šího zdroje, aby jej mohl podrobit svému hodnocení

  a založit na něm v souvztažnosti k jiným důkazům

  své vnitřní přesvědčení) a lze jej označit za primární.

  Vedle toho však tyto zásady posilují (či z jistého úhlu

  pohledu dokonce vůbec umožní) i zásadu kontradiktor-

  nosti, neboť jen důkaz provedený v souladu s nimi

  umožňuje stranám na něj plně a adekvátně reagovat.

  Zásady materiální pravdy, vyhledávací a volného

  hodnocení důkazů

  Zásady materiální pravdy, vyhledávací a volného hodno-

  cení důkazů tvoří páteř kontinentálního modelu trestního

  řízení.

  Fenyk uvádí, že zásada materiální pravdy je pravdou

  hmotného – materiálního – trestního práva (odtud označe-

  ní „materiální pravda“). Skrze ni je totiž vyjádřen funkční

  vztah mezi právem procesním a hmotným, a vyzdvihuje se

  tak úkol trestního práva procesního, jímž je poskytnout

  ochranu trestnímu právu hmotnému.

  Materiální pravda neodpovídá úplné realitě, protože ta

  je omezována podmínkami aplikace trestního práva. Prv-

  ním korektivem je obsah práva hmotného – znaky skutkové

  podstaty trestného činu, na které se dokazování zaměřuje.

  Dalším korektivem jsou postupně se vyvíjející, formalizo-

  vaná pravidla dokazování, související s rozvojem lidských

  práv a základních svobod, která vylučují nebo omezují

  použití některých důkazů získaných jinak než uznávaným

  způsobem.

  15

  Podstatou této zásady je tedy snaha o dobrá-

  ní se dostupnými prostředky poznání skutkového stavu věci

  v potřebném rozsahu a s potřebnou mírou praktické (histo-

  rické) jistoty. Trestní řád v principu nedovoluje spokojit se

  se skutkovými zjištěními, o nichž jsou důvodné pochybnos-

  ti, a tyto pochybnosti aprobovat určitými procesními pravi-

  dly. Trestní řád tak neumožňuje např. vycházet z právních

  fi kcí či nevyvratitelných domněnek, neobsahuje ustanovení

  o koncentraci řízení (resp. do novely 333/2020 Sb. neobsa-

  hoval, neboť institut prohlášení viny, který je neodvolatel-

  ný a zásadně znemožňuje pozdější dokazování skutkových

  okolností jím krytých, se koncentraci řízení již poměrně

  blíží), jak by tomu bylo v případě uplatnění tzv. zásady for-

  mální pravdy.

  Dá se říci, že rozsah, ve kterém je objasňován skutkový

  stav věci, se postupně zvětšuje s postupem jednotlivými fá-

  zemi a stadii trestního řízení a zásada zjištění skutkového

  stavu bez důvodných pochybností je naplňována jak ze své

  kvalitativní stránky, tak i ze své stránky kvantitativní, při-

  čemž obě mají rostoucí potenciál. Platí tedy, že čím více je

  objasněn skutkový stav věci, tím dále může postupovat trest-

  ní stíhání, od stadia přípravného řízení až po stadium řízení

  před soudem. V každé fázi trestního řízení nabývá zásada

  materiální pravdy jiného obsahu, vyžaduje se jiný stupeň

  pravděpodobnosti či jistoty k dalšímu postupu řízení (srov.

  § 158 odst. 3, § 160 odst. 1, § 172 odst. 1, § 176, 226 tr. řádu).

  Podstata zásady volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6

  tr. řádu)

  16

  je vyjádřena v tom, že orgány činné v trestním

  řízení nemají zákonem stanoveno, jaké množství důkazů je

  nezbytně nutné provést k prokázání potřebných skutečnos-

  tí, a v zásadě ani jakého druhu důkazního prostředku lze

  použít, a ani nejsou předem upravena kritéria pravdivosti

  jednotlivých důkazů a stanoveno, jak má být hodnocena dů-

  kazní síla určitého důkazu. Zásada volného hodnocení dů-

  kazů nutí orgány činné v trestním řízení přihlédnout k okol-

  nostem konkrétního případu, k jeho zvláštnostem, a tedy

  brání mechanickému postupu při hodnocení důkazů.

  17

  13 J. Olej, M. Kolcunová, J. Kolcun: Kontradiktórnosť v trestnom konaní,

  C H. Beck, Bratislava 2014, str. 49-67.

  14 Blíže viz A. Kristková: Adverzární, inkviziční a smíšený trestní proces –

  koncepce a širší souvislosti, Časopis pro právní vědu a praxi č. 3/2013;

  M. Tomášek: Prorůstání adversárních a inkvizičních prvků při evropeizaci

  trestního procesu, Právník č. 5/2009, str. 467-480.

  15 J. Fenyk: Dokazování viny v českém trestním řízení, in J. Jelínek a kol.:

  Dokazování v trestním řízení v kontextu práva na spravedlivý proces, Leges,

  Praha 2018.

  16 Op. cit. sub 2, str. 215 a násl.

  17 Srov. např. D. Císařová: Zásada volného hodnocení důkazů, in J. Fenyk,

  D. Císařová, T. Gřivna a kol., op. cit. sub 1, str. 166 a násl.

• Strana 42

  40

  WWW.CAK.CZ

  40

  40

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  články

  Zásada vyhledávací („instrukční“

  18

  ), podle které orgány

  činné v trestním řízení jsou povinny zjišťovat právně rele-

  vantní skutečnosti a vyhledat o nich důkazy i bez návrhu

  stran (§ 2 odst. 5 tr. řádu),

  19

  má úzký vztah k zásadě ofi -

  ciality (§ 2 odst. 4 tr. řádu), neboť zásada vyhledávací je

  konkretizací zásady ofi ciality

  20

  v důkazním řízení. Zásada

  vyhledávací je, můžeme říci, typickou zásadou kontinen-

  tálního modelu trestního procesu, vyjadřujícího systémo-

  vou důvěru ve státní orgány, přičemž se současně projevuje

  v tzv. nesporných civilních řízeních, kdy v obou případech

  je organicky propojena se zásadou materiální pravdy, což

  potvrzuje i jejich legislativní vyjádření v jednom ustano-

  vení (§ 2 odst. 5 tr. řádu). Zásada vyhledávací je vlastně

  předpokladem pro zjištění materiální pravdy.

  Podstatou zásady vyhledávací je tedy to, že orgány činné

  v trestním řízení jsou povinny zjišťovat závažné skutečnosti,

  ať svědčí v neprospěch, či ve prospěch obviněného (obžalova-

  ného), a to z úřední povinnosti.

  21

  Jejím opakem je zásada projednací (organicky spojená

  se zásadami dispozitivnosti a formální pravdy), uplatňovaná

  v adversárním (anglo-americkém) modelu trestního procesu

  a v tzv. sporných civilních řízeních, ke kterým má ovšem

  adversární (anglo-americký) model velmi blízko, neboť jeho

  charakteristickým rysem je soukromoprávní chápání trest-

  ního práva (souboj procesních stran, rozdělení a přenášení

  důkazního břemene mezi procesní strany).

  22

  Zásada vyhledávací se uplatňuje jak v přípravném ří-

  zení, pro které je charakteristický dvoustranný procesní

  vztah mezi orgánem konajícím řízení a obviněným, tak

  v řízení před soudem, které probíhá formou soupeření

  stran, tj. formou určenou obžalovací zásadou. Jak se v li-

  teratuře tradičně uvádí, tak se zásadou vyhledávací jsou

  spojeny tři zásadní problémy, jimiž jsou: otázka, kdo nese

  procesní odpovědnost za zjištění skutkového stavu v trest-

  ním řízení, otázka tzv. nesporných skutečností a institut

  dohody o vině a trestu. Všechny tři tyto problémy nabývají

  na aktuálnosti v souvislosti s novelou trestních předpisů

  (zákon č. 333/2020 Sb.), přičemž k nim lze zařadit ještě

  institut prohlášení viny.

  Pro potřeby tohoto článku je tak stěžejní zejména to,

  že zásada materiální pravdy má pro české trestní řízení ur-

  čující ráz a tvoří jeden z jeho významných pilířů. Nelze ji

  úspěšně naplnit bez dokazování provedeného při důklad-

  ném respektu k dalším základním zásadám dokazování,

  tj. zásady volného hodnocení důkazů, zásady vyhledáva-

  cí a rovněž zásad ústnosti a bezprostřednosti (k tomu viz

  výše i níže). Současně je významné, že rozsah dokazování

  by měl mít vzestupnou tendenci s tím, jak je v trestním

  řízení postupováno, resp. že by přinejmenším dokazování

  v hlavním líčení mělo být prováděno nejméně v rozsahu,

  v jakém bylo provedeno v přípravném řízení, a podstata

  hlavního líčení coby těžiště dokazování si dokonce žádá,

  aby tento rozsah byl větší.

  Pro účely tohoto článku vyplývají tyto závěry:

  Novela 333/2020 Sb. svými instituty, které dosti usnad-

  ňují dokazování, do značné míry zasahuje do těchto tra-

  dičních a esenciálních zásad dokazování kontinentálního

  modelu. Je to logické, neboť se jedná o modifikované

  verze anglo-amerických institutů, které jsou díky svému

  původu vystavěny na odlišných zásadách právě v otázce

  dokazování.

  Jednak se zavádí obligatorní zvažování dohody o vině

  a trestu, která již v minulosti byla označována za rozpor-

  nou hned s několika základními zásadami (nejčastěji právě

  se zásadou materiální pravdy, neboť se dokazování vůbec

  neprovádí), a dále se rozšiřuje její aplikovatelnost na všechny

  trestné činy a možnost jejího sjednání v řízení před soudem.

  Blokaci pro zachování zásady materiální pravdy zde před-

  stavuje ust. § 314r odst. 2 tr. řádu, podle kterého soud do-

  hodu o vině a trestu neschválí (obligatorní postup), je-li ne-

  správná nebo nepřiměřená z hlediska souladu se zjištěným

  skutkovým stavem nebo z hlediska druhu a výše navrženého

  trestu, příp. ochranného opatření, nebo nesprávná z hledis-

  ka rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové

  újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, anebo zjistí-li,

  že došlo k závažnému porušení práv obviněného při sjedná-

  vání dohody o vině a trestu.

  Institut prohlášení viny (§ 206c tr. řádu) je opět svou pova-

  hou určitým omezením zásady vyhledávací a zásady materiál-

  ní pravdy. Určitou pojistku zde představuje § 206 odst. 5

  tr. řádu, podle kterého soud prohlášení viny nepřijme (ob-

  ligatorní postup), není-li v souladu se zjištěným skutkovým

  stavem (tedy se zásadou materiální pravdy) nebo zjistí-li, že

  v předchozím řízení došlo k závažnému porušení práv ob-

  viněného. Soud nemusí prohlášení viny přijmout, pokud ta-

  kový postup nepovažuje za vhodný s ohledem na okolnosti

  případu a vyjádření ostatních stran. U nesporných skuteč-

  ností, které jsou problematické z hlediska vyhledávací zá-

  sady, dochází k rozšíření jejich aplikovatelnosti i v hlavním

  líčení (§ 206d tr. řádu).

  Nacházíme zde omezení pro zachování zásady materiální

  pravdy v tom směru, že soud může rozhodnout o upuštění

  od dokazování těch skutečností, které státní zástupce a ob-

  viněný označili za nesporné, pokud s ohledem na ostatní

  zjištěné skutečnosti není závažného důvodu o těchto pro-

  hlášeních pochybovat. Je-li omezena zásady vyhledávací

  (ve prospěch zásady projednací) a zásada materiální pravdy

  (ve prospěch formální pravdy), je také logické, že i zásada

  volného hodnocení důkazů je v určitém ohledu omezena,

  a to zejména tehdy, pokud se žádné dokazování vůbec ne-

  provádí (dohoda o vině a trestu), nebo se sice provádí, ale

  toliko parciálně (prohlášení viny, nesporné skutečnosti).

  Za podstatné považujeme to, že u všech tří institutů (dohoda

  o vině a trestu, prohlášení viny a nesporné skutečnosti) exis-

  tuje určitá pojistka v podobě respektování zásady materiální

  pravdy (zjišťování skutkového stavu bez důvodných pochyb-

  ností), která může převážit.

  18 J. Pipek: Oficiální nebo dalekosáhle privatizované trestní řízení, Právník

  č. 12/2000, str. 1153.

  19 Op. cit. sub 2, str. 207 a násl.

  20 K projevům zásady oficiality v trestním a civilním právu viz J. Mulák,

  V. Vnenk: Zásada oficiality v českém trestním a civilním procesu, Studia

  Iuridica Cassoviensia č. 1/2021, str. 44-55.

  21 J. Fenyk, D. Císařová, T. Gřivna a kol., op. cit. sub 1, str. 109-110.

  22 Op. cit. sub 8, str. 53-54.

• Strana 43

  články

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  41

  WWW.CAK.CZ

  41

  41

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  Zásady ústnosti a bezprostřednosti

  Přestože zásady ústnosti a bezprostřednosti spolu úzce

  souvisejí (jedná se o zásady dokazování, obě své uplatně-

  ní nacházejí především v řízení před soudem), a proto také

  byly

  23

  a jsou někdy vykládány společně, jedná se o dvě samo-

  statné základní zásady, protože mají rozdílný obsah.

  24

  Jedná

  se o zásady, které jsou uplatňovány jak v kontinentálním,

  tak i anglo-americkém trestním procesu, a nemají tedy roz-

  lišovací potenciál, pokud jde o model trestního řízení.

  Zásada ústnosti (§ 2 odst. 11 tr. řádu) je zákonným prove-

  dením ústavní zásady čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky,

  jenž mj. stanoví, že jednání před soudem je ústní.

  25

  Jejím

  opakem je zásada písemnosti, která byla typická pro (stře-

  dověký) inkviziční trestní proces. Zásada ústnosti spočívá

  v tom, že soud rozhoduje v zásadě na základě ústně prove-

  dených důkazů a ústních přednesů stran.

  26

  Z tohoto důvodu

  soud řídí jednání ústně, má ústní styk se stranami a ostatní-

  mi účastníky procesu, ústně vyhlašuje rozsudek i jiná roz-

  hodnutí jím učiněná.

  Platí tedy, že obvinění, svědci a znalci v řízení před sou-

  dem (zejména v hlavním líčení, které by mělo být těžištěm

  dokazování) zpravidla vypovídají ústně. Zásada ústnosti

  souvisí i se zásadou veřejnosti (§ 2 odst. 10 tr. řádu), neboť

  veřejný proces, aby mohl splnit svůj účel, musí být prove-

  den v ústní formě.

  27

  Ústním provedením soudního procesu

  se také vytvářejí předpoklady pro zjištění skutkového stavu

  věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, pro naplnění zá-

  sady bezprostřednosti a pro uplatnění práv stran.

  28

  Ze zása-

  dy ústnosti ovšem existují výjimky.

  Obsahem zásady bezprostřednosti (či jinak „přímosti“;

  29

  § 2 odst. 12 tr. řádu), která se uplatňuje v řízení před sou-

  dem (v přípravném řízení toliko zprostředkovaně), jsou dva

  základní požadavky, že soud má jednak rozhodovat na zá-

  kladě důkazů před ním provedených, tedy na základě svého

  bezprostředního dojmu z provedeného řízení, a jednak –

  byť to z textace zásady bezprostřednosti přímo nevyplývá –

  čerpat důkazy z pramene pokud možno co nejbližšího zjiš-

  ťované skutečnosti. Z prvního požadavku potom vyplývají

  dvě pravidla, a to pravidlo nezměnitelnosti složení senátu

  30

  a pravidlo nepřerušitelnosti soudního jednání (hlavního líče-

  ní, veřejného či neveřejného zasedání, vazebního zasedání),

  ze kterých konkrétní úprava ovšem připouští určité výjimky.

  31

  Zásada zajištění práva na obhajobu

  Zásada zajištění práva na obhajobu (§ 2 odst. 13 tr. řádu)

  říká, že ten, proti němuž se vede trestní řízení, musí být

  v každém období řízení vhodným způsobem a srozumitelně

  poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajo-

  by a o tom, že si též může zvolit obhájce. Všechny orgány

  činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění

  jeho práv. Posláním zásady zajištění práva na obhajobu, kte-

  rá zavazuje všechny orgány činné v trestním řízení a která

  nachází své uplatnění ve všech stadiích trestního řízení, je

  garance plné ochrany zákonných zájmů a práv osoby, proti níž

  se řízení vede, aby byly náležitě a včas objasněny skutečnosti,

  které tuto osobu viny zbavují nebo ji alespoň zmírňují.

  Tradičně se uvádí, že zásada zajištění práva na obhajobu

  má tři složky (tj. obhajoba materiální, obhajoba formální

  i náležitý postup orgánů činných v trestním řízení), které

  existují vedle sebe, v konkrétním případě mohou být využity

  současně. Plné uplatnění všech tří složek práva na obhajobu

  slouží k zabezpečení zákonného a spravedlivého rozhodnutí

  věci. Někdy se k těmto třem složkám přidává též ust. § 2

  odst. 14 tr. řádu, kde je zakotveno právo každého používat

  před orgány činnými v trestním řízení svůj mateřský jazyk,

  resp. právo používat jazyk, který ovládá.

  32

  Z hlediska předmětu tohoto článku je podstatné, že prá-

  vo na obhajobu garantuje také určitou minimální úroveň

  ochrany pasivity obviněného, resp. nemožnosti jej nutit k ak-

  tivnímu doznání (viz § 92 odst. 1 věta druhá tr. řádu a viz

  níže) či obecně nutit jej aktivně přispět ke svému usvědčení,

  což je požadavek vyplývající již z práva na soudní ochranu

  dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva

  na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských

  práv a základních svobod vyjadřovaný sentencí nemo tene-

  tur se ipsum accusare (prodere).

  33

  Dosavadní nauka i praxe vycházejí v zásadě z toho, že ani

  jeden z těchto zákazů neznamená, že by obviněnému ne-

  mohla jít žádným způsobem k tíži nevhodně zvolená strate-

  gie či taktika obhajoby, avšak smí se tak dít toliko materiál-

  ně, resp. fakticky (např. časté měnění výpovědi může vést

  k tomu, že soud jednoduše poslední změněné a pro obvině-

  ného výhodnější verzi neuvěří), nikoli formálně-procesně

  (např. že by odepření výpovědi mohlo odůvodňovat vzetí

  do vazby), a jde-li o vlastní, přímým nátlakem nevynucené

  rozhodnutí obviněného.

  Z tohoto důvodu se také nepovažuje za porušení zákazu

  donucení k výpovědi či zákazu donucení k aktivnímu přispění

  k sebeobvinění možnost využití některého procesního institu-

  tu, s nímž je spojeno určité zvýhodnění obviněného výměnou

  za spolupráci (např. odklony či spolupracující obviněný).

  Analýza předmětných změn prizmatem základních

  zásad trestního řízení

  Celkové zhodnocení

  Celkově je nutné si povšimnout, že novela 333/2020 Sb.

  ani její zdůvodnění prakticky nijak neřeší její vztah k účelu

  23 Např. Storch tyto zásady směšoval – srov. F. Storch: Řízení trestní rakouské,

  I. díl (reprint původního vydání), Wolters Kluwer, Praha 2011, str. 13-14.

  24 Op. cit. sub 2, str. 252 a násl.

  25 Srov. též ust. § 6 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích.

  26 Srov. též ust. čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy.

  27 P. Šámal: Znamená „veřejné vyhlášení rozsudku“ vždy jeho „ústní

  vyhlášení“? In Právo jako multidimenzionální fenomén. Pocta Aleši Gerlochovi

  k 65. narozeninám, Aleš Čeněk, Plzeň 2020, str. 379-390.

  28 Srov. op. cit. sub 9, str. 117-119.

  29 J. Prušák: Československé řízení trestní, Všehrd, Praha 1921, str. 24.

  30 Nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2565/19.

  31 Srov. op. cit. sub 9, str. 115-117.

  32 Uvedené oprávnění je provedením čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv

  a svobod, který stanoví, že kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede

  jednání, má právo na tlumočníka.

  33 Srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2013 sp. zn. III. ÚS 3162/12

  (N 18/68 SbNU 243).

• Strana 44

  42

  WWW.CAK.CZ

  42

  42

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  články

  trestního řízení a k systému základních zásad. Předkladatelé

  jako by si nepoložili otázku, zda se tímto způsobem nepo-

  souvá celá koncepce hlavního líčení od procesního rámce

  zjišťování skutkového stavu nezávislým a nestranným sou-

  dem za součinnosti stran v rovném postavení, jehož hlav-

  ním účelem je spolehlivé zjištění pravdy způsobem soulad-

  ným s ochranou základních práv a svobod obžalovaného

  pro potřeby rozhodnutí o věci samé směrem k procesnímu

  rámci vytvářejícímu co nejpříznivější podmínky pro to, aby

  se co nejvíce obžalovaných co nejčastěji doznalo v co nej-

  širším rozsahu.

  „Architektura“ možných prohlášení obviněného může totiž

  vznášet jistou pochybnost i co do souladu se zásadou zajištění

  práva na obhajobu. Na jedné straně advokáti specializují-

  cí se profesionálně na obhajobu v trestním řízení mohou

  zavedení všech čtyř zkoumaných změn přivítat. Dávají jim

  širší pole působnosti, resp. rozšiřují okruh prvků obhajoby,

  které mohou svým klientům nabídnout, a vzhledem k zá-

  važným procesním dopadům, které tyto změny mohou mít

  (typicky prohlášení viny), bude náhled zkušeného obhájce

  neocenitelný pro posouzení, jaká rizika a přínosy bude to

  které vyjádření (či jejich úplná absence) v daném případě

  mít, a tedy i pro informované rozhodnutí obžalovaného, zda

  některý z těchto institutů bude chtít využít.

  Nelze přitom očekávat, že půjde o ryze právní erudici,

  kterou v tomto směru obhájce může svému klientovi na-

  bídnout, ale už jenom tím, že bude mít místní a zejména

  osobní znalost, může být schopen přesně předvídat, jak

  reálně vy užití toho kterého postupu zohlední konkrétní

  soudní těleso (např. zda je dotyčný předseda senátu velko-

  rysý při ukládání trestu odnětí svobody pod dolní hranici

  trestní sazby, prohlásí-li obžalovaný vinu, atd.). Z těchto

  důvodů tak lze předpokládat zvětšení výhody obžalované-

  ho, který je zastoupen obhájcem, oproti tomu, který se hájí

  „na vlastní pěst“.

  Na druhé straně však nelze přehlížet, že čím větší for-

  malizace a čím větší formální bonifi kace využití určitého

  kooperativního postupu obviněným, tím více narůstají po-

  chybnosti o platnosti shora vyslovené teze, že za porušení

  zákazu k donucení nelze považovat dobrovolné využití insti-

  tutu přinášejícího obviněnému určité zvýhodnění výměnou

  za to, že na svou obhajobu co do skutku rezignuje. Zvyšuje se

  tím totiž pravděpodobnost (resp. četnost) situací, v nichž

  i nevinný obžalovaný bude muset zvažovat, zda přesto, že je

  nevinný, raději některého z těchto institutů nevyužije jako

  vrabce v hrsti, než aby riskoval podstatně horší výsledek

  při honění holuba úplného zproštění na střeše.

  Domníváme se, že v současné situaci takovýto závěr na-

  místě není a že formální rozdíly při (ne)využití těchto po-

  stupů by musely být velmi markantní, aby bylo možné jej

  učinit, nepochybně se mu však novela 333/2020 o další krů-

  ček blíží, byť je cesta naštěstí ještě daleká.

  Vyjádření obžalovaného k obžalobě

  Vyjádření obžalovaného k obžalobě obecně považujeme

  za jednoznačně posilující kontradiktornost v trestním ří-

  zení a související zásadu rovnosti stran i práva obviněného

  na obhajobu. Formalizování institutu umožňujícího ještě

  před nařízením hlavního líčení či alespoň na jeho počátku

  obžalovanému prezentovat uceleným způsobem stanovisko

  obhajoby k obžalobě, příp. prezentovat vlastní verzi skutko-

  vého děje či jakoukoli jinou argumentaci, která je obhajobě

  ku prospěchu, vítáme.

  Konkrétní podoba, kterou je vyjádření obhajoby k obža-

  lobě provedeno, je však poněkud problematická, neboť má

  sloužit k tlaku na uzavření dohody o vině a trestu, prohláše-

  ní viny či označení skutečností za nesporné, to vše s cílem

  zúžit co možná nejvíce dokazování v hlavním líčení, a tedy

  i hlavní líčení jako takové. Z hlediska základních zásad však

  je tento institut sám o sobě patrně tím nejlépe zapadajícím

  do současné koncepce českého trestního řízení. Sama mož-

  nost se vyjádřit k tvrzením uvedeným v obžalobě tuto nijak

  nerozkližuje, naopak zdůrazňuje ty její prvky, jejichž posí-

  lení je plně v souladu s ní, tedy kontradiktornost a možnost

  obviněného vyjádřit se ke všem skutečnostem a důkazům

  jakožto jedna ze složek práva na obhajobu.

  Problém představují spíše jednotlivá kvalifi kovaná vy-

  jádření, která může obžalovaný v odpovědi na obžalobu

  učinit. Celá koncepce hierarchizace předmětných vyjádře-

  ní obžalovaného totiž z určitého úhlu pohledu zpochybňuje

  i samotný účel trestního řízení. Primární směřování výzvy

  obžalovanému k tomu, aby byla uzavřena dohoda o vině

  a trestu, a nejde-li to, aby alespoň prohlásil vinu, může

  vyvolávat historickou reminiscenci dob, kdy účelem trest-

  ního řízení bylo získat na obžalovaném doznání, nikoli

  zjistit pravdu. Obecně máme za to, že není příliš žádoucí

  toto nastavení, které pomyslně ústy orgánů činných v trest-

  ním řízení klade obžalovanému otázku: „Jak moc nám to

  ulehčíte?“

  Na jejím zodpovězení by totiž spravedlivé řešení žádné

  trestní věci spočívat nemělo a legislativní tlak na zrychlení

  a zjednodušení řízení jistě nepůsobí zcela optimálním způ-

  sobem ani na samotné orgány činné v trestním řízení, které

  se, podlehnou-li mylné představě, že to jediné či to nejdůle-

  žitější, oč v trestní justici jde, je co nejrychlejší, nejlevnější

  a nejjednodušší vyřízení co největšího počtu věcí, vzdalují

  akcentu na materiální pravdu a na důkladné odhalení sku-

  tečného stavu věci, což se může negativně projevit nejen

  v aplikaci právní úpravy, ale i v jejich vnitřním psychologic-

  kém profesním nastavení.

  To je ošidné hned ve dvou směrech. Jednak totiž změna

  vnitřního přístupu k vlastnímu poslání a své vlastní práci

  je mnohem obtížněji napravitelná než nevhodná formulace

  v textu zákona, jednak je vcelku přirozený a obecně zná-

  mý jev, že člověk má tendenci si svou práci ulehčovat a že

  na vyšší komfort pohodlí se zvyká obecně mnohem snadněji

  a rychleji než na komfort nižší.

  Obligatorní zjišťování zájmu uzavřít dohodu o vině

  a trestu

  Z pohledu základních zásad českého trestního řízení sa-

  motné rozšíření možnosti uzavírat dohody o vině a trestu

  nepředstavuje větší problém než samotné zavedení tohoto

  institutu do tr. řádu. Naopak, tato extenze, která má vést

• Strana 45

  články

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  43

  WWW.CAK.CZ

  43

  43

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  k větší použitelnosti tohoto institutu tam, kde si nekonku-

  ruje s žádným jiným alternativním procesním postupem

  (odklony v užším slova smyslu atd.), nepochybně napomáhá

  jeho koncepčnímu zapadnutí do systému českého trestního

  řízení, zejména při možné kombinaci s institutem spolu-

  pracujícího obviněného, od níž si vskutku lze slibovat od-

  stranění slabiny tohoto prostředku boje proti organizované

  kriminalitě.

  Koncepčně však dle našeho názoru obligatorní zjišťování

  zájmu obžalovaného uzavřít dohodu o vině a trestu soudem

  disonuje se zásadou nezávislosti a nestrannosti soudu. Do-

  hoda o vině a trestu je dohodou „hlavních stran“ trestního

  řízení, kterou soud jen schvaluje. Do jejího sjednávání by

  tak soud vůbec neměl být zapojen, ostatně to bylo jedním

  z východisek již na počátcích snah o zavedení tohoto insti-

  tutu do právního řádu.

  34

  Je tedy otázkou, proč by – v případě výzvy k vyjádření

  dle § 196 odst. 2 tr. řádu dokonce obligatorně a ve všech pří-

  padech, nikoli jen tam, kde se to může vzhledem k okolnos-

  tem jevit jako vhodné – měl soud tímto způsobem ingerovat

  do vyjednávání mezi stranami trestního řízení, a to poté, co

  k uzavření dohody v přípravném řízení nedošlo. V takových

  situacích přece nelze očekávat, že by na tom autorita soudu

  při formální výzvě mohla něco změnit. Ne zcela přesvěd-

  čivě se v tomto ohledu jeví i vysvětlení, že se zavedením

  povinnosti navrhovat konkrétní trest v konkrétní výměře

  by mohl obžalovaný získat odhodlání usilovat o uzavření

  dohody o vině a trestu, teprve když zjistí, jaký trest by státní

  zástupce byl ochoten akceptovat, aby se vyhnul nejistotě,

  zda soud bude stejného náhledu, a aby řízení urychlil.

  Jistě lze přisvědčit tomu, že může nastat případ, v němž

  až na popud „odkrytí karet“ ohledně právního následku,

  o který bude státní zástupce v hlavním líčení „hrát“, získá

  obžalovaný motivaci iniciovat s ním vyjednávání o dohodě

  o vině a trestu, nicméně máme za to, že takové případy bu-

  dou spíše ojedinělé. Pokud by totiž na kterékoli straně již

  v přípravném řízení byla ochota k uzavření dohody o vině

  a trestu, při vyjednávání o ní představy obou stran o ade-

  kvátní výši trestu přicházejí na přetřes. Ostatně dotáhl-li

  státní zástupce věc až k podání obžaloby, zpravidla úspora

  času, který by strávil na hlavním líčení, již nebude tak vý-

  raznou motivací, aby byl ke sjednání dohody o vině a trestu

  ještě v tomto okamžiku ochoten.

  I pokud by snad výjimečně došlo k situaci, v níž by až

  po podání obžaloby byl obžalovaný poprvé po seznámení se

  s ní ochoten dohodu o vině a trestu uzavřít, nic by nebránilo

  tomu, aby inicioval jednání o ní a aby soud hlavní líčení

  odročil na potřebnou dobu či zrušil jeho nařízení, byla-li

  dohoda následně skutečně sjednána. Této iniciativě „zespo-

  du“ (a dle našeho názoru od subjektů, kterým to přísluší) ne-

  bránil tr. řád ani před novelou 333/2020 Sb. a jistě by nebyl

  sebemenší legislativní problém upravit ji i výslovně.

  Prohlášení viny

  Jen s notně povytaženým obočím je možné na institut

  prohlášení viny hledět prizmatem od počátku 90. let ne-

  ustále proklamovaného cíle snad každé novely týkající se

  dokazování v trestním řízení – tedy přesunutí těžiště doka-

  zování z přípravného řízení do hlavního líčení. Zavedení

  institutu prohlášení viny je s touto snahou eo ipso v přík-

  rém rozporu, neboť vede k pravému opaku – aby se v hlav-

  ním líčení dokazování vůbec provádět nemuselo (resp. aby

  se nemuselo provádět v rozsahu prohlášení). Pikantní pří-

  chuť tomuto paradoxnímu závěru dodává i námitka, že to,

  zda prohlášení viny soud může přijmout, protože o jeho

  pravdivosti není pochyb, si tento soud dělá jen a pouze

  na základě studia spisového materiálu vytvořeného v pří-

  pravném řízení.

  Dokazování v přípravném řízení tak nabývá esenciální

  důležitosti, protože jde v případě prohlášení viny o jediné

  dokazování, které se bude provádět, a soud bude posuzo-

  vat, zda prohlášení viny přijme, či nikoli, toliko na jeho zá-

  kladě. Soud se tak seznámí ze spisu o přípravném řízení

  s informacemi, které potřebuje pro to, aby si mohl učinit

  závěr o tom, zda lze prohlášení viny přijmout, zcela mimo

  zásady ústnosti a bezprostřednosti, typicky neuvidí svěd-

  ky, jejichž výpovědi, či dokonce jen podaná vysvětlení mu

  zůstanou přístupná jen v podobě protokolů či úředních

  záznamů.

  Je jistě třeba akceptovat legitimitu volání po racionaliza-

  ci trestní justice a přihlížení ke skutečnému stavu aplikač-

  ní praxe a jeho pragmatickým potřebám, které oprávněně

  převažují nad požadavky teorie, jestliže jsou zcela odtržené

  od reality či bez praktického dopadu. Pokud však praktické

  dopady mají či představují samotnou dřeň trestního řízení,

  musí naopak převážit tyto teoretické požadavky.

  Tato naše výtka přitom dle našeho názoru spadá právě

  do druhé kategorie. Nelze jednou rukou posilovat hlavní

  líčení coby těžiště dokazování a druhou rukou dělat vše

  pro to, aby se v hlavním líčení dokazovalo co nejméně

  a v co nejmenším rozsahu. Ona druhá ruka totiž své bří-

  mě uzvedne jedině tehdy, když bude skutkový stav spo-

  lehlivě zjištěn zevrubným dokazováním v přípravném

  řízení, a tedy naopak vyžaduje posílení dokazování v pří-

  pravném řízení.

  Je však nutné uznat, že nejde o takové zásahy do zásad

  materiální pravdy, ústnosti a bezprostřednosti a volného

  hodnocení důkazů, které by představovaly již negaci jejich

  podstaty. Soudu je totiž stále ponechána možnost rozhod-

  nout se, že prohlášení viny nepřijme a dokazování provede

  v plném rozsahu (to, zda se obžalovaný bude moci následně

  dovolávat toho, že svou vinu prohlásil, a všech výhod, které

  jsou s tím spojeny, bude-li přesto uznán vinným, ponechává-

  me stranou, nicméně v takovém případě by mu tyto výhody

  měly být přiznány, neboť nijak nemohl ovlivnit to, že soud

  jeho prohlášení viny nepřijal), nadto se prohlášením viny

  obžalovaný v podstatě vzdává hlavního líčení v rozsahu pro-

  hlášení (resp. dokazování v něm), a tedy konkludentně sou-

  hlasí s tím, že soud jeho vinu v rozsahu prohlášení posoudí

  toliko na základě znalosti spisu.

  Jak vyplývá již z výše uvedeného, zásady bezprostřednos-

  ti a ústnosti přitom slouží v hlavním líčení významně mj.

  34 Srov. V. Král: Dohoda o vině a trestu v návrhu novelizace trestního řádu,

  Právní rozhledy č. 20/2008, citováno dle: www.beck-online.cz (online).

• Strana 46

  44

  WWW.CAK.CZ

  44

  44

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  články

  právě garanci práva na soudní ochranu a na obhajobu, tedy

  v konečném důsledku obžalovanému. Tr. řád zná přitom

  i jiné situace, v nichž je možné výjimečně postupovat v roz-

  poru se zásadou bezprostřednosti či ústnosti, souhlasí-li

  s tím „hlavní strany“ (srov. např. § 219 odst. 3 větu druhou,

  § 211 odst. 1, 6 tr. řádu).

  Oba hlavní „benefi cienti“ těchto zásad – sám soud, který

  rozhoduje a musí mít možnost své vnitřní přesvědčení kon-

  struovat na podkladě důkazů provedených přímo před ním,

  jakož i strany řízení (resp. jen obžalovaný a státní zástupce),

  kterým slouží k uplatnění jejich procesní strategie kontra-

  diktorním způsobem, tak mají možnost předejít takovému

  vývoji hlavního líčení, v němž by v důsledku prohlášení

  viny tyto zásady nenalezly své plné uplatnění.

  Dalším problémem je nerovnost mezi obžalovanými

  ve fakticky stejném, ale formálně procesně odlišném po-

  stavení. Novela 333/2020 Sb. umožňuje, aby se se dvěma

  obžalovanými, kteří oba souhlasí s obžalobou v určitém

  rozsahu, ale jen jeden z nich prohlásil vinu, zatímco druhý

  se k tomuto kroku neodhodlal, zacházelo značně odlišně

  jak z hlediska možné bonifi kace takového postupu v hmot-

  něprávní rovině, tak co do garancí jejich procesních práv.

  Obžalovaný, který vinu prohlásil, je zvýhodněn možností

  postupu dle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ale musí

  tak učinit za cenu naprosté rezignace na jakékoli zjišťování

  skutkového stavu soudem, a fakticky se tím vzdává prá-

  va na odvolání (v rozsahu prohlášení). Druhý obžalovaný

  zase nebude hmotněprávně ze svého vyjádření týt, ale po-

  nechá si ony procesní garance.

  Tato Sofi ina volba nepochybně staví obžalovaného

  pod tlak, který evokuje shora nadhozenou otázku nepřípust-

  nosti donucování k výpovědi či doznání (§ 92 odst. 1 věta

  druhá, § 164 odst. 3 věta druhá tr. řádu), i pochybnosti oko-

  lo obecné zásady, že obviněný nemůže být trestán za určitý

  způsob výkonu obhajoby, který je v souladu se zákonem. Jak

  uvedeno již výše, po našem soudu ještě tato hranice pře-

  kročena není. Nejde o naprostou revoluci, ostatně institut

  dohody o vině a trestu, jakkoli kontroverzní, existuje v na-

  šem právním řádu již deset let, s nespornými skutečnostmi

  se do novely 333/2020 Sb. bylo možné setkat ve zjednoduše-

  ném řízení po zkráceném přípravném řízení, takže novin-

  kou je vlastně jen prohlášení viny, nicméně to je v porovná-

  ní s dohodou o vině a trestu jistě méně intenzivním zásahem

  do původní koncepce trestního řízení.

  Existují pak, jak shora připomenuto, i další procesní po-

  stupy, které nějakým způsobem bonifi kují obviněného, který

  na aktivní nespolupracující obhajobu rezignuje a kvalifi ko-

  vaným způsobem kooperuje (odklony v užším slova smy-

  slu, spolupracující obviněný, dočasné odložení trestního

  stíhání dle § 159b tr. řádu atd.), aniž by byly vnímány jako

  porušení zákazu donucení k výpovědi. Lze se samozřejmě

  dovolávat i řady zahraničích právních úprav demokratic-

  kých právních států, které aplikují obdobné instituty již

  řadu let.

  Jde však spíše o celkový přístup a stále postupující trend,

  který v trestním řízení odvrací pozornost od naplňování zá-

  sady materiální pravdy a přiklání jej stále více k formálním

  řešením, usnadňujícím práci orgánům činným v trestním ří-

  zení a slevujícím z požadavků na náležité, všestranné a ob-

  jektivní objasnění věci.

  Tento stav, který nutí obžalovaného si vybrat, zda vymění

  svá procesní práva a funkci nezávislého trestního soudnic-

  tví za potenciální a dopředu nejisté zvýhodnění při sankcio-

  nování, nebo zda si je ponechá a zvýhodněn nebude, je,

  Q.E.D., odůvodněn toliko zájmem na rychlosti a hospodár-

  nosti řízení. Jakkoli jde o jistě důležité hodnoty, jejich vý-

  znam bledne ve srovnání se zájmem na rozhodování toliko

  na podkladu objektivně, úplně a přesně zjištěného skutko-

  vého stavu dosaženého procesem plně respektujícím práva

  osoby, proti níž se řízení vede (jakož i dalších osob). Rych-

  le a levně dosažený nespravedlivý rozsudek jistě nikdy

  nepřeváží nad pomalu a draze dosaženým spravedlivým

  rozsudkem.

  Je ostatně na pováženou, zda zrovna v současné situaci

  je třeba dalších opatření k urychlení a zlevnění trestního

  řízení, neboť ani průměrná, ani mediánová délka trestního

  řízení nenaznačuje, že by šlo aktuálně o palčivý problém.

  Dle výroční statistické zprávy za rok 2019 činila v posled-

  ních letech průměrná délka trestního řízení u okresních

  soudů jakožto soudů prvního stupně po odečtení všech

  řízení, která skončila pravomocným trestním příkazem,

  cca 200 dnů u okresních

  35

  a 500 u krajských soudů,

  36

  me-

  diánová cca 90 dnů u okresních,

  37

  261 u krajských,

  38

  dél-

  ka odvolacího řízení pak v průměru cca 50 a v mediánu

  cca 35 dnů u krajských soudů

  39

  a u vrchních cca 125 dnů

  v průměru a cca 70 v mediánu.

  40

  Jistě je k těmto údajům

  třeba připočíst i délku přípravného řízení (k jehož zrych-

  lení však žádná z rozebíraných změn přinesených novelou

  333/2020 není způsobilá přispět), v celkovém zhodnocení

  ale stav, v němž se délka trestního řízení obecně počítá

  v řádech měsíců či nízkých jednotek let, jistě nelze pova-

  žovat za alarmující či tristní.

  Zásadním problémem institutu prohlášení viny je však

  především jeho neodvolatelnost a vyloučení z odvolání. To

  pokračuje v trendu zahájeném již rozsudkem, jímž se schva-

  luje dohoda o vině a trestu. Mezi oběma situacemi je ale –

  přinejmenším z praktického hlediska – podstatný rozdíl.

  Zatímco totiž schválením dohody o vině a trestu se řízení

  končí a žádné další dokazování ani jiné procesní úkony

  v něm neprobíhají, tedy ani není prostor, aby ještě po něm

  ve veřejném zasedání byly zjištěny nějaké skutečnosti, které

  by mohly zpochybnit správnost závěru o vině obviněného,

  u prohlášení viny se takový prostor otevírá. Dokazovány

  budou skutečnosti relevantní z hlediska právního násled-

  ku trestného činu, příp., prohlásí-li obžalovaný vinu jen

  ohledně některých skutků, povede se dokazování v plném

  rozsahu ke skutkům zbývajícím. Buď jak buď, tímto dalším

  35 České soudnictví 2019: Výroční statistická zpráva, Ministerstvo

  spravedlnosti České republiky (online), citováno dne 20. 4. 2021, dostupné

  z: https://justice.cz/documents/12681/719244/Ceske_soudnictvi_2019_

  vyrocni_stat_zprava.pdf/28174b8b-c421-440b-9a17-1f48cfc50efc, str. 41.

  36 Tamtéž, str. 99.

  37 Tamtéž, str. 41.

  38 Tamtéž, str. 99.

  39 Tamtéž, str. 107.

  40 Tamtéž, str. 142.

• Strana 47

  články

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  45

  WWW.CAK.CZ

  45

  45

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  dokazováním může být zjištěno něco, co vzbudí v soudu po-

  chybnost o vině obžalovaného (zvlášť ilustrativní to může být

  u různých skutků odpovídajících dílčím útokům pokračují-

  cího trestného činu).

  V takovém případě by neodvolatelnost prohlášení viny

  nemohla zabránit tomu, aby soud nepokračoval dokazová-

  ním skutečností relevantních z hlediska viny v plném rozsa-

  hu, jako kdyby k žádnému prohlášení viny nedošlo, neboť

  v opačném případě by rozhodnutí o vině spočívalo jen z čis-

  tě formálních důvodů na skutečnostech, o nichž by soud

  měl za to, že neodpovídají materiální pravdě, nebo o tom

  alespoň měl důvodnou pochybnost.

  I to si lze nejlépe představit na shora předložené ilustrativní

  situaci dvou spoluobviněných, jež obžaloba viní ze spáchání

  stejného trestného činu ve spolupachatelství, z nichž jeden

  se rozhodl prohlásit vinu, zatímco druhý nikoli a hájil se

  co do skutku. Pokud by soud u druhého obžalovaného ne-

  dospěl po provedeném hlavním líčení k závěru, že je jeho

  vina dána bez důvodných pochybností, a zprošťoval toliko

  z důvodu aplikace pravidla in dubio pro reo, je za současné-

  ho stavu zcela korektní výsledek řízení, že jeden ze spoluob-

  žalovaných bude zproštěn, zatímco ten, který prohlásil vinu,

  ponese trestní odpovědnost, byť by o ní kromě jeho pro-

  hlášení svědčily jen tytéž důkazy, které by soudu pro závěr

  o nepochybné vině spoluobžalovaného, který vinu neprohlá-

  sil, nepostačovaly. Neměl-li totiž soud důvodnou pochybnost

  vzhledem k prohlášení viny jedním ze spoluobžalovaných již

  na počátku hlavního líčení, může v situaci ne zcela jasného

  důkazního stavu být tím rozhodujícím, pochybnost vylučují-

  cím důvodem, právě toto prohlášení.

  Ještě větší konfuzi vyvolává přirozeně předvídatelný po-

  stup, v němž po prohlášení viny jedním ze spoluobžalova-

  ných soud vyloučí jeho věc do samostatného řízení, neboť

  bude schopen o ní rozhodnout podstatně rychleji (půjde-li

  o složitější věc, u níž bude třeba očekávat odročení, či do-

  konce opakované odročování) než o věci toho spoluobvi-

  něného, který vinu neprohlásil, a nakonec dosáhl zproš-

  ťujícího rozsudku z důvodu, že skutek se nestal či že není

  trestným činem, tj. z důvodu, který by svědčil i druhému

  ze spoluobžalovaných.

  Byl-li by tento druhý „prohlásivší“ spoluobžalovaný již

  pravomocně odsouzen ještě před zprošťujícím rozsudkem

  prvního „bránivějšího se“ spoluobžalovaného, je otázkou,

  zda by v takovém případě skutečnosti, které vedly k jeho

  zprošťujícímu rozsudku, nemohly být považovány za sku-

  tečnosti soudu dříve neznámé pro potřeby obnovy říze-

  ní. To, že tyto skutečnosti byly vyloučeny v jeho případě

  z rozsahu dokazování ještě předtím, než bylo započato,

  ale byly součástí spisového materiálu z přípravného říze-

  ní, vytváří výkladový problém. Obecně takové skutečnosti

  za nové považovat nelze, jak judikatura dovodila ve vzta-

  hu k návrhu na povolení obnovy řízení proti trestnímu

  příkazu, opírajícímu se právě o skutečnosti, které byly

  součástí spisového materiálu již v době vydání trestního

  příkazu.

  41

  Na druhé straně by bylo v příkrém rozporu se zásadou

  materiální pravdy, pokud by bylo bezpečně prokázáno, že

  se čin nestal či že nešlo o trestný čin, jeden z jeho údajných

  spolupachatelů byl zproštěn a druhý by měl dále nést trestní

  odpovědnost a její právní následky jen proto, že prohlásil

  vinu. Domníváme se, že obnova řízení by v takových situa-

  cích měla být povolena, ačkoli důkazy, jejichž provedením

  v hlavním líčení byly zjištěny skutečnosti vyvracející spá-

  chání trestného činu, byly součástí spisového materiálu již

  v přípravném řízení. Za novou skutečnost je třeba považo-

  vat právě rozdíl mezi tím, co bylo jejich obsahem ve spisu,

  a tím, co z nich vyplynulo, když byly v řízení proti druhému

  spoluobžalovanému provedeny.

  Za povšimnutí stojí i to, že, na rozdíl od výslovné úpra-

  vy v odvolání, zákonodárce nijak nelimitoval obnovu řízení

  z hlediska přípustnosti návrhu na povolení obnovy řízení pro-

  ti rozsudku v rozsahu, v němž obžalovaný prohlásil vinu. I to

  tento náš závěr podporuje.

  Nesporné skutečnosti

  O této změně lze říci do značné míry to samé, co o změně

  předchozí. I na ni se v plném rozsahu uplatní principiální

  kritiky, jak co se týče zásady materiální pravdy, tak co se týče

  zásad bezprostřednosti a ústnosti. Jde vlastně o ten samý

  problém – na jednu stranu nelze uzavřít, že by tato změna

  sama o sobě znamenala již netolerovatelné porušení těch-

  to základních zásad, neboť stále je soudu umožněno, aby

  i přesto, že obžalovaný a státní zástupce určité skutečnosti

  označili za nesporné, od jejich dokazování přece neupustil.

  Soudu je tak zachováno poslední slovo ohledně rozsahu do-

  kazovaných skutečností bez ohledu na iniciativu „hlavních“

  stran trestního řízení. Jde tedy o shodné řešení, jaké se již

  před novelou 333/2020 Sb. uplatňovalo ve zjednodušeném

  řízení po zkráceném přípravném řízení (tehdejší § 314d

  odst. 2 věta druhá tr. řádu).

  Na druhou stranu však není možné přehlížet, že tím do-

  chází k citelnému oslabení zásad bezprostřednosti a ústnosti,

  neboť stejně jako u prohlášení viny si i zde soud představu

  o tom, zda by měl využít svého oprávnění dokazovat skuteč-

  nosti označené za nesporné, či nikoli, dělá toliko na základě

  spisu z přípravného řízení, který si nastudoval in camera,

  tedy bez provádění důkazů v hlavním líčení. Stejně jako

  u prohlášení viny se pak do určité míry oslabuje automatic-

  ky i zásada materiální pravdy (stejně jako zásady vyhledáva-

  cí a volného hodnocení důkazů), neboť samotnou podstatou

  nesporných skutečností je umožnit soudu ohledně takto ozna-

  čených skutečností vycházet jen z tvrzení stran řízení, tedy

  z pravdy formální.

  Zmínili-li jsme o pár řádků výše „hlavní“ strany trestního

  řízení, tedy obviněného a státního zástupce, nelze opome-

  nout ani strany „vedlejší“, tedy poškozeného a zúčastněnou

  osobu. Tyto strany zůstaly u institutu nesporných skuteč-

  ností příznačně zcela stranou. Je přitom nepochybné, že

  rozsah nesporných skutečností se může citelně dotýkat

  i jejich oprávněných procesních zájmů. Jistě by bylo mož-

  né namítnout, že bude především úkolem státního zástupce

  hlídat, aby označením nějaké skutečnosti za nespornou ne-

  41 Srov. Rt 40/1999.

• Strana 48

  46

  WWW.CAK.CZ

  46

  46

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  články

  došlo k zásahu do těchto zájmů a že zpravidla se skutečnosti

  relevantní pro oprávněné zájmy poškozeného či zúčastněné

  osoby budou krýt se skutečnostmi relevantními pro roz-

  hodnutí o vině a právním následku (např. že i když nebu-

  de škoda znakem skutkové podstaty, stejně státní zástupce

  nemůže označit za nespornou skutečnost způsobení škody

  v nižší výši, než v jaké byla podle něj způsobena, protože

  výše škody sice nebude relevantní z hlediska viny, ale z hle-

  diska úvah o právním následku zpravidla ano), nicméně ne-

  lze vyloučit ani opačné situace.

  Snáze si lze představit asi u zúčastněné osoby než u poško-

  zeného, že by mohla být jako nesporná označena skutečnost,

  která „nepálí“ obviněného a státnímu zástupci „hraje do ka-

  ret“ ohledně podmínek pro uložení navrhovaného ochran-

  ného opatření (např. na koho po činu obviněný převedl věc,

  která má být zabrána), takže jediný, komu takové označení

  bude k tíži, je právě zúčastněná osoba. Ta pak může spoléhat

  jedině na soud, že od dokazování přesto neupustí. Věc je o to

  frapantnější, že, na rozdíl od institutu prohlášení viny (§ 206c

  odst. 3 tr. řádu), u označení skutečností za nesporné absentuje

  obligatorní zjišťování stanovisek nejen obžalovaného a státní-

  ho zástupce, ale i poškozeného a zúčastněné osoby.

  Jak výše uvedeno, nesporné skutečnosti nemusí být z hle-

  diska koncepce trestního řízení, základních zásad a zejména

  ochrany práv obviněného příliš velkým strašákem. Je však

  třeba důsledně trvat na odvolatelnosti označení skutečností

  jako nesporných, neboť v opačném případě by došlo k velice

  drastickému průlomu do zásady materiální pravdy a do čes-

  kého trestního řízení by byl zaveden kromě prohlášení viny

  další projev zásady koncentrace řízení, přičemž – na rozdíl

  od prohlášení viny – zde navíc v procesní situaci, kdy v hlav-

  ním líčení není úplná shoda na skutkových okolnostech.

  Shrnutí a závěr

  Již účinná novela trestních předpisů do značné míry na-

  bourala dosavadní charakter trestního řízení, který je deter-

  minován především základními zásadami trestního řízení,

  zejména zásadou materiální pravdy a zásadou vyhledávací

  (§ 2 odst. 5 tr. řádu), které společně se zásadou volného

  hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. řádu) tvoří základ kon-

  tinentálního (inkvizičně-obžalovacího) modelu trestního

  řízení. Přijaté změny jsou pak výjimkami z těchto zásad;

  dochází ke změně paradigmatu – jde o nakročení k anglo-

  -americkému modelu trestního řízení, který vychází ze zcela

  odlišných právně-fi lozofi ckých východisek, dogmat a zásad,

  jakož i z jiného průběhu trestního řízení (mj. absence for-

  malizovaného přípravného řízení).

  Při koncipování výjimek ze základních zásad trestního

  řízení je však potřeba postupovat uvážlivě.

  42

  Jednak by měl

  být zachován formální požadavek v podobě určitého gene-

  rálního zmocnění pro přípustnost výjimky ze zásady (tj., že

  u základní zásady – jako pravidla – bude např. obrat „po-

  kud zákon nestanoví jinak“), jednak obsahový požadavek,

  kdy je nezbytné dodržet jak proporcionalitu pro přípustnost

  výjimky (aspekt kvalitativní), tak i nezbytný počet výjimek

  (aspekt kvantitativní).

  Jde o to, abychom se totiž nemuseli ptát, co je zásadou a co

  je výjimkou, resp. v obecnějším pohledu, zda se již neposou-

  váme do jiného modelu trestního řízení. Jsme si však plně

  vědomi přítomného (a také nezbytného) ovlivňování obou

  systémů. Nicméně je vždy nutné důsledně přihlížet k syste-

  matickému pojetí institutu v původním právním systému, ja-

  kož i k funkční provázanosti s ostatními instituty. Namístě je

  i vyhodnocení účelnosti implementace a samotné funkčnosti

  v rámci právního systému, do kterého je institut přebírán.

  Novela se opět vydala cestou „salámové metody“ a „vykrá-

  dání“ věcných záměrů připravovaného trestního řádu z let

  2004 a 2008, východisek a principů nového trestního řádu,

  jakož i z připravovaného paragrafového znění trestního řádu

  (tpp.justice.cz). Cestou přímé novely trestního řádu, a niko-

  li cestou seriózní celkové rekodifi kace trestního řádu byla

  fl agrantně porušena normotvorná (zákonodárná) funkce

  základních zásad trestního řízení.

  Dále je otázkou, zda v této situaci může zákonodárce přijít

  s něčím novým (než s přečíslováním některých paragrafů,

  možná lepší systematikou trestního řádu a upřesněním ně-

  kterých problematických momentů) a zda má vůbec smysl

  pokračovat v úsilí o vytvoření trestního řádu, který by byl

  skutečně moderním, promyšleným a sofi stikovaným proces-

  ním předpisem.

  Naši úvahu uzavíráme tezí, že dochází k fenoménu, že

  z původní koncepce „koherence úpravy trestního řízení a jeho

  základních zásad“

  43

  se přesouváme do stavu „koroze základ-

  ních zásad“.

  44

  Přesto přese všechno nemůžeme již nyní kon-

  statovat, že by novela 333/2020 sama o sobě představovala

  „polibek smrti“ vybraným základním zásadám, neboť for-

  mulace jednotlivých jejích v tomto článku řešených zájmo-

  vých změn obsahuje stále dost pojistek, aby hlavní líčení

  mohlo probíhat v plném souladu s nimi.

  ✤

  Navazující článek o praktických dopadech novely

  přineseme v některém z dalších čísel BA.

  42 Op. cit. sub 2, str. 89 a násl.

  43 J. Provazník: Charakteristické rysy koncepce trestního řízení před rokem

  1990, Trestní právo č. 1/2018, str. 5-12.

  44 J. Provazník: Charakteristické rysy koncepce trestního řízení po roce 1990,

  Trestní právo č. 2/2018, str. 18-34.

  více na www.rod.sagit.cz

   zásadní novela zákona

  osociálně-právní ochraně dětí

  od ledna 2022 (pěstounská

  péče, fi nancování, podpora

  „mladých dospělých“ a další)

   soubor všech aktuálních

  předpisů vč. mezinárodně

  právní ochrany dětí

  RODINNÉ PRÁVO,

  SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ

  OCHRANA DĚTÍ

  inzerce

• Strana 49

  články

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  47

  WWW.CAK.CZ

  47

  47

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  1 H. Válková: Kriminalita, in: D. Hendrych a kol.: Právnický slovník, 3. vydání,

  C. H. Beck, Praha 2009.

  2 J. Provazník: § 20 [Příprava], in: F. Ščerba a kol.: Trestní zákoník, 1. vydání,

  C. H. Beck, Praha 2020, str. 318.

  3 M. Škop: Hranice práva a kyberprostoru – subversivita kyberprostoru, Právník

  č. 10/2005, str. 1157-1168.

  4 J. Malý: Jednání za právnickou osobu v průběhu trestního řízení, Právní

  rozhledy č. 18/2020, str. 637-642.

  5 Odpověď na tuto otázku bude níže zpracována podle aktuálně platného

  a účinného českého právního řádu.

  Kyberkriminalita v době krize

  se zaměřením na pachatele –

  právnické osoby

  Pod pojmem kyberkriminalita je třeba rozumět takovou kriminalitu, která nejenže je

  v kyberprostoru páchána (užší pojetí kyberkriminality), ale i taková, která má jakoukoli

  souvislost s kyberprostorem (širší pojetí kyberkriminality). Tento článek se zabývá

  kyberkriminalitou v jejím širším pojetí, tzn. takovou kriminalitou, u které postačí, aby

  kterékoli vývojové stadium trestného činu mělo jakoukoli souvislost s kyberprostorem.

  Článek s takto široce vymezeným pojmem kyberkriminality bude dále orientován

  do průsečíku dvou dalších specifik, kdy prvním z nich je specifikum zasazení

  kyberkriminality do kontextu globální pandemie koronaviru, druhým je specifikum

  spočívající v kladení důrazu na pachatele, kterým je či může být právnická osoba.

  Článek si klade za cíl nejprve vymezit a zhodnotit jednotlivé druhy kyberkriminality

  a následně pomocí policejních statistik specifikovat zastoupení jednotlivých druhů

  kyberkriminality na kyberkriminalitě jako celku. Následně budou tyto jednotlivé

  druhy kyberkriminality analyzovány ve vztahy ke dvěma již zmíněným specifikům.

  K

  yberkriminalita v užším pojetí je vědou zabýva-

  jící se kriminalitou, u které je dána souvislost

  s kyberprostorem „od A do Z“. Kyberkriminali-

  tou v užším pojetí se tak rozumí trestné činy,

  jejichž všechna vývojová stadia jsou spáchána

  (nebo chcete-li uskutečněna) v kyberprostoru. Ke specifi ka-

  ci kriminality je pro účely tohoto článku vhodné zmínit

  (byť možná trochu nadbytečně), že v trestněprávním pojetí

  se kriminalitou rozumí veškeré, platným a účinným trest-

  ním právem hmotným upravené skutkové podstaty trest-

  ných činů (jak zločinů, tak i přečinů).

  1

  Kyberkriminalita v širším pojetí je vědou zabývající se kri-

  minalitou, u které nemusí být dána souvislost s kyberpro-

  storem „od A do Z“, ale u které postačuje, aby kterékoli

  z vývojových stadií trestného činu mělo svůj původ v kyber-

  prostoru, anebo s ním bylo alespoň ve větší či menší míře

  spjato. V širším pojetí kyberkriminality už tak za „cybercri-

  me“ považujeme i takový trestný čin, u kterého došlo např.

  k jeho přípravě (je-li trestná

  2

  ) či pokusu v kyberprostoru,

  ale k samotnému dokončení a dokonání došlo již v „reál-

  ném světě“. Ke specifi kaci kyberprostoru je pro účely tohoto

  článku vhodné zmínit (byť i v tomto případě možná trochu

  nadbytečně), že kyberprostorem se rozumí virtuální počíta-

  čový svět, nebo chcete-li, „imaginární prostor tvořený počíta-

  čově zpracovanými daty“.

  3

  Hned v úvodu je rovněž vhodné poznamenat, že drtivá

  většina evropských států zakotvila v posledních dekádách

  ve svých právních řádech trestní odpovědnost právnických

  osob,

  4

  čímž se nabízí otázka, zda může být pachatelem

  trestných činů v kyberprostoru i právnická osoba, resp.

  za jakých podmínek.

  5

  Druhy kyberkriminality

  Kyberkriminalitu je možné dělit několikerým způsobem, při-

  čemž jedním z dělení připadajících v úvahu je dělení s ohledem

  na její druh. Jsem toho názoru, že výčet jednotlivých druhů

  kyberkriminality není (a s ohledem na neustálý technologický

  pokrok, jehož jsme v postmoderní době 21. století svědky) ta-

  xativní, což ale nebrání tomu, abychom některé častěji prak-

  tikované druhy kyberkriminality mohli samostatně hodnotit.

  JUDr. Jan Malý

  je advokátem trvale spolupracujícím

  s Fiala, Tejkal a partneři, advokátní

  kancelář, s. r. o., a doktorandem

  na Katedře trestního práva Právnické

  fakulty Masarykovy univerzity.

• Strana 50

  48

  WWW.CAK.CZ

  48

  48

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  články

  Tak např. ze statistik Policie České republiky vyplývá,

  že běžně (resp. často) zastoupenými druhy kyberkrimina-

  lity jsou hacking, blagging, podvodné e-shopy, mravnostní

  trestné činy, trestné činy proti autorskému právu, násil-

  né projevy a hate crime a ostatní. Pro srovnání četnosti

  jednotlivých druhů kyberkriminality předkládám níže

  tabulku:

  hacking 9,99%

  blagging + podvodné e-shopy 60,54 %

  mravnostní trestné činy 6,44%

  trestné činy proti autorskému právu 4,43 %

  násilné projevy ahate crime 4,96 %

  ostatní 13,64 %

  Tabulka: druhy kyberkriminality a jejich četnost

  6

  Z uvedené tabulky je zřejmé, že zcela jednoznačně převa-

  žuje tzv. blagging,

  7

  který může být jednoduše defi nován jako

  zasílání podvodných e-mailů subjektům (typicky zaměstnan-

  cům), u kterých je uměle vytvářen dojem, že je oslovuje ur-

  čitá osoba (typicky zaměstnavatel či nadřízený) s požadav-

  kem na splnění určitého úkolu (např. požadavek na zaslání

  platby adresovaný účetní). Blagging jde ruku v ruce s pod-

  vodnými e-shopy, u kterých jejich modus operandi není třeba

  představovat.

  Blagging může mít různé podoby a také různou míru

  „profesionality“, když méně zkušený hacker zašle jednodu-

  chý e-mail ze své (od osoby, za kterou se vydává, odlišné)

  e-mailové adresy na e-mailovou adresu poškozené osoby,

  aniž by si předem zjistil způsob, jakým interní komunika-

  ce v dané společnosti zpravidla probíhá. Osoba s rozumem

  průměrného člověka tak zpravidla nemá problém s odhale-

  ním podvodného e-mailu, nicméně vysoká pracovní vytíže-

  nost, únava či jiné obdobné faktory můžou vést ke skuteč-

  nosti, že i osoba s rozumem průměrného člověka se nechá

  „nachytat“ a požadavek hackera splní.

  Zkušenější hacker se vykazuje zpravidla tím, že prefe-

  ruje kvalitu před kvantitou. Jeho útoky nebývají tak četné

  jako útoky méně zkušených hackerů, o to propracovanější

  a sofi stikovanější jeho útoky bývají. Takový hacker si např.

  vyhlédne společnost, u které účetní běžně zpracovává plat-

  by v řádech milionů korun. Do společnosti se infi ltruje,

  zjistí si, kdy jsou odesílány pravidelné platby zákazníkům

  dané společnosti a jak vypadají interní příkazy k takovým

  platbám. Nic netušící účetní pak obdrží e-mail z e-mailové

  adresy, ze které příkazní e-maily běžně dostává, text e-mailu

  je také stejný, na jaký je zvyklá (začínající např. slovy

  „Maru, prosím tě“, apod.), domnělý příjemce je dlouholetý

  a stabilní zákazník, načasování platby je také zcela obvyklé,

  pouze v čísle účtu příjemce je nepatrná změna. V takovém

  případě nelze na účetní spravedlivě požadovat, aby takový

  útok při svém pracovním zařazení byla schopna detekovat.

  Následky takového útoku mohou být fatální, v horších pří-

  padech až likvidační.

  Není tak divu, že tento druh kyberkriminality vykazuje

  téměř dvoutřetinovou četnost všech trestných činů pácha-

  ných v kyberprostoru. Ostatní druhy kyberkriminality není

  s ohledem na jejich jednoduchou pochopitelnost již ze sa-

  motného názvu, jakož i s ohledem na jejich nižší četnost,

  třeba defi novat ani se jimi detailněji zabývat, snad jen s vý-

  jimkou hackingu, kterým se rozumí vyhledávání a využí-

  vání nedostatků (či přímo chyb) v softwaru a zneužívání

  těchto nedostatků ve prospěch hackera.

  Globální pandemie koronaviru

  Co se týče zařazení trestných činů páchaných v kyberpro-

  storu do kontextu pandemie koronaviru, je již na první po-

  hled zřejmé, že zavedení různých „home offi ce“ a dalších fo-

  rem distanční spolupráce uvnitř soukromých společností, ale

  i uvnitř veřejnoprávních institucí či přímo u orgánů veřejné

  moci přineslo hackerům zcela ideální podmínky pro páchání

  vybrané trestné činnosti.

  Není tak divu, že četnost trestných činů páchaných v ky-

  berprostoru v době pandemie jen rostla. Výjimkou nebyly ani

  útoky na nemocnice,

  8

  na orgány veřejné správy a v nepo-

  slední řadě i na školy.

  Na trestné činy páchané v průběhu pandemie koronavi-

  ru reagoval i Nejvyšší soud prostřednictvím judikatorního

  vývoje, kdy trestné činy spáchané v době nouzového stavu

  byly zprvu hodnoceny jako kvalifi kované skutkové podstaty

  daných trestných činů (např. krádež pečiva v obchodě v době

  nouzového stavu byla trestána až několika lety odnětí svobo-

  dy – jedná se o ilustraci, obdobný příklad s trestným činem

  spáchaným v kyberprostoru se mi nepodařilo dohledat), poz-

  ději, s důrazem na materiální pojetí trestného činu, se od ap-

  likace kvalifi kovaných skutkových podstat upouští. Nejinak

  je tomu i v případě kyberkriminality, tzn. nemůže dojít k dů-

  razu na materiální pojetí trestného činu např. jen u majetko-

  vých trestných činů; je-li kladen tento důraz, tak musí být

  en bloc používán pro pojetí jakéhokoli trestného činu, jenž byl

  spáchán v době nouzového stavu (tedy i pro ty trestné činy

  spáchané v kyberprostoru či s kyberprostorem související).

  S ohledem na přijímání mimořádných krizových opatře-

  ní souvisejících s pandemií koronaviru napříč (nejen) ev-

  ropskými státy, které nezřídka obsahovaly i zákaz vstupu

  do některých prostor či zákaz vycházení v určitou denní

  dobu apod., docházelo k déle trvajícímu pobytu osob v mís-

  tě jejich bydliště ve srovnání s dobou před přijetím krizo-

  vých opatření. S uvedeným nezřídka souvisí i více prostoru

  pro páchání trestné činnosti (ať už se jedná o recidivisty, či

  prvopachatele).

  Trestné činy spáchané v době vyhlášených mimořádných

  krizových opatření, resp. v době nouzového stavu, je možné

  pracovně rozdělit do třech kategorií, a sice:

  • trestné činy spáchané ze strachu/s motivem šíření

  strachu;

  6 Tabulka četnosti je z roku 2016 (novější četnostní zastoupení jednotlivých

  druhů kyberkriminality žel Policie České republiky nenabízí) a je dostupná zde:

  https://www.policie.cz/clanek/jednotlive-druhy-kyberkriminality.aspx.

  7 K tomu srov. např. https://www.bbc.com/news/uk-14120244.

  8 K tomu srov. např. https://mobilenet.cz/clanky/rok-2020-prinesl-krome-

  pandemie-koronaviru-i-vice-kybernetickych-utoku-na-nemocnice-43079.

• Strana 51

  články

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  49

  WWW.CAK.CZ

  49

  49

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  • trestné činy využívající opatření zavedených státem

  v souvislosti s pandemií koronaviru/trestné činy

  využívající nouzový stav;

  • trestné činy zneužívající opatření zavedených státem

  v souvislosti s pandemií koronaviru/trestné činy zne-

  užívající nouzový stav.

  Všechny tři shora uvedené kategorie je možné spáchat

  i v kyberprostoru.

  Právnická osoba jako pachatel

  Co se týče otázky, zda pachatelem trestných činů pácha-

  ných v kyberprostoru může být i právnická osoba, je nutné

  v první řadě vyjít z příslušné právní úpravy, která může

  být v různých (evropských) zemích odlišná, resp. ne zcela

  jednotná. V českém právním řádu je problematika trest-

  ní odpovědnosti právnických osob upravena v zákoně

  č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob

  a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen

  „TOPO“).

  S ohledem na skutečnost, že právnická osoba není nadá-

  na schopností samostatně právně jednat, je nutné, aby za ni

  v každém případě jednala jiná osoba (která v konečném dů-

  sledku musí být již ze samotné logiky věci osobou fyzickou).

  Podle § 8 TOPO je nutné, aby za právnickou osobu jed-

  nala některá z osob zde uvedených [§ 8 odst. 1 TOPO sta-

  novuje následující: „Trestným činem spáchaným právnickou

  osobou je protiprávní čin spáchaný v jejím zájmu nebo v rámci

  její činnosti, jednal-li tak

  a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo

  jiná osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické oso-

  by, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu

  jednat,

  b) osoba ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, kte-

  rá u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní

  činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a),

  c) ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické

  osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmí-

  nek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost

  právnické osoby, nebo

  d) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení (dále jen

  ‚zaměstnanec‘) při plnění pracovních úkolů, i když není

  osobou uvedenou v písmenech a) a c),

  jestliže jí ho lze přičítat podle odstavce 2.“].

  Samotným jednáním některé z osob uvedených v § 8

  TOPO však není problematika trestní odpovědnosti práv-

  nické osoby zcela vyčerpána, když je dále nutné, aby jedná-

  ní dané fyzické osoby bylo tzv. přičitatelné

  9

  dané právnické

  osobě [k tomu srov. § 8 odst. 2 TOPO, který stanovuje ná-

  sledující: „Právnické osobě lze přičítat spáchání trestného činu

  uvedeného v § 7, jestliže byl spáchán

  a) jednáním orgánů právnické osoby nebo osob uvedených

  v odstavci 1 písm. a) až c), nebo

  b) zaměstnancem uvedeným v odstavci 1 písm. d) na pod-

  kladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické

  osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c), anebo

  proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v od-

  stavci 1 písm. a) až c) neprovedly taková opatření, která měly

  provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze

  spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo

  potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných

  osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření

  k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného

  činu.“].

  10

  TOPO obsahuje i další specifi ka, jako např. negativní vý-

  čet trestných činů uvedených v § 7 TOPO, tzn. ne každý

  trestný čin uvedený v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní záko-

  ník, ve znění pozdějších předpisů, je trestným činem, které-

  ho se může dopustit právnická osoba, apod., nicméně tato

  specifi ka nezabraňují tomu, aby trestné činy páchané v ky-

  berprostoru nemohly být páchány vedle osob fyzických též

  osobami právnickými. Koneckonců rejstřík trestů právnic-

  kých osob je v České republice veřejný

  11

  a po nedlouhém lus-

  trování je možné dohledat právnické osoby, které byly od-

  souzeny za trestné činy spáchané v kyberprostoru (tj. v ky-

  berprostoru v jeho širším pojetí, k tomu srov viz výše).

  Ze všech výše uvedených skutečností je tedy zřejmé, že

  pachatelem trestného činu spáchaného v kyberprostoru může

  být i právnická osoba.

  Vývoj kybernetické kriminality

  Jak vyplývá ze statistiky kybernetické kriminality ve-

  dené Policií České republiky, je od roku 2011 (rok, kdy

  byla statistika zavedena) zřejmý lineární nárůst četnosti

  kybernetické kriminality, kdy každý další kalendářní rok

  čítá více trestných činů spáchaných v kyberprostoru než

  rok předchozí.

  Graf: Vývoj kybernetické kriminality v České republice (nápad trestné čin-

  nosti vs. rok)

  12

  Statistika za rok 2020 žel ještě není k dispozici, nicméně

  lze se rozumně domnívat, že i bez pandemie koronaviru by

  9 K problematice přičitatelnosti lze odkázat na J. Fenyk, L Smejkal, I. Bílá:

  Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, Komentář,

  2., podstatně přepracované a doplněné vydání, Wolters Kluwer ČR, Praha

  2018, str. 35 a násl.

  10 K tomu srov. J. Malý: Ne/přičitatelnost některých trestných činů proti životu

  a zdraví právnické osobě, Právní rozhledy č. 10/2020, str. 368-371.

  11 Rejstřík trestů právnických osob je dostupný na této adrese: https://eservice-

  po.rejtr.justice.cz/public)odsouzeni?2.

  12 Statistika je dostupná zde: https://www.policie.cz/clanek/kyberkriminalita.aspx.

  Nápad trestné činnosti kybernetické kriminality

  a kriminality páchané na internetu 2011 - 2019

• Strana 52

  50

  WWW.CAK.CZ

  50

  50

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  články

  s ohledem na permanentní nárůst kybernetické kriminali-

  ty statistika za rok 2020 vykázala nárůst, a tím spíše se lze

  rozumně domnívat, že nárůst bude s ohledem na pandemii

  koronaviru, která připravila pachatelům této odnože krimi-

  nality zcela ideální podmínky, ještě vyšší.

  Osobně se dále domnívám, že dojde k nárůstu kybernetic-

  ké kriminality páchané pachateli – právnickými osobami,

  neboť právě pandemie koronaviru napomohla tomu, aby

  pachatelé – právnické osoby:

  • využily zvýšené práce v režimu „home offi ce“,

  a tím zvýšené četnosti návštěv online prostředí;

  • generovaly větší množství podvodných (typicky

  phishingových) e-mailů, neboť zaměstnanec pracující

  v režimu „home offi ce“, odkázaný na elektronickou

  komunikaci, je snáze zranitelný;

  • otevřely podvodné e-shopy (typicky, nikoli však

  výlučně, obchody s rouškami, dezinfekčními přípravky

  a dalším zdravotnickým materiálem);

  • dopouštěly se dalších trestných činů objektivně

  spáchatelných v kyberprostoru, jako např. trestný čin

  vydírání, nebezpečné vyhrožování apod.

  Závěr a úvahy de lege ferenda

  S ohledem na presumovaný nárůst kybernetické kriminality,

  který lze rozumně očekávat nejen z důvodu pandemie koro-

  naviru, ale i z důvodu dosavadního vývoje statistických dat,

  je dle mého názoru v tuto chvíli prostor pro otázku, jak by

  měly (nejen) vyspělé státy na tuto skutečnost reagovat. Osob-

  ně se domnívám, že pomyslný Rubikon pachatelé kybernetic-

  ké kriminality již překročili, z čehož na druhé straně rovnice

  nutně rezultuje příslušná reakce jednotlivých států, resp. jejich

  orgánů činných v trestním řízení. Kategorie kybernetické kri-

  minality tak nemůže být brána na lehkou váhu, ale musí být po-

  tírána a musí jí být předcházeno systematicky a organizovaně.

  Jedním z konkrétních opatření, které dle mého názoru na-

  pomůže eliminaci rizik, je bezpochyby zřízení tzv. „whistle-

  blowera“. Tak např. v České republice zastává funkci „whist-

  leblowera“ v souvislosti s kybernetickými riziky Národní úřad

  pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB), který

  na svých internetových stránkách

  13

  informuje o kybernetic-

  kých rizicích, což (potenciální) pachatele oslabuje. NÚKIB

  také disponuje celou řadou materiálů typu „jak se zachovat“

  a dále poskytuje nezávislé konzultace, rady a doporučení v kon-

  krétních situacích. Je nutné dodat, že je orgánem veřejné moci,

  pročež je nadán pravomocemi, kterými by soukromoprávní

  „whistleblower“ nadán nebyl. Osobně se dále domnívám, že

  varování NÚKIB by měla být pro futuro alespoň doporučující

  pro orgány činné v trestním řízení. Spolupráce orgánů veřejné

  moci v této oblasti je tudíž více než žádaná.

  14

  ✤

  13 Internetové stránky NÚKIB jsou dostupné zde: https://www.nukib.cz/cs/

  infoservis/aktuality/.

  14 Tento článek vznikl za podpory projektu MUNI/A/1304/2020, „Pronikání

  trestního práva do ostatních právních odvětví II“.

• Strana 53

  články

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  51

  WWW.CAK.CZ

  51

  51

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  K náhradě tzv. další nemajetkové

  újmy v pracovněprávních vztazích

  Následující článek přibližuje závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne

  9. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1564/20, který se zabýval problematikou náhrady tzv. další

  nemajetkové újmy podle § 2958 o. z. v pracovněprávních vztazích.

  Vymezení právní otázky

  Komentované rozhodnutí analyzuje vzájemné vazby

  mezi občanským zákoníkem a zákoníkem práce v oblasti

  náhrady nemajetkové újmy způsobené zaměstnanci v důsled-

  ku pracovního úrazu. Ačkoliv jsou již v posledních letech

  postupně překonávány aplikační bariéry mezi pracovním

  právem a obecným právem soukromým, oblast náhrady

  majetkové a nemajetkové újmy zůstává v důsledku závěrů

  části doktríny,

  1

  nižších soudů

  2

  i vrcholných soudů

  3

  tomuto

  postupnému sbližování stále zčásti uzavřena. Odmítavý pří-

  stup negující podpůrnou aplikaci úpravy deliktního práva

  soukromého v pracovněprávních vztazích dostal nicméně

  vynesením zkoumaného nálezu zásadní trhliny. Názor,

  podle něhož je úprava náhrady újmy v zákoníku práce zcela

  separátní a nezávislá na zákoníku občanském, je víceméně

  překonán a odborná debata se postupně posunula z rovi-

  ny přípustnosti subsidiární aplikace občanského zákoníku

  do roviny podmínek jeho aplikace.

  Primárním sdělením předkládaného rozhodnutí je sku-

  tečnost, že zaměstnanec se může domáhat náhrady nema-

  jetkové újmy v podobě duševních útrap (tzv. psychického

  strádání) v rámci další nemajetkové újmy upravené vedle

  bolestného a ztížení společenského uplatnění v § 2958

  zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „občanský zá-

  koník“ či „o. z.“), a vedle nároků dle zák. č. 262/2006 Sb.,

  zákoník práce (dále „zákoník práce“ či „zák. práce“).

  4

  Sekundárně lze pak spatřovat v rozhodnutí jiný klíčový

  aspekt, který však nebyl Ústavním soudem přímo posuzo-

  ván, a sice skutečnost, zda se zaměstnanec může domáhat

  vedle náhrady újmy poskytnuté zaměstnavatelem dle záko-

  níku práce též náhrady újmy v podobě duševních útrap ná-

  rokovaných po zaměstnavateli dle občanského zákoníku.

  Kromě možnosti paralelního uplatnění nároků zaměstnance

  po zaměstnavateli dle ustanovení zák. práce a o. z. vyvolává

  rozhodnutí další otázky související s vazbami mezi poškoze-

  ným (v daném případě zaměstnancem) a přímým škůdcem

  (tj. subjektem odlišným od zaměstnavatele).

  Skutková stránka případu

  V posuzovaném případě došlo dne 5. 8. 2014 k pracov-

  nímu úrazu zaměstnance. Stalo se tak při údržbě vozovky

  na dálnici D8, kdy tento zaměstnanec byl sražen projíždě-

  jícím nákladním automobilem společnosti JP AUTODO-

  PRAVA, s. r. o. Stav zaměstnance byl velmi vážný: „V dů-

  sledku dopravní nehody zaměstnanec utrpěl mnoho vážných

  zranění na celém těle, mimo jiné amputaci pravé dolní kon-

  četiny v bérci, mnohočetnou zlomeninu žeber a hrudní páte-

  ře, krvácení do mozku a poranění plic. U stěžovatele se rovněž

  rozvinula posttraumatická stresová porucha, depresivní reakce

  na polytrauma a organická kognitivní porucha. (…) Následná

  léčba a rehabilitace trvaly několik měsíců, bolesti a obtíže u stě-

  žovatele přetrvávají do současnosti.“

  5

  Zaměstnanec uplatnil žalobou nárok na náhradu újmy

  na zdraví proti svému zaměstnavateli, konkrétně se jednalo

  o odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění.

  Daný nárok byl uplatňován dle dříve platného § 369 zák. prá-

  ce a zaměstnanci byl soudem prvního stupně přiznán.

  Mgr. Vojtěch Jirásko

  působí v advokátní kanceláři

  Narcis Tomášek a partneři a je

  doktorandem na PF UP v Olomouci.

  JUDr. Petr Podrazil, Ph.D.,

  působí jako odborný asistent

  a garant pracovního práva

  na Katedře soukromého práva

  a civilního procesu na PF UP

  v Olomouci.

  1 M. Bělina: Změnilo se pracovní právo s novým občanským zákoníkem?

  Právní rozhledy č. 12/2015, str. 52., M. Bělina: Náhrada nemajetkové újmy

  v pracovním právu, Právní rozhledy č. 18/2018, str. 635.

  2 M. Rychtářová, H. Jandová: Stanovení náhrady za bolest a ztížení

  společenského uplatnění v důsledku pracovního úrazu [online], Advokátní

  deník, 11. 6. 2020 [cit. 27. 3. 2021], dostupné na <https://advokatnidenik.

  cz/2020/06/11/stanoveni-nahrady-za-bolest-a-ztizeni-spolecenskeho-uplatneni-

  v-dusledku-pracovniho-urazu/#_ftn2>.

  3 Srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2135/19.

  Dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn.

  21 Cdo 4556/2016.

  4 Zdali je tato konstrukce materiálně správná, k čemu má ve své podstatě

  směřovat náhrada nemajetkové újmy při ublížení na zdraví, stejně jako

  vhodnost koncepčního uspořádání jednotlivých aspektů (bolestné, ztížení

  společenského uplatnění, další nemajetkové újmy), ponecháme v rámci

  analýzy předmětného rozhodnutí stranou.

  5 Bod 3 analyzovaného rozhodnutí.

• Strana 54

  52

  WWW.CAK.CZ

  52

  52

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  články

  Následně zaměstnanec uplatnil nárok přímo vůči škůdci –

  tj. společnosti JP AUTODOPRAVA, s. r. o., a to z titulu za-

  dostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu podle § 2956

  o. z. Žaloba byla v tomto případě prvostupňovým soudem

  zamítnuta z důvodu, že „nároky z titulu náhrady škody

  na zdraví jsou speciálními nároky ve vztahu k obecným náro-

  kům z titulu ochrany osobnosti, přičemž není přípustné, aby

  se poškozený žalobou na ochranu osobnosti pokoušel nahra-

  dit či navýšit svůj nárok z titulu náhrady škody“.

  6

  Odvolací

  soud podané odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí

  potvrdil, přičemž dovolání bylo následně odmítnuto pro ne-

  přípustnost, neboť dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne

  25. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2787/2018, pro „úspěšné uplatnění

  nároku na zadostiučinění za zásahy do dalších osobnostních

  statků člověka stiženého újmou na zdraví jsou stěžejní skut-

  ková tvrzení vymezující, v čem konkrétně spočívá další zásah

  do osobnostních práv přesahujících rámec již kompenzované

  újmy na zdraví“.

  Právní hodnocení Ústavního soudu

  • Hlavním úkolem Ústavního soudu v rámci předestře-

  ného skutkového stavu bylo posoudit dvě základní otázky.

  V první řadě se Ústavní soud musel argumentačně vypořá-

  dat s výše nastíněnou otázkou subsidiární aplikace úpravy

  civilního deliktního práva ve sféře práva pracovního. V tom-

  to bodě opřel Ústavní soud svoji argumentaci o zásadu plné

  náhrady újmy na zdraví

  7

  poškozenému: „Dojde-li k zásahu

  do zdraví člověka, a tedy do jeho tělesné a duševní integrity,

  obvykle není možné zajistit nápravu uvedením do původního

  stavu. Kromě toho, že taková náprava nemusí být s ohledem

  na tělesné a duševní dispozice lidí obecně možná, jsou zásahy

  do zdraví člověka typicky spojeny s bolestí či jiným duševním

  strádáním, u nichž není uvedení do původního stavu ani teore-

  ticky představitelné. Aby byla ochrana, kterou soudní moc po-

  skytuje právu na tělesnou a duševní integritu podle čl. 7 odst. 1

  Listiny, skutečná a účinná, je třeba vycházet z toho, že původce

  újmy je povinen tuto újmu plně nahradit. Z práva na ochranu

  tělesné a duševní integrity podle čl. 7 odst. 1 Listiny tedy plyne

  princip úplné náhrady újmy, majetkové i nemajetkové, tomu,

  kdo utrpěl újmu na zdraví.“

  Neumožňuje-li právní úprava zákoníku práce plnou ná-

  hradu újmy způsobené na zdraví zaměstnance, je tak zcela

  namístě, aby v oblastech zákoníkem práce nepodchycených

  došlo k podpůrné aplikaci příslušných ustanovení promítnu-

  tých v občanském zákoníku. Pouze tímto způsobem může

  dojít k satisfakci elementárního požadavku, spočívajícího

  v účinné a skutečné ochraně poskytované přirozeným prá-

  vům dotčeného subjektu.

  • Druhým úkolem Ústavního soudu bylo posoudit šíři

  nároků náležejících poškozenému zaměstnanci. Ústavní

  soud vycházel ze základní premisy, podle níž odškodnění

  nemajetkové újmy způsobené ublížením na zdraví zahrnuje

  v souladu s § 2958 o. z. tři varianty (dílčí nároky) náhrad:

  – bolestné,

  – náhradu za ztížení společenského uplatnění a

  – náhradu dalších nemajetkových újem.

  Zatímco první dva nároky jsou přiznávány jak podle ob-

  čanského zákoníku, tak podle zákoníku práce,

  8

  posledně

  zmíněný nárok není zákoníkem práce nikterak podchycen.

  9

  Přiznání tohoto nároku ve vztahu k poškozenému zaměst-

  nanci se tak řídí občanským zákoníkem. Při posuzování

  náhrady tzv. dalších nemajetkových újem však Ústavní soud

  narazil na výkladový problém spočívající v jejich nejasné

  obsahové náplni a po zevrubné analýze odborné komentá-

  řové literatury,

  10, 11

  výkladových přístupů obecných soudů

  a doktríny,

  12

  došel k následujícímu závěru: „K uvedené od-

  borné polemice Ústavní soud konstatuje, že za situace, kdy

  jsou tyto konkrétně označené újmy plně a spravedlivě odškod-

  něny, není z pohledu ústavního pořádku překážkou, do které

  kategorie byly obecnými soudy zařazeny. Kontroverzní je však

  příliš restriktivní přístup k výkladu pojmu další nemajetkové

  újmy. Proti důrazu Nejvyššího soudu na mimořádnost a kvali-

  6 Bod 5 analyzovaného rozhodnutí.

  7 Srov. část IV, čl. 10:401 Principů evropského deliktního práva.

  8 Zákoník práce (kromě jiných náhrad) obsahuje v ust. § 271c náhradu

  za bolest a ztížení společenského uplatnění. Nicméně z tohoto ani z jiných

  ustanovení nevyplývá, že by vedle bolestného a náhrady za ztížení

  společenského uplatnění měla být poskytována poškozenému též náhrada

  dalších nemajetkových újem (byť, jak bude uvedeno níže, v předmětném

  případě primárně závisí na výkladu a možné subsumpci zdravotních

  a duševních stavů pod bolest v širším či užším smyslu).

  9 Tzv. metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví

  (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.) vychází

  systematicky z hodnocení bolesti a hodnocení ztížení společenského

  uplatnění, kdy klasifikace bolestivých stavů je činěna podle postižení

  jednotlivých orgánů (tj. v jiném řazení než původní vyhláška č. 440/2001 Sb.

  či platné nařízení vlády č. 276/2015 Sb.), klasifikace ztížení společenského

  uplatnění poté vychází z Mezinárodní klasifikace funkčních schopností ,

  disability a zdraví (Světové zdravotnické organizace – WHO), tzv. „MKF“.

  Vedle toho nařízení vlády č. 276/2015 Sb. je stále postaveno na bodovém

  systému položkového výčtu ohodnocení bolesti pro jednotlivá poškození

  zdraví způsobená pracovním úrazem [zde je patrná podobnost metodiky

  a nařízení, byť metodika hodnotu bodu odvozuje od „flexibilního“ jednoho

  procenta hrubé měsíční nominální mzdy (k r. 2021 činí hodnota jednoho

  bodu přibližně 385 Kč), nikoli od pevně stanovené hodnoty jako nařízení,

  kdy hodnota jednoho bodu v rámci nařízení činí 250 Kč], položkový výčet

  je stanoven též u ohodnocení ztížení společenského uplatnění pro jednotlivá

  poškození zdraví způsobená pracovním úrazem (zde je patrná změna

  v rámci metodiky, s klasifikací inspirovanou MKF). Ústavní soud nicméně

  dospěl k závěru, že ani metodika, ani nařízení dostatečně nereflektují

  tzv. duševní útrapy, které jakožto samostatný nárok subsumoval pod

  kategorii tzv. dalších nemajetkových újem v rámci § 2958 věty první

  o. z. Přestože metodiku Nejvyššího soudu nelze přeceňovat [srov. kritické

  zhodnocení současného stavu např. in D. Klos, V. Král: Jak dál při aplikaci

  tzv. Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy z pohledu

  znalce? Rychle na ni zapomenout! (online), Advokátní deník, 19. 6. 2021

  (cit. 9. 7. 2021), dostupné na https://advokatnidenik.cz/2020/06/19/jak-

  dal-pri-aplikaci-tzv-metodiky-nejvyssiho-soudu-k-nahrade-nemajetkove-ujmy-

  z-pohledu-znalce-rychle-na-ni-zapomenout/], nelze opomíjet dichotomický

  přístup, kdy v linii občanskoprávní náhrady újmy by měl přicházet v úvahu

  nárok na náhradu dalších nemajetkových újem, avšak v pracovněprávní linii

  náhrady újmy by tomu tak být nemělo, a to bez legitimního a racionálního

  odůvodnění.

  10 Podle komentářové literatury mohou mít další nemajetkové újmy formu

  psychické bolesti nebo jiných duševních útrap. Viz P. Bezouška: § 2958

  Náhrada nemajetkové újmy při ublížení na zdraví, in M. Hulmák a kol.:

  Občanský zákoník VI, Závazkové právo, Zvláštní část (§ 2055-3014),

  C. H. Beck, Praha 2014, str. 1703.

  11 Dále citován P. Vojtek: § 2958 Náhrada nemajetkové újmy při ublížení

  na zdraví, in J. Švestka a kol.: Občanský zákoník, Komentář, Svazek VI.

  (§ 2521-3081), Wolters Kluwer, Praha 2015, str. 1108. V neposlední řadě

  citován F. Tichý, T. Doležal: § 2958 Náhrada při ublížení na zdraví

  a při usmrcení, in F. Melzer, P. Tégl a kol.: Občanský zákoník – velký

  komentář, Svazek IX., § 2894-3081, Leges, Praha 2018, str. 1005.

  12 L. Tichý: Ke čtyřem základním otázkám nemajetkové újmy, Právník

  č. 8/2020, str. 624-626; I. Smrž: Duševní újmy na zdraví a jejich odčiňování

  v civilním právu, Časopis zdravotnického práva a bioetiky č. 2/2019, str. 39;

  P. Vojtek: Aktuální problémy náhrady nemajetkové újmy podle občanského

  zákoníku, in Pracovní právo 2018, Masarykova univerzita, Brno 2018; D. Mališ:

  Co patří do tzv. dalších nemajetkových újem při ublížení na zdraví, Bulletin

  advokacie č. 3/2019, str. 19; D. Mališ: Polemika s pohledem Nejvyššího

  soudu na tzv. další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví, Bulletin advokacie

  č. 7-8/2019, str. 30.

• Strana 55

  články

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  53

  WWW.CAK.CZ

  53

  53

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  fi kovanou intenzitu v případě dalších nemajetkových újem lze

  namítnout, že kritéria mimořádnosti a zvláštní intenzity újmy

  nevyplývají ani z textu zákonného ustanovení, ani z jeho syste-

  matiky – u ostatních dvou újem, bolesti a ztížení společenské-

  ho uplatnění, obdobná kritéria vyžadována nejsou. V souladu

  s principem plné náhrady újmy je třeba v rámci kategorie

  tzv. dalších nemajetkových újem odškodnit vše, co nebylo mož-

  né zahrnout pod náhradu bolestného či ztížení společenského

  uplatnění, jako např. duševní útrapy způsobené psychickou

  újmou, které současný přístup obecných soudů (založený meto-

  dikou Nejvyššího soudu a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne

  11. 1. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017) náležitě nezohledňuje.

  V posuzované věci byl stěžovatel za újmu na zdraví popsa-

  nou v úvodu nejprve odškodněn svým zaměstnavatelem v rámci

  řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn.

  7 C 357/2015, a to za bolest a ztížení společenského uplatnění

  podle § 372 zák. práce. Má nicméně za to, že mu v řízení o pra-

  covněprávní odpovědnosti za újmu na zdraví nebyla odškod-

  něna veškerá způsobená újma, a to vzhledem k nedostatečné

  úpravě v zákoníku práce (předmětné zákonné ustanovení sta-

  novuje povinnost odškodnit pouze bolest a ztížení společenské-

  ho uplatnění) a nemožnosti subsidiární aplikace občanského

  zákoníku v případě náhrady újmy na zdraví (údajně z důvodu

  zvláštní ochrany postavení zaměstnance, který je v pracovně-

  právním vztahu slabší stranou, srov. rozsudek Nejvyššího soudu

  ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4556/2016). Z tohoto důvodu

  byl stěžovatel nucen domáhat se zbytku nároku na náhradu

  vytrpěné duševní újmy přímo proti škůdci cestou občanskopráv-

  ního řízení (k souběhu pracovněprávní a občanskoprávní odpo-

  vědnosti za škodu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12.

  2005, sp. zn. 25 Cdo 1906/2004).“

  Duševní útrapy vs. další nemajetkové újmy

  Na základě výše nastíněného skutkového stavu bylo zna-

  leckým dokazováním zjištěno, že poškozený zaměstnanec

  v důsledku úrazu trpí (kromě fyzických útrap a omezení)

  řadou trvajících psychických příznaků, pro které je psychi-

  atricky léčen. Podstata řešení Ústavního soudu tudíž reagu-

  je na otázku, jak přistupovat k tzv. duševním útrapám (psy-

  chické trýzni), resp. pod jakou ze shora uvedených kategorií

  duševní útrapy podřadit.

  Duševní útrapy lze defi novat rozličně, avšak ve stručnosti

  (s určitým zjednodušením) je lze shrnout jako zásah do du-

  ševní integrity člověka, který dosahuje určité (rozhodné,

  tedy nikoliv marginální) intenzity. Prakticky se v projed-

  návaném případě jednalo o soubor jednotlivostí zakládají-

  cích duševní útrapy [např. neschopnost kompletní hygieny

  bez cizí pomoci, neschopnost obstarat domácnost (uklíze-

  ní, nákupy, praní prádla a vaření), neschopnost pokračovat

  ve svých zálibách (jízda na bicyklu a turistika), nemožnost

  vážného seznámení se s partnerkou; pocit stresu, úzkost-

  ně depresivní syndrom, posttraumatická stresová porucha

  značného stupně].

  13

  Základní otázka tedy zní, co lze pod další nemajetkové

  újmy podřadit. Lze pod tento pojem subsumovat nemajet-

  kovou újmu spočívající ve shora uvedených duševních útra-

  pách? Odborná veřejnost nebyla v tomto ohledu jednotná,

  přičemž lze uvést v zásadě dva koncepty, kdy první řadí du-

  ševní útrapy do kategorie další nemajetkové újmy,

  14

  naopak

  druhý pojímá duševní útrapy pod bolest v širším smyslu,

  15

  a to zejména pod vlivem rozsudku Nejvyššího soudu ze dne

  11. 1. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017. První koncept vztahu-

  je pojem bolest (a na to navazující bolestné) výhradně k bo-

  lesti fyzické. Kategorie další nemajetkové újmy poté zahrnu-

  je bolesti duševní. Naopak přístup druhý pod pojem bolest

  zahrnuje bolesti fyzické i psychické. Jedná se tedy o pojem

  bolest v širším smyslu. Na jaké případy poté ovšem má do-

  padat kategorie další nemajetkové újmy? Dle posledně cito-

  vaných závěrů Nejvyššího soudu jde o „specifi cké okolnosti

  vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotní-

  ho stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvy-

  šují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru“.

  16

  Od-

  borná veřejnost tyto generalizovala jako nebolestivé zásahy

  přechodného charakteru, které ale dosahují vyšší intenzity,

  a z toho důvodu jsou způsobilé k odškodnění.

  17, 18, 19

  Aniž bylo ambicí autorů odpovědět na otázku, kam by bylo

  správné zařadit zásahy do duševní integrity (v podobě du-

  ševního strádání), které mají být odškodněny dle ust. § 2958

  o. z., je nutné se přiklonit spíše k širšímu pojetí bolesti (fyzic-

  ké i psychické), neboť bolest nemusí vycházet pouze z fyzic-

  ké stránky člověka, ale přirozeně i ze stránky psychické.

  20, 21

  13 „Bezprostředně po úrazu se u stěžovatele v průběhu první hospitalizace

  rozvinula depresivní reakce na polytrauma. Příznaky byly představovány

  špatnou náladou, obavami, strachem z následků úrazu, nejistotou, pocity

  bezmoci, negativními až katastrofickými myšlenkami a pochybnostmi

  o dalším smyslu života. Následně se u stěžovatele rozvinula dosud trvající

  posttraumatická stresová porucha, jejíž příznaky (např. vyhýbání se

  silničnímu provozu, sociální stažení, znovuoživování traumatických

  vzpomínek) stěžovatele limitují v osobním, pracovním i společenském

  životě. U stěžovatele dále přetrvávají příznaky kognitivní poruchy

  způsobené kraniotraumatem se vznikem subdurálního hematomu, která

  je charakterizována zhoršením soustředivosti, paměti, procesů učení se

  novému, vybavování slov a snížením pružnosti psychických procesů.“

  Bod 26 nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1564/20.

  14 „Používá-li občanský zákoník pojem bolest (a navazující pojem bolestné),

  má tím na mysli toliko fyzickou bolest, když k odčinění jiných nemateriálních

  následků užívá jiná označení.“ Viz P. Bezouška: § 2958 Náhrada

  nemajetkové újmy při ublížení na zdraví, in op. cit. sub 10, str. 1703.

  15 I. Smrž, op. cit. sub 12, str. 24; F. Melzer, T. Doležal: § 2958 Náhrada

  při ublížení na zdraví a při usmrcení, in F. Melzer, P. Tégl a kol., op. cit.

  sub 12, str. 1002.

  16 Specificky uváděny byly: „nečekaně závažné komplikace spojené s léčením

  a z nich plynoucí omezení, jako je mnohatýdenní přišití končetiny

  v nepřirozené poloze za účelem tvorby a přenosu laloků při rekonstrukční

  chirurgii, nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, sportovního

  utkání nebo jiné, pro poškozeného významné plánované aktivity, potrat

  těhotné poškozené způsobený psychickým otřesem, nikoli škodnou událostí

  samotnou, atd.“.

  17 Např. dieta, fixace končetiny, hospitalizace, omezení v běžném životě

  po přechodnou dobu apod. Viz P. Vojtek: § 2958 Náhrada nemajetkové újmy

  při ublížení na zdraví, in J. Švestka a kol., op. cit. sub 11, str. 1108.

  18 Např. zásahy do dalších složek práva na ochranu osobnosti. Viz F. Melzer,

  T. Doležal: § 2958 Náhrada při ublížení na zdraví a při usmrcení, in F. Melzer,

  P. Tégl a kol., op. cit. sub 11, str. 1004.

  19 Např. nemožnost strávení Vánoc s blízkými (NS 25 Cdo 2635/2018).

  Viz M. Ryška in J. Petrov a kol.: Občanský zákoník: komentář, 2. vydání,

  C. H. Beck, Praha 2019, str. 3119.

  20 Další nemajetkové újmy by poté zahrnovaly nebolestivé zásahy přechodného

  charakteru (tj. nikoli dlouhodobě trvající), např. zpomalení duševního vývoje,

  problémy s pomočováním, větší samotářství a plačtivost, uzavírání se

  do sebe. Viz F. Melzer, T. Doležal: § 2958 Náhrada při ublížení na zdraví

  a při usmrcení, in F. Melzer, P. Tégl a kol., op. cit. sub 11, str. 1004.

  21 V této souvislosti zcela přiléhavě Doležal konstatuje, že „problém je tedy

  pouze v rovině stanovení výše spravedlivého odškodnění s přihlédnutím

  k okolnostem konkrétního případu. Pokud tedy ÚS měl za to, že poskytnuté

  bolestné je nedostatečné, měl jít cestou navýšení této položky – s odkazem

  na neúplnost Metodiky, a nikoliv posunout tuto problematiku do kategorie

• Strana 56

  54

  WWW.CAK.CZ

  54

  54

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  články

  Na druhé straně, je-li tento přístup Ústavního soudu je-

  dinou (v současné době) průchozí cestou, jak zpřístupnit

  poškozeným cestu k reálnému odškodnění tzv. duševních

  útrap, aniž by dalším judiciálním výkladem došlo k určité

  degeneraci či pokřivení tohoto nároku poškozených, nelze

  než se s tímto závěrem ztotožnit a akceptovat jej.

  Konkluze Ústavního soudu

  Podle závěrů Ústavního soudu není vcelku zásadní, v jaké

  kategorii bude ta či ona újma (v daném případě újma v po-

  době duševního strádání) odčiněna, nelze však rezignovat

  na princip plné náhrady újmy z důvodu absence konkrét-

  ního explicitního mechanismu odčinění (ať již v rámci

  vyčíslení dle bodové tabulky, či tzv. metodiky Nejvyššího

  soudu): „Ústavní soud považuje vzhledem k ústavně garanto-

  vanému principu plné náhrady újmy na zdraví za nepřijatelné,

  aby duševní strádání způsobené psychickou újmou bylo výše

  popsaným způsobem marginalizováno pouze z důvodu, že sou-

  dy při vyčíslení újmy na zdraví postupují podle tabulky, která

  na jednu stranu obsahuje několik desítek položek podrobně

  vymezujících újmu na těle a s ní spojené strádání, psychickou

  újmu však vůbec nezohledňuje. Stejným defi citem ostatně trpí,

  v relaci k nyní posuzované věci, i metodika Nejvyššího soudu,

  která v části B neobsahuje ani jednu položku vymezující dušev-

  ní bolestivé stavy.“

  22

  Ve vztahu k odškodnění psychických trýzní spojených

  s prodělaným pracovním úrazem Ústavní soud uzavřel:

  „Ačkoli zákonodárce poskytl v rámci úpravy předmětného od-

  škodnění již úvodem prostor pro náhradu nemajetkové újmy

  způsobené duševními útrapami (§ 2956), v nárokové rovině

  upřednostnil tradiční varietu práv na náhradu bolesti a ztížení

  společenského uplatnění (§ 2958), na náhradu nákladů péče

  o zdraví (resp. léčení, § 2960), na peněžité kompenzace (§ 2962

  a násl.) a přidal též právo na zadostiučinění (satisfakci) pro-

  ti úmyslně jednajícímu škůdci (§ 2957). Právo poškozeného

  na náhradu duševních útrap (psychického strádání) se za stáva-

  jící interpretace ocitlo v podobě ‚další nemajetkové újmy‘ v zóně

  mezi z časového hlediska spíše jednorázovou náhradou bolesti

  a náhradou ztížení společenského uplatnění, svázanou s trva-

  lým stavem. Škodní děje tu mají spočívat v jednorázových či

  opakovaných ztrátách a strádáních poškozeného, zapříčině-

  ných omezením jeho tělesné i duševní integrity a znamenajících

  omezení v jeho soukromém a rodinném životě. Obecné soudy

  pak mají povinnost, jakkoli to může být spojeno s výkladovými

  obtížemi, nalézat – při řádně uplatněných a relevantních žalob-

  ních tvrzeních – tyto situace a posléze v objektivizovatelných pří-

  padech přiznat náhradu nemajetkové újmy, byť půjde o náhradu

  přiměřenou v relaci k ostatním dílčím nárokům tohoto druhu.“

  S ohledem na předestřené shledal Ústavní soud zásadní po-

  chybení v závěrech Nejvyššího soudu, spočívajících v příliš re-

  striktivním přístupu k výkladu pojmu další nemajetkové újmy.

  Ústavní soud konstatoval porušení práva účastníka (zaměst-

  nance) na soudní ochranu vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny

  ve spojení s právem na ochranu tělesné integrity plynoucím

  z čl. 7 odst. 1 Listiny a čl. 8 Úmluvy. Z těchto důvodů zrušil

  jak rozhodnutí Nejvyššího soudu, tak i rozhodnutí soudu

  odvolacího i prvostupňového.

  Obecně ke dvoukolejné úpravě náhrady majetkové

  a nemajetkové újmy dle o. z. a zák. práce

  Jak je patrné, zdvojená úprava téhož právního instrumen-

  tu (tj. odpovědnostních vztahů) ve dvou různých předpisech

  v rámci jednoho právního odvětví je předzvěstí aplikačních

  potíží. Souběžný systém právní regulace je racionální pou-

  ze tam a tehdy, jedná-li se o vztah obecného a speciálního,

  tj. tehdy, kdy speciální právní předpis upravuje zvláštnos-

  ti ve vztahu k obecně aplikovatelným ustanovením. Tato

  konstrukce není bohužel respektována v rámci regulace po-

  vinnosti k náhradě újmy zakotvené v občanském zákoníku

  a zákoníku práce. Právní úprava náhrady újmy v zákoníku

  práce je na mnoha místech duplicitní s úpravou obsaženou

  v občanském zákoníku, v některých případech mezerovitá,

  v určitých partiích dokonce kopírující právní úpravu obsa-

  ženou v tzv. prvním zákoníku práce (zák. č. 65/1965 Sb., zá-

  koník práce), jenž vstoupil v účinnost přibližně před 55 lety

  za zcela odlišných podmínek, při akcentaci regulace práce

  fyzicky pracujících s převažujícím obsahem kogentních

  ustanovení.

  23

  Především v oblasti náhrady nemajetkové

  újmy pak zák. práce nerefl ektuje změny související s ochra-

  nou přirozených práv člověka, jak to činí o. z., připisující

  přirozeným právům mimořádnou důležitost: „Prvním od-

  stavcem se kodex soukromého práva přihlašuje k zásadám při-

  rozeného práva a staví na nich. Jiný přístup nemohl být se zře-

  telem k Listině základních práv a svobod ani zvolen.“

  24

  Zaměříme-li se v souladu s výše nastíněným na možnou

  úpravu aplikačních vazeb náhrady újmy mezi oběma práv-

  ními předpisy, je možné v zásadě vycházet ze tří v úvahu

  přicházejících přístupů:

  a) možnost subsidiární aplikovatelnosti o. z. ve vztahu

  k zák. práce (i v oblasti náhrady majetkové a nemajet-

  kové újmy) při respektování základních zásad pracov-

  něprávních vztahů v souladu s § 4 zák. práce,

  25

  dalších nemajetkových újem. Takový posun totiž z kategorie dalších

  nemajetkových újem udělá zcela netransparentní kategorii, která se bude

  mísit s bolestným a ZSÚ.“ T. Doležal: Rozhodnutí ÚS k problematice

  duševních útrap – II. ÚS 1564/20 [online], Zdravotnické právo a bioetika,

  2. 3. 2021 [cit. 27. 3. 2021], dostupné na <https://zdravotnickepravo.info/

  rozhodnuti-us-k-problematice-dusevnich-utrap-ii-us-1564-20/>.

  22 Bod 40 nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1564/20.

  Duševní trýzeň (strádání) zaměstnance způsobená utrpěným pracovním úrazem

  byla sice v předchozích stadiích soudního řízení parciálně kompenzována

  částkou 15 000 Kč, výše kompenzace však s ohledem na závažnost a dopady

  úrazu do pracovního a osobního života poškozeného představovala pouze

  zanedbatelnou, a nikoliv důstojnou náhradu vytrpěných duševních útrap.

  23 Pro ilustraci dobového pojetí vzájemného vztahu občanského a pracovního

  práva viz např.: „Pracovní právo je podle současného právního stavu zcela

  samostatným odvětvím vůči právu občanskému. Občanský zákoník proto nelze

  na pracovněprávní vztahy použít ani subsidiárně. Zákoník práce obsahuje

  zcela samostatnou a od občanského zákoníku mnohdy odlišnou úpravu,

  i pokud jde o obecná ustanovení, jako například vymezení způsobilosti

  k právním úkonům, zajištění práv a povinností, přechod práv a povinností,

  doručování, uspokojení nároku, počítání času, lhůty a doby. Proto určení, zda

  v konkrétním případě se jedná o pracovněprávní, či občanskoprávní vztah, má

  zásadní význam pro aplikaci buď zákoníku práce, nebo občanského zákoníku.

  Nejzásadnější rozdíl, kde se také v praxi vyskytuje nejvíce pochybení, je

  v úpravě odpovědnosti za škodu.“ M. Jindrák, J. Jakubka: Komentář k zákonu

  č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ASPI, 2003.

  24 Důvodová zpráva k § 3 o. z.

  25 Jedná se např. o situaci, kdy zaměstnanec způsobí zaměstnavateli

  nemajetkovou újmu v důsledku ublížení na zdraví při plnění pracovních úkolů,

  kdy nelze akceptovat závěr, že nárok na náhradu nemajetkové újmy

• Strana 57

  články

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  55

  WWW.CAK.CZ

  55

  55

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  b) možnost aplikovatelnosti paralelní či alternativní; tato

  varianta přichází v úvahu v situacích, kdy je zaměst-

  nanci újma způsobena osobou stojící mimo základní

  pracovněprávní vztah (viz analyzované rozhodnutí);

  poškozený zaměstnanec má v tomto případě nárok

  na poskytnutí náhrady i dle o. z., avšak za předpokla-

  du, že se jednotlivé nároky (při smrti zaměstnance)

  vůči škůdci (třetí osobě), posoudí výhradně dle usta-

  novení o. z.; tato varianta se ujala ve dvojí podobě,

  kdy odpovědným subjektem byla primárně třetí osoba,

  a nikoliv zaměstnavatel (jednalo se o uživatele v agen-

  turním zaměstnávání

  26

  či vraha u loupežného přepa-

  dení

  27

  ); lapidárně řečeno, vůči zaměstnavateli je v této

  dikci možné nárok uplatnit jen dle zák. práce,

  28

  avšak

  vedle toho je možné (umožňují-li to okolnosti případu)

  uplatnit i další nárok vůči třetí osobě dle o. z.;

  c) absolutní či převážná nemožnost aplikace o. z. (v oblas-

  ti náhrady újmy) na pracovněprávní vztahy.

  29, 30

  Posledně zmíněný přístup odmítající podpůrnou aplika-

  ci o. z. je konstantně (a bohužel mechanicky) opírán o dva

  argumenty, které spočívají jednak v povaze ustanovení

  zák. práce, dále pak v deklarované vyčerpávající (komplex-

  ní) úpravě části jedenácté zák. práce: „V této souvislosti je

  navíc třeba zdůraznit, že zákoník práce obsahuje komplexní

  pracovněprávní úpravu náhrady škody, která má kogentní po-

  vahu (srov. nález Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., bod 203),

  a nelze se proto od ní odchýlit.“

  31

  Popř. lze paradoxně odkázat

  i na argumentaci Ústavního soudu promítnutou do nosného

  rozhodnutí, jímž došlo ke zrušení principu delegace a jeho

  nahrazení principem subsidiarity: „Proto po zrušení věty

  druhé v ust. § 2 odst. 1 bude plynout nemožnost odchýlení se

  od úpravy účastníků pracovněprávních vztahů a od ustanovení

  o náhradě škody z povahy ustanovení zákoníku práce.“

  32

  Vezmeme-li v úvahu první argument (tj. charakter ustanove-

  ní zák. práce o náhradě újmy), je nezbytné nahlédnout do § 4

  zák. práce, podle něhož se pracovněprávní vztahy řídí záko-

  níkem práce; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským

  zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pra-

  covněprávních vztahů. Jediným normativním kritériem, kte-

  ré je stanoveno pro aplikaci obecného práva soukromého

  v pracovněprávních vztazích, jsou tak zásady pracovního

  práva, resp. jejich účel a smysl (srov. § 1a zák. práce). Povaha

  konkrétního ustanovení zák. práce nemůže představovat způ-

  sobilé měřítko odůvodňující (ne)možnost užití o. z. v pracov-

  něprávních vztazích. Pro ilustraci uveďme např. § 34 odst. 2

  zák. práce, podle něhož pracovní smlouva musí být uzavřena

  písemně. Zcela očividně se jedná o kogentní ustanovení, je-

  hož smyslem je posílit důkazní pozici zaměstnance jakožto

  slabší strany. Jelikož zák. práce nestanoví žádné důsledky

  pro případ, že strany uzavřou pracovní smlouvu v ústní for-

  mě (až na korekci uvedenou v § 20 zák. práce), je nutné pří-

  padnou absenci písemné formy řešit podle § 582 odst. 1 o. z.

  Navzdory skutečnosti, že § 34 odst. 2 zák. práce je kogentní

  povahy, není vyloučena podpůrná použitelnost o. z.

  V rámci druhého argumentu (tj. komplexnost, souhrn-

  nost právní úpravy náhrady újmy v zák. práce) je zapotřebí

  poukázat na oblast nemajetkové újmy, která je pracovněpráv-

  ními předpisy orientována pouze na újmu fyzickou, nikoliv

  újmu duševní. Bránění či ztěžování subsidiární aplikace o. z.

  v této oblasti je o to více zarážející, vezmeme-li v úvahu, že

  právní úprava náhrady při újmě na přirozených právech člo-

  věka podle § 2956 a násl. o. z. (zvláště pak náhrady při ublí-

  žení na zdraví podle § 2958 o. z.) poskytuje poškozenému

  zaměstnanci širší paletu nároků zohledňujících rozličné

  dopady způsobené újmy do pracovního, osobního a rodin-

  ného života zaměstnance. Na tento nedostatek upozorňuje

  v posuzovaném nálezu Ústavní soud, který k problematice

  kompenzace duševních útrap v pracovněprávních vztazích

  uvádí: „V řízení o pracovněprávní odpovědnosti bylo stěžova-

  teli přiznáno odškodnění za duševní strádání, způsobené psy-

  chickými poruchami, v rámci bolestného částkou 15 000 Kč,

  a to z důvodu, že nařízení č. 276/2015 Sb., ve znění rozhodném

  je vyloučen (neboť zák. práce jej neupravuje), a zároveň nelze považovat

  za korektní aplikaci o. z. bez dalšího, i kdyby jinak měl být dle zák. práce

  zaměstnanec chráněn (např. limitem čtyřapůlnásobku průměrného výdělku

  při újmě způsobené z nedbalosti dle § 257 odst. 2 zák. práce); zde je

  namístě využít subsidiarity o. z. vůči zák. práce za současné aplikace

  zák. práce. Viz P. Bezouška: Je náhrada škody v zákoníku práce opravdu

  upravena komplexně? Právní rozhledy č. 12/2018, str. 439.

  26 Čistě „občanskoprávní linii“ lze aplikovat jen vůči třetím osobám,

  a nikoliv vůči zaměstnavateli. Příkladem je újma způsobená pozůstalému

  po agenturním zaměstnanci (v období před novelou do 1. 1. 2021).

  Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn.

  25 Cdo 3287/2019.

  27 Ve druhém případě se jedná o tzv. nepravou solidaritu, kdy plněním

  jednoho z povinných subjektů zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost

  druhého subjektu. Daná situace nastává u pracovněprávní odpovědnosti

  zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem, kdy

  tato nevylučuje občanskoprávní odpovědnost jiného subjektu za škodu

  z téže škodní události. Příkladem lze uvést usmrcení zaměstnankyně pošty,

  kdy pozůstalým byla přiznána jednak finanční satisfakce v adhezním

  řízení dle o. z. proti pachateli vraždy (ve výši 1 240 000 Kč) a dále

  náhrada vůči zaměstnavateli dle zák. práce, neboť ten porušil prevenční

  povinnost předcházet škodám na zdraví a majetku, když nevytvořil svým

  zaměstnancům takové pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní

  úkoly bez ohrožení zdraví a majetku [např. kdyby vybavil poštu kamerovým

  systémem, trezor pošty tísňovým kódem, který by (zadaný současně

  s číselným kódem pro otevření trezoru) odeslal tísňový signál na služebnu

  Policie ČR a bezpečnostní agentury, příp. kdyby pracovnici pošty vybavil

  tzv. klíčenkou pro bezdrátové vyslání tísňového signálu]. Srov. rozsudek

  Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2202/2018.

  28 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1084/2009:

  „Domáhá-li se zaměstnanec náhrady škody způsobené pracovním úrazem

  a nepřichází-li v úvahu kromě zaměstnavatele jiný odpovědný subjekt

  z téže škodní události, lze uplatněný nárok zaměstnance na náhradu škody

  posoudit jen podle příslušných ustanovení zákoníku práce o odškodňování

  pracovních úrazů.“

  29 Tento závěr byl přijímán jak za účinnosti stávajícího, tak předchozího

  zákoníku práce (zák. č. 65/1965 Sb.). V případě předchozího zák. práce

  lze odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn.

  IV. ÚS 2135/19. „Krajský soud v Ostravě k odvolání stěžovatele meritorní

  výroky rozsudku nalézacího soudu potvrdil, neboť se ztotožnil se závěrem

  nalézacího soudu, podle kterého subsidiární použití § 2958 a § 2963

  odst. 2 o. z. na pracovněprávní vztahy nepřipadá v úvahu; zák. práce 1965

  obsahuje komplexní úpravu náhrady škody kogentní povahy, od níž

  se nelze odchýlit.“ V daném případě bylo podané dovolání Nejvyšším soudem

  odmítnuto pro nepřípustnost a ústavní stížnost byla odmítnuta pro zjevnou

  neopodstatněnost.

  V případě platného a účinného zák. práce lze zmínit rozsudek Nejvyššího

  soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4556/2016: „Z uvedeného

  vyplývá, že subsidiární použití ust. § 2958 o. z. a z něj vycházející metodiky

  k náhradě nemajetkové újmy na zdraví na pracovněprávní vztahy nepřipadá

  v úvahu.“

  30 Převážnou nemožnost subsidiární aplikace o. z. v oblasti náhrady majetkové

  a nemajetkové újmy vůči zák. práce zastává Bělina (i přestože v některých

  otázkách souhlasí s Bezouškou a jím navrhovanou subsidiaritou v případě,

  kdy zaměstnanec způsobí zaměstnavateli nemajetkovou újmu v důsledku

  ublížení na zdraví při plnění pracovních úkolů), srov. M. Bělina: Náhrada

  nemajetkové újmy v pracovním právu, Právní rozhledy č. 18/2018,

  str. 635-639.

  31 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4556/2016.

  32 Nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 83/06, bod č. 203

  odůvodnění. Dále srov. M. Rychtářová, H. Jandová, op. cit. sub 2.

• Strana 58

  56

  WWW.CAK.CZ

  56

  56

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  články

  pro posuzovaný případ, neobsahovalo v části týkající se bolest-

  ného ani jednu položku, která by explicitně vyjadřovala bolesti-

  vý stav plynoucí z duševní újmy na zdraví. Stěžovatel musel být

  proto odškodněn analogicky podle položky týkající se bolesti

  způsobené nitrolebním poraněním.“

  Jak vidno, právní úprava náhrady majetkové a nemajet-

  kové újmy v zák. práce není komplexní a vykazuje v šíři

  ochrany poskytované poškozeným subjektům řadu mezer.

  S ohledem na nutnost respektování zásady jednotnosti

  a bezrozpornosti právního řádu,

  33

  kdy složitý komplex

  vztahů vznikajících při spáchání civilního deliktu musí

  být vykládán v kontextu funkčních vazeb soukromého

  práva, je nezbytné existující mezery zaplnit a poskytnout

  poškozenému subjektu adekvátní ochranu opírající se

  o základní pilíře civilního práva deliktního: „Ze systémo-

  vé povahy právního řádu vyplývá, že jeho jednotlivé součásti

  (subsystémy i prvky) vstupují do určitých funkčních vazeb.

  Z toho se podává přirozený požadavek, aby interpret určitého

  ustanovení právního předpisu neomezoval svůj rozhled toli-

  ko na jedno či několik ustanovení, ale aby jej chápal jako

  část celku (systému), která s ohledem na principy jednotnosti

  a bezrozpornosti právního řádu vytváří s jeho ostatními část-

  mi logický, resp. logicky souladný významový celek. Součástí

  systémového chápání právního řádu je i respektování toho, že

  různé právní předpisy upravují instituty, které jsou společné

  celému právnímu řádu, či alespoň několika jeho odvětvím,

  a jež byly doktrínou důkladně teoreticky propracovány; v ta-

  kovém případě je nezbytné vycházet při jejich používání z dok-

  trinárních závěrů a z rysů, které jsou jim společné. V duchu

  takto vyložených principů je nutné vykládat také institut ná-

  hrady škody na zdraví. Jestliže zásada jednotnosti a bezroz-

  pornosti právního řádu zapovídá odlišný přístup k obdobným

  právním institutům v jednotlivých právních odvětvích, odlišný

  výklad tohoto institutu v právu občanském a pracovním po-

  strádá své opodstatnění. V obou případech se jedná o institut

  upravený odvětvím soukromého práva, přičemž individuální

  pracovní právo, tj. právo upravující právní vztahy mezi zaměst-

  navatelem a zaměstnancem, vzešlo z lůna práva občanského

  a má také k tomuto právnímu odvětví nepochybně nejblíže.

  Ačkoli pracovní právo obzvláště zdůrazňuje svou ochrannou

  funkci, protože historicky vzniklo za účelem ochrany slabší

  smluvní strany pomocí omezení smluvní volnosti zaměstna-

  vatele jakožto strany silnější, není důvodu přistupovat jinak

  k obdobnému institutu upravenému občanským právem a po-

  skytovat nižší stupeň ochrany jenom proto, že občanské prá-

  vo ochrannou funkci výslovně neplní, resp. spíše zvýrazňuje

  příbuzné zásady prevence a zásady neminem laedere (nikoho

  nepoškozovat), které sledují obdobný cíl. V obou případech

  o ochranu žádá jedinec, který při vedení soukromého života

  sledujícího dosažení osobních cílů a dosažení pro něj žádou-

  cích statků byl dotčen na své tělesné integritě protiprávním

  jednáním jiného.“

  34

  Je tedy nutné konstatovat, že v případě, kdy subsidiari-

  ta o. z. vůči zák. práce v oblasti náhrady majetkové a ne-

  majetkové újmy je vylučována v neprospěch zaměstnance,

  tento závěr by s ohledem na shora uvedené neměl obstát.

  35

  Současně lze v další části konstatovat, že i kdyby nemělo

  jít o náhradu újmy zaměstnanci, ale naopak zaměstnavateli

  (např. způsobí-li zaměstnanec zaměstnavateli nemajetkovou

  újmu v důsledku ublížení na zdraví při plnění pracovních

  úkolů),

  36

  je nezbytné (za splnění ochranných prvků apli-

  kovaných ve prospěch zaměstnance) vyloučení subsidia-

  rity taktéž odmítnout, neboť primární potenciál ochrany

  zaměstnance je zde respektován aplikováním ochranných

  mechanismů právní úpravy (v podobě limitace náhrady

  újmy).

  37

  Shora uvedené závěry potvrzuje (byť již starší) výše

  citované rozhodnutí Ústavního soudu – nález Ústavního

  soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. IV. ÚS 444/11, vyjadřu-

  jící se k principu plného odškodnění za újmu na zdraví,

  popř. nález Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn.

  I. ÚS 46/12, zabývající se rozhodováním soudů o náhradě

  újmy na zdraví: „Ústavní soud má za to, že diference v roz-

  sahu a obsahu náhrady škody na zdraví podle občanského

  zákoníku a zákoníku práce žádný ospravedlnitelný účel nesle-

  duje. Ochrana života a zdraví patří mezi nejcennější základní

  práva ve smyslu Listiny (srov. k tomu samotnou systematiku

  Listiny a její čl. 6) požívající její ochrany.“

  38

  Co mohou znamenat závěry Ústavního soudu

  pro pracovní právo?

  Jak již bylo zmíněno v samotném úvodu, rozhodnutí je

  zásadní primárně s ohledem na výkladový posun v rámci tzv.

  další nemajetkové újmy (resp. duševních útrap) podle § 2958

  o. z., jejíž přiblížení bylo provedeno shora. Kromě závěrů

  v této oblasti má rozhodnutí i implicitně nevyřčené kono-

  tace týkající se možného uplatnění nároku zaměstnance

  dle o. z. i vůči zaměstnavateli. Podle zaběhnutých schémat

  platí v souladu s § 269 zák. práce, že zaměstnavatel je povi-

  nen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu

  vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetko-

  vá újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé

  souvislosti s ním. Je přitom lhostejné, zda újma byla způso-

  bena zaviněním zaměstnavatele, přičiněním dalších zaměst-

  nanců zaměstnavatele (§ 265 odst. 2 zák. práce), s přispě-

  ním třetích osob či bez zavinění jakéhokoliv subjektu.

  Ve výše popsaném skutkovém stavu byly splněny všechny

  předpoklady pro aplikaci ust. § 269 zák. práce, zaměstnanec

  se tak primárně může domáhat náhrady újmy po zaměst-

  navateli (což v posuzovaném případě i učinil), byť škůd-

  cem byl subjekt od zaměstnavatele odlišný. Zároveň ale nic

  33 „Existují-li proto dvě ustanovení, která upravují dvě podobné situace (…),

  přičemž u jednoho je hodnotové rozhodnutí jasné a u druhého nikoli, je

  nutné druhé ustanovení interpretovat ve světle onoho zřejmého hodnotového

  rozhodnutí, abychom zabránili jinak hrozícímu hodnotovému rozporu

  právního řádu.“ F. Melzer: Metodologie nalézání práva, Úvod do právní

  argumentace, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2011, str. 165.

  34 Nález Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. IV. ÚS 444/11.

  35 Cíleno je zejména na otázku tzv. duševních útrap, jež je možné uplatnit

  (jak bude níže zevrubně rozebráno) dle ust. § 2958 o. z. v rámci další

  nemajetkové újmy.

  36 Blíže viz P. Bezouška, op. cit. sub 25, str. 439.

  37 Viz ust. § 257 odst. 2 zák. práce.

  38 Byť v daném případě byla situace opačná, kdy zákoník práce vycházel

  z širšího obsahu a rozsahu náhrady škody na zdraví než občanský zákoník.

  Závěry je ale nutné aplikovat vice versa, neboť se jedná o ústavně chráněné

  hodnoty (ochrana života a zdraví).

• Strana 59

  články

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  57

  WWW.CAK.CZ

  57

  57

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  nebrání tomu, aby poškozený zaměstnanec nárokoval pl-

  nou náhradu újmy i přímo po škůdci (tj. v daném případě

  přímo po třetí osobě).

  39

  Zcela zásadní je nicméně skuteč-

  nost, že Nejvyšší soud konstantně umožňuje poškozenému

  zaměstnanci uplatnění nároku vůči třetímu subjektu (tj.

  přímému škůdci) dle o. z., avšak nárok vůči zaměstnavateli

  připouští jen dle zák. práce (a nikoliv též dle o. z.), čímž

  dle našeho názoru v konečném důsledku zakládá zásadní

  nerovnost v právech jednotlivých zaměstnanců.

  40

  S ohle-

  dem k prioritní ochraně hodnot života a zdraví, ke které

  se hlásí Listina základních práv a svobod, je namístě ten-

  to dogmatický výklad překonat. Je totiž nezbytné narovnat

  podmínky zaměstnanců v souladu se základními zásadami

  pracovněprávních vztahů, kdy ve světle podmínky rovného

  zacházení se zaměstnanci a optikou zákazu jejich diskrimi-

  nace [§ 1a písm. e) zák. práce] nemůže obstát nedůvodné

  třídění zaměstnanců na ty, kteří mají užší práva dle zák. prá-

  ce, a na ty, kteří ve srovnatelných podmínkách mají práva

  v širším měřítku dle o. z. Setrvání na současném status quo

  totiž naplňuje orwellovské „Všichni jsme si rovni, ale někteří

  jsou si rovnější.“

  Nelze nicméně opomenout ani již zmíněnou možnost

  zaměstnanců uplatnit nárok přímo vůči třetí osobě (od-

  lišné od zaměstnavatele), jako tomu bylo v případě analy-

  zovaného rozhodnutí. Tato konstrukce refl ektuje obecně

  přijímané standardy náhrady újmy vyplývající z čl. 1.101

  Principů evropského deliktního práva, podle něhož každý,

  komu lze na základě zákona připsat újmu způsobenou jiné-

  mu, je povinen tuto újmu nahradit. Přímý nárok poškoze-

  ných zaměstnanců ve vztahu ke skutečným škůdcům může

  těmto zaměstnancům ulehčit jejich situaci, a to obzvláště

  za situace, staví-li se např. zaměstnavatel ke své povinnosti

  nahradit újmu laxně, či svoji povinnost přímo neguje, při-

  čemž škůdce svou vinu nikterak nepopírá a je připraven

  způsobenou újmu odčinit. Poškozenému zaměstnanci ský-

  tá tato volba (tj. výběr, po jakém subjektu bude náhradu

  újmy vymáhat) širší možnosti ke snazšímu uspokojení jeho

  práv.

  41

  Zásadní změnu v pojetí náhrady újmy je nicméně nutné

  přijmout ve vztahu k zaměstnavatelům, jak bylo uvede-

  no shora, neboť ti obvykle disponují nepoměrně vyšším

  kapitálem a pojištěním než samotní zaměstnanci (v po-

  zici škůdce). Je tedy nezbytné trvat na možnosti domá-

  hat se náhrady za vytrpěné duševní útrapy nikoliv pouze

  ve vztahu ke třetímu (tj. od zaměstnavatele odlišnému)

  subjektu (jak doposud připouští Nejvyšší soud), ale sa-

  mozřejmě i ve vztahu ke svému zaměstnavateli. Je-li totiž

  dovozena tzv. třetí kategorie nároků v rámci ust. § 2958

  o. z. v podobě tzv. dalších nemajetkových újem,

  42

  a obdob-

  né ustanovení dopadající na pracovněprávní vztahy v ust.

  § 271c zák. práce

  43

  neobsahuje žádnou takovouto katego-

  rii, je nutné subsidiárně v této části aplikovat občanský

  zákoník i na pracovněprávní vztahy, bez ohledu na to,

  zda újmu způsobila třetí osoba, zaměstnavatel nebo jeho

  zaměstnanci.

  44, 45

  Korektní přístup tedy vyžaduje aplikaci

  § 2910 věty první o. z. ve spojení s § 2958 o. z. i vůči

  zaměstnavateli, jde-li o odčinění další nemajetkové újmy,

  kterou zák. práce nijak adekvátně neupravuje.

  46

  39 Doposud byla akceptována pluralita odpovědných subjektů v recentní

  judikatuře v případě pozůstalých po agenturním zaměstnanci, kde bylo možné

  nárok uplatnit proti uživateli v linii úpravy dle o. z., srov. rozsudek Nejvyššího

  soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3287/2019. Ze starší judikatury

  lze uvést např. rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky

  ze dne 25. 6. 1979, sp. zn. 1 Cz 85/79, uveřejněné pod č. 11/1982 (civ.)

  v rámci Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, 2-3/1982, dle kterého

  si poškozený mohl sice zvolit, po kterém subjektu (či zda po obou) bude

  požadovat náhradu újmy: „Z uvedeného vyplýva, že sama existencia nároku

  poškodeného voči organizácii nijako nevylučuje nárok poškodeného voči

  subjektu zodpovednému podľa Občianskeho zákonníka. Obidva tieto nároky

  popri sebe obstoja a poškodený ich môže uplatniť voči tomu zodpovednému

  subjektu, ktorý si sám vyberie“, nicméně i toto rozhodnutí již představuje

  základ pro rozlišování nároku čistě dle občanskoprávní a pracovněprávní

  úpravy: „(…) nemožno vzťah medzi organizáciou zodpovednou

  podľa Zákonníka práce a medzi škodcom zodpovedným podľa Občianskeho

  zákonníka a titulu zavinenia považovať za vzťah solidarity dlžníkov.“

  K rozvinutí této teorie vylučující zkoumanou subsidiaritu o. z. vůči zák. práce

  přispěl následně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2010, sp. zn.

  21 Cdo 1084/2009: „Domáhá-li se zaměstnanec náhrady škody způsobené

  pracovním úrazem a nepřichází-li v úvahu kromě zaměstnavatele jiný

  odpovědný subjekt z téže škodní události, lze uplatněný nárok zaměstnance

  na náhradu škody posoudit jen podle příslušných ustanovení zákoníku

  práce o odškodňování pracovních úrazů.“ Přestože se k možnosti uplatnění

  nároku po třetí osobě Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku ze dne 30. 1.

  2020, sp. zn. 25 Cdo 2202/2018: „V soudní praxi totiž nejsou pochybnosti

  o tom, že pracovněprávní odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou

  zaměstnanci pracovním úrazem nevylučuje občanskoprávní odpovědnost

  jiného subjektu za škodu z téže škodné události. Jsou-li splněny předpoklady

  jak odpovědnostní skutkové podstaty podle zákoníku práce, tak odpovědnostní

  skutkové podstaty podle občanského zákoníku, mohou být nároky na náhradu

  škody úspěšně uplatněny poškozeným vůči tomu odpovědnému subjektu,

  který si poškozený vybere; odpovědnost jednoho subjektu nevylučuje

  odpovědnost druhého subjektu (…)“, kruciální problém spočívá ve výkladu

  Nejvyššího soudu, který determinuje nárok proti zaměstnavateli tak, že

  ten lze uplatnit jen dle zák. práce, oproti tomu nárok vůči třetí osobě lze

  uplatnit dle o. z. Vzhledem k rozdílům v dosahu ustanovení o náhradě škody

  dle zák. práce a dle o. z., resp. v množině případů, na které daná ustanovení

  dopadají, je zjevné, že i nárok vůči zaměstnavateli by měl být za určitých

  okolností založen na subsidiární aplikaci o. z. Posledně uvedené rozhodnutí již

  bylo skutkové popsáno výše (usmrcení zaměstnankyně pošty). Byť v tomto

  případě poškozenými subjekty byli opět pozůstalí po zaměstnankyni, a nikoliv

  přímo zaměstnankyně (nejednalo se totiž o zranění, ale usmrcení), ze závěrů

  Nejvyššího soudu lze taktéž dovodit, že by obdobný přístup měl být stanoven

  i ve vztahu k zaměstnanci jakožto poškozenému subjektu.

  40 Zaměstnanec, kterému byla újma způsobena třetí osobou, má v tomto smyslu

  širší paletu v úvahu připadajících nároků na náhradu újmy (dle o. z.) než

  zaměstnanec ve srovnatelném postavení, kterému újma vznikla v důsledku

  zaviněného jednání zaměstnavatele nebo i bez jakéhokoliv zavinění

  (dle zák. práce).

  41 Uvedený přímý nárok je dovozován i v situaci opačné, tj. je-li odpovědným

  subjektem zaměstnanec a poškozeným subjektem třetí osoba. V souladu s § 2914

  větou první o. z. se lze setkat s názory, podle nichž má poškozený možnost uplatnit

  svůj nárok z titulu náhrady újmy přímo vůči zaměstnanci – škůdci dle § 2910

  věty první o. z., avšak za použití limitů stanovených v § 257 zák. práce. F. Melzer:

  § 2914, in F. Melzer, P. Tégl a kol., op. cit. sub 11, str. 368-371.

  42 § 2958 o. z.: „Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného

  peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové

  újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného,

  nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady

  takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“

  43 § 271c zák. práce: „(1) Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění

  se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního

  předpisu vydaného k provedení odstavce 2. (2) Vláda stanoví nařízením

  výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající

  vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech

  a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu

  k posuzované činnosti.“

  44 Ust. § 271c odst. 1 zák. práce obsahově odpovídá ust. § 372 zák. práce,

  které bylo rozhodné v posuzovaném případě. Novelizací byla posléze

  připojena druhá část věty: Náhrada za bolest a ztížení společenského

  uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši

  podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2. Již z této

  dikce (a to nejméně) mohla být patrna možnost uplatnit zbylý nárok

  dle o. z. Pokud se recentní judikatura k této možnosti (subsidiární aplikace

  o. z. vůči zák. práce v části náhrady újmy) stavěla odmítavě, mělo dojít

  (minimálně) k vyrovnání podmínek mezi týmiž nároky dle o. z. a týmiž nároky

  dle zák. práce, jak vyplývá z důvodové zprávy k zák. č. 205/2015 Sb.:

  „předpokládá se, že výše bodového ohodnocení stanovená nařízením vlády,

  které nabude účinnosti shodně s navrhovaným zákonem, bude reagovat

  na výši, která byla metodikou Nejvyššího soudu doporučena soudům

  při stanovení výše této náhrady v občanskoprávních vztazích“.

  45 V. Kadlubiec, P. Machálek: Náhrada nemajetkové újmy pozůstalých

  v pracovněprávních vztazích, Právní rozhledy č. 4/2018, str. 115-124.

• Strana 60

  58

  WWW.CAK.CZ

  58

  58

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  články

  Nad rámec shora uvedeného je možné položit k veřejné

  diskusi otázku, která se v souvislosti se závěry analyzo-

  vaného rozhodnutí zcela nabízí, a sice zda náhrada újmy

  spočívající v tzv. duševních útrapách bude přicházet v úvahu

  nejen za situace pracovního úrazu, ale též v případě nemoci

  z povolání. V tomto smyslu nevidíme rozdíl, proč by nárok

  měl být dán jen u pracovních úrazů, ale v případě, budou-li

  naplněny podmínky pro odčinění obdobné nemajetkové

  újmy vzniklé v důsledku nemoci z povolání, by tento nárok

  měl být vyloučen. Je totiž nezbytné i v této rovině vyhovět

  požadavku plné náhrady způsobené újmy.

  Závěr

  V samotném závěru lze shrnout, že předmětný nález

  Ústavního soudu představuje jitřenku v rámci subsidiární ap-

  likace o. z. vůči zák. práce v oblasti náhrady majetkové a ne-

  majetkové újmy. Byť nedávná novela zák. práce provedená

  zák. č. 285/2020 Sb. částečně dopadla též na oblast náhrady

  majetkové a nemajetkové újmy, stále ji nelze (a zejména v ko-

  notaci s rozebíraným nálezem Ústavního soudu) považovat

  za komplexní a vyhovující požadavku plné náhrady způso-

  bené újmy. Nelze pak opomenout, že navzdory drobným le-

  gislativním korekcím je právní úprava náhrady nemajetkové

  újmy v pracovněprávních vztazích v určitých oblastech stále

  užší, než plyne z úpravy zakotvené v rámci o. z. Zákonodárce

  si je této disproporce v právních úpravách vědom a snaží se jí

  částečně korigovat: „Inspirací pro zavedení institutu jednorá-

  zové náhrady nemajetkové újmy (v § 271f zák. práce) při zvlášť

  závažném ublížení na zdraví zaměstnance do pracovněprávní

  úpravy je ust. § 2959 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

  Zákoník práce dosud tento druh nemajetkové újmy neupravuje,

  což způsobuje nedůvodné rozdíly mezi úpravou zákoníku práce

  a úpravou občanského zákoníku.“

  47

  Ani naposledy přijatá nove-

  lizace zák. práce však nikterak nerefl ektuje výše nastíněnou

  absenci náhrady nemajetkové újmy v podobě duševních útrap

  zaměstnance při pracovním úrazu zaměstnance.

  48

  Zároveň je zapotřebí zopakovat, že doposud obecně při-

  jímané závěry v podobě komplexnosti úpravy náhrady újmy

  v zák. práce jsou liché a lze je považovat za překonané. Tyto

  závěry přehlíží skutečnost, že s přijetím nového o. z. došlo

  k citelnému odklonu v pojetí náhrady především nemajet-

  kové újmy oproti předchozí úpravě: „Právní úprava náhrady

  újmy na přirozených právech člověka vychází z antropocentric-

  ké koncepce, jež má v intencích obecných garancí občanského

  zákoníku (§ 3) chránit lidský život, zdraví, osobnostní statky

  a v neposlední řadě ‚svobodné rozhodnutí člověka žít podle své-

  ho‘ (§ 81 odst. 1). Patrna je tu zřejmá shoda soukromoprávní

  regulace s doktrínou lidských práv, jejímiž justifi kačními dů-

  vody jsou mj. lidské potřeby, tužby a přání.“

  49

  Zatímco obsah právních úprav náhrady újmy podle pře-

  dešlé právní úpravy občanského zákoníku před 1. 1. 2014

  a zákoníku práce byl velmi podobný, stávající stav vykazuje

  značné odchylky, aniž by pro ně existovaly rozumné důvo-

  dy. K celkové refl exi obsahových změn přijatých v novém

  o. z. do zák. práce nedošlo, a proto nelze akceptovat zjed-

  nodušené tvrzení o „všeobjímající“ úpravě náhrady újmy

  v zák. práce. O. z. totiž upravuje oblast materiálně širší. Byť

  došlo k systematické i pojmové precizaci (novela provedená

  zák. č. 205/2015 Sb.) či k poslední úpravě v oblasti náhrady

  nemajetkové újmy (novela provedená zák. č. 285/2020 Sb.),

  nelze v žádném případě úpravu náhrady majetkové a nema-

  jetkové újmy v zák. práce považovat za komplexní.

  Striktní odlišování úprav a vyloučení subsidiarity o. z.

  ve svém důsledku vede k nedůvodným rozdílům zakláda-

  jícím nerovnost mezi adresáty práva v pracovněprávních

  vztazích a v čistě občanskoprávních (tj. ryze soukromopráv-

  ních) vztazích, a dále zakládá bezdůvodnou vnitřní hod-

  notovou rozpornost právního řádu. Bude-li se v budoucím

  směřování zvažovat přístup setrvalý versus evoluční, přiklá-

  níme se k odvážnější variantě po vzoru moderní civilistiky,

  kdy i v případě odpovědnosti zaměstnavatele za majetkovou

  či nemajetkovou újmu má být aplikován občanský zákoník.

  Půjde-li konkrétně o odčinění další nemajetkové újmy spo-

  čívající v tzv. duševních útrapách, jeví se jako nejvhodnější

  přístup v podobě aplikace § 2910 věty první o. z. ve spojení

  s § 2958 o. z., a to nejen vůči třetí osobě, ale taktéž i vůči

  zaměstnavateli.

  50

  ✤

  46 Pro dovození nároku z obecného ust. § 269 odst. 1 zák. práce zde není prostor,

  jsou-li všechny konkrétní nároky specifikovány v rámci samostatného oddílu

  věnovanému druhům náhrad (§ 271a-271j zák. práce) a lze-li tedy hovořit

  v zák. práce o taxativním výčtu (numerus clausus) jednotlivých nároků.

  47 Důvodová zpráva k zákonu č. 285/2020 Sb. Kromě zakotvení tohoto

  nároku došlo ke změnám v oblasti § 271g zák. práce (náhrada nákladů

  příslušejících na zřízení pomníku nebo desky v případě smrti zaměstnance),

  § 271i zák. práce (změny v oblasti jednorázové náhrady nemajetkové újmy

  pozůstalých). Zajímavá se jeví skutečnost, že veškeré legislativní korekce se

  vztahují pouze k pozůstalým, nikoliv k samotnému poškozenému zaměstnanci.

  48 Lze souhlasit s Doležalem, který konstatuje, že Ústavní soud mohl

  (celý problém spočívající ve) výši odškodnění vyřešit navýšením tohoto

  odškodnění, namísto systémově nevhodného zařazení duševních útrap

  pod další nemajetkové újmy. Na druhé straně toto řešení opět nastavuje

  zrcadlo zastáncům nemožnosti subsidiární aplikace o. z. vůči zák. práce

  v oblasti náhrady majetkové a nemajetkové újmy. Dané formalistické řešení

  se v uvedených případech zdá být totiž nepřiléhavé. Nelze totiž setrvávat

  na výkladu práva, který zakládá tak kruciální rozdíly v případech, ve kterých

  by naopak měla být dána rovnost (i co víc, naopak možná nerovnost, avšak

  ve prospěch zaměstnanců, nikoliv naopak). Srov. T. Doležal, op. cit. sub 21.

  49 Bod 43 analyzovaného rozhodnutí.

  50 Tento článek vznikl v rámci projektu Studentské grantové soutěže Univerzity

  Palackého v Olomouci. Název projektu: Vybrané otázky povinnosti k náhradě

  újmy v pracovním právu, číslo projektu: IGA_PF_2021_002.

  Právní služby v Německu

  (již od roku 1998)

  Česky hovořící německý advokát nabízí právní

  poradenství a pomoc v oblasti německého

  a mezinárodního práva soukromého včetně

  zastoupení před německými soudy.

  tel.: 0049 851 33403

  00420 910 259 869

  ID datové schránky: g3jhyji

  www.advokanc.de advokat@advokanc.de

  Luragogasse 5

  94032 Passau/SRN

  Christian Bibelriether

  Advokát

  •

  Rechtsanwalt

  inzerce

• Strana 61

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  59

  WWW.CAK.CZ

  59

  59

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  K neodůvodněnému zkrácení odměny advokáta

  v řízení o určení dědického práva

  Postup a rozhodnutí obecných soudů při rozhodování o nákladech řízení musí vyhovovat

  obecným požadavkům procesní spravedlivosti obsaženým v hlavě páté Listiny základních

  práv a svobod. Zkrácení odměny, resp. náhrady nákladů řízení, které nebylo žádným

  způsobem odůvodněno, odporuje ústavně zaručenému právu na soudní ochranu

  podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

  Závěru obvodního soudu, že předmětem řízení bylo určení dědického práva po určitém

  zůstaviteli, nikoli určení práva k nemovité věci, kde by v určitých případech přicházelo

  v úvahu vycházet z hodnoty nemovitosti, není z pohledu ústavnosti čeho vytknout. Postup

  obvodního soudu, který při rozhodování o nákladech řízení ve věci žaloby na určení

  práva, že určitá osoba je dědicem, použil § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, je tedy

  zcela ústavně souladný.

  K tomu lze nad rámec věci dodat, že ústavní stížností lze napadat jen porušení

  konkrétního ústavně chráněného práva fyzické nebo právnické osoby, které

  se bezprostředně týká stěžovatele, a tudíž nelze podat ústavní stížnost ve prospěch

  třetí osoby. Namítají-li tedy stěžovatelé, že platná právní úprava zakládá disproporci

  mezi mírou náročnosti advokátem poskytované služby a odměnou za ni, tedy že je

  zasaženo do práva advokáta na spravedlivou odměnu za práci (čl. 28 Listiny), týkají

  se tyto námitky nikoli stěžovatelů, nýbrž advokáta zastupujícího stěžovatele v soudním

  řízení, a nejsou proto z hlediska ústavního přezkumu relevantní.

  Nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2021,

  sp. zn. III. ÚS 1052/21

  Z odůvodnění:

  Na Ústavní soud se obrátili stěžovatelé, kteří se podanou

  ústavní stížností domáhali zrušení rozsudku obvodního sou-

  du a usnesení městského soudu, neboť byli toho názoru, že

  jimi byla porušena jejich práva zakotvená v čl. 28, 36 a 37

  Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

  Z obsahu spisu vedeného u obvodního soudu Ústavní soud

  zjistil, že obvodní soud napadeným rozsudkem určil, že stěžo-

  vatelé jsou dědici po zemřelém zůstaviteli (výrok I.), a uložil

  vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelům k rukám

  jejich právní zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku

  náhradu nákladů řízení ve výši 51 545 Kč (výrok II.).

  O náhradě nákladů řízení obvodní soud rozhodl po-

  dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,

  ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tak, že při-

  znal v řízení úspěšným stěžovatelům nárok na náhradu ná-

  kladů řízení v částce 51 545 Kč, sestávající ze zaplaceného

  soudního poplatku v částce 4 000 Kč (2x 2000 Kč) a ná-

  kladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna sta-

  novená podle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky

  Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách ad-

  vokátů a náhradách advokátů za poskytování právních slu-

  žeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen

  „advokátní tarif“), z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč se-

  stávající z částky 2 500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených

  v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (2x převzetí a příprava za-

  stoupení dne 29. 10. 2019, 2x žaloba, vyjádření ve věci samé

  ze dne 3. 3. 2020 a 6. 3. 2020), včetně šesti paušálních ná-

  hrad výdajů po 300 Kč, dále z pěti úkonů uvedených v § 11

  odst. 1 advokátního tarifu (účast na jednání dne 27. 8. 2020

  v rozsahu dvou úkonů právní služby, podání ve věci ze dne

  28. 9. 2020 a účast na jednání dne 21. 12. 2020 v rozsahu

  dvou úkonů právní služby), včetně pěti paušálních náhrad

  výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu,

  celé jako odměna za dva účastníky násobené x 2 x 0,80 po-

  dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, a daň z přidané hodnoty

  (dále jen „DPH“) ve výši 21 % z částky 39 200 Kč ve výši

  8 232 Kč. Dále soud přiznal stěžovatelům účelně vynalože-

  né náklady ve výši hotových výdajů na reprografi cké práce

  78 Kč a 35 Kč.

  Proti II. výroku rozsudku obvodního soudu podali stěžo-

  vatelé odvolání. Městský soud napadeným usnesením rozsu-

  dek obvodního soudu ve výroku o nákladech řízení změnil jen

  tak, že jejich výše činí 40 050 Kč, jinak jej potvrdil (výrok I.)

  a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů

  odvolacího řízení (výrok II.). Městský soud v odůvodnění

  napadeného usnesení uvedl, že obvodní soud při svém roz-

  hodování o výši odměny advokátky správně aplikoval § 9

  Ústavní soud:

  z judikatury

• Strana 62

  60

  WWW.CAK.CZ

  60

  60

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, neboť předmětem řízení

  nebyla „dědická věc“ ve smyslu § 8 odst. 7 této vyhlášky,

  ani nešlo o určení práva k věci, nýbrž o určení právního

  vztahu penězi neocenitelného. Podle citovaného ustanovení

  se za tarifní hodnotu považuje částka 35 000 Kč a ve spoje-

  ní s § 7 bod 5 advokátního tarifu činí sazba odměny za je-

  den úkon právní služby 2 500 Kč. Závěry vyslovené ve stěžo-

  vateli poukazovaném nálezu nejsou podle městského soudu

  pro daný případ využitelné, neboť v něm byla řešena otázka

  odměny advokáta v řízení o určení, že nemovitost náležela

  do společného jmění manželů, jeho předmětem tedy bylo

  právo penězi ocenitelné. Městský soud dodal, že sami stěžo-

  vatelé při placení soudního poplatku postupovali podle po-

  ložky 4 bodu 1. c) sazebníku poplatků, tedy že předmětem

  řízení není peněžité plnění.

  Stěžovatelé nesouhlasili se způsobem výpočtu nákladů říze-

  ní, jak byl proveden obecnými soudy. Předmětem řízení bylo

  podle stěžovatelů určení dědického práva, tedy práva na po-

  zůstalost po zůstaviteli, která je penězi ocenitelná. Stěžova-

  telé proto zastávali názor, že v jejich věci neměl být aplikován

  § 9, ale § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Výše mimosmluvní

  odměny by tak byla stanovena podle tarifní hodnoty odpo-

  vídající ceně obsahu pozůstalosti, a pouze v případě, že by

  hodnota těchto věcí nebyla ocenitelná penězi anebo by byla

  zjistitelná jen s nepoměrnými obtížemi, připadal by v úvahu

  postup podle § 9 advokátního tarifu.

  Při sjednávání právního zastoupení stěžovatelé odhadli

  hodnotu celé pozůstalosti částkou 2 500 000 Kč, která byla

  posléze stranami příslušné příkazní smlouvy pojata jako ta-

  rifní hodnota pro výpočet mimosmluvní odměny. Obecné

  soudy v napadených rozhodnutích vycházely z tarifní hod-

  noty 35 000 Kč [§ 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu],

  přičemž městský soud dospěl k celkové výši nákladů řízení

  v částce 33 813 Kč bez DPH, zatímco náklady řízení poža-

  dované stěžovateli byly ve výši 199 590 Kč.

  Stěžovatelé poukázali na nález ze dne 19. 12. 2017, sp. zn.

  IV. ÚS 2688/15 (N 230/87 SbNU 763), ve kterém Ústavní

  soud označil za nežádoucí situace, kdy je evidentní, že před-

  mět řízení má vysokou hodnotu, ale jen proto, že tato hod-

  nota nebyla v řízení přesně vyčíslena, soud použil pro urče-

  ní nákladů řízení § 9 advokátního tarifu považující za tarif-

  ní hodnotu částku mnohonásobně nižší. Stěžovatelé brojili

  taktéž proti nesprávnému posouzení úkonu právní služby

  ze dne 27. 8. 2020 a 21. 12. 2020 (účast na jednání před sou-

  dem), jak je provedl městský soud. Zatímco obvodní soud

  použil § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu pro výpočet

  odměny za úkon delší dvou hodin, městský soud nikoli, aniž

  svůj postup jakkoli zdůvodnil. Závěrem stěžovatelé upozor-

  nili, že soudy obou stupňů rozhodly o náhradě 21 % DPH

  jakožto součásti celkových nákladů řízení úspěšných stěžo-

  vatelů, přestože právní zástupkyně stěžovatelů v průběhu

  celého nalézacího řízení nebyla plátkyní daně z přidané

  hodnoty podle zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hod-

  noty, ve znění pozdějších předpisů.

  Po prostudování spisového materiálu dospěl Ústavní soud

  k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná.

  Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů se způ-

  sobem výpočtu nákladů řízení před obvodním soudem.

  Ústavní soud poukázal na to, že z hlediska opodstat-

  něnosti ústavních stížností směřujících proti náhradově

  nákladovým výrokům rozhodnutí obecných soudů ve své

  judikatuře konstantně zastává stanovisko, že spor o ná-

  hradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého

  z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstat-

  ňující porušení základních práv a svobod [usnesení ze dne

  1. 11. 1999, sp. zn. IV. ÚS 10/98, ze dne 27. 5. 1998, sp. zn.

  II. ÚS 130/98, ze dne 4. 2. 2003, sp. zn. I. ÚS 30/02, ze dne

  5. 8. 2002, sp. zn. IV. ÚS 303/02 (U 25/27 SbNU 307), či

  ze dne 13. 10. 2005, sp. zn. III. ÚS 255/05 (všechna rozhod-

  nutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.

  cz)], což způsobuje, že zde není zjevná refl exe ve vztahu

  k těm základním právům a svobodám, které jsou chráně-

  ny prameny ústavního pořádku. Z uvedených důvodů při-

  stupuje Ústavní soud k návrhům týkajícím se rozhodování

  o náhradě nákladů řízení, samozřejmě včetně rozhodování

  o odměně pro advokáta některého z účastníků řízení – určo-

  vání její výše, značně rezervovaně.

  Ústavní soud však současně připomněl, že ačkoli se žádný

  z článků Listiny o nákladech civilního řízení, resp. o jejich

  náhradě, výslovně nezmiňuje, principy řádného procesu za-

  kotvené v čl. 36 a násl. Listiny je nezbytné aplikovat i na roz-

  hodování obecných soudů o nákladech řízení v civilních

  věcech. Současně však je třeba mít podle Ústavního soudu

  na zřeteli, že pokud jde o konkrétní výši náhrady, není úko-

  lem Ústavního soudu jednat jako odvolací soud nebo jako

  soud třetí či čtvrté instance ve vztahu k rozhodnutím přija-

  tým obecnými soudy. Je úlohou obecných soudů interpreto-

  vat a aplikovat relevantní pravidla procesní a hmotněprávní

  povahy. Navíc jsou to obecné soudy, které mají nejlepší pod-

  mínky pro posouzení všech okolností konkrétního případu.

  Ústavní soud je ovšem oprávněn posoudit, zda postup nebo

  rozhodnutí obecných soudů při rozhodování o nákladech

  řízení vyhovovaly obecným požadavkům procesní spraved-

  livosti obsaženým v hlavě páté Listiny. Tak tomu v posuzo-

  vané věci nebylo.

  Stěžovatelé ve svém odvolání proti výroku rozsudku ob-

  vodního soudu o nákladech řízení namítali, že obvodní soud

  1. učinil součástí nákladů řízení i náhradu daně z přidané

  hodnoty, ačkoli zástupkyně stěžovatelů nebyla plátkyní této

  daně, 2. snížil o 20 % za společné úkony při zastupování

  dvou osob nejen odměnu, ale také paušální náhrady výda-

  jů a 3. opomenul rozhodnout o úkonu právní služby ze dne

  28. 5. 2020 (soudem vyžádané sdělení stěžovatelů). Dále

  stěžovatelé namítali nesprávné použití § 9 odst. 3 písm. a)

  advokátního tarifu.

  Ústavní soud z vyžádaného soudního spisu zjistil, že

  městský soud se v napadeném usnesení zabýval pouze otáz-

  kou nesprávného použití § 9 odst. 3 písm. a) advokátního

  tarifu, odvolací námitky pod body 1-3 odvolání vůbec ne-

  učinil předmětem svého přezkumu. V bodě 8 odůvodnění

  svého usnesení městský soud provedl vlastní výpočet ná-

  kladů řízení před obvodním soudem, kdy bez bližšího odů-

  vodnění stejně jako obvodní soud přiznal náhradu za šest

  úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu

  (2x příprava a převzetí zastoupení, 2x podání návrhu ve věci

  samé a písemná vyjádření ze dne 3. 3. 2020 a 6. 3. 2020),

  z judikatury

• Strana 63

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  61

  WWW.CAK.CZ

  61

  61

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  ačkoli stěžovatelé v odvolání poukázali na opomenutý pro-

  vedený úkon právní služby – sdělení stěžovatelů ze dne 28. 5.

  2020 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Na rozdíl

  od obvodního soudu přiznal městský soud za účast právní-

  ho zástupce při jednáních před obvodním soudem ve dnech

  dne 27. 8. 2020 a 21. 12. 2020 a za písemné podání ve věci

  ze dne 28. 9. 2020 namísto pěti úkonů právní služby pouze

  tři úkony právní služby, byť je z obsahu spisu zřejmé, že

  obě jednání byla v délce přesahující dvě hodiny [§ 11 odst. 1

  písm. g) advokátního tarifu], na druhou stranu je z jeho vý-

  počtu nákladů řízení zřejmé, že tzv. režijní paušál o 20 %

  za společné úkony při zastupování dvou osob nesnižoval.

  Stejně jako obvodní soud zahrnul městský soud i přes vý-

  slovné odvolací námitky stěžovatelů do nákladů řízení i daň

  z přidané hodnoty ve výši 21 % s odkazem na § 137 o. s. ř.

  Ústavní soud zdůraznil, že obecný soud je povinen apli-

  kovat právní předpis jako celek a není oprávněn selektivně

  odepřít použití určitého ustanovení – v daném případě § 11

  odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, podle kterých mi-

  mosmluvní odměna náleží za úkon právní služby spočívají-

  cí v písemném podání nebo návrhu ve věci samé a za účast

  na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to za každé

  započaté dvě hodiny. Podle čl. 95 odst. 1 věty za středníkem

  Ústavy České republiky je sice obecný soud při rozhodování

  oprávněn posoudit soulad podzákonného právního předpi-

  su se zákonem, pokud tak ovšem hodlá učinit, musí svůj

  postup řádně odůvodnit. Z usnesení městského soudu není

  podle Ústavního soudu patrné, že by soud takový rozpor

  shledal, jako pravděpodobnější se jeví, že nevycházel z řád-

  ně zjištěných skutečností, jak vyplývají z obsahu spisu.

  Výše uvedené platí podle názoru Ústavního soudu

  i pro použití § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., podle kterého

  náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení,

  jen je-li zástupcem advokát, notář v rozsahu svého opráv-

  nění stanoveného zvláštními právními předpisy nebo pa-

  tentový zástupce v rozsahu svého oprávnění stanoveného

  zvláštními právními předpisy, který je plátcem daně z přida-

  né hodnoty podle zvláštního právního předpisu. Z obsahu

  spisu ani z (k výzvě soudu stěžovateli) předloženého vyčísle-

  ní nákladů řízení nevyplývá, že by zástupce stěžovatelů byl

  plátcem daně z přidané hodnoty.

  Zkrácení odměny, resp. náhrady nákladů řízení jako ta-

  kové, které nebylo žádným způsobem odůvodněno, považo-

  val Ústavní soud za odporující ústavně zaručenému právu

  na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

  Ústavní soud naopak neshledal porušení ústavně zaruče-

  ných práv stěžovatelů ve způsobu, jakým obecné soudy vyloži-

  ly § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu.

  Ústavní soud poukázal na to, že podle § 9 odst. 3 písm. a)

  advokátního tarifu platí, že částka 35 000 Kč se považuje

  za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah

  nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li

  o určení práva k věci penězi neocenitelné. Ústavní soud

  ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že interpreta-

  ce § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu je zásadně věcí

  právních úvah obecných soudů a není úkolem ústavního

  soudnictví rozhodovat o tom, podle jakých předpisů bude

  vypočítávána odměna advokátů (usnesení ze dne 8. 12.

  2011, sp. zn. III. ÚS 2269/11, či ze dne 10. 11. 2008, sp. zn.

  I. ÚS 2582/07).

  Ústavní soud v nálezech ze dne 23. 2. 2011, sp. zn.

  IV. ÚS 1332/07 (N 22/60 SbNU 239), ze dne 15. 1. 2003,

  sp. zn. I. ÚS 712/01 (N 6/29 SbNU 41), a ze dne 4. 7. 2001,

  sp. zn. II. ÚS 598/2000 (N 100/23 SbNU 23), vyslovil práv-

  ní názor, že z dikce § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tari-

  fu v tehdy platném znění jednoznačně vyplývá, že částka

  10 000 Kč (dnes 35 000 Kč) „se považuje za tarifní hodnotu

  ve věcech určení neplatnosti právního úkonu, jen pokud před-

  mětem tohoto úkonu je věc nebo plnění penězi neocenitelné.

  Podle Ústavního soudu lze tedy dovodit, že pokud je věc nebo

  plnění, které je předmětem daného právního úkonu, penězi oce-

  nitelné, pak se tato částka 10 000 Kč za tarifní hodnotu nepo-

  važuje. S ohledem na skutečnost, že citovaný právní předpis roz-

  lišuje situace, kdy je předmět právního úkonu, o jehož platnosti

  je vedeno řízení, penězi ocenitelný, a kdy nikoli, pak není mož-

  né vycházet z názoru, že vždy, když je předmětem řízení určení

  neplatnosti smlouvy, nelze tento předmět penězi ocenit. Je tedy

  třeba v každém konkrétním případě zkoumat, zda lze předmět

  právního úkonu (tj. plnění) ocenit, a v závislosti na tom stanovit

  i výši náhrady nákladů. Předmětem právního úkonu byla věc

  nemovitá, která je penězi ocenitelná, v důsledku čehož nelze

  vycházet z tarifní hodnoty věci stanovené v § 9 odst. 3 cito-

  vané vyhlášky.“ Obdobný názor zaujal Ústavní soud i v ná-

  lezu ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 2886/07 (N 53/56

  SbNU 571), zde ve vztahu k odměně advokáta v řízení

  o vypořádání společného jmění manželů, a v nálezu ze dne

  11. 6. 2009, sp. zn. II. ÚS 2811/08 (N 141/53 SbNU 747),

  ve vztahu k odměně advokáta v řízení o žalobě na určení

  vlastnického práva k nemovitostem.

  Ústavní soud poukázal na to, že v nálezu ze dne 19. 12.

  2017, sp. zn. IV. ÚS 2688/15 (N 230/87 SbNU 763), na který

  stěžovatelé poukazují v ústavní stížnosti, uvedl, že s ohle-

  dem na novelizaci § 9 advokátního tarifu v tehdy platném

  znění, provedenou vyhláškou č. 486/2012 Sb. s účinnos-

  tí od 1. 1. 2013, již není bez dalšího použitelný dříve vy-

  slovený právní názor obsažený např. v nálezech sp. zn.

  II. ÚS 598/2000 a sp. zn. I. ÚS 712/01, v souladu s nímž

  paušální částka podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu

  může být považována za tarifní hodnotu ve věcech týkají-

  cích se věci či plnění stricto sensu neocenitelných. Ústavní

  soud proto nálezem sp. zn. IV. ÚS 2688/15 zrušil rozhodnu-

  tí obecných soudů, které pojem nepoměrné obtíže interpre-

  tovaly nepřiměřeně extenzivně, když spatřovaly „nepoměrné

  obtíže“ zejména v tom, že zjišťování ceny předmětných ne-

  movitostí by vedlo ke vzniku dalších nákladů a zapříčinilo

  by prodloužení sporu.

  K takovému pochybení však podle Ústavního soudu

  v posuzované věci nedošlo. Stěžovatelé se svou žalobou

  domáhali určení, že jsou dědici po zůstaviteli, nešlo tedy

  o spor týkající se určení vlastnictví ke konkrétní nemovi-

  tosti. Závěru obvodního soudu, že předmětem řízení bylo

  určení dědického práva po určitém zůstaviteli, nikoli určení

  práva k nemovité věci, kde by v určitých případech přicházelo

  v úvahu vycházet z hodnoty nemovitosti, proto neměl Ústavní

  soud z pohledu ústavnosti co vytknout. Postup obvodního

  soudu, který při rozhodování o nákladech řízení ve věci

  z judikatury

• Strana 64

  62

  WWW.CAK.CZ

  62

  62

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  žaloby na určení práva, že určitá osoba je dědicem, použil

  § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, shledal Ústavní soud

  ústavně souladným.

  Navrhovali-li stěžovatelé, aby „pro případy řízení o ur-

  čení dědického práva bylo ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky

  č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů

  za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění změn,

  zrušeno, resp. aby řízení o určení dědického práva byla výslovně

  z tohoto ustanovení vyjmuta“, nepovažoval Ústavní soud ten-

  to jejich návrh za návrh na zrušení podzákonného právního

  předpisu podle § 64 odst. 2 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb.,

  o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť

  ve své podstatě stěžovatelé nenavrhovali zrušení § 9 odst. 3

  písm. a) advokátního tarifu, ale domáhali se toho, aby toto

  ustanovení nebylo aplikováno ve věcech žalob na určení dě-

  dického práva.

  K tomu nad rámec věci Ústavní soud dodal, že ústavní

  stížností lze napadat jen porušení konkrétního ústavně

  chráněného práva fyzické nebo právnické osoby, které

  se bezprostředně týká stěžovatele, a tudíž nelze podat ústav-

  ní stížnost ve prospěch třetí osoby. Namítali-li tedy stěžova-

  telé, že platná právní úprava zakládá disproporci mezi mí-

  rou náročnosti advokátem poskytované služby a odměnou

  za ni, tedy že je zasaženo do práva advokáta na spravedli-

  vou odměnu za práci (čl. 28 Listiny), týkají se tyto námitky

  nikoli stěžovatelů, nýbrž advokátky zastupující stěžovatele

  v soudním řízení (srov. usnesení ze dne 26. 1. 1998, sp. zn.

  I. ÚS 11/98).

  S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závě-

  ru, že usnesením městského soudu bylo porušeno ústavně

  zaručené základní právo stěžovatelů na soudní ochranu po-

  dle čl. 36 odst. 1 Listiny, a proto napadené usnesení měst-

  ského soudu zrušil, a ve zbytku ústavní stížnost odmítl.

  Aniž by Ústavní soud předjímal obsah nového rozhodnutí,

  konstatoval, že úkolem městského soudu bude, aby při opě-

  tovném rozhodování o nákladech řízení respektoval sho-

  ra uvedené právní závěry Ústavního soudu – zejména aby

  se řádně vypořádal s aplikací § 11 odst. 1 písm. d) a g) advo-

  kátního tarifu na posuzovanou věc.

  ✤

  Rozhodnutí zpracovala JUDr. RENATA RÁZKOVÁ, Ph.D.,

  asistentka soudce Ústavního soudu.

  Nejvyšší správní soud:

  Podjatost soudce ve správním soudnictví

  Důvodem podjatosti soudce ve správním soudnictví není samotná skutečnost, že

  s žalovaným správním orgánem, jehož rozhodnutí má na základě podané žaloby

  přezkoumávat, vedl v minulosti jiný spor ve své vlastní věci.

  Jestliže však soudce z vlastního popudu vede nebo v nedávné době vedl vlastní spor

  s účastníkem řízení o otázce, která pro něj není „běžná“, nýbrž osobní až intimní,

  a tudíž velmi citlivá, principiální či hodnotová, vystupuje ve sporu velmi aktivně

  a postoje druhého účastníka vůči sobě vnímá diskriminačně, vzniká důvod pochybovat

  o jeho nepodjatosti při projednávání a rozhodování věci (§ 8 odst. 1 s. ř. s.), kde je

  žalovaným týž účastník řízení.

  Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního

  soudu ze dne 3. 2. 2021, č. j. Nao 173/2020-119

  K věci (red. zkráceno):

  V řízení o žalobě v projednávané věci vyvstala otázka, zda

  důvodem podjatosti soudkyně vůči žalované zdravotní pojiš-

  ťovně je skutečnost, že jde o její vlastní zdravotní pojišťovnu,

  proti níž soudkyně vede nebo v nedávné minulosti vedla sou-

  kromoprávní spor o úhradu zdravotních služeb nehrazených

  z veřejného zdravotního pojištění, konkrétně o hrazení nákla-

  dů porodní asistentky v domácím prostředí.

  V nyní řešené věci šlo rovněž o úhradu zdravotních služeb

  nehrazených z veřejného zdravotního pojištění, jmenovaná

  soudkyně byla členkou senátu městského soudu povolané-

  ho o žalobě rozhodnout. Žalovaná měla pochybnosti o ne-

  podjatosti této soudkyně. Ve výše identifi kované věci šlo

  pro soudkyni o spor o velmi intimní otázce, totiž o právu

  ženy na porod ve vlastním domácím prostředí a na úhradu

  nákladů spojených s porodem z prostředků veřejného zdra-

  votního pojištění.

  Městský soud dne 6. 11. 2020 předložil věc Nejvyššímu

  správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti.

  Námitka podjatosti byla doplněna vyjádřením soudkyně

  A. V. ze dne 29. 10. 2020. Soudkyně k námitce podjatos-

  ti uvedla, že je pojištěnkou žalované stejně jako asi 70 %

  soudců městského soudu, kteří jsou s hrazením zdravotní

  péče ze strany žalované více či méně spokojeni, neboť jim

  „v průběhu tohoto pojištěneckého vztahu zcela jistě v některých

  věcech vyhověla (např. hrazením určitého vyšetření nebo léčby,

  popř. pobytu v lázních, příspěvkem na vitaminy nebo sportov-

  ní činnost), zcela jistě jim nějaký výkon odmítla (žalovaná ne

  všechna vyšetření, zdravotní výkony a léky svým pojištěncům

  hradí)“. Ani k předmětu tohoto řízení necítila soudkyně

  z judikatury

• Strana 65

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  63

  WWW.CAK.CZ

  63

  63

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  žádný vztah. Cítila by se podjatá v případě, že by bylo před-

  mětem řízení hrazení nákladů porodní asistentky při po-

  skytování péče ve vlastním sociálním prostředí matky či

  jiná věc týkající se domácích porodů. V takovém případě by

  se z projednávání věci vyloučila. V této věci však byla schop-

  na o žalobě nestranně rozhodnout.

  Soudkyně konkrétně uvedla: „Je pravda, že je pro mě spo-

  lečensky kontroverzní téma domácích porodů, které je zcela

  jistě, odlišně od nároků uplatňovaných dle ust. § 16 zákona

  [o veřejném zdravotním pojištění] týkajícího se všech možných

  diagnóz, citlivým tématem. A proto bych se v případě, že by

  u zdejšího soudu byla projednávána žaloba proti žalované, je-

  jímž předmětem by bylo hrazení nákladů porodní asistentky

  při poskytování péče ve vlastním sociálním prostředí matky

  nebo jiná věc domácích porodů se týkající, zcela jistě vyloučila

  ve smyslu ust. § 8 odst. 3 s. ř. s. To však není tento případ. Mám

  za to, že předmět tohoto sporu s domácími porody nikterak ne-

  souvisí. Nebude mi činit nejmenší obtíž hlasovat pro zamítnutí

  žaloby v této věci v případě, že nebudou splněny podmínky § 16

  zákona [o veřejném zdravotním pojištění], jinými slovy o žalo-

  bě nestranně rozhodnout.“ Soudkyně poukázala také na to,

  že její podjatost neshledal ani Nejvyšší správní soud, který

  se k ní jasně a obšírně vyjádřil v rozsudku ze dne 21. 1.

  2020, č. j. 5 Ads 228/2019-81.

  Devátý senát při rozhodování o námitce podjatosti shledal,

  že zde existuje rozporná judikatura Nejvyššího správního

  soudu k právní otázce, zda je důvodem podjatosti soudkyně

  vůči zdravotní pojišťovně skutečnost, že jde o její vlastní

  zdravotní pojišťovnu, proti níž vede nebo v nedávné mi-

  nulosti vedla soukromoprávní spor o úhradu zdravotních

  služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění, kon-

  krétně o hrazení nákladů porodní asistentky při poskytová-

  ní péče v domácím prostředí. Otázkou se totiž v minulosti

  zabýval nejprve desátý senát a poté pátý senát, a to v obou

  případech vůči téže soudkyni městského soudu a jejímu

  vztahu k téže žalované. Oba senáty však dospěly k odlišné-

  mu právnímu závěru.

  Desátý senát, který o námitce podjatosti věci vedené

  u městského soudu pod sp. zn. 8 Ad 15/2018 rozhodoval, ji

  označil za důvodnou, a to z důvodu vztahu soudkyně k ža-

  lované. V usnesení č. j. Nao 169/2019-67 konkrétně uvedl:

  „Důvod pochybovat o nepodjatosti nevzniká v důsledku pouhé

  existence pojištěneckého vztahu; na posouzení nestrannosti

  soudkyně v této věci však vrhá jiné světlo skutečnost, že soud-

  kyně s žalovanou vede soukromoprávní spor o poměrně osobní

  a citlivé otázce. Podstatou tohoto soukromoprávního sporu je

  to, že žalovaná nevyhověla žádosti soudkyně o úhradu porod-

  ní a poporodní péče v domácím prostředí. Soudkyně sama to

  podle vyjádření k námitce podjatosti vnímá tak, že jí vznikla

  škoda v důsledku ‚diskriminačního jednání‘ žalované. Jelikož

  se soudkyně pře s žalovanou o (slovy žalované) principiální

  a částečně hodnotovou otázku a zároveň se cítí být žalovanou

  diskriminována, nelze vyloučit, že vztah soudkyně k žalované

  nezůstal nepoznamenán.“

  V přímém rozporu s právě citovaným usnesením však stál

  právní názor vyjádřený ohledně (ne)podjatosti téže soudkyně

  v jiném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Pátý senát

  se námitkou podjatosti soudkyně (jako důvodem zmateč-

  nosti řízení před městským soudem) zabýval v řízení o ka-

  sační stížnosti žalované. V rozsudku č. j. 5 Ads 228/2019-81

  shledal, že soudkyně A. V. nebyla při svém rozhodování

  podjatá, a rozsudek městského soudu tudíž nebyl stižen

  vadou zmatečnosti (viz část IV.b. rozsudku). Vyšel z usne-

  sení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2010, č. j.

  Nao 46/2010-78, č. 2102/2010 Sb. NSS, dle něhož je podja-

  tost soudců ve vztahu ke správním orgánům obecně nutné

  vykládat restriktivněji, než je tomu vůči ostatním účastní-

  kům řízení. V bodě 47 rozsudku pak pátý senát konstatoval,

  že „lze jen stěží tvrdit, že by A. V. vůči stěžovatelce měla stan-

  dardní a emocionálně neutrální pojištěnecký vztah, podobně

  jako jiní soudci, kteří jsou pojištěnci stěžovatelky. I když lze

  předpokládat, že většina soudců asi skutečně bude v pojištěnec-

  kém vztahu se stěžovatelkou, jak tvrdí A. V., neboť se jedná

  o největší tuzemskou zdravotní pojišťovnu, jistě ne každý pojiště-

  ný soudce se stěžovatelkou vede soudní spor. Na druhou stranu

  skutečnost, že A. V. podala na stěžovatelku žalobu a v době roz-

  hodování městského soudu s ní aktuálně vedla soukromopráv-

  ní spor, nelze – bez posouzení dalších relevantních okolností –

  brát jako důvod pro vyloučení jmenované soudkyně ve smyslu

  § 8 s. ř. s. Je totiž třeba zohlednit, že se jedná o vztah či po-

  měr ke stěžovatelce vystupující v daném případě v pozici ža-

  lovaného správního orgánu, což je významně jiná situace, než

  kdyby se jednalo o poměr soudce či soudkyně k fyzické nebo

  právnické osobě coby účastníkovi řízení, resp. jejímu zástupci.“

  V bodě 48 ovšem dodal, že by „k tomu, aby byl dán důvod

  pochybovat o nepodjatosti A. V., byla nezbytně nutná existence

  dalších relevantních okolností, které by vztah jmenované soud-

  kyně vůči stěžovatelce zesílily natolik, že by bylo možné hovořit

  o vztahu vyloženě konfl iktním až nepřátelském. Nejvyšší správ-

  ní soud žádné takové okolnosti neshledal. Ze strany jmenované

  se sice jedná o principiální hodnotový spor, nicméně vedený

  v rovině korektní a slušné právní argumentace, jak je patrné

  z písemností předložených samotnou stěžovatelkou (konkrétně

  z žaloby a z jejího doplnění). Ve své podstatě se tak jedná o pří-

  pad názorového střetu u otázky domácích porodů, resp. jejich

  úhrady ze strany zdravotních pojišťoven, který A. V. nijak nedis-

  kvalifi koval z rozhodování ve věci žalobce.“ V bodě 49 proto

  uzavřel: „V nynějším případě se z objektivního hlediska nejed-

  nalo o takový vliv, který by dosáhl kritické úrovně a od kterého

  by se dotčená soudkyně nebyla schopna oprostit, jak ostatně

  potvrzuje sama ve svém vyjádření.“

  Devátý senát se v nynějším řízení (věc městského soudu

  sp. zn. 8 Ad 11/2020) přiklonil k názoru desátého senátu,

  že je třeba shledat A. V. podjatou ve smyslu tzv. objektiv-

  ního testu nestrannosti. Vedení soukromoprávního sporu

  se žalovanou, a to v době relativně nedávné, totiž takové

  pochybnosti vyvolávalo. Oproti době, kdy o její podjatosti

  rozhodoval desátý senát, navíc nyní přistoupily i okolnosti,

  které vedly k tomu, že bylo možné označit ji za podjatou

  i pohledem tzv. subjektivního testu nestrannosti, tedy po-

  hledem jejích kroků přímo v samotném řízení, v němž měla

  vystupovat jako soudkyně. Podle názoru devátého senátu

  byla tedy soudkyně A. V. podjatá vůči žalované jak pohledem

  tzv. objektivního testu nestrannosti, tak pohledem subjektiv-

  ního testu nestrannosti. Devátý senát však nemohl v této

  věci sám rozhodnout za situace, kdy k otázce podjatosti

  z judikatury

• Strana 66

  64

  WWW.CAK.CZ

  64

  64

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  soudkyně vůči žalované existovaly dva protichůdné názory

  dvou senátů Nejvyššího správního soudu, a proto věc před-

  ložil k rozhodnutí rozšířenému senátu.

  Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dospěl k zá-

  věru, že soudkyně Městského soudu v Praze A. V. je vylou-

  čena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu

  pod sp. zn. 8 Ad 11/2020.

  Z odůvodnění (red. zkráceno):

  Rozšířený senát má tedy sjednotit odlišné názory na tako-

  vý vztah soudce k účastníkovi řízení, který zakládá důvod

  podjatosti soudce a vylučuje jej z projednávání a rozhodování

  věci. Konkrétně jde o to, zda důvodem podjatosti soudkyně

  vůči zdravotní pojišťovně (žalované v řízení před správním

  soudem) je skutečnost, že jde o její vlastní zdravotní pojiš-

  ťovnu, proti níž vede nebo v nedávné minulosti vedla v citlivé

  a osobní otázce soukromoprávní spor o úhradu zdravotních

  služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění.

  Ust. § 8 odst. 1 s. ř. s. stanoví, že „soudci jsou vyloučeni

  z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich

  poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán dů-

  vod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci,

  kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správ-

  ního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem

  k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu

  soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování

  v jiných věcech.“

  Podle § 8 odst. 3 s. ř. s. zjistí-li soudce důvod své podja-

  tosti, „oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení

  zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu.

  Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného

  soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán

  důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu,

  rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li

  o soudce Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.“

  Podle § 8 odst. 5 s. ř. s. účastník může namítnout podja-

  tost soudce. „Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,

  kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jed-

  nání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným

  námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí

  být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vy-

  loučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší

  správní soud.“

  Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených

  v § 8 odst. 1 s. ř. s. je součástí naplňování ústavní zásady,

  podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci

  (čl. 38 odst. 1 Listiny). Ústavní soud k tomu např. v nálezu

  ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, č. 98/2001 Sb. ÚS,

  uvedl: „Součástí základního práva na zákonného soudce jsou

  jednak procesní pravidla určování příslušnosti soudů a jejich

  obsazení, jednak zásada přidělování soudní agendy a určení

  složení senátů na základě pravidel, obsažených v rozvrhu prá-

  ce soudů, a dále požadavek vyloučení soudců z projednávání

  a rozhodování věci z důvodu jejich podjatosti.“ Podle téhož

  ustanovení příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Jak

  Ústavní soud uvedl, ústavní imperativ, že nikdo nesmí být

  odňat svému zákonnému soudci, se „sluší pokládat za zce-

  la nepominutelnou podmínku řádného výkonu té části veřejné

  moci, která soudům byla ústavně svěřena; ten totiž na jedné

  straně dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, na straně

  druhé pak představuje pro každého účastníka řízení stejně cen-

  nou záruku, že k rozhodnutí jeho věci jsou povolávány soudy

  a soudci podle předem daných zásad (procesních pravidel) tak,

  aby byla zachována zásada pevného přidělování soudní agendy

  a aby byl vyloučen – pro různé důvody a rozličné účely – výběr

  soudů a soudců ‚ad hoc‘“ (nález ÚS ze dne 22. 2. 1996, sp. zn.

  III. ÚS 232/95, č. 15/1996 Sb. ÚS).

  Z předeslaného tedy vyplývá, že vyloučit soudce z pro-

  jednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně

  a z opravdu závažných důvodů, které mu mohou reálně

  bránit rozhodnout v souladu se zákonem nestranně a spra-

  vedlivě, případně i jen to, že o tom mohou být navenek po-

  chybnosti.

  Jak Nejvyšší správní soud shrnul v rozsudku ze dne 30. 9.

  2005, č. j. 4 As 14/2004-70, „nestrannost soudce je především

  subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický

  stav soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah

  k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástup-

  cům atd.), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko

  soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti

  soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtíž-

  né objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce.

  Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině

  objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se ne-

  strannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli

  (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují objektivní

  okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochyb-

  nostem o tom, že soudce určitým, nikoliv nezaujatým vztahem

  k věci disponuje. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodo-

  vání věci má být založeno nikoliv pouze na skutečně prokáza-

  né podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost

  o jeho nepodjatosti (I. ÚS 167/94, Ústavní soud: Sbírka nálezů

  a usnesení Ústavního soudu). Na druhé straně Ústavní soud

  vyslovil, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti

  může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této

  otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektiv-

  ního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena

  nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektiv-

  ních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z práv-

  ního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou

  (II. ÚS 105/01).“

  Zatímco o podjatosti pohledem tzv. subjektivního testu vy-

  povídají typicky kroky, jež soudce koná přímo v soudním říze-

  ní nebo v souvislosti s ním a jež vypovídají o tom, že vůči před-

  mětu řízení či jeho účastníkům cítí vztah zpochybňující jeho

  nestrannost (typicky nevhodné poznámky během soudního

  jednání či jiné projevy naznačující negativní či naopak pozi-

  tivní vztah k účastníkům či věci), o podjatosti pohledem tzv.

  objektivního testu vypovídají objektivní skutečnosti existující

  mimo samotné soudní řízení, které by mohly objektivně vést

  k legitimním pochybnostem o jeho nestrannosti, např. blíz-

  ké příbuzenství či jiný druh vztahu s některým z účastníků,

  přestože přímo v řízení se tento vztah navenek nijak nepro-

  jevuje (srov. rovněž nález ÚS ze dne 27. 10. 2004, sp. zn.

  I. ÚS 370/04, č. 159/2004 Sb. ÚS).

  z judikatury

• Strana 67

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  65

  WWW.CAK.CZ

  65

  65

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  Vzít v úvahu obě hlediska či jejich kombinaci je nezbytné

  pro odpovědný závěr o nepodjatosti soudce. I když se soud-

  ce subjektivně necítí být podjatým, objektivně mohou vznik-

  nout pochybnosti o jeho nepodjatosti. Na druhé straně ne

  každé vnitřní mínění soudce o jeho vlastní podjatosti zna-

  mená, že podjatý objektivně je a že se tak i jeví navenek,

  a proto má být vyloučen z projednávání a rozhodování věci.

  I proto je svěřeno posuzování (ne)podjatosti soudce v pří-

  padě pochybností nestrannému třetímu, v daném případě

  krajských soudů rozhodujících ve správním soudnictví před-

  sedovi příslušného krajského soudu, případně senátu Nej-

  vyššího správního soudu.

  Rozšířený senát v nynějším řízení vychází při odpovědi

  na předloženou spornou otázku podjatosti soudce z výše

  nastíněných východisek. Fakt, že soudce vede soudní spor,

  není obecně bez dalšího ničím diskvalifi kujícím pro jeho ne-

  strannost. Soudce jistě disponuje stejným katalogem práv

  a svobod, stejně tak výčtem povinností, jako každý jiný ob-

  čan. Stejně tak mu náleží právní prostředky k ochraně těch-

  to práv a svobod a může je uplatňovat zákonem stanoveným

  způsobem před orgány veřejné moci, soudy nevyjímaje (čl. 1

  Listiny a čl. 96 odst. 1 Ústavy). Podobně jako jiný občan

  je soudce nositelem řady práv a adresátem řady povinností

  v oblasti soukromého i veřejného práva. Může být účastní-

  kem správních či soudních řízení v rozličných procesních

  rolích (žadatel, osoba zúčastněná, osoba dotčená, povinný,

  plátce, daňový subjekt atd.). Průběh a výsledek těchto říze-

  ní může vnímat pozitivně, neutrálně i negativně (s možným

  zvýrazněním intenzity vnímání a její proměnlivosti v běhu

  času). Je tedy zcela legitimní, brání-li se soudce správní či

  soudní cestou. To však neznamená, že to v konkrétní věci

  nemůže vést podle okolností k jeho vyloučení z projednává-

  ní a rozhodování věci (viz dále).

  Soudce činný ve správním soudnictví pravidelně projed-

  nává spory, jejichž účastníkem je na jedné straně správní

  orgán, s nímž mohl přijít do kontaktu ve svém občanském

  životě. Důvodně se od soudce očekává jeho profesionalita,

  objektivní přístup a vědomost ústavního požadavku ne-

  stranného přístupu ke všem účastníkům řízení a dalším oso-

  bám, s nimiž přijde při výkonu své funkce do styku [srov.

  též § 80 odst. 2 písm. e) zák. č. 6/2020 Sb., o soudech, soud-

  cích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých

  dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)]. I v případě,

  že soudce byl adresátem rozhodnutí např. v oblasti daní,

  sociálního zabezpečení, pojistného na veřejné zdravotní

  pojištění, úhrady zdravotní péče, přestupků, stavebního či

  jiného povolení, proti takovým rozhodnutím se bránil nebo

  se domáhal přiznání práv u správního orgánu nebo u soudu,

  neznamená to samo osobě, že soudce ztrácí svou nestran-

  nost a stává se podjatým (v negativním nebo i pozitivním

  smyslu) kdykoliv do budoucna. Nejde totiž o situaci nějak

  unikátní, nýbrž vyplývající z normálního života. Vyhledávat

  pro projednávání sporů ve správním soudnictví „nepodjaté“

  soudce jako průnik množin z těch, kteří mají rozhodovat

  ve sporech, v nichž fi guruje mezi účastníky řízení správní

  orgán, a těch, kteří se s tímto orgánem a jeho rozhodováním

  ve svých běžných životních situacích nikdy nesetkali, je ab-

  surdní představa o hledání sterilních osob.

  Rozšířený senát tedy činí dílčí závěr, že důvodem podjatosti

  soudce ve správním soudnictví není samotná skutečnost, že s ža-

  lovaným správním orgánem, jehož rozhodnutí má na základě

  podané žaloby přezkoumávat, vedl v minulosti jiný spor ve své

  vlastní věci. K tomu, aby byl v takovém případě důvod shledáván,

  je nezbytně nutná existence dalších relevantních okolností, které

  by vztah soudce vůči účastníku řízení změnily natolik, že by bylo

  možné dovodit legitimní pochybnosti o jeho nestrannosti.

  Zjištěný poměr soudce k účastníku řízení daný vedením

  sporu v jiné věci je indikátorem pro zkoumání dalších okol-

  ností tohoto poměru. Těmi mohou být povaha sporu, prů-

  běh a výsledek sporu, časový odstup od nyní projednáva-

  né věci a také způsob chování a vystupování soudce jako

  účastníka řízení ve své věci vůči tomuto účastníku. Může jít

  i o další indicie, z nichž lze dovodit, zda soudce je pro ne-

  stranné vedení sporu, který má projednávat a rozhodovat,

  stále dostatečně „vybaven“, a zda se takto jako nepodjatý

  jeví jednak účastníkům řízení, jednak komukoliv dalšímu.

  Okolnostmi mohou být i procesní postoje, vyjádření a sta-

  noviska soudce v jeho vlastním sporu vedeném s týmž účast-

  níkem a v jiném sporu, o němž soudce rozhoduje a kde ně-

  který z účastníků řízení již také vznesl námitku podjatosti

  tohoto soudce, na niž soudce reagoval.

  Jestliže soudce z vlastního popudu vede nebo v nedávné

  době vedl vlastní spor s účastníkem řízení o otázce, která

  pro něj není „běžná“, nýbrž osobní až intimní, a tudíž velmi

  citlivá, principiální či hodnotová, vystupuje ve sporu velmi

  aktivně a postoje druhého účastníka vůči sobě vnímá dis-

  kriminačně, vzniká důvod pochybovat o jeho nepodjatosti

  při projednávání a rozhodování věci, kde je žalovaným týž

  účastník řízení.

  Vedení soukromoprávního sporu se žalovanou, a to v době

  relativně nedávné, navíc se prolínající s běžícími řízeními,

  v nichž měla soudkyně jednat a rozhodovat, vyvolává po-

  chybnosti o její nepodjatosti, zejména proto, že předmětem

  soukromoprávního sporu soudkyně s žalovanou byla otázka

  skutečně osobní až intimní, tj. úhrada nákladů porodní asis-

  tentky za porodní a poporodní péči v domácím prostředí. To

  se projevovalo i v jejích vyjádřeních v tomto soukromopráv-

  ním sporu. Např. ve vyjádření ze dne 30. 5. 2019 uvedla, že

  žalovaná „nutí nemajetné pojištěnky, aby se podřídily a přived-

  ly na svět dalšího člena své rodiny v prostředí, které si nevybra-

  ly, za přítomnosti osob, které si nemohly vybrat, a za pomoci

  postupů, které nemohly ovlivnit“. Žalovaná tím „žalobkyni

  pro její světonázor diskriminuje, když k ní přistupuje méně pří-

  znivě než k jiným pojištěnkám“.

  I ve zmíněném vyjádření ze dne 29. 10. 2020 k námitce

  podjatosti v projednávané věci soudkyně přiznává, že je

  pro ni „společensky kontroverzní téma domácích porodů […]

  citlivým tématem“. Navíc z podání A. V. (které žalovaná

  VZP ČR zaslala NSS spolu s vyjádřením k postoupení věci

  rozšířenému senátu) ze dne 11. 9. 2019, adresovaného po-

  věřenci žalované pro ochranu osobních údajů, a z podání

  ze dne 29. 10. 2020, adresovaného řediteli VZP ČR ohledně

  zasílání žalovanou neanonymizované žaloby spolu s námit-

  kami podjatosti, dále vyplývá, že soudkyně je se žalovanou

  aktuálně v pokračujícím konfl iktu minimálně ohledně otáz-

  ky nakládání s jejími osobními údaji.

  z judikatury

• Strana 68

  66

  WWW.CAK.CZ

  66

  66

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  Rozšířený senát proto konstatuje, že za situace, kdy se soud-

  kyně pře v živém sporu (či se nedávno neúspěšně přela) se ža-

  lovanou o principiální a hodnotovou otázku, která je pro ni

  samotnou jednak intimní, jednak společensky kontroverzní,

  a zároveň se cítí být žalovanou diskriminována (viz obě cito-

  vaná předchozí vyjádření), nelze vyloučit, že její vztah k žalo-

  vané zůstal tímto sporem poznamenán. Nelze ji tedy podle ná-

  zoru rozšířeného senátu označit (v jiných živých věcech)

  za objektivně nestrannou a emocionálně neutrální, neboť u ní

  ve smyslu citované judikatury Ústavního soudu existují „okol-

  nosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem

  o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah“.

  V nynější věci projednávané rozšířeným senátem se pak

  A. V. ve svém vyjádření nezmiňuje o rozhodnutí desátého se-

  nátu; poukazuje pouze na rozhodnutí pátého senátu. Z jejího

  vyjádření plyne, že se závěrem o své nepodjatosti, k němuž

  dospěl pátý senát, se silně ztotožňuje. I to může být signálem,

  že je ve věci, třeba i nevědomky, mentálně angažována více,

  než je z pohledu soudcovské nestrannosti žádoucí.

  V neposlední řadě nelze odhlédnout od skutečnosti, že

  soudkyně ze spisu městského soudu sp. zn. 8 Ad 11/2020

  v nyní projednávané věci odstranila přílohy č. 1 až 3 (viz

  výše), kterými žalovaná dokládala své důvody pro závěr

  o její podjatosti. Ačkoliv rozšířený senát nepopírá tvrzení

  soudkyně, že přiložené dokumenty v neanonymizované po-

  době obsahují její citlivé osobní údaje, postup soudkyně by

  fakticky soudu (v situaci, kdy by NSS nakonec neměl mož-

  nost se s obsahem těchto dokumentů seznámit) znemož-

  nil řádné věcné posouzení námitky podjatosti s ohledem

  na všechny okolnosti, které byly účastníky tvrzeny či v říze-

  ní vyšly najevo. Takový postup soudkyně v nynějším řízení

  žel rovněž nesvědčí o její subjektivní nestrannosti.

  Vzhledem k tomu je tedy soudkyně A. V. podjatá vůči ža-

  lované jak pohledem tzv. objektivního testu nestrannosti, tak

  pohledem subjektivního testu nestrannosti.

  Komentář:

  Komentované rozhodnutí se zabývá zásadní problematikou

  vyloučení soudce v soudním řízení správním pro jeho podja-

  tost. Na rozdíl od jiných druhů procesů je přitom specifi kem

  správního procesu to, že jako účastník řízení vystupuje správ-

  ní orgán, mnohdy s poměrně širokým personálním dosahem

  – typicky jako v řešené věci jím byla Všeobecná zdravotní

  pojišťovna, u které byla rozhodující soudkyně pojištěna.

  Významné je východisko rozšířeného senátu, které ak-

  ceptuje i odborná literatura s odkazem na rozhodovací

  praxi Ústavního soudu, že k vyloučení soudce z projednání

  a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, když

  je evidentní, že jeho vztah k dané věci, účastníkům nebo

  jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že

  i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo

  schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ÚS

  ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, citovaný v P. Pospíšil

  in P. Blažek, J. Jirásek, P. Molek, P. Pospíšil, V. Sochorová,

  P. Šebek: Soudní řád správní, 3. vydání, C. H. Beck, Praha

  2016, komentář k § 8 s. ř. s.). Akceptuje se přitom, že u osob-

  nosti soudce je třeba vycházet primárně z toho, že se jedná

  o profesionála, který dokáže oddělit svoje soukromé zájmy

  od rozhodovací činnosti, na které se podílí, a u něhož je

  vždy na prvním místě respektování profesní a osobní

  cti (usnesení NSS ze dne 11. 6. 2010, sp. zn. Nao 46/2010).

  Komentované rozhodnutí je však další do mozaiky případů,

  ve kterých naopak pochybnosti o soudcově nepodjatosti dány

  jsou. Již v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1.

  2013, sp. zn. Nao 1/2013, byl vysloven názor, že pochybnosti

  o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zá-

  stupcům mohou – vedle příbuzenských a jim obdobných relací

  – vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně

  zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Nepochyb-

  ně se tím nemá na mysli jen konkrétní osoba jako účastník

  řízení, ale i správní orgán. Pod takto vymezeným „nepřátel-

  ským“ vztahem lze chápat i situaci, kdy vztah ke správnímu

  orgánu je s ohledem na (skutkově i právně jiné) předchozí

  spory a neshody se správním orgánem ve vlastní – soukromé

  (navíc intimní) – věci soudce vyhrocený.

  ✤

  Rozhodnutí zpracovali JUDr. EVA DOBROVOLNÁ, Ph.D., LL.M.,

  odborná asistentka na Katedře civilního práva Právnické fakulty

  Masarykovy univerzity v Brně, a Mgr. MICHAL KRÁLÍK, Ph.D.,

  soudce Nejvyššího soudu.

  z judikatury

  Již 30 let pro

  Vás překládáme

  odborné

  právní

  texty

  preklady@spevacek.info

  www.spevacek.info

  •

  Překlady a korektury odborných právních textů

  •

  Překlady a korektury textů pro publikování

  •

  Překlady důvěrných dokumentů

  •

  Překlady a tlumočení s ověřením

  inzerce

• Strana 69

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  67

  WWW.CAK.CZ

  67

  67

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  z judikatury

  K charakteru řízení před profesními

  disciplinárními orgány

  Rozsudek ESLP ze dne 22. 7. 2021, ve věci

  Reczkowicz proti Polsku, stížnost č. 43447/19

  Shrnutí fakt:

  V červenci 2017 byl stěžovatelce, advokátce, na základě

  disciplinárního řízení pozastaven výkon advokacie na dobu tří

  let v souvislosti s různými porušeními etického kodexu advo-

  kátní komory. Její případ přezkoumával v poslední instanci

  nově zřízený Disciplinární senát Nejvyššího soudu. Ten byl

  zřízen v návaznosti na reorganizaci tohoto soudu, ke kte-

  ré došlo na základě novely zákona o Národní soudní radě

  z roku 2017 a dále zákona o Nejvyšším soudu z roku 2017,

  v rámci rozsáhlé legislativní reformy polského soudního sys-

  tému zahájené v roce 2017. Disciplinární senát se skládal

  ze soudců jmenovaných na základě postupu, do nějž zasa-

  hovala Národní soudní rada (dále jen „NSR“). Stěžovatelka

  namítala, že soudci zasedající v Disciplinárním senátu byli

  jmenováni prezidentem Polska na doporučení NSR za zjevné-

  ho porušení vnitrostátního práva, zásad právního státu, dělby

  moci a nezávislosti soudnictví.

  NSR je orgán, jehož hlavní úlohou je zajistit, v souladu

  s ústavou, nezávislost soudů a soudců.

  Dvacet pět členů NSR tvoří soudci, poslanci, senátoři,

  ministr spravedlnosti a jedna osoba nominovaná preziden-

  tem republiky. Před novelou zákona o Národní soudní radě

  byli členové NSR z řad soudců voleni soudci, což bylo pravi-

  dlo, které bylo pevně zakotveno v polském právním řádu

  a které bylo potvrzeno Ústavním soudem v nálezu ze dne

  18. 7. 2007. Ústavní soud však v nálezu ze dne 20. 6. 2017

  dospěl k názoru, že ústava neukládá, aby členové NSR z řad

  soudců museli být jmenováni soudci. Po reformě soudnictví

  z roku 2017 jsou členové NSR z řad soudců voleni Sejmem.

  Podle příslušných ustanovení vnitrostátního práva jsou

  soudci jmenováni na všechny stupně a druhy soudů, včetně

  Nejvyššího soudu, polským prezidentem na základě dopo-

  ručení NSR. NSR vydává doporučení na základě výsledků

  výběrového řízení, v němž hodnotí a navrhuje kandidáty.

  Na základě předběžných otázek položených polským Nej-

  vyšším soudem ve třech případech Soudní dvůr Evropské

  unie (SD EU) dospěl dne 19. 11. 2019 k závěru, že Disci-

  plinární senát Nejvyššího soudu nesplňuje požadavky ne-

  závislosti. Dne 5. 12. 2019 Nejvyšší soud v těchto případech

  rozhodl, že NSR neposkytuje dostatečné záruky nezávislosti

  na zákonodárných a výkonných orgánech v rámci procesu

  jmenování soudců. Pokud jde o Disciplinární senát, Nejvyšší

  soud, v souladu se závěry SD EU, dospěl k závěru, že jej ne-

  lze považovat za nezávislý soud ve smyslu vnitrostátního prá-

  va a čl. 6 Úmluvy. Nejvyšší soud poznamenal, že NSR není

  nezávislým orgánem, neboť je přímo podřízen politickým

  orgánům, a tudíž proces výběru a jmenování soudců, do ně-

  hož NSR zasahuje, je vadný. Tyto závěry byly potvrzeny dne

  23. 1. 2020 spojenými senáty Nejvyššího soudu ve společ-

  ném usnesení. Podle tohoto usnesení rozsudky Disciplinár-

  ního senátu nejsou rozsudky vynesené řádně ustaveným

  soudem a soudní formace vnitrostátních soudů, včetně Nej-

  vyššího soudu, jejichž členové byli nominováni postupem,

  do kterého zasahovala NSR, nebyly řádně ustaveny ve smys-

  lu relevantních ustanovení vnitrostátního práva.

  Dne 28. 1. 2020 Ústavní soud vydal prozatímní rozhodnu-

  tí, kterým pozastavil jednak výkon usnesení Nejvyššího soudu

  z 23. 1. 2020, a dále výkon pravomoci Nejvyššího soudu vydá-

  vat usnesení ohledně slučitelnosti složení NSR, postupu výběru

  soudců prováděného tímto orgánem a pravomoci prezidenta jme-

  novat soudce s vnitrostátním nebo mezinárodním právem nebo

  judikaturou mezinárodních soudů. Dne 20. 4. 2020 Ústavní

  soud prohlásil usnesení Nejvyššího soudu z 23. 1. 2020 za ne-

  slučitelné s Ústavou, Smlouvou o Evropské unii a čl. 6 odst. 1

  Úmluvy. Ústavní soud přitom konstatoval, že rozhodnutí prezi-

  denta republiky o jmenování soudců nemohou být podrobena

  žádnému druhu přezkumu, včetně přezkumu Nejvyšším sou-

  dem. Ústavní soud potvrdil tuto zásadu v rozhodnutí ze dne

  21. 4. 2021 o „konfl iktu kompetencí mezi Sejmem a Nejvyšším

  soudem a mezi prezidentem Polska a Nejvyšším soudem“.

  Předmět stížnosti:

  Stěžovatelka namítala, že Disciplinární senát Nejvyššího

  soudu, který její případ projednával, nebyl „tribunálem zalo-

  ženým zákonem“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

  Rozhodnutí ESLP:

  Úkolem ESLP v projednávané věci bylo posoudit okolnos-

  ti vztahující se k procesu jmenování soudců do Disciplinár-

  ního senátu Nejvyššího soudu po přijetí zákona o Nejvyšším

  soudu v roce 2017, kterým byl tento senát zřízen, nikoliv však

  legitimitu reorganizace polského soudnictví jako celku.

  Evropský soud pro lidská práva:

  Řízení před profesními disciplinárními orgány týkající se práva na pokračování ve výkonu

  profese je řízením o občanských právech ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

• Strana 70

  68

  WWW.CAK.CZ

  68

  68

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  Co se týče aplikovatelnosti Úmluvy na daný případ, ESLP

  shledal, že není důvod odchýlit se od zavedené zásady, že

  disciplinární řízení, v jehož rámci je řešena otázka práva

  na pokračování ve výkonu profese, je řízením o občanských

  právech ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy (Vilho Eskelinen

  a ostatní proti Finsku [GC], § 62). Tato zásada je aplikova-

  telná také na řízení vedená před různými profesními disci-

  plinárními orgány (u soudců: Baka proti Maďarsku [GC],

  § 104-105; u státních zástupců: Polyakh a ostatní proti Ukra-

  jině, § 160; u advokátů: Malek proti Rakousku, § 39; Helmut

  Blum proti Rakousku, § 60). Čl. 6 odst. 1 Úmluvy je tudíž

  na daný případ použitelný pod jeho civilní hlavou.

  Co se týče věci samé, ESLP zkoumal, zda tím, že případ

  stěžovatelky projednával Disciplinární senát, došlo k poru-

  šení jejího práva na „tribunál zřízený zákonem“, a to na poza-

  dí třístupňového testu formulovaného v případu Guðmundur

  Andri Ástráðsson proti Islandu [GC] a obecných zásad tam

  uvedených.

  1. K tomu, zda došlo ke zjevnému porušení

  vnitrostátního práva:

  Soud byl v této otázce konfrontován se dvěma zásadně

  opačnými pohledy polských nejvyšších soudů. Jeho úkolem

  bylo přezkoumat, zda tyto soudy ve svých rozhodnutích za-

  chovaly požadovanou rovnováhu mezi různými dotčenými

  zájmy a zda při jejich rozhodování řádně zohlednily a do-

  držely standardy Úmluvy požadované pro „tribunál zřízený

  zákonem“. V této souvislosti konstatoval, že na novelu zá-

  kona o Národní soudní radě z roku 2017, jež je nedílnou

  součástí legislativy týkající se reorganizace polského soud-

  nictví, je třeba nahlížet v kontextu koordinovaných změn

  vnitrostátního práva přijatých v rámci reorganizace polské

  justice a s ohledem na skutečnost, že tyto změny a jejich do-

  pad na polský soudní systém upoutaly pozornost a vyvolaly

  obavy řady mezinárodních organizací a orgánů a staly se

  předmětem několika řízení před Soudním dvorem Evropské

  unie.

  Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 5. 12. 2019 a usne-

  sení ze dne 23. 1. 2020 shledal několik fl agrantních poru-

  šení vnitrostátního práva. V rozsáhlém odůvodnění vyložil

  jeho závěry, ke kterým dospěl po podrobné analýze a peč-

  livém vyhodnocení příslušných vnitrostátních právních

  předpisů z hlediska základních standardů Úmluvy a práva

  EU a za použití judikatury a závěrů Soudního dvora EU.

  Nejvyšší soud provedl hloubkové posouzení všech aspektů poj-

  mu „nezávislý a nestranný tribunál zřízený zákonem“ ve světle

  ústavních principů, které se vztahují k fungování NSR, včet-

  ně principu oddělení a rovnováhy mezi zákonodárnou, výkon-

  nou a soudní mocí a principu nezávislosti soudnictví. To však

  nebyl případ Ústavního soudu v jeho nálezech ze dne 20. 6.

  2017 a 20. 4. 2020.

  S ohledem na zjevnou absenci komplexní, vyvážené a ob-

  jektivní analýzy okolností z hlediska Úmluvy, hodnocení

  Ústavního soudu nelze než považovat za svévolné a jako

  takové nemůže mít žádnou váhu při posuzování toho, zda

  došlo ke zjevnému a objektivnímu porušení vnitrostátního

  práva v rámci procesu jmenování soudců do Disciplinární-

  ho senátu. Na rozhodování Ústavního soudu musí být navíc

  nahlíženo v obecném kontextu, ve kterém Ústavní soud pů-

  sobil od konce roku 2015, a při zohlednění jeho kroků na-

  mířených proti usnesení Nejvyššího soudu, ve kterém bylo

  shledáno zjevné porušení vnitrostátního a mezinárodního

  práva v souvislosti s vadným procesem jmenování soudců,

  ve kterém vystupovala NSR. Tyto kroky začaly bezprece-

  dentním prozatímním rozhodnutím ze dne 28. 1. 2020, je-

  hož cílem bylo zasáhnout do výkonu rozhodovací pravomo-

  ci Nejvyššího soudu, v jejímž rámci Nejvyšší soud aplikoval

  a interpretoval Úmluvu a jiné mezinárodní úmluvy. Takové

  rozhodnutí Ústavního soudu nelze charakterizovat jinak než

  jako útok na vládu práva a na nezávislost justice. Konečné

  rozhodnutí Ústavního soudu v této věci ze dne 21. 4. 2020

  tento stav ještě posílilo.

  S ohledem na tyto skutečnosti, zejména na přesvědči-

  vé a pádné argumenty Nejvyššího soudu v jeho rozsudku

  ze dne 5. 12. 2019 a v usnesení ze dne 23. 1. 2020 a na jeho

  závěry, že postup jmenování soudců do Disciplinárního se-

  nátu je v rozporu se zákonem, ESLP má za prokazatelné, že

  došlo ke zjevnému porušení vnitrostátního práva.

  2. K tomu, zda porušení vnitrostátního práva

  v souvislosti s postupem jmenování soudců narušilo

  samotnou podstatu práva na „tribunál zřízený

  zákonem“:

  Pokud jde o míru nezávislosti NSR a o to, zda došlo k ne-

  přiměřenému zásahu zákonodárné a výkonné moci do pro-

  cesu jmenování, se ESLP opřel o různá, ale v podstatě jed-

  nohlasná stanoviska mezinárodních organizací a orgánů,

  podle nichž změny v postupu jmenování soudců do NSR zave-

  dené novelou z roku 2017 způsobily, že NSR již nebyla nezá-

  vislým orgánem, který je schopen plnit svou ústavní povinnost

  zajišťovat nezávislost soudů a soudců.

  Soud vzal rovněž v úvahu okolnosti, za nichž byla nová

  NSR zřízena, zejména to, že šest z patnácti jmenovaných

  soudců bylo v uplynulých šesti měsících jmenováno minis-

  trem spravedlnosti předsedou nebo místopředsedou soudu,

  že většina členů nové NSR byla doporučena vládnoucí stra-

  nou nebo s ní byla spojena, že většina kandidátů byla na-

  vržena exekutivou a že nebylo možné ověřit, zda kandidáti

  měli požadovaný počet podpisů, jelikož exekutiva schválené

  seznamy kandidátů zpočátku nezveřejnila. Soud pozname-

  nal, že situace, kdy veřejnosti nebylo ofi ciálně sděleno, zda

  byl splněn formální požadavek, aby kandidáti do NSR získali

  dostatečnou podporu, může vyvolat pochybnosti o zákonnosti

  celého procesu výběru členů NSR. Navíc nejasnosti ohled-

  ně toho, kdo kandidáty podpořil, může založit podezření

  ohledně kvalifi kace členů NSR a jejich přímých či nepří-

  mých vazeb na výkonnou moc. Členové NSR byli jmenováni

  za podpory úzké skupiny soudců se silnými vazbami na vý-

  konnou moc, a jak naznačil Nejvyšší soud, existovaly také

  pochybnosti o tom, zda všichni členové NSR splňovali

  zákonný požadavek, aby získali podporu dvaceti pěti aktiv-

  ních soudců.

  Soud dospěl k závěru, že na základě novely z roku 2017,

  která zbavila soudní moc práva nominovat a vybírat členy

  z judikatury

• Strana 71

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  69

  WWW.CAK.CZ

  69

  69

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  z judikatury

  NSR z řad soudců (právo, které jí přiznávala předchozí le-

  gislativa a které bylo v souladu s mezinárodními standardy),

  zákonodárná a výkonná moc získaly rozhodující vliv na slože-

  ní NSR. Novela prakticky odstranila nejenom předchozí re-

  prezentativní systém, ale také záruky nezávislosti soudnic-

  tví, což umožnilo výkonné a zákonodárné moci přímo či ne-

  přímo zasahovat do postupu jmenování soudců, čehož také

  využily, jak ukazují okolnosti týkající se výběru kandidátů

  do NSR z řad soudců. Zároveň skutečnost, že podle zákona

  o Nejvyšším soudu z roku 2017 byla první předsedkyni Nej-

  vyššího soudu odňata pravomoc oznamovat uvolněná místa

  na tomto soudu ve prospěch prezidenta Polska, dále oslabila

  zapojení justiční složky do procesu jmenování soudců, ze-

  jména jmenování k Nejvyššímu soudu.

  Po posouzení všech výše uvedených skutečností ESLP do-

  spěl k závěru, že porušení vnitrostátního práva podstatným

  způsobem nepříznivě zasáhlo napadený proces jmenování

  soudců. V důsledku tohoto porušení bylo doporučování

  kandidátů na členy Disciplinárního senátu, což byla pod-

  mínka sine qua non pro jmenování prezidentem Polska, svě-

  řeno NSR, tedy orgánu, který postrádal dostatečné záruky

  nezávislosti na zákonodárné a výkonné moci. Proces jmeno-

  vání soudců, který, jak tomu bylo v tomto případě, provází ne-

  patřičné ovlivňování ze strany zákonodárné a výkonné moci,

  je neslučitelný s čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Takové ovlivňování

  představuje zásadní protiprávnost, která nepříznivě dopadá

  na proces jako celek a ohrožuje legitimitu soudu složeného

  z takto jmenovaných soudců.

  Postup při jmenování soudců do Disciplinárního senátu

  Nejvyššího soudu byl stižen závažnými vadami, které naru-

  šily samotnou podstatu práva na „tribunál zřízený zákonem“.

  3. K tomu, zda námitky týkající se práva na „tribunál

  zřízený zákonem“ byly účinně přezkoumány

  vnitrostátními soudy a zda byly dostupné opravné

  prostředky:

  Podle polského práva neexistovalo žádné řízení, jehož

  prostřednictvím by mohla stěžovatelka napadnout namíta-

  né vady v procesu jmenování soudců do Disciplinárního se-

  nátu Nejvyššího soudu. V důsledku toho stěžovatelce nebyly

  dostupné žádné opravné prostředky.

  ESLP konstatoval, že Disciplinární senát Nejvyššího sou-

  du, který projednával případ stěžovatelky, nebyl „tribunálem

  zřízeným zákonem“, a jednomyslně shledal porušení čl. 6

  odst. 1 Úmluvy. Stěžovatelce bylo přiznáno spravedlivé za-

  dostiučinění ve výši 15 000 eur za nemajetkovou újmu.

  ✤

  Rozhodnutí zpracovala Mgr. VLADIMÍRA PEJCHALOVÁ

  GRÜNWALDOVÁ, Ph.D., LL.M., odborná asistentka

  na Katedře mezinárodního práva Fakulty právnické

  Západočeské univerzity v Plzni.

  K rozhodnutí NS ohledně vypořádání investice

  jednoho z manželů do družstevního bytu

  Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2021,

  sp. zn. 22 Cdo 1794/2020

  I. Východisko a popis skutkového stavu

  Dne 10. 3. 2021 vydal Nejvyšší soud (NS) ve věci vedené

  pod sp. zn. 22 Cdo 1794/2020 rozsudek, v němž se zabý-

  val problematikou vypořádání investice jednoho z manželů

  do rekonstrukce družstevního bytu, která byla provedena

  v době, kdy členský podíl v bytovém družstvu byl součástí

  společného jmění manželů (SJM).

  Skutkový stav byl následující. Za trvání manželství se sou-

  částí SJM stal členský podíl v bytovém družstvu a manže-

  lům vznikl společný nájem družstevního bytu. Za trvání

  jejich společného členství (konkrétně v roce 2007) byla

  provedena rekonstrukce nájemního bytu, kterou fi nancoval

  jeden z manželů ze svého výlučného majetku. V roce 2014

  převedlo bytové družstvo uvedený byt (jednotku) oběma

  manželům do SJM. Následně došlo k zániku manželství,

  a tím i k zániku SJM, jehož součástí byl mj. i uvedený byt.

  V rámci soudního řízení o vypořádání SJM uplatnil ten

  z manželů, který v roce 2007 vynaložil své výlučné peněžní

  prostředky na rekonstrukci bytu, právo na vypořádání vnosu.

  II. Rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu

  odvolacího

  Soud prvního stupně nepřiznal dotyčnému manželovi právo

  na vypořádání vnosu. Měl totiž za to, že byla-li rekonstrukce

  bytu provedena v roce 2007, jednalo se o investici do majetku

  bytového družstva (třetí osoby). V daném roce byl předmětný

  byt totiž bytem družstevním; součástí masy SJM se stal až

  následně v roce 2014. K podpoření správnosti tohoto závěru

  uvedl, že imanentním rysem investice z výlučného majet-

  ku jednoho z manželů do věci v SJM je existence této věci

  v době investice, jakož i to, že věc náleží do SJM. V roce

  2007 však účastníci vlastnili pouze členská práva a povin-

  nosti v bytovém družstvu a byli nájemci bytu, který byl

  majetkem družstva. Ke dni zániku SJM pak členská práva

  a povinnosti k družstvu neexistovala, neboť tato se převo-

  Glosa:

• Strana 72

  70

  WWW.CAK.CZ

  70

  70

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  z judikatury

  dem bytu transformovala do jiné majetkové hodnoty, do níž

  vnos proveden nebyl, a není proto možné jej vypořádat.

  Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně,

  jakož i s jeho právní argumentací.

  III. Dovolání a rozhodnutí NS

  Proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno dovo-

  lání. Dovolatel namítá, že v rozhodovací praxi dovola-

  cího soudu nebyla doposud řešena otázka, zda investice

  (vnos) z výlučného majetku jednoho z manželů do oprav

  a rekonstrukce družstevního bytu, je možné považovat

  za vnos, který by měl být při vypořádání SJM vypořádán.

  Současně formuluje otázku, zda družstevní podíl lze pova-

  žovat za společný majetek, do kterého lze investovat (vyna-

  ložit hodnoty z výhradního majetku manžela na společný

  majetek), je-li nedílně spjat s nájmem družstevního bytu,

  případně zda a jakým způsobem tyto investice zohlednit

  v případě převodu daného bytu do vlastnictví členů byto-

  vého družstva při následném vypořádání zaniklého SJM.

  Dovolatel má za to, že vlastnictví družstevního podílu

  v bytovém družstvu, se kterým je spojen nájem druž-

  stevního bytu, je možné s určitými specifiky považovat

  za „vlastnictví“ konkrétního bytu. Zdůrazňuje, že jeho

  majetkovou investicí došlo ke zhodnocení družstevního

  bytu, a tím i družstevního podílu; byla-li majetková hod-

  nota družstevního podílu následně „přetavena“ do podo-

  by vlastnictví předmětného bytu, došlo v důsledku dané

  investice i k jeho zhodnocení.

  NS rozhodl takto: „Při posouzení, co lze považovat za za-

  počitatelné vynaložení odděleného majetku na majetek spo-

  lečný, je podle právní úpravy možné vyjít z toho, že se jedná

  o hodnoty vynaložené z výlučného majetku na majetek spo-

  lečný; typicky se jedná o případy, kdy společná věc existu-

  je a je do ní investováno z výlučných prostředků jednoho

  z manželů nebo se jedná o pořízení nové věci ve společném

  jmění, na kterou jsou použity prostředky tvořící výlučný ma-

  jetek některého z manželů. V této souvislosti je v odborné

  literatuře zdůrazněno, že jde o to, o co se společný majetek

  obohatil (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne

  4. 7. 2013, sp. zn. 22 Cdo 209/2012; shodně též J. Dvořák,

  J. Spáčil: Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře,

  3. vydání, Wolters Kluwer ČR, a. s., Praha 2011, str. 234).

  Z uvedeného se podává, že předpokladem existence vnosu

  jednoho z manželů je obohacení společného majetku man-

  želů. Jinými slovy, investice výlučných prostředků jednoho

  z manželů musí směřovat vůči věci, která již součástí spo-

  lečného jmění je, nebo která se (v přímé souvislosti s inves-

  ticí) součástí společného jmění stává. Investice výlučného

  majetku jednoho z manželů do majetku třetí osoby proto

  vnosem ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. není a nelze ji

  ani v rámci řízení o vypořádání společného jmění jako vnos

  vypořádat. V řízení o vypořádání společného jmění manželů

  se vypořádává jen majetek, hodnoty a závazky tvořící společ-

  né jmění manželů, případně investice z výlučného majetku

  do společné věci a investice ze společného jmění do výlučné-

  ho majetku některého z manželů (viz např. usnesení Nejvyš-

  šího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1915/2015).

  V nyní projednávané věci vyšly nalézací soudy při posou-

  zení otázky předmětného vnosu ze závěru, že v době prove-

  dení rekonstrukce byl byt ve vlastnictví bytového družstva.

  Tento závěr nebyl v rámci dovolacího řízení (a ostatně ani

  v rámci řízení před nalézacími soudy) zpochybněn. Investi-

  ce z výlučného majetku žalovaného proto nesměřovala vůči

  majetku náležejícímu do společného jmění účastníků, nýbrž

  do majetku třetí osoby (družstva). S ohledem na výše uvede-

  né je proto správný závěr odvolacího soudu, že tuto investici

  za vnos ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. považovat nelze.

  Je sice pravda, že investicí mohlo dojít ke zhodnocení člen-

  ského podílu (bývalých) manželů – tj. mohlo dojít ke zvý-

  šení jeho obvyklé hodnoty (která je pro jeho vypořádání ur-

  čující – srov. např. rozsudek velkého senátu občanskopráv-

  ního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 11.

  2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000), nicméně družstevní podíl

  předmětem vypořádání v projednávané věci není. Převodem

  družstevního bytu do společného majetku účastníků v roce

  2014 došlo k transformaci majetkové hodnoty (členského

  podílu) na majetkovou hodnotu jinou (vlastnictví bytu), vůči

  které však investice žalovaného přímo nesměřovala. Potud

  jsou proto úvahy nalézacích soudů správné.

  Otázkou však zůstává, zda skutečnost, že jeden z manželů

  vynaložil za trvání manželství ze svého výlučného majetku

  finanční prostředky, které vedly k pozdějšímu (nepřímému)

  zhodnocení majetku nacházejícího se v době rozvodu man-

  želství ve společném jmění, lze v rámci řízení o vypořádání

  společného jmění zohlednit jiným způsobem.“

  1

  IV. Možné odlišné posouzení

  Závěry uvedené v glosovaném rozhodnutí NS považujeme

  za problematické. Již na první pohled je zřejmé, že NS za-

  ujal poněkud formalistický přístup k posouzení majetkové

  entity, která měla být zhodnocena vynaložením výlučných

  prostředků jednoho manžela.

  Je pravda, že v okamžiku vynaložení vnosu byl přímo (bez-

  prostředně) zhodnocovanou entitou byt, který byl ve vlast-

  nictví bytového družstva (lhostejno, zda jako jednotka či

  jako pouhá část domu). Současně je však zcela nepochybné,

  že hodnota družstevního bytu se zprostředkovaně promítá

  do hodnoty členského podílu člena družstva, který daný byt

  užívá právě z titulu svého členství v družstvu (refl exní zhod-

  nocení). Je notorietou, že dochází-li k převodu členského

  podílu v bytovém družstvu (laicky řečeno – k převodu druž-

  stevního bytu), je hodnota podílu odvozena právě z hodnoty

  bytu, jehož nájem je s daným podílem spojen, resp. z kvality

  bydlení, které lze v daném bytě realizovat. Není třeba zdů-

  razňovat, že čím „kvalitnější“ je byt, tím vyšší je i kvalita by-

  dlení, a tedy i hodnota členského podílu. Tato elementární

  úvaha byla koneckonců vyjádřena i v některých rozhodnu-

  tích jiných senátů NS. Uvést lze alespoň rozhodnutí ze dne

  29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, v němž byla řešena

  otázka spravedlivého vypořádání mezi bytovým družstvem

  a jeho bývalým členem při jeho nároku na vypořádací podíl.

  1 Tučně zvýraznili autoři.

• Strana 73

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  71

  WWW.CAK.CZ

  71

  71

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  Dle závěrů NS „Povaze bytového družstva a účasti v něm na-

  opak odpovídá, aby při posuzování poctivosti (spravedlnosti)

  vypořádání mezi bytovým družstvem a jeho bývalým členem

  bylo přihlédnuto ke skutečné (tržní) hodnotě členského podílu,

  o který bývalý člen družstva (v důsledku zániku jeho účasti)

  ‚přišel‘. Zanikne-li totiž členu bytového družstva účast, přijde

  o majetkovou hodnotu v podobě členského podílu, přičemž tuto

  hodnotu fakticky získá družstvo tím, že může s ‚uvolněným‘

  bytem volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat –

  pronajmout jej jinému členovi družstva, přijmout nového čle-

  na družstva či byt za podmínek stanovených v § 239 odst. 4

  písm. i) obch. zák. prodat (jak tomu ostatně bylo i v projedná-

  vané věci). V této souvislosti Nejvyšší soud opětovně zdůrazňuje,

  že jde o majetkovou hodnotu, s níž se na ‚bytovém trhu‘ ob-

  choduje za ceny řádově odpovídající cenám, za něž jsou v téže

  lokalitě převáděny bytové jednotky.“

  2

  Lze tedy uzavřít, že došlo-li ke zhodnocení družstevní-

  ho bytu v důsledku provedené rekonstrukce, narostla tím

  automaticky (byť zprostředkovaně) i hodnota členského

  podílu v bytovém družstvu (který byl v rozhodné době

  součástí SJM). To ostatně konstatuje i NS samotný: „Je

  sice pravda, že investicí mohlo dojít ke zhodnocení členského

  podílu (bývalých) manželů – tj. mohlo dojít ke zvýšení jeho

  obvyklé hodnoty (…).“

  Nyní je třeba se ptát, zda změna způsobená převodem bytu

  (jednotky) do vlastnictví manželů (tj. nabytí bytu do SJM)

  může mít za následek jakési „pokračování“ právního reži-

  mu zhodnoceného členského podílu v bytovém družstvu,

  ovšem nově v podobě vlastnického práva k bytu (jednotce).

  Striktně vzato neplatí rovnice, dle níž převod družstevní-

  ho bytu do vlastnictví dosavadního nájemce-člena družstva

  vede k zániku jeho členství v družstvu. Nelze tedy klást rov-

  nítko mezi členským podílem a bytem (jednotkou) v tom

  smyslu, že by se jednotka v okamžiku jejího převodu stávala

  surogátem dosavadního členského podílu. Převodem bytu

  (jednotky) do vlastnictví člena družstva totiž jeho členství

  nemusí zaniknout, a může tedy trvat dál. Nicméně z eko-

  nomického hlediska je jasné, že nabytí vlastnického práva

  k jednotce je zpravidla tím stimulem, pro který se někdo

  v minulosti stal členem bytového družstva. Nabytí vlastnic-

  kého práva k původně družstevnímu bytu je proto v napros-

  té většině případů spojeno se zánikem členství dosavadního

  člena v družstvu.

  Minimálně v hospodářské rovině je tedy potřeba nahlížet

  na nabytí vlastnického práva k (původně družstevnímu) bytu

  jakožto na ekvivalent (surogát) dosavadního členského pod ílu –

  a to i za předpokladu, že k zániku členství v družstvu ne-

  došlo. Pak je dle našeho názoru třeba trvat na tom, že vnos

  učiněný původně – byť i jen zprostředkovaně – do člen-

  ského podílu musí mít své „pokračování“ i v podobě by-

  tové jednotky převedené do vlastnictví člena družstva.

  Koneckonců, i NS zde přijal naprosto stejný závěr: „Pře-

  vodem družstevního bytu do společného majetku účastníků

  v roce 2014 došlo k transformaci majetkové hodnoty (členské-

  ho podílu) na majetkovou hodnotu jinou (vlastnictví bytu).“

  Tento závěr však nemůže být narušen ani úvahou NS, že

  do transformované hodnoty – tj. vlastnictví bytu – investi-

  ce přímo nesměřovala.

  Lze uvést, že podobné situace, kdy je transformována jed-

  na majetková entita, do níž byla učiněna investice, do jiné

  majetkové entity, jsou poměrně časté. Představme si násle-

  dující situaci: manželé mají ve společném majetku dům. Je-

  den z manželů provede rekonstrukci domu za své výlučné

  prostředky. Dům je následně zničen a pojišťovna vyplatí

  manželům pojistné plnění, jehož výše odpovídá hodnotě

  domu po rekonstrukci. Vyplacené pojistné plnění předsta-

  vuje surogát původní věci (domu), přičemž tento surogát

  se stává opět součástí SJM. Dojde-li k zániku manželství, je

  třeba tento surogát vypořádat. Při vypořádání se nepochyb-

  ně musí zohlednit původní vnos, který směřoval do domu

  (nikoli do pojistného plnění, které představuje jeho suro-

  gát).

  V. Závěr

  V předchozím textu jsme se snažili přiblížit alternativní

  pohled na právní hodnocení výše popsané skutkové situa-

  ce. Závěr je takový, že investice učiněná jedním z manželů

  z jeho výlučného majetku do rekonstrukce družstevního

  bytu, která byla provedena v době, kdy členský podíl v byto-

  vém družstvu byl součástí SJM, představuje vnos do SJM,

  i když byl rekonstruovaný byt v rozhodném okamžiku

  ve vlastnictví bytového družstva a součástí SJM se stal až

  později (jako určitý – minimálně ekonomický – surogát

  členského podílu v bytovém družstvu). Uvedený vnos se pak

  má vypořádat postupem dle § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Na-

  bízené řešení dle našeho názoru lépe zohledňuje jednot-

  livé aspekty věci a je více v souladu se smyslem a účelem

  právní úpravy.

  ✤

  Autory komentáře jsou doc. JUDr. PETR TÉGL, Ph.D.,

  a doc. JUDr. FILIP MELZER, LL.M., Ph.D. Oba jsou advokáty

  a současně působí na Katedře soukromého práva a civilního

  procesu Právnické fakulty UP v Olomouci.

  z judikatury

  2 Tučně zvýraznili autoři.

  inzerce

  C. H. BECK DOPORUČUJEME

  Objednávejte na www.beck.cz

  Jan Pichrt a kol.

  Pracovní právo

  2021 I vázané I 792

  1 990 Kč

  I obj. číslo AI27

• Strana 74

  72

  WWW.CAK.CZ

  72

  72

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  Jan Lasák, Jan Dědič,

  Jarmila Pokorná, Zdeněk Čáp

  a kolektiv:

  Zákon o obchodních

  korporacích. Komentář

  Wolters Kluwer ČR, Praha 2021,

  2. vydání, 2 628 stran, 3 700 Kč.

  Od účinnosti občanského zákoníku

  a zákona o obchodních korporacích

  uplynulo letos již sedm let, a v příštím

  roce dokonce oslavíme deset let jejich

  platnosti. Přidáme-li k tomu skuteč-

  nost, že v roce 2020 byla přijata velká

  novela zákona o obchodních korpora-

  cích (zák. č. 33/2020 Sb.) a novela ob-

  čanského zákoníku upravující i druž-

  stevní právo (zák. č. 163/2020 Sb.), lze

  jen uvítat, že první vydání komentářů

  k těmto základním zákonům soukro-

  mého práva jsou následována druhý-

  mi, případně i dalšími vydáními.

  1

  Stav právního poznání se v České re-

  publice oproti roku 2014, kdy občanský

  zákoník a zákon o obchodních korpo-

  racích vstoupily v účinnost, významně

  prohloubil, mnohé názory prošly dů-

  kladným tříbením a nejeden autor své

  závěry ve vztahu k jednotlivým disku-

  tovaným otázkám poupravil, ba dokon-

  ce opustil. Vzhledem k tomu, že od prv-

  ních vydání komentářů uběhla delší

  doba bohatá na nové podněty, je tak na-

  bíledni, že v určitém rozsahu zastara-

  la. Zpracování nových vydání komentá-

  řů k zákonu o obchodních korporacích

  bylo odbornou veřejností proto netrpě-

  livě očekáváno. Co od dalších vydání

  očekávají uživatelé? Stručně řečeno, za-

  chování základního účelu komentářů,

  kterým je výklad komentovaného práv-

  ního předpisu včetně dosud neinterpre-

  tovaných novel, a v případě druhého vy-

  dání komentáře k zákonu o obchodních

  korporacích i inventuru dosavadní odbor-

  né diskuse a refl exi judikaturního vývoje.

  Naplňuje druhé vydání komentáře k zá-

  konu o obchodních korporacích od na-

  kladatelství Wolters Kluwer ČR tato

  očekávání? Soudím, že ano. Novelám

  je ze strany autorů věnována dostatečná

  pozornost. Podstatná soudní rozhodnu-

  tí, jakož i stěžejní publikační výstupy

  nebyly v komentáři opominuty.

  Autorský kolektiv druhého vydá-

  ní čítá 15 lidí (str. XXIX komentáře)

  oproti 14 spoluautorům prvního vy-

  dání. Čtyři autoři prvního vydání,

  J. Alexander, R. Marek, J. Mauleová

  a P. Vybíral, se již na druhém vydání

  nepodílejí. Naproti tomu byl autorský

  kolektiv rozšířen o J. Dědiče, který

  se stal po boku J. Lasáka dalším vedou-

  cím autorského kolektivu (str. XLI ko-

  mentáře).

  2

  Novými spoluautory se dále

  stali v abecedním pořadí D. Lála,

  J. Kříž, T. Rada a J. Skálová.

  Mezi autory najdeme jak čisté aka-

  demiky (např. J. Pokorná či J. Šilhán),

  tak autory věnující se především ad-

  vokacii (např. T. Doležil, T. Rada či

  M. Kubík), případně vedle akademic-

  ké dráhy i advokacii (J. Dědič a J. La-

  sák). V autorském kolektivu je i jeden

  soudce (D. Hrabánek) a rovněž v něm

  najdeme autory s praxí podnikové-

  ho právníka (V. Filip, dnes advokát,

  a J. Arabasz). Bez zajímavosti není, že

  třetina autorského kolektivu, včetně

  obou jeho vedoucích, působí v advo-

  kátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík,

  advokátní kancelář, s. r. o.

  V daleko větší míře než u prvního vydá-

  ní jsou komentáře k jednotlivým zákon-

  ným ustanovením zpracovávány ve spo-

  luautorství. Důsledkem změn ve složení

  autorského kolektivu je, že některé pasá-

  že byly kompletně přepracovány, a to i ty,

  které nebyly novelami či judikaturou do-

  tčeny vůbec nebo zcela minimálně (to

  se týká např. úpravy komanditní společ-

  nosti). Z těch pasáží, jejichž přepracová-

  ní si vyžádal i legislativní, judikatorní či

  doktrinální vývoj a které myšlenkově ani

  strukturou nenavazují na první vydání,

  lze uvést velmi kvalitně zpracované pasá-

  že komentující zákonná ustanovení o ak-

  ciích (§ 256 a násl. z. o. k.).

  Složení autorského kolektivu považu-

  ji za šťastně zvolené. Přes jeho rozma-

  nitost je patrná snaha o zajištění jed-

  notného stylu zpracování komentáře,

  kombinující u jednotlivých zákonných

  ustanovení teoretický a praktický pří-

  stup k výkladu tak, aby se čtenář dobře

  zorientoval v dané problematice a v je-

  jím současném náhledu na ni. Hloub-

  ka zpracování však není vždy shodná.

  Zatímco např. pasáže týkající se spo-

  lečnosti s ručením omezeným a akcio-

  vé společnosti jsou zpracovány velmi

  zevrubně, komentáře k ustanovením tý-

  kajícím se družstev jsou spíše stručněj-

  ší. Pro příští vydání bych doporučila

  častější využití vnitřních odkazů, a to

  nikoli jen v případě, že se autoři v názo-

  ru na určitou otázku liší, nýbrž i tehdy,

  pokud jsou sice ve shodě, ale výrazně

  se odlišují v hloubce provedeného roz-

  boru (např. na výklad působnosti valné

  hromady společnosti s ručením omeze-

  ným a akciové společnosti by bylo vhod-

  né odkázat při výkladu působnosti člen-

  ské schůze tam, kde je to vhodné).

  Komentář svým charakterem patří

  mezi velké komentáře a tuto povahu si

  zachoval i při druhém vydání. Závěr, že

  jde o velký komentář, není dán jen rozsa-

  hem textu, nýbrž a především důkladnos-

  tí zpracování (např. pasáže týkající se roz-

  dělení zisku či členství právnické osoby

  ve volených orgánech obchodních korpo-

  racích jsou zpracovány velmi kvalitně).

  O charakteru komentáře svědčí i to, že

  se většinou neomezuje jen na stručné ko-

  mentování zákonných ustanovení, ale vě-

  nuje se i souvisejícím otázkám, které jsou

  pro dostatečné porozumění kontextu po-

  třebné, byť nejsou upraveny přímo záko-

  nem o obchodních korporacích, ale jejich

  úprava je obsažena v jiném právním před-

  pise, především v občanském zákoníku

  (např. komentář k § 1 z. o. k.).

  Komentář v dostatečné míře refl ektu-

  je odbornou diskusi a judikatorní vývoj

  z odborné literatury

  1 Do druhých vydání komentářů k občanskému

  zákoníku se postupně pustila obě největší nakla-

  datelství právnické literatury České republiky.

  Komentář k zákonu o obchodních korporacích

  od nakladatelství C. H. Beck v reakci na novely

  z roku 2020 vyšel již ve třetím vydání.

  2 V přehledu autorů komentáře na str. XXIX však

  tato informace chybí.

• Strana 75

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  73

  WWW.CAK.CZ

  73

  73

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  z odborné literatury

  cca do poloviny roku 2020. Pozornost

  je především zaměřena na komentování

  novel z roku 2020. Považuji za důleži-

  té potenciální kupce upozornit na to,

  že publikace neobsahuje refl exi názorů

  obsažených v konkurenčním komen-

  táři z listopadu 2020 (třetí vydání ko-

  mentáře k zákonu o obchodních kor-

  poracích z nakladatelství C. H. Beck),

  který jako první zpracoval výklad usta-

  novení dotčených novelami z roku

  2020. Tuto skutečnost autoři neskrý-

  vají a čtenáře na ni sami v předmluvě

  upozorňují. Vzhledem k časové nároč-

  nosti zpracování nového vydání ko-

  mentáře, vysokému počtu zapojených

  autorů a náročnosti redakčních úprav

  plně chápu, že dílo refl exi konkuren-

  čních názorů neobsahuje, zejména

  protože z vlastní zkušenosti vím, že ru-

  kopis musel být minimálně z podstat-

  né části dokončen ještě před vydáním

  konkurenčního komentáře.

  Rozhodně vyzdvihuji, že v úvodu ko-

  mentáře J. Lasák, J. Dědič a D. Lála

  shrnují velmi přehledně nejdůležitější

  změny velké novely zákona o obchod-

  ních korporacích a novely občanského

  zákoníku s dopady na družstva, a zvláš-

  tě na bytová družstva. Úvod je uzavřen

  mimořádně důležitou pasáží mapující

  současné tendence v posuzování kogent-

  nosti a dispozitivnosti ustanovení záko-

  na o obchodních korporacích.

  Pro přiblížení komentáře potenciál-

  ním čtenářům jsem si vybrala tři otáz-

  ky, abych na nich ukázala, jak k jejich

  výkladu autoři přistoupili. Jde o otáz-

  ky, které podle mého soudu v odbor-

  ném diskursu rezonují a ještě chvíli

  možná rezonovat budou.

  První otázka se týká problematiky

  předběžných souhlasů nejvyššího orgánu

  kapitálových obchodních korporací vyža-

  dovaných zákonem. S ohledem na nejed-

  notnost nauky (diskuse o tom, zda pod-

  statná část obchodního závodu má být

  interpretována v intencích formálně-ma-

  teriálního, či čistě materiálního pojetí)

  a příklon Nejvyššího soudu k formál-

  ně-materiálnímu pojetí z důvodu ochra-

  ny třetích osob, přistoupil zákonodárce

  ke změně zákonné dikce a autoři komen-

  táře stáli před otázkou, jak vyložit slo-

  va „převod či zastavení takové části jmě-

  ní, která by znamenala podstatnou změnu

  skutečného předmětu podnikání nebo

  činnosti společnosti“ obsažená v § 190

  odst. 2 písm. i), § 421 odst. 2 písm. m)

  a § 656 písm. m) z. o. k. Výklad J. Po-

  korné u úpravy společnosti s ručením

  omezeným na str. 951 a 952 a V. Filipa

  a J. Lasáka u úpravy akciové společnos-

  ti na str. 1 800 až 1 803 je souladný, byť

  výklad u akciové společnosti je podstat-

  ně podrobnější. Citovaní autoři souzní

  s vysvětlením v důvodové zprávě, že

  transakce mají být posuzovány s ohledem

  na skutečný předmět podnikání či čin-

  nosti, nikoli na předmět vymezený v za-

  kladatelském právním jednání a zapsaný

  v obchodním rejstříku, že dané pravidlo

  dopadá nejen na případy, kdy společnost

  má postavení převodce, nýbrž i na přípa-

  dy, kdy je nabyvatelem [shodně interpre-

  tuje dané pravidlo i P. Šuk (P. Šuk: Ko-

  mentář k § 190 z. o. k., in I. Štenglová,

  B. Havel, F. Cileček, P. Kuhn, P. Šuk:

  Zákon o obchodních korporacích, Ko-

  mentář, 3. vydání, C. H. Beck, Praha

  2020, str. 478, marg. č. 49 a 50]. Osob-

  ně mám však o správnosti této interpre-

  tace pochybnost, protože neodpovídá

  přes dikci důvodové zprávy smyslu usta-

  novení; tím je podle mého soudu ochra-

  na obchodního závodu jako zcela je-

  dinečného předmětu právních vztahů

  před jeho ztrátou či znehodnocením, ni-

  koli ochrana před dopady významných

  majetkových transakcí. Konečně se lze

  shodnout na tom, že nová dikce je širší

  než ta předchozí, protože dopadá na dis-

  pozice i s takovými částmi jmění, které

  jsou pro činnost či podnikání obchod-

  ní korporace nezastupitelné bez ohledu

  na organizační začlenění. Jak jsem uved-

  la výše, Z. Čáp výklad § 656 písm. m)

  z. o. k. pojal velmi stručně a je škoda, že

  alespoň na své kolegy neodkázal.

  Navazující otázkou je, za jakých pod-

  mínek má být aplikován § 48 z. o. k.

  stanovující možnost dovolat se relativ-

  ní neplatnosti právního jednání v pří-

  padě, že k němu nebyl udělen zákonem

  vyžadovaný souhlas nevyššího orgánu

  obchodní korporace. Možnost dovolat

  se relativní neplatnosti autoři komentáře

  nad rámec absence zákonem vyžadované-

  ho souhlasu nejvyššího orgánu a zachová-

  ní lhůty k jejímu dovolání nijak dále ne-

  podmiňují. Nejdou tak nad rámec dikce

  zákonného předpisu jako I. Štenglová,

  která se přiklání k závěru, že právně re-

  levantní je i dobrá víra třetí osoby o tom,

  zda dané právní jednání vyžadovalo

  předchozí souhlas valné hromady nebo

  členské schůze (I. Štenglová: Komentář

  k § 48 z. o. k., in I. Štenglová, B. Havel,

  F. Cileček, P. Kuhn, P. Šuk: Zákon o ob-

  chodních korporacích, Komentář, 3. vy-

  dání, C. H. Beck, Praha 2020, str. 159,

  marg. č. 11 a 12). Nevěděla-li a nemu-

  sela-li třetí osoba se zřetelem ke všem

  okolnostem vědět, že předmětem práv-

  ního jednání je převod nebo zástava ta-

  kové části jmění, která znamená skuteč-

  nou změnu předmětu podnikání nebo

  činnosti kapitálové obchodní korpora-

  ce, pak nelze upřednostnit ochranu ob-

  chodní korporace před ochranou třetí

  osoby. Diskusi o limitech uplatnění zá-

  konných omezení nepovažuji za ukon-

  čenou a řešení nabídnuté zákonodárcem

  neshledávám bez problémů. Důvodem je

  skutečnost, že právní úprava by měla vy-

  balancovat ochranu obchodní korpora-

  ce na jedné straně a třetích osob na stra-

  ně druhé tak, aby důsledky jejich jednání

  byly při zákonem vyžadované míře peč-

  livosti a opatrnosti předvídatelné, niko-

  li překvapivé. To bez zohlednění dobré

  víry na straně třetí osoby není možné.

  Velmi bych uvítala, kdyby se autoři

  k těmto souvislostem podrobně vyjádři-

  li v dalším vydání komentáře.

  Druhou otázku, kterou jsem pro ilu-

  straci vybrala, je problematika práv a po-

  vinností spojených s podílem. J. Pokor-

  ná se v komentáři k § 31 z. o. k. přiklání

  v návaznosti na D. Lálu (D. Lála: Dru-

  hy podílů v kapitálových společnostech,

  C. H. Beck, Praha 2020, str. 183 až 186)

  k závěru, že s podílem mohou být spo-

  jena i práva a povinnosti bezprostředně

  nesouvisející s účastí na obchodní kor-

  poraci, což bylo ještě před pár lety spor-

  né, nemůže však jít o jediná práva či po-

  vinnosti s podílem spojené. Případná

  kreativita je limitována mezemi smluv-

  ní volnosti. V návaznosti na to při ko-

  mentování § 135 z. o k. J. Pokorná uza-

  vírá, že ve vztahu k podílu ve společnosti

  s ručením omezeným lze vymezit okruh

  tzv. nedotknutelných povinností a práv,

  která musí být minimálně spojena s kaž-

  dým podílem ve společnosti s ručením

  omezeným. Mezi nedotknutelné povin-

  nosti řadí vkladovou povinnost, ručeb-

  ní povinnost a povinnost loajality. Mezi

  nedotknutelná práva právo na informa-

  ce, na účast na valné hromadě, právo na-

  padnout usnesení valné hromady u sou-

  du a právo podat společnickou žalobu.

  Připouští, že součástí podílu nemusí být

• Strana 76

  74

  WWW.CAK.CZ

  74

  74

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  hlasovací právo, právo na podíl na zis-

  ku a na likvidačním zůstatku, ani na vy-

  pořádací podíl v návaznosti na všechny

  okolnosti, zejména s ohledem na účel,

  pro který byla obchodní korporace zří-

  zena (str. 794 a 795).

  J. Lasák, J. Dědič a D. Lála se v ko-

  mentáři k § 276 z. o. k. strukturova-

  ně, srozumitelně a přesvědčivě zabýva-

  jí limity tvorby akcií, odlišnostmi, které

  (ne)založí zvláštní druh akcie, (ne)ode-

  bíratelnými právy, zvláštními právy

  a povinnostmi. Komentář je rozsáh-

  lý (24 stran) a přitom hutný. Ohledně

  zvláštních povinností autoři docházejí

  k závěru, že s akcií může být spojena pří-

  platková povinnost, zákaz konkurence

  apod. (str. 1 366). Má-li být s akcií spoje-

  na zvláštní povinnost po vzniku společ-

  nosti, docházejí k závěru, že je to právně

  možné, ale jen se souhlasem každého ak-

  cionáře, o jehož akcie se jedná; na daný

  případ tedy nedopadá možnost akcioná-

  ře přehlasovat, jako je tomu v případě

  změny druhu akcií změnou práv s nimi

  spojených (str. 1 352 a 1 353).

  3

  Třetí vybraná otázka zní, zda má být

  test insolvence aplikován i v případě sní-

  žení základního kapitálu s výplatou vlast-

  ních zdrojů mezi společníky. Pochybnost

  o tom, zda test insolvence (§ 40 odst. 3

  z. o. k., tj. zákaz vyplatit zisk či jiné

  vlastní zdroje společníkům, pokud by

  si tím obchodní korporace přivodila

  úpadek) má být aplikován i v případě

  snížení základního kapitálu, je vyvolá-

  na dikcí § 34 odst. 5 z. o. k., podle které-

  ho se ustanovení zákona o obchodních

  korporacích o rozdělení a výplatě jiných

  vlastních zdrojů nepoužijí na snižování

  základního kapitálu. J. Dědič a J. Lasák

  velmi podrobně argumentují na str. 212

  až 214, proč dané pravidlo test insolven-

  ce nevylučuje a ani vyloučit nemůže a že

  při efektivním snížení základního ka-

  pitálu dopadne i na výplatu vlastních

  zdrojů společníkům. Autoři dospívají

  ke stejnému závěru jako P. Kuhn,

  4

  jejich

  odůvodnění je však všestrannější a pře-

  svědčivější. S předestřeným závěrem

  i s argumenty k němu se plně ztotož-

  ňuji především proto, že opačný výklad

  jde proti jedné ze základních zásad prá-

  va obchodních korporací, podle níž člen

  obchodní korporace nesmí od ní získat

  plnění na úkor věřitelů.

  Velmi vítám, že první dvousvazkové

  vydání (celkem 2 814 stran) bylo nahra-

  zeno jediným svazkem druhého vydá-

  ní zahrnujícím 2 628 stran, aniž došlo

  k redukci vlastních komentářů, resp.

  přestože došlo k jejich rozšíření.

  5

  Cel-

  kový pokles počtu stran byl do určité

  míry kompenzován zmenšením písma

  na standardní velikost obdobných děl,

  která zajišťuje velmi dobrou čitelnost (ve-

  likost písma u prvního vydání byla po-

  dle mého soudu zbytečně velká). Tyto

  změny považuji za praktické a věřím, že

  je uživatelé přivítají, protože se jim s jed-

  nosvazkovým komentářem bude lépe

  pracovat než s původními dvěma svazky.

  Jde-li o další formální změny, pova-

  žuji za vhodné zmínit vypuštění cita-

  cí důvodové zprávy na začátku komentá-

  řů k jednotlivým zákonným ustanovením.

  Mám za to, že tato změna je pochopitel-

  ná a pokládám ji za vhodnou. Sice uživa-

  tel nemá příslušné pasáže důvodových

  zpráv přímo po ruce, na druhou stra-

  nu se vypuštěním tohoto textu ušetřilo

  místo potřebné pro vlastní komentáře.

  Navíc citace více důvodových zpráv ve-

  dle sebe by mohla vést k nepřehlednos-

  ti, případně nesrozumitelnosti, zvláš-

  tě když důvodové zprávy ne vždy zcela

  korespondují s přijatou verzí. Na konci

  vlastního komentáře konkrétního usta-

  novení je většinou uveden přehled litera-

  tury (souhrnně je zpracován k hlavě VI

  upravující družstvo) a přehled judika-

  tury; odkazy na související ustanovení

  a právní předpisy byly vypuštěny.

  Další formální změnou je opuštění čís-

  lování odstavců vlastního komentáře, kte-

  ré bylo obsaženo v prvním vydání.

  6

  Byť

  rozumím důvodům, které nakladatel-

  ství k tomuto kroku vedlo (usnadnění

  práce v případě srovnání rozličných vy-

  dání komentáře v systému ASPI), je mi

  to osobně líto, protože číslování odstav-

  ců obecně vede k formulování přesněj-

  ších odkazů, jak vnitřních, tak vnějších,

  a ve výsledku k větší přehlednosti textu

  a rychlejší orientaci v něm. Na druhou

  stranu vítám, že došlo u rozsáhlejších

  komentářů v podstatně větší míře, než

  tomu bylo u prvního vydání, k vnitřnímu

  strukturování textu pomocí nadpisů, což

  rovněž přispívá k jeho vyšší přehlednosti.

  V novém vydání již nenalezneme rej-

  střík. Naproti tomu druhé vydání je

  nově ukončeno seznamem literatury,

  který v prvním vydání chyběl.

  Poslední formální změnou, kterou

  jsem zaznamenala, je šedé podbarve-

  ní účetních a daňových komentářů. Tyto

  partie jsou tak na první pohled lépe od-

  lišitelné od ostatních komentářů, což lze

  jen přivítat. Za nedostatek však považu-

  ji, že přímo u nich není uvedeno jméno

  jejich autorky J. Skálové a tuto informa-

  ci čtenář zjistí z předmluvy na str. XLI

  nebo z rozpisu pasáží jednotlivých spo-

  luautorů na str. XXXIII, zatímco v ostat-

  ních případech je autorovo jméno v sou-

  ladu s dlouhodobým územ uvedeno

  v zápatí příslušné strany. Pro příští vy-

  dání bych tak doporučovala uvést jméno

  autorky bezprostředně za šedivě podbar-

  vený text, např. do závorky. Tento nedo-

  statek pak lze zajisté zhojit v dohledné

  době alespoň v systému ASPI.

  Shrnu-li svůj názor na druhé vydá-

  ní, mám za to, že je přínosné si jej po-

  řídit i navzdory vlastnictví prvního vy-

  dání, protože v mnohých pasážích je

  patrný velmi výrazný kvalitativní posun

  v jeho zpracování. Nespornou výho-

  dou komentáře je, že je součástí systé-

  mu ASPI, a tedy elektronicky dostup-

  ný. Za velký klad považuji rovněž to,

  že komentář obsahuje i účetní a daňo-

  vé komentáře od J. Skálové. Největší

  předností podle mého soudu pak je vel-

  mi dobře poskládaný autorský kolek-

  tiv, který se v zásadě úkolu, před který

  byl postaven, zhostil se ctí.

  Stručně řečeno, druhé vydání ko-

  mentáře od autorského kolektivu

  pod vedením J. Lasáka a J. Dědiče ví-

  tám a doporučuji jej k pořízení všem,

  kteří se právem obchodních korporací

  zabývají na každodenní bázi (např. ad-

  vokáti, soudci, notáři, podnikoví práv-

  níci). A ač takové doporučení obsahuje

  většina recenzí, rozhodně v tomto pří-

  padě není prázdnou frází.

  ✤

  JUDr. KATEŘINA EICHLEROVÁ, Ph.D.,

  odborná asistentka na Katedře obchodního

  práva Právnické fakulty Univerzitě Karlovy

  z odborné literatury

  3 Ke stejnému závěru v zásadě dochází i I. Šten-

  glová v komentáři k § 276 z. o. k. na str. 630

  a 631, marg. č. 8.

  4 P. Kuhn: Komentář k § 34 z. o. k., in I. Štenglo-

  vá, B. Havel, F. Cileček, P. Kuhn, P. Šuk: Zákon

  o obchodních korporacích, Komentář, 3. vydání,

  C. H. Beck, Praha 2020, str. 95, marg. č. 58.

  5 Bez zajímavosti není, že i když nové vydání má

  více normostran, je o 1 kg lehčí než původní

  dvousvazkové vydání. Nakladatelství je tak

  třeba pochválit i za volbu papíru.

  6 To lze vysledovat i u jiných komentářů (např.

  i ve druhých vydáních jednotlivých svazků komen-

  tářů k občanskému zákoníku od nakladatelství

  Wolters Kluwer ČR nejsou odstavce číslovány).

• Strana 77

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  75

  WWW.CAK.CZ

  75

  75

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  Terezie Vojtíšková

  z odborné literatury

  Terezie Vojtíšková:

  Sazby odměn

  vybíraných

  kolektivními správci

  Leges, Praha 2021, 118 stran, 250 Kč.

  Péčí Katedry občanského práva i Ústa-

  vu práva a informačních technologií Ma-

  sarykovy univerzity se dnes z Brna stává

  hlavní město autorskoprávního bádání.

  To dokládá i práce mladé výzkumnice

  Mgr. Terezie Vojtíškové Sazby odměn ko-

  lektivních správců nakladatelství Leges,

  které se oblasti autorského práva věnuje

  systematicky. Ačkoli kniha vychází z au-

  torčiny diplomové práce (vedoucí Matěj

  Myška), jde o text odborně vyzrálý.

  Téma sazebníků kolektivních správců

  je od novely autorského zákona (který

  autorka z neznámých důvodů cituje jako

  „starý autorský zákon“) v roce 2017 nej-

  výše aktuální, neboť zákon nyní obsahu-

  je detailní úpravu tvorby sazebníků a ze-

  jména jejich sjednávání. V tomto směru

  bych čekal knihu spíše v edici „praktik“

  než „teoretik“, protože jsou to spíše inter-

  pretační potíže, po jejichž výkladu praxe

  volá, než jejich teoretické vymezení, kte-

  ré v případě samotného institutu sazeb-

  níků tolik otázek nevyvolává.

  Byť jde o právní úpravu velmi nekva-

  litní, o což se nepřičinil předkladatel, ale

  tvořiví členové Poslanecké sněmovny, ne-

  souhlasím s výchozí autorčinou tezí, že

  je potřeba právní úpravu měnit či ji uči-

  nit „důslednější“, a už vůbec nerozumím

  tomu, že civilistka s plnou vážností na-

  vrhuje celou oblast působení kolektiv-

  ní správy (tedy prakticky většinu obcho-

  du s autorskoprávními statky) zregulovat

  sazbami stanovenými vyhláškou minis-

  terstva, ba odkazovat se přitom na úpra-

  vu z roku 1954;

  1

  taková plošná cenová re-

  gulace by byla nepochybně protiústavní.

  Zastávám názor, že i špatná úprava, je-li

  trvalá, je lepší než neustálé „vylepšování“.

  K aktuální úpravě se nyní vyvíjí právní

  praxe, formuje se judikatura a je refl ekto-

  vána doktrínou, přičemž Vojtíškové kni-

  ha je v tomto směru dílem z pionýrských.

  Interpretací – doktrinální a judikatorní –

  lze učinit pro praxi více než neustále

  se měnícím předpisem, u něhož se inter-

  pretace nikdy neustálí.

  Práce sestává ze dvou částí, obecné-

  ho úvodu do problematiky kolektivní sprá-

  vy a samotného pojednání o sazebnících,

  z nichž vlastní přínos práce je v části druhé.

  K obecné části práce lze mít několik drob-

  ných korekcí. Předměty práv souvisejí-

  cích, až na umělecké výkony, budou věcmi

  v právním smyslu (str. 13), na území dneš-

  ní České republiky existovala kolektiv-

  ní správa i před založením OSA (str. 15),

  pojmovým znakem uměleckého výkonu

  nebude „individuální projev osobnosti, která

  dílo (sic) vytvořila“ (str. 20), poskytnutí li-

  cence s právem podlicence by bylo pro ko-

  lektivního správce jednáním ultra vires, ne-

  boť kolektivní správce je toliko oprávněn

  udělovat oprávnění k užití, nikoli udělovat

  oprávnění k dalšímu obchodování s právy

  (str. 23), smlouvu o zastupování by bylo

  správnější nazývat dle nové právní úpravy

  smlouvou o správě práv, neboť dle nového

  znění § 97 odst. 3 autorského zákona ko-

  lektivní správce autory striktně vzato ne-

  zastupuje (str. 34 a další).

  U poskytnutí licence k povinně kolek-

  tivně spravovanému právu přímo auto-

  rem bych uvažoval spíše o nulitě než ne-

  platnosti (str. 37), což však neznamená,

  že je to autorovi na újmu, protože autor

  sám by si u provozovatele takové kabe-

  lové televize sotva nějakou odměnu vy-

  jednal. Právo na odměnu vzniká pou-

  ze při užití výkonu zaznamenaného

  na obchodní snímek a takového sním-

  ku ve vysílání a při jeho přenosu (niko-

  li tedy při užití díla ve vysílání – str. 38),

  přičemž přenos živých výkonů a neob-

  chodních snímků je již v režimu licen-

  čním. Souhlasím s autorkou (str. 39), že

  § 97e autorského zákona zavádí nevyvra-

  titelnou právní domněnku spíše než práv-

  ní fi kci (nesprávně Šalomoun), na rozdíl

  od autorky si však nemyslím, že by práv-

  ní úprava vyžadovala změnu, aby od-

  padlo prokazování existence zastoupení

  ve sporech vedených kolektivním správ-

  cem při právech spravovaných v rozšíře-

  né kolektivní správě, neboť v těchto pří-

  padech kolektivní správce není povinen

  prokazovat ani rozsah zastupování, ani

  konkrétní užité předměty ochrany, proto

  právě existuje institut rozšířené kolektiv-

  ní správy (měl-li uživatel přímou licenci,

  dokazuje v takovém sporu její existenci

  žalovaný); je pravda, že na rozdíl od Nej-

  vyššího soudu si Ústavní soud často ple-

  te režim dobrovolné a rozšířené kolek-

  tivní správy (stejně jako zaměňuje právo

  autorské a práva výkonných umělců a vý-

  robců) a v individuálních případech, kte-

  ré je však nutné posuzovat z hlediska je-

  jich konkrétních skutkových okolností,

  z tohoto omylu dovodil nesprávný závěr

  v rovině procesního podústavního práva

  na povaze rozšířené kolektivní správy, ale

  takový ojedinělý judikatorní exces nemů-

  že nic změnit (viz též autorkou citovaná

  monografi e Mezinárodní právo autorské).

  2

  Dále konstatuji, že i práva v rozšíře-

  né kolektivní správě nositelé práv smluv-

  ně svěřují kolektivnímu správci, mají-li

  s ním uzavřenou smlouvu (tvrdit, že po-

  skytnutí oprávnění k právům spravova-

  ným ex lege je porušením principu nemo

  plus iuris, nedává smysl, neboť kolektiv-

  ní správce sám žádná práva nevlastní, to-

  liko je v roli správce cizího nehmotného

  majetku). Poněkud nerealisticky vyznívá

  požadavek autorky, aby byl nositel práv

  důsledně informován o každém zamýš-

  leném užití v režimu rozšířené licence,

  neboť není dobře jasné, jak by měli ko-

  lektivní správci informovat, a to dokonce

  předem, o desetitisících (!) smluv uzaví-

  raných každý rok na denní bázi s majite-

  li provozoven, vysílateli a dalšími uživa-

  teli v režimu rozšířené kolektivní správy.

  Teoreticky je samozřejmě možné mít ta-

  kový seznam na internetových strán-

  kách a v reálném čase jej aktualizovat,

  ale smysl a praktický efekt takové křečo-

  vité transparentnosti neshledávám. Zce-

  la absurdní je pak představa, že při udě-

  lení hromadného užití bude kolektivní

  1 Je to snad k nevíře, ale ani v době komunismu

  neexistovala státní regulace licenčních odměn

  ve všech segmentech kolektivní správy, jak

  de lege ferenda prosazuje Vojtíšková.

  2 Ústavní soud nakonec ale také připouští, že kolek-

  tivnímu správci postačí prokazovat druh užitého

  předmětu ochrany spíše než např. jednotlivá

  konkrétní díla, která se v určitou hodinu vysílala

  na určité rozhlasové stanici.

• Strana 78

  76

  WWW.CAK.CZ

  76

  76

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  z odborné literatury

  správce osobně kontaktovat jednotlivé

  nezasmluvněné autory nebo jejich dědi-

  ce či nakladatele, aby je informoval, že

  hodlá licencovat jejich díla, když v době

  uzavření smlouvy není jasné, jaký reper-

  toár bude užíván, natož aby měl kolek-

  tivní správce kontakt na autory (z celého

  světa), které nezastupuje. Nazývat tak-

  to autorkou nastíněný postup dokonce

  zefektivněním výkonu kolektivní správy

  (str. 44) prokazuje malý smysl pro reál-

  né fungování a jeho ekonomický rozměr.

  Nesprávná je analýza autorky tam,

  kde charakterizuje dobrovolnou kolek-

  tivní správu „kolektivní správou jenom po-

  dle názvu“, neboť prý pokud autor svě-

  řil správu svých práv toliko dobrovolně,

  smlouvou o správě, může se jednat pou-

  ze o správu individuální. To však není

  pravda. Historicky vzato, převládala vždy

  správa dobrovolná, zejména v oblasti hud-

  by, přesto se však jedná o správu kolek-

  tivní na rozdíl např. od činnosti agentur-

  ní. Kolektivní správa, stejně jako např.

  správa majetku úpadce vykonávaná in-

  solvenčním správcem, je správou ma-

  jetku ve společném zájmu všech nositelů

  práv. To znamená, že kolektivní správ-

  ce nesmí upřednostňovat majetkové zá-

  jmy jednoho nositele práv před druhým,

  nesmí např. favorizovat určitý repertoár

  nebo zavádět diskriminační rozúčtování

  a musí usilovat o co nejširší uplatnění veš-

  kerého repertoáru a o kontrolu neopráv-

  něného užití všeho svého repertoáru, ať

  již v rozsahu práv spravovaných smluvně,

  či mimosmluvně. Umělecká agentura si

  na rozdíl od kolektivního správce skuteč-

  ně může dovolit vyjednávat individuální

  podmínky s nositelem práv (autorka ne-

  správně na str. 47), stejně jako může in-

  dividuálně vyjednávat podmínky užití

  takových práv a případně je odmítnout;

  je-li právo svěřeno kolektivnímu správci

  v režimu dobrovolné kolektivní správy;

  znamená to současně, že se nositel práv

  musí smířit s tím, že správce je nejenom

  oprávněn, ale i povinen jeho práva licen-

  covat na základě předem stanovených sa-

  zeb a spravedlivě je roz účtovat v soula-

  du s rozúčtovacím řádem (to je základní

  quid pro quo kolektivní správy). Jak vidno,

  rozdíly mezi individuální a kolektivní sprá-

  vou práv k autorským dílům jsou propast-

  né a v tomto směru by práce pro případné

  další vydání zasluhovala korigovat.

  K vlastnímu jádru práce o sazebnících

  připojuji několik diskusních tezí. Předně

  si nemyslím, že by před rokem 2017 ne-

  existovala povinnost nediskriminačního

  a jednotného přístupu k uživatelům nebo

  že by paušálně nebyla dodržována, nebo

  že by dokonce systematicky docházelo

  ke zneužívání dominantního postavení,

  jak autorka uvádí (pohříchu bez jediné-

  ho konkrétního příkladu či důkazu, což

  je ve vědecké práci nepřijatelné). V tom-

  to směru spatřuji v práci poněkud schi-

  zofrenní autorčin postoj, když vytýká

  kolektivním správcům, že individuálně

  nevyjednávají o smlouvách, které mají

  předem stanovené podmínky, a současně

  (správně) dovozuje, že musí jednat strikt-

  ně podle svých sazeb; tyto dva autorské

  postoje jsou ale vzájemně neslučitelné.

  Sazebníky (tarify) jsou a byly vždy prů-

  vodní charakteristikou hromadného licen-

  cování velkého počtu předmětů ochrany

  a bez nich by nebylo dobře možné kolek-

  tivní správu vykonávat. Na druhou stra-

  nu, sazebníky (ať již platné, či „neplatné“

  3

  )

  byly a jsou toliko referenčním kritériem

  a samy o sobě nezakládají nikomu právní

  povinnosti, tak může učinit teprve smlou-

  va mezi kolektivním správcem a uživate-

  lem (autorka mylně dovozuje ze sazební-

  ku pro uživatele závaznou výši odměny,

  a dokonce uvádí, že by byla neplatná li-

  cenční smlouva, kterou uzavřel uživatel,

  jenž dříve nebyl uživatelem a neměl proto

  možnost ovlivnit sazebník – str. 93).

  Několik tvrzení pak považuji za ne-

  správných. Autorka uvádí, že řízení o vy-

  dání souhlasu ministerstva bude říze-

  ním podle části čtvrté správního řádu

  (str. 84), což pravda není, na druhou stra-

  nu na jiném místě již správně uvádí, že

  se bude jednat o řízení o vydání rozhod-

  nutí (tedy podle části druhé). Nesouhla-

  sím, že by uživatel nebo kolektivní správce

  žalující na určení sazeb podle § 98f autor-

  ského zákona musel prokazovat naléha-

  vý právní zájem (str. 83), neboť ten se po-

  dává již z toho, že zákon výslovně dává

  za stanovených podmínek právo podat

  žalobu. Dále myslím, že užití předmětů

  ochrany uživatelem splňujícím podmín-

  ky liberace od odpovědnostních nároků je

  „oprávněným užitím na základě právní fi k-

  ce“ (tamtéž); i takové užití je neoprávněné

  a pro zavedení takové právní fi kce by ne-

  existovala opora v právu unijním ani mezi-

  národním, zákonodárce zde však limituje

  odpovědnostní nároky kolektivního správ-

  ce. V autorském zákoně nevidím nikde zá-

  kaz sjednávat sazebníky na delší než jed-

  noroční období (jak z mlčení zákona

  dovozuje autorka – str. 78), nesprávně je

  posouzeno rozložení důkazního břemene

  ve sporech z neoprávněného užití (str. 73)

  a konečně OSA zdaleka není v praxi je-

  diným kolektivním správcem vybírají-

  cím odměny pro ostatní kolektivní správ-

  ce v rámci smluvního zastoupení – toto

  platí pouze pro některé segmenty veřej-

  ných produkcí a náhradních odměn, např.

  (a nejenom) přenos vysílání si vypořádá-

  vá každý kolektivní správce sám (str. 89).

  Mám-li své výtky shrnout, směřují k ně-

  kterým konkrétním autorčiným proble-

  matickým nebo přímo nesprávným tezím,

  aniž bych tím snižoval kvalitu, a hlavně

  přínosnost přehledného zpracování této

  problematiky. Bohužel, mnoha omylům

  bylo možné se vyhnout, kdyby si autorka

  před vydáním aktualizovala literární re-

  šerši. Takto jí uniklo vynikající zpracová-

  ní problematiky sazebníků kolektivních

  správců ve druhém vydání komentáře

  Telec/Tůma

  4

  (dr. Tůma proslovil na toto

  téma přednášku Institut sazebníků odměn

  kolektivních správců též na vědeckém ko-

  lokviu ALAI dne 4. 2. 2020),

  5

  stejně jako

  v další komentářové literatuře.

  6

  Doplnit

  by bylo možné též detailněji kritéria, po-

  dle kterých by mělo dle soudu autorky po-

  stupovat při vydávání souhlasu minister-

  stvo, případně doplnit aktuální, již více

  než tříleté zkušenosti s fungováním nové

  právní úpravy. Přesto myslím nemůže

  tato kniha chybět v knihovně nikoho, kdo

  se vážně zabývá autorským právem, neboť

  při výkonu takové praxe nelze nenarazit

  na problematiku projednávání sazebníků

  a tato práce je k zorientování se v nesnad-

  né problematice kýženým majákem, včet-

  ně grafi ckého zpracování postupu sjedná-

  vání sazebníků.

  ✤

  JUDr. Mgr. RUDOLF LEŠKA, Ph.D.,

  LL.M., advokát, odborný asistent Katedry

  občanského a pracovního práva Fakulty

  právních a správních studií Vysoké školy

  finanční a správní

  3 Autorka někdy přehlíží rozdíly mezi právem

  veřejným a soukromým, když např. uvažuje o „ne-

  platnosti“ sazebníku z důvodu, že ministerstvo jej

  opomenulo včas zveřejnit na internetové stránce.

  4 I. Telec, P. Tůma: Autorský zákon: komentář,

  2., upravené vydání, C. H. Beck, Praha 2019.

  5 http://www.alai.cz/index.php?uid=47.

  6 I. Holcová a kol.: Autorský zákon a předpisy souvi-

  sející (včetně mezinárodních smluv a evropských

  předpisů): komentář, Wolters Kluwer, Praha 2019;

  R. Polčák, P. Koukal, R. Leška, M. Myška et al.:

  Autorský zákon: praktický komentář s judikaturou

  podle stavu k 1. dubnu 2020, Leges, Praha 2020.

• Strana 79

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  77

  WWW.CAK.CZ

  77

  77

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  článkyoslavy 100 let advokacie

  BULLETIN ADVOKACIE 10/2019

  z advokacie

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  Z kárné praxe

  Základní pravidla výkonu advokacie.

  Nedostupnost, nekontaktnost

  advokáta

  ust. § 16 odst. 2 zákona o advokacii

  ust. § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 6

  odst. 2 Etického kodexu

  ust. § 29 odst. 1 zákona o advokacii

  ust. § 3 odst. 1 zákona o advokacii ve spojení s ust. § 17

  zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi

  Rozhodnutí kárného senátu Kárné komise ČAK ze dne

  25. 9. 2020 ve spojení s rozhodnutím odvolacího kárného se-

  nátu Odvolací kárné komise ČAK ze dne 25. 3. 2021, sp. zn.

  K 58/2020

  Advokát se dopustil kárného provinění tím, že

  1. poté, co byl soudem ustanoven obhájcem obžalovanému

  nezjištěného jména v trestní věci vedené u OS pro Pra-

  hu 1 proti 17 obžalovaným, kdy u všech byl dán důvod

  nutné obhajoby, bez omluvy se nedostavil k hlavnímu

  líčení, ačkoliv o jeho konání byl řádně soudem vyrozu-

  měn, a poté, co byl soudem neprodleně marnými po-

  kusy kontaktován, nebyl dostupný na žádném z dekla-

  rovaných kontaktů, a to nejméně po dobu tří týdnů,

  v důsledku čehož OS pro Prahu 1 v souladu s ust. § 37a

  odst. 1 písm. b) tr. řádu rozhodl o jeho vyloučení z obha-

  jování obžalovaného,

  2. od 16. 1. 2020 do současné doby není pro Komoru do-

  stupný na žádném z deklarovaných kontaktů uvedených

  v matrice ČAK, přičemž Komoře bez odkladu nesdělil

  skutečnosti nezbytné pro vedení seznamu advokátů ani

  změny těchto skutečností,

  3. nejméně od 16. 1. 2020 do současné doby se nepřihlašu-

  je do své datové schránky advokáta a nevyzvedává z ní do-

  kumenty od orgánů veřejné moci, ačkoliv je k tomu jako

  advokát povinen ze zákona.

  Kárné opatření – vyškrtnutí ze seznamu advokátů.

  Z odůvodnění:

  Podle § 17 odst. 1 zákona o elektronických úkonech

  umožňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba,

  podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístup-

  něnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doruču-

  je dokument této osobě prostřednictvím datové schránky,

  pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě.

  S ohledem na skutečnost, kdy kárně obviněnému byla da-

  tová schránka zřízena a jsou do ní písemnosti doručovány,

  a to tak, že fi kcí, je zřejmé, že datovou schránku má zpří-

  stupněnou.

  Podle konstantní rozhodovací praxe kárných senátů

  České advokátní komory je „advokát povinen používat k při-

  jímání dokumentů od orgánů veřejné moci datovou schránku.

  Tato povinnost je uložena každému advokátu. Datová schrán-

  ka je výlučným prostředkem komunikace vůči advokátovi

  i ze strany České advokátní komory, a to jak v případech ur-

  čení advokáta, tak ve všech jiných otázkách“ (viz kárné roz-

  hodnutí kárného senátu Kárné komise Č AK ze dne 17. l.

  2014, sp. zn. K 97/2013).

  Nepoužívání datové schránky je postaveno zcela naroveň

  přístupu advokáta, který si řádně neoznačí své sídlo, který ne-

  sdělí České advokátní komoře své aktuální kontaktní údaje či

  který nepřebírá poštu doručovanou tradičně, tedy prostřed-

  nictvím držitele poštovní licence. Uplynutím lhůty 10 dnů

  od dodání zprávy do datové schránky nastává fi kce doru-

  čení takové zprávy, přičemž uplynutí takové lhůty může mít

  zcela zásadní negativní dopad na ochranu práv a chráně-

  ných zájmů klientů kárně obviněného.

  Kárný m senátem bylo konstatováno, že se jedná o trvající

  kárné provinění. Pokud se jedná o uložené kárné opatření,

  je nutné podotknout, že oproti skutkové stránce měl kárný

  senát v tomto případě situaci poněkud složitější. Samotné

  skutky jsou bez jakýchkoliv pochybností závažným kárným

  proviněním, a pokud byl byly posuzovány izolovaně, jistě

  by nebylo nutné přistoupit k takové represi ve formě ulože-

  ného kárného opatření, nicméně kárný senát zcela správně,

  ostatně ani jinak nemohl, posuzoval celkové poměry kár-

  ně obviněného, ale zejména způsob, jakým kárně obviněný

  advokacii vykonává, a hlavně, jakým způsobem přistupuje

  k plnění svých stavovských povinností, které opakovaně po-

  rušuje, za což již byl v minulosti opakovaně, a to velmi citel-

  ně, postihován. Z odůvodnění je zřejmé, že kárně obviněný

  má dlouhodobé a opakované problémy s plněním svých povin-

  ností a že ani opakovaná kárná řízení nevedla k požadované

  nápravě. Je tedy zcela zjevné, že kárně obviněný není schop-

  ný jakékoliv refl exe, není schopen a ani ochoten změnit své

  návyky, a bohužel způsob výkonu advokacie je v jeho podá-

  ní zcela neakceptovatelný.

  ✤

  Mgr. PETRA VRÁBLIKOVÁ,

  vedoucí Oddělení pro věci kárné ČAK

• Strana 80

  78

  WWW.CAK.CZ

  78

  78

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  z české advokacie

  Předsněmovní poděkování

  členům volených orgánů ČAK

  Odcházející předseda Komory JUDr.Vladimír Jirousek svolal na21.října 2021, vpředvečer

  8.sněmu ČAK, setkání, jehož smyslem bylo ocenit volené funkcionáře zamnohaletou práci,

  vykonanou proČeskou advokátní komoru ačeskou advokacii. Setkání probíhalo vpřízemí

  ananádvoří Kaňkova paláce vPraze.

  Ú

  vod slavnostní části večera měl mezinárodní roz-

  měr; jako první byl Českou advokátní komorou

  oceněn za budování přátelských vztahů mezi čes-

  kou a slovenskou advokacií bývalý předseda Sloven-

  ské advokátní komory a bývalý ministr spravedlnosti Sloven-

  ské republiky JUDr. Tomáš Borec (na snímku uprostřed, vlevo

  doktor Jirousek, vpravo mluvčí Komory a vedoucí Odboru vněj-

  ších vztahů ČAK PhDr. Iva Chaloupková).

  Ocenění „Za přínos české advokacii“ a zla-

  tý odznak do klopy s logem ČAK (v případě

  pánů) a zlatou brož s logem ČAK (v případě

  dam) a krásnou kytici z rukou doktora Jirous-

  ka pak postupně převzala řada významných ko-

  legyň a kolegů.

  Odcházející předseda ČAK vyznamenal

  dlouholetého a zasloužilého předsedu Kárné

  komise a historicky prvního (a rovněž dlouho-

  letého) předsedu Odvolací kárné komise, nym-

  burského advokáta JUDr. Bohuslava Sedlatého

  (na snímku), který působí v kárných orgánech

  ČAK 25 let a dlouhé roky stojí i za nejstarší

  sportovní akcí ČAK – Sportovními hrami v Nymburce.

  Za práci v Kontrolní radě obdrželi ocenění z rukou před-

  sedy ČAK a předsedy Kontrolní rady doktora Jana Mikše

  JUDr. Marcela Marešová, Ph.D., MBA, JUDr. Lubomír

  Pánik, JUDr. Tomáš Prokopec, JUDr. Stanislav Řemínek,

  JUDr. Ladislav Vostárek, JUDr. Jaroslav Vovsík a JUDr. Ja-

  roslav Liška in memoriam.

  Za svoji dlouholetou práci v Kárné komisi obdrželi ocenění

  z rukou doktora Jirouska a předsedy Kárné komice doktora

  Herblicha JUDr. Karel Attl, Ph.D., JUDr. Jarmila Bajerová,

  JUDr. Marie Emilie Grossová, Ph.D., Mgr. Bc. Radim Han-

  ke, JUDr. Ivana Horáková, JUDr. Petr Kotek, JUDr. Vladi-

  mír Kozelka, JUDr. Petr Meduna, JUDr. Vla-

  dimír Skalický a JUDr. Jan Skřipský, Ph.D.

  Oceněni byli dále i členové Odvolací kárné

  komise JUDr. Jiří Hartmann, JUDr. Franti-

  šek Vavroch a JUDr. Dagmar Dubecká, Ph.D.

  Za dlouholetou práci v představenstvu ČAK

  byl oceněn JUDr. Martin Vychopeň, který stál

  v čele Komory v letech 2009-2017.

  Poděkování a jedlého dárku – obrovské-

  ho krásného dortu – se dostalo i samotné-

  mu doktoru Jirouskovi, který funkci předsedy

  ČAK zastával v letech 2004-2009 a 2017-2021

  a na letošním 8. sněmu ČAK již nekandidoval

  do žádného orgánu Komory.

  ✤

  JUDr. HANA RÝDLOVÁ

  ✤ Foto: IGOR ZEHL

• Strana 81

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  79

  WWW.CAK.CZ

  79

  79

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  z české advokacie

  informace a zajímavosti

  Přednášky a semináře pro advokáty

  a advokátní koncipienty v době pandemie

  Vážené advokátky, vážení advokáti,

  vážené koncipientky, vážení koncipienti,

  SEMINÁŘE NA NEJBLIŽŠÍ OBDOBÍ plánujeme v PREZENČNÍ I ONLINE PODOBĚ.

  Pozvánky a registrace na ně jsou již uveřejněny na webových stránkách ČAK na adrese www.cak.cz a MŮŽETE SE NA NĚ

  PŘIHLAŠOVAT – viz levé menu nazvané Pro advokáty/Vzdělávání advokátů/Vzdělávací akce ČAK.

  Pozvánky na pozdější semináře budeme zveřejňovat postupně a přihlašovat se na ně bude možné asi jeden až dva měsíce

  před jejich konáním.

  V Praze se prezenční akce konají na nové adrese Vzdělávacího a školicího střediska ČAK: Myslíkova 258/8, Praha 2 - Nové

  Město, a v Brně buď v sídle pobočky ČAK na nám. Svobody 84/15, nebo v sídle veřejného ochránce práv, Údolní 39.

  Vzhledem k nadále nejisté situaci sledujte, prosím, kvůli nejaktuálnějším

  informacím webové stránky Komory i každoměsíční newslettery ČAK.

  Přednášky a semináře pro advokáty a advokátní

  koncipienty pořádané ČAK v Praze

  ve středu a čtvrtek 1. a 2. prosince 2021

  Společné jmění manželů

  Lektor: Mgr. Michal Králík, Ph.D., soudce Nejvyššího

  soudu

  ve čtvrtek 9. prosince 2021

  Zátěžová komunikace s klienty AK

  v období pandemie

  Lektor: PhDr. Miloslav Hrubý, psycholog, kouč, mediátor

  ve čtvrtek 16. prosince 2021

  Advokát a klient – co vás v advokacii

  trápí? (díl I. Pravda a lež)

  Workshop. Diskutující:

  JUDr. Vladimír Jirousek, expředseda ČAK

  JUDr. Petr Čáp, tajemník ČAK

  JUDr. Petr Toman, místopředseda ČAK

  JUDr. Daniela Kovářová, advokátka

  ve čtvrtek 6. ledna 2022

  Advokátní psychohygiena 2

  (práce s pamětí)

  Lektor: Mgr. et Mgr. Alicja Leix, Ph.D., psycholožka

• Strana 82

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  měli byste vědět

  ve čtvrtek 13. ledna 2022

  Domácí násilí v justiční praxi

  Konference pro advokáty, advokátní koncipienty,

  soudce a další odborníky, pořádaná ve spolupráci

  ČAK a Justiční akademie.

  Lektoři: JUDr. Tomáš Lichovník, ústavní soudce

  JUDr. Daniela Kovářová, prezidentka Unie

  rodinných advokátů

  JUDr. Libor Vávra, prezident Soudcovské unie

  Mgr. Jana Provazníková, předsedkyně Spolku

  rodinně právních a opatrovnických soudců

  JUDr. Lucie Hrdá, advokátka specializující se

  na domácí násilí

  Mgr. Alicja Leix, dětská vývojová psycholožka

  Mgr. Martin Beneš, předseda Okresního soudu

  Most

  doc. PhDr. Ludmila Čírtková, policejní psycholožka,

  a další

  ve čtvrtek 20. ledna 2022

  Rozhodování o nákladech řízení a jeho

  ústavněprávní aspekty

  Lektor: JUDr. Jaromír Jirsa, soudce Ústavního soudu

  ve čtvrtek 27. ledna 2022

  Náhrada hmotných újem i nemateriálních

  újem podle zákoníku práce (zejm. odškod-

  ňování pracovních úrazů a nemocí z povo-

  lání) v souvislosti s bezpečností a ochranou

  zdraví při prací a s pracovnělékařskými služ-

  bami ve srovnání s obdobnými náhradami

  podle o. z.

  Lektor: JUDr. Martin Mikyska, advokát, soudní znalec

  pro obor ekonomika, odvětví mzdy, se zvláštní specializací

  náhrady za ztrátu na výdělku při úrazech a nemocech

  z povolání

  ve čtvrtek 3. února 2022

  Nezbytná cesta a předkupní právo

  k pozemkům a stavbám

  podle přechodných ustanovení

  občanského zákoníku v aktuální

  rozhodovací praxi Nejvyššího soudu

  Lektor: Mgr. Michal Králík, Ph.D., soudce Nejvyššího soudu

  Sledujte ČAK na Twitteru!

  Nejnovější krátké zprávy o dění v české advokacii naleznete na www.twitter.com/CAK_cz.

  S eminář pro advokáty pořádaný regionem Jižní Čechy

  v Českých Budějovicích

  v pátek 10. prosince 2021

  Velká novela zákona o obchodních korporacích – změny týkající se výlučně s. r. o.

  (včetně dopadů změn z obecné hlavy)

  Lektor: JUDr. Petr Čech, Ph.D., LL.M., odborný asistent na Katedře obchodního práva Právnické fakulty UK

  Semináře pro advokáty pořádané pobočkou ČAK Brno

  ve čtvrtek 2. prosince 2021

  Odklony v trestním řízení

  Lektor: JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D., soudce Nejvyššího

  soudu

  ve čtvrtek 16. prosince 2021

  Výběr z obchodněprávní judikatury

  za rok 2021

  Lektor: JUDr. Petr Čech, Ph.D., LL.M., odborný asistent

  na Katedře obchodního práva Právnické fakulty UK

• Strana 83

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  81

  WWW.CAK.CZ

  81

  81

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  z právnické společnosti

  Společnost EPRAVO.CZ vyhlásila výsledky již 14. ročníku fi remního žebříčku Právnická

  fi rma roku. Záštitu nad letošním ročníkem převzalo, stejně jako vminulých letech,

  Ministerstvo spravedlnosti, záštitu nad galavečerem pak již tradičně Česká advokátní

  komora. Výsledky fi remního žebříčku Právnická fi rma roku 2021 byly vyhlášeny

  1.listopadu 2021 vpražském Paláci Žofín. Vítěze určila nezávislá skupina hodnotitelů

  zřad fi rem ainstitucí arovněž pořádající společnost EPRAVO.CZ, která činnost právníků

  vČeské republice monitoruje dlouhodobě.

  P

  řítomné krátce po sedmé večerní přivítal před-

  seda představenstva EPRAVO.cz pan Mgr. Miro-

  slav Chochola, LL.M., MBA (na snímku výše),

  který poděkoval České advokátní komoře a Mi-

  nisterstvu spravedlnosti za poskytnuté záštity, ja-

  kož i partnerům galavečera. „Rád bych z tohoto místa chtěl

  poděkovat Vláďovi Jirouskovi, který dnes večer s námi bohu-

  žel není. Ať budou dějiny Vladimíra hodnotit jakkoliv, pro mne

  osobně navždy bude předsedou Komory, který byl dobrým před-

  sedou, věnoval Komoře většinu svého profesního života a oběto-

  val jí a advokátům mnohé. Osobně mu navždy budu zavázán

  za to, že před téměř dvaceti lety uzavřel s epravem manželství

  nazvané Právník roku, které nás raketově vystřelilo do nejvyš-

  ších justičních pater a myslím, že kdyby se toto tehdy nestalo,

  tak před vámi dnes večer nestojím,“ uzavřel své úvodní slovo

  a předal mikrofon JUDr. Monice Novotné, bývalé i součas-

  né místopředsedkyni ČAK (na snímku níže), která pronesla

  několik slov za Českou advokátní komoru a poděkovala jmé-

  nem advokacie za uspořádání této soutěže a příjemného ve-

  čera spojeného s předáváním prestižních ocenění.

  Kdo si rozdělil hlavní ceny

  Hlavní cenu v kategorii Právnická fi rma roku pro domá-

  cí kancelář získala advokátní kancelář HAVEL & PART-

  NERS. Kromě toho se stala vítězem i ve třech odborných

  kategoriích, a to Fúze a akvizice, Telekomunikace a mé-

  dia, Zdravotnické právo a ve zvláštní kategorii Nejlepší

  klientské služby, a je tak absolutním vítězem letošního

  ročníku.

  Hlavní cena v kategorii Právnická fi rma roku pro meziná-

  rodní kancelář pak patří advokátní kanceláři DENTONS.

  Ta zabodovala i v odborných kategoriích, kde se stala vítě-

  zem v kategorii Developerské a nemovitostní projekty.

  Právnická firma roku 2021

• Strana 84

  82

  WWW.CAK.CZ

  82

  82

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  z právnické společnosti

  Právnická firma roku 2021 – přehled vítězů:

  ODBORNÉ A ZVLÁŠTNÍ KATEGORIE

  • PRÁVO OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ

  Kinstellar, s. r. o., advokátní kancelář

  • PRÁVO HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE

  Nedelka Kubáč advokáti s. r. o.

  • DEVELOPERSKÉ A NEMOVITOSTNÍ PROJEKTY

  Dentons Europe CS LLP, organizační složka

  • FÚZE A AKVIZICE

  HAVEL & PARTNERS s. r. o., advokátní kancelář

  • RESTRUKTURALIZACE A INSOLVENCE

  ŽIŽLAVSKÝ, advokátní kancelář s. r. o.

  • ŘEŠENÍ SPORŮ A ARBITRÁŽE

  ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s. r. o.

  • BANKOVNICTVÍ A FINANCE

  PRK Partners s. r. o. advokátní kancelář

  • KAPITÁLOVÉ TRHY

  Glatzová & Co., s. r. o.

  • TELEKOMUNIKACE A MÉDIA

  HAVEL & PARTNERS s. r. o., advokátní kancelář

  • DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ

  Čermák a spol.

  • PRÁVO INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ

  ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s. r. o.

  • VEŘEJNÉ ZAKÁZKY

  Advokátní kancelář Chrenek, Kotrba spol. s r. o.

  • PRACOVNÍ PRÁVO

  PRK Partners s. r. o. advokátní kancelář

  • TRESTNÍ PRÁVO

  Advokátní kancelář Brož & Sokol & Novák s. r. o.

  • FIREMNÍ COMPLIANCE

  Trojan, Doleček a partneři, advokátní kancelář s. r. o.

  • DAŇOVÉ PRÁVO

  Rödl & Partner, advokáti, s. r. o.

  • ENERGETIKA A ENERGETICKÉ PROJEKTY

  act Řanda Havel Legal advokátní kancelář s. r. o.

  • LOGISTIKA A DOPRAVNÍ STAVBY

  ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s. r. o.

  • ZDRAVOTNICKÉ PRÁVO

  HAVEL & PARTNERS s. r. o., advokátní kancelář

  • PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

  Deloitte Legal s. r. o., advokátní kancelář

  ZVLÁŠTNÍ KATEGORIE

  • REGIONÁLNÍ PRÁVNICKÁ FIRMA ROKU

  Advokátní kancelář Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři, s. r. o.

  • ČESKÁ FIRMA NA MEZINÁRODNÍCH TRZÍCH

  DBK PARTNERS, advokátní kancelář, s. r. o.

  • PRO BONO/CSR

  CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s. r. o., advokátní kancelář

  • PRÁVNICKÁ FIRMA ROKU 2021 ZA NEJLEPŠÍ

  KLIENTSKÉ SLUŽBY

  HAVEL & PARTNERS s. r. o., advokátní kancelář

  HLAVNÍ CENY

  • PRÁVNICKÁ FIRMA ROKU PRO MEZINÁRODNÍ

  KANCELÁŘ

  Dentons Europe CS LLP, organizační složka

  • PRÁVNICKÁ FIRMA ROKU PRO DOMÁCÍ KANCELÁŘ

  HAVEL & PARTNERS s. r. o., advokátní kancelář

  Kompletní výsledky včetně doporučovaných a velmi doporu-

  čovaných kanceláří jsou zveřejněny na ofi ciálních stránkách

  projektu Právnická fi rma roku

  www.pravnickafi rmaroku.cz.

  ✤ Red.

  ✤ Foto: EPRAVO.CZ

• Strana 85

  – váš zpravodaj v PC i telefonu

  ZAŘAĎTE SI NAŠE STRÁNKY WWW.ADVOKATNIDENIK.CZ

  MEZI SVÉ OBLÍBENÉ ZÁLOŽKY!

  RYCHLE A PŘEHLEDNĚ SE V NĚM DOZVÍTE O VŠECH

  DŮLEŽITÝCH ROZHODNUTÍCH ORGÁNŮ ČAK.

  UVÍTÁME VAŠE ČLÁNKY, NÁZORY, TIPY A PODNĚTY!

  PIŠTE NA ADVOKATNIDENIK@CAK.CZ

  DÍKY ADVOKÁTNÍMU DENÍKU VÁM NEUNIKNE NIC AKTUÁLNÍHO

  A PODSTATNÉHO NEJEN Z DĚNÍ NA KOMOŘE, V ADVOKACII,

  ALE I V CELÉM SVĚTĚ PRÁVA

• Strana 86

  84

  WWW.CAK.CZ

  84

  84

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  nakonec

  O etické regulaci reklamy

  P

  řipomínám si četné činnosti, kterými jsem

  se v životě zabýval. Patřilo k nim i působení

  v české Radě pro reklamu. V jejích začátcích

  jsem zpracoval dokument „Z rozhodovací pra-

  xe Rady pro reklamu v Německé spolkové repub-

  lice“. Zmínil jsem v něm několik charakteristických pří-

  padů, které tato Rada uváděla v bilančním dokumentu

  z roku 1991 a které mohly být inspirativní pro působení

  rady české. S překvapením dnes zjišťuji, že mnohé z těch

  situací jsou stále aktuální i v české současnosti. Některé

  jsou takové povahy, že mohou být publikovány i v podo-

  bě fejetonu.

  Snižování důstojnosti ženy

  Německé radě byly předloženy námitky vůči reklamě,

  v níž se operovalo se snímkem ženských dolních konče-

  tin a s textem „Pěkné vyhlídky“. Reklama měla upozornit

  na služby společnosti působící v oblasti financování sta-

  veb. Rada napadla tuto reklamu jako snižující důstojnost

  ženy, neboť produkt, který byl takto propagován, neměl

  žádný věcný vztah „s pěkným pohledem na ženské nohy“.

  Stanovisko Rady vedlo k tomu, že reklama nebyla nadá-

  le uplatňována.

  K podobnému stanovisku dospěla Rada, i pokud šlo

  o reklamu jednoho z výrobců videokamer. Reklama ob-

  sahovala fotografii ženy s hlubokou dekoltáží a s textem

  „Povoleno natáčení ve všech oblastech“.

  Reklama s motivem strachu

  Podnik provozující dopravu získával zákazníky pro své

  služby tím, že v tiskové reklamě uveřejnil dva kontrast-

  ní snímky. Na jednom z nich byl muž mířící si pistolí

  na spánek, na druhém naopak jedinec s rozzářeným obli-

  čejem. V textu inzerátu bylo uvedeno, že vysoké náklady

  mohou vést podnikatele k sebevraždě. Obrázek s usměva-

  vým člověkem byl přiřazen ke službám dopravního pod-

  niku, který byl v reklamě propagován.

  Rada – shodně se stěžovatelem – považovala za nežá-

  doucí používat motiv sebevraždy (byť nebyl míněn váž-

  ně) k reklamním účelům. Své stanovisko Rada odůvod-

  nila mimo jiné relativně vysokou mírou sebevražednosti.

  Dopravní podnik toto stanovisko uznal a zavázal se, že

  nadále nebude ve své reklamě užívat motiv sebevraždy.

  S motivem strachu měl operovat i výrobce likéru. Na-

  bízel jej jako prostředek proti bušení srdce před milost-

  nou schůzkou. Proti tomu vystoupili žáci jedné školní

  třídy, kteří v reklamě spatřovali rozpor s pravidly Rady

  o propagaci alkoholických nápojů. V těchto pravidlech

  je za nepřípustnou označena taková reklama na alkoho-

  lické nápoje, která operuje s odbouráním nebo zmírně-

  ním strachu. Stěžovatelé uváděli, že bušení srdce je pro-

  jevem strachu.

  Rada v daném případě neshledala rozpor se svými pra-

  vidly. Dospěla k závěru, že mezi bušením srdce a proje-

  vy strachu nelze vést rovnítko. Především ve vztahu k mi-

  lostné schůzce je bušení srdce spíše výrazem radostného

  očekávání.

  Kladu si dnes otázku, jak by se Rada vyjádřila k rekla-

  mě, v níž se propaguje určitý medikament omezující bu-

  šení srdce u jedince, který se chystá navštívit lékaře a trpí

  „syndromem bílého pláště“.

  O skutečném zneužívání strachu k reklamním účelům

  se však – podle názoru Rady – jednalo v jiném přípa-

  du. Výrobce povzbuzujících prášků získával zákazníky

  pro svůj produkt tím způsobem, že ke snímku řidiče pro-

  jíždějícího v noci venkovskou krajinou připojil text: „Kdo

  nyní usne, už se možná nikdy neprobudí.“ Podle stanovis-

  ka Rady bylo takto spotřebiteli vsugerováno, že nezbytně

  potřebuje propagované prášky, aby se uchránil od usnutí

  za volantem a možné smrti.

  Reklama a ochrana životního prostředí

  Jeden z ochránců životního prostředí si Radě stěžoval

  na televizní reklamní šot, v němž řidič osobního automo-

  bilu přejel příkop a mířil se svým vozidlem k moři. Takto

  prý měla být vyvolána představa o neomezené svobodě ři-

  diče, což může přispívat ke škodám na životním prostře-

  dí. Rada dospěla k závěru (možná diskutabilnímu), že

  každý snadno rozezná smyšlenou, trikovou povahu tako-

  vého snímku, který ostatně připomíná záběry z akčních

  filmů. Proto se nedomnívala, že taková a podobná rekla-

  ma by mohla řidiče svádět k tomu, aby jezdili dosud ne-

  dotčenou krajinou a takto ji ničili.

  Některé příklady ze starší rozhodovací praxe němec-

  ké Rady pro reklamu jsou aktuální i dnes. Inspirativní

  je celkový přístup této Rady, v němž se etická náročnost

  spojuje s pochopením pro lidskou povahu, pro potřeby

  hospodářského života i pro obvyklé reklamní přeháně-

  ní. Přípustný právně i eticky bude např. slogan české pe-

  dikérky „Lehká chůze víl, naší služby cíl“, i když takový cíl

  má iluzorní povahu.

  ✤

  prof. PETR HAJN

• Strana 87

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  85

  WWW.CAK.CZ

  85

  85

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  •

  spor o odměnu advokáta nepatřil mezi věci, které bě-

  žely a které soudy projednávaly i o soudních prázdninách?

  Rozhodl o tom Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 3. 12.

  1931, R II 332/31. V souzené věci se jednalo o otázku včas-

  nosti podaného dovolání za situace, kdy „rozsudek odvola-

  cího soudu byl doručen zástupci žalovaného dne 16. červen-

  ce 1931 a dovolání z rozsudku toho bylo podáno dne 13. září

  1931“. Nejvyšší soud dovodil, že dovolání, pro něž byla teh-

  dy jinak stanovena jednoměsíční lhůta, bylo podáno včas,

  neboť za soudních prázdnin se stavěl běh lhůt ve věcech,

  které nebyly tzv. věcmi feriálními. Podrobnější informaci

  o citovaném rozhodnutí napsal pro časopis Právník v roce

  1932 Karel Jelínek.

  •

  členem pařížského výboru pro postavení pomní-

  ku Jana Lucemburského v Kreščaku byl i advokát? Paříž-

  ský advokát Pierre Dareste (1851-1937) ve výboru zase-

  dal mimo jiné se spisovatelem a slavistou Luisem Légerem

  (1843-1923), který instalaci pomníku v roce 1902 inicioval,

  či s historikem Ernestem Denisem (1849-1921). Pomník, je-

  hož autorem je sochař Emmanuel Fontaine (1856-1935), byl

  v Kresčaku na náměstí odhalen v roce 1905. Pierre Dareste

  byl nejen advokátem, ale též publicistou. V roce 1895 např.

  v časopise Revue des deux Mondes publikoval stať La ques-

  tion tchèque (Česká otázka), v roce 1900 se v Paříži jako

  redaktor časopisu Patrie účastnil přijetí delegace pražské-

  ho zastupitelstva v čele s primátorem Vladimírem Srbem

  a i jinak se podílel na pěstování česko-francouzských vzta-

  hů na přelomu 19. a 20. století.

  •

  dne 30. července 1908 koupil prezident Advokát-

  ní komory v království Českém dům na pražském Žižko-

  vě? Jednalo se o dům čp. 593 na rohu Kostnického náměstí

  a tehdejší Švihovského, dnes Blahníkovy ulice. Dům byl po-

  dle zprávy v Národních listech z následujícího dne prodá-

  ván v exekuční dražbě, která se konala u „c. k. okresního sou-

  du v Žižkově za předsednictví soudního tajemníka J. Havlíčka“.

  Zatímco odhadní cena „obnášela 104.070 K“, prezident ad-

  vokátní komory Eduard Koerner dům koupil za 86.500 K.

  Podle novinové zprávy přitom „vadium složilo 7 kupců“.

  ✤

  JUDr. PhDr. STANISLAV BALÍK, Ph.D.

  Víte, že …

  Kresba pro Bulletin advokacie LUBOMÍR LICHÝ

  nakonec

• Strana 88

  86

  WWW.CAK.CZ

  86

  86

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  inhaltsverzeichnis

  Leitartikel

  Robert Němec: Seien wir alle die Kammer! ........................................................................................................................... 4

  Aktuelles

  Ergebnisse der 8. Versammlung der Tschechischen Rechtsanwaltskammer .......................................................................... 6

  Der Vorstand der Tschechischen Rechtsanwaltskammer hat eine neue Geschäftsführung gewählt:

  JUDr. Robert Němec, LL.M., wurde Präsident der tschechischen Rechtsanwaltskammer gewählt (Ed.) .................................... 7

  Bericht über die 8. Versammlung der Tschechischen Rechtsanwaltskammer (ČAK) Ivana Cihlářová ......................................... 8

  Galaabend anlässlich der Doppelausgabe des Wettbewerbs Jurist des Jahres 2020/21: Wir hoffen,

  dass wir ihn werden genießen können; eine Vorbereitung schaffen wir ganz sicher! Icha ...................................................... 16

  Mitteilung der ČAK über die Pflichtzahlungen und Versicherungsbeiträge ........................................................................... 20

  Aus der Rechtstheorie und Praxis

  Artikel

  Strittige Fragen im Bereich des Vorbehalts der Rangordnung beim beschränkten dinglichen Recht,

  das in ein öffentliches Verzeichnis eingetragen wird. Studie zu § 982 Abs. 2 tsch. Bürgerliches Gesetzbuch – 1. Teil

  Petr Tégl ........................................................................................................................................................................... 25

  Öffentliche Vormundschaft als eine im öffentlichen Interesse durch das privatrechtliche Vorgehen

  der rechtlichen Regelung ausgeübte Aufgabe der öffentlichen Gewalt oder Viel Lärm um (fast) nichts

  Karel Šimka ...................................................................................................................................................................... 34

  Auswirkungen der Novelle der Strafprozessordnung, durchgeführt durch das Gesetz Nr. 333/2020 Slg.,

  auf die Grundprinzipien des Strafverfahrens Jiří Mulák, Jan Provazník .................................................................................... 37

  Cyberkriminalität in der Krisenzeit mit Fokus auf juristische Person als Täter Jan Malý ......................................................... 47

  Zum Ersatz des sog. weiteren immateriellen Schadens in den arbeitsrechtlichen Verhältnissen

  Vojtěch Jirásko, Petr Podrazil ............................................................................................................................................... 51

  Aus der Judikatur

  Verfassungsgericht: Zur unbegründeten Verkürzung der Vergütung des Rechtsanwalts im Verfahren

  zur Feststellung des Erbrechts .......................................................................................................................................... 59

  Oberstes Verwaltungsgericht: Befangenheit des Richters in der Verwaltungsgerichtsbarkeit ................................................62

  Europäischer Gerichtshof für Menschenrechte: Zum Charakter des Verfahrens vor beruflichen Disziplinarorganen ............... 67

  Glosse: Zur Entscheidung des Obersten Gerichts über die Auseinandersetzung der Ehegatten bezüglich

  der Investition eines der Ehegatten in eine Genossenschaftswohnung ................................................................................ 69

  Aus der Fachliteratur

  Jan Lasák, Jan Dědič, Jarmila Pokorná, Zdeněk Čáp et al.: Gesetz über die Handelskorporationen. Kommentar

  (Kateřina Eichlerová) ........................................................................................................................................................... 72

  Terezie Vojtíšková: Vergütungssätze, die von Verwertungsgesellschaften erhoben werden (Rudolf Leška) ................................ 75

  Aus der Rechtsanwaltschaft

  Aus der tschechischen Rechtsanwaltschaft

  Aus der Disziplinarpraxis Petra Vrábliková ............................................................................................................................ 77

  Danksagung vor der Versammlung an die Mitglieder der gewählten Organe der ČAK Hana Rýdlová .......................................78

  Informationen und Interessantes

  Wissenswertes

  Vorträge und Seminare für Rechtsanwälte und Rechtsanwaltsanwärter in Zeiten der Pandemie

  ...........................................

  79

  Aus der Gesellschaft der Juristen

  Juristische Firma des Jahres 2021 Hana Rýdlová ............................................................................................................... 81

  Zum Schluss

  Über die ethische Regelung der Werbung Petr Hajn ............................................................................................................ 84

  Zeichnung von Lubomír Lichý ........................................................................................................................................... 85

  Wissen Sie, dass... Stanislav Balík ....................................................................................................................................... 85

  Inhaltsverzeichnis

  ............................................................................................................................................................. 86

  Zusammenfassung/Summary............................................................................................................................................ 87

  Table of Contents ............................................................................................................................................................. 88

• Strana 89

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  87

  WWW.CAK.CZ

  87

  87

  WWW

  W

  W

  .CA

  .CA

  .CA

  K.C

  C

  C

  Z

  zusammenfassung/summary

  Petr Tégl: Strittige Fragen im Bereich

  des Vorbehalts der Rangordnung

  beim beschränkten dinglichen Recht, das

  in ein öffentliches Verzeichnis eingetragen wird.

  Studie zu § 982 Abs. 2 tsch. Bürgerliches

  Gesetzbuch – 1. Teil

  Im Artikel, bzw. in seinen zwei aufeinan-

  derfolgenden Teilen (der zweite Teil wird

  in der Zeitschrift Bulletin advokacie

  Nr. 12/2021 veröffentlicht), befasst sich

  der Autor mit dem Vorbehalt der Rang-

  ordnung beim beschränkten dinglichen

  Recht, das in ein öffentliches Verzeich-

  nis eingetragen wird, d. h. mit einem der

  Instrumente, die die Modifikation der ge-

  setzlichen Regelungen über die Reihen-

  folge der beschränkten dinglichen Rech-

  te, die in einem öffentlichen Verzeichnis

  erfasst sind, ermöglichen.

  Karel Šimka:

  Öffentliche Vormundschaft

  als eine im öffentlichen Interesse

  durch das privatrechtliche Vorgehen

  der rechtlichen Regelung ausgeübte Aufgabe

  der öffentlichen Gewalt oder Viel Lärm

  um (fast) nichts

  Der Kompetenzsenat des Obersten Ver-

  waltungsgerichts hat am 6. 5. 2021 unter

  GZ Komp 3/2018-87 einen Beschluss

  erlassen, dessen rechtliche Schlussfol-

  gerungen bald begonnen haben, ihr ei-

  genes Leben zu leben. Es werden daraus

  Schlussfolgerungen abgeleitet, die sich

  weder aus der rechtlichen Regelung, mit

  der sich der Beschluss befasst hat, noch

  aus dem vom Kompetenzsenat tatsäch-

  lich Gesagten ergeben. Der Beschluss ist

  daher um einige Erwägungen als Reakti-

  on auf die Fragen zu ergänzen, die in die-

  sem Zusammenhang von der Fachöffent-

  lichkeit gestellt wurden. Diese werden im

  vorliegenden Artikel zusammengefasst.

  Jiří Mulák, Jan Provazník:

  Auswirkungen

  der Novelle der Strafprozessordnung,

  durchgeführt durch das Gesetz Nr. 333/2020 Slg.,

  auf die Grundprinzipien des Strafverfahrens

  Der vorliegende Artikel befasst sich mit

  einigen Auswirkungen der durch das Ge-

  setz Nr. 333/2020 Slg. durchgeführten

  Novelle der strafrechtlichen Vorschriften

  aus der Sicht der Grundprinzipien des

  tschechischen Strafverfahrens. Mit die-

  ser Novelle wurden in die Strafprozess-

  ordnung einige wichtige Änderungen

  eingeführt (Stellungnahme zur Anklage,

  Erweiterung der Anwendbarkeit der Ver-

  einbarung über Schuld und Strafe sowie

  der unstrittigen Tatsachen und auch das

  neue Institut der Schulderklärung), die

  in gewissem Maße den bisherigen Cha-

  rakter des Strafverfahrens ändern. Die

  betrachteten Institute, die weitgehend mit

  den Grundprinzipien des Strafverfahrens

  (§ 2 der Strafprozessordnung) kollidieren

  bzw. Ausnahmen davon darstellen, sind

  ein bedeutender Schritt in Richtung des

  anglo-amerikanischen Strafprozesses.

  Jan Malý:

  Cyberkriminalität in der Krisenzeit

  mit Fokus auf juristische Person als Täter

  Das Ziel des Artikels ist, die einzelnen

  Arten der Cyberkriminalität zu definieren

  und zu bewerten und anschließend mithil-

  fe der polizeilichen Statistiken den Anteil

  der einzelnen Arten der Cyberkriminalität

  an der Cyberkriminalität als Ganzem zu

  spezifizieren.

  Vojtěch Jirásko, Petr Podrazil:

  Zum Ersatz

  des sog. weiteren immateriellen Schadens

  in den arbeitsrechtlichen Verhältnissen

  Der Artikel erläutert die Schlussfolge-

  rungen des Urteils des Verfassungsge-

  richts vom 9. 2. 2021, AZ II. ÚS 1564/20,

  das sich mit der Frage des Ersatzes des

  sog. weiteren immateriellen Schadens

  gemäß § 2958 tsch. Bürgerliches Ge-

  setzbuch in den arbeitsrechtlichen Ver-

  hältnissen befasst hat.

  Petr Tégl:

  Controversial issues concerning

  the reservation of a priority ranking for a limited

  right in rem recorded in a public list. Study

  on Section 982 (2) of the Civil Code – Part 1

  In the article, or rather in its two succes-

  sive parts (the second part will be pub-

  lished in Bulletin No. 12/2021), the au-

  thor deals with the reservation of a priority

  ranking for a limited right in rem registered

  in the public list as a tool enabling modifi-

  cation of the statutory rules on the ranking

  of limited rights in rem registered in the

  public list.

  Karel Šimka:

  Public guardianship as a task

  of public authority performed in the public interest

  through private-law legal regulation – a lot of fuss

  about (almost) nothing

  On 6 May 2021, the Supreme Administra-

  tive Court’s competence chamber issued

  resolution Ref. No. Komp 3/2018-87;

  however, the legal conclusions pre-

  sented in this resolution soon took on

  a life of their own. What is inferred from

  these conclusions follows neither from

  the legislation dealt with in the resolution

  nor from what the competence chamber

  actually stated. Certain considerations

  should thus be added to the mentioned

  resolutions, responding to the questions

  appearing in professional discourse in

  this regard. These are summarised in the

  presented article.

  Jiří Mulák, Jan Provazník:

  Impact

  of the amendment to the Criminal Procedure Code

  introduced by Act No. 333/2020 Coll. On the basic

  principles of criminal procedure

  The article focuses on certain effects

  of the amendment to the criminal regu-

  lations brought by Act No. 333/2020

  Coll. in terms of the basic principles of

  Czech criminal procedure. The men-

  tioned amendment introduced some im-

  portant changes to the Code of Criminal

  Procedure (statement on the indictment,

  extended applicability of an agreement

  on guilt and punishment and of uncon-

  tested facts, as well as the new concept

  of a declaration of guilt) which modify the

  existing nature of criminal proceedings to

  some extent. The concepts in question,

  which collide considerably with the basic

  principles of criminal procedure (Sec-

  tion 2 of the Code of Criminal Procedure),

  or rather make exemptions from these

  principles, represent a significant step to-

  wards the Anglo-American model of crimi-

  nal procedure.

  Jan Malý:

  Cybercrime in times of crisis

  with emphasis on perpetrators – legal persons

  The article aims to define and evaluate

  the individual types of cybercrime and

  quantify, while using police statistics, the

  occurrence of the individual types of cy-

  bercrime.

  Vojtěch Jirásko, Petr Podrazil:

  On compensation

  for other intangible damage in labour-law relations

  The article describes the conclusions

  expressed by the Constitutional Court

  in its ruling of 9 February 2021, file

  No. II. ÚS 1564/20, dealing with the

  issue of compensation for other intangible

  damage under Section 2958 of the Civil

  Code in labour-law relations.

• Strana 90

  88

  WWW.CAK.CZ

  88

  88

  WWW

  WW

  W

  CA.CA

  .CA

  K.C

  K

  K

  Z

  BULLETIN ADVOKACIE 11/2021

  contents

  Leading Article

  Robert Němec: Let us all be the Bar! .................................................................................................................................... 4

  Current News

  Results of the 8

  th

  Assembly of the Czech Bar Association ..................................................................................................... 6

  New leadership of the Czech Bar Association was elected by its Board of Directors: JUDr. Robert Němec, LL.M.

  has become the President of the Czech Bar Association (ed.) ...............................................................................................

  7

  Report on the 8

  th

  Assembly of the Czech Bar Association Ivana Cihlářová ................................................................................

  8

  Lawyer of the Year 2020/21 Gala Night: Let’s enjoy it, we can make it safe! Icha ................................................................. 16

  Communication of the Czech Bar Association on mandatory payments and premiums ........................................................ 20

  Legal Theory and Practice

  Articles

  Controversial issues concerning the reservation of a priority ranking for a limited right in rem recorded

  in a public list. Study on Section 982 (2) of the Civil Code – Part 1 Petr Tégl .......................................................................

  25

  Public guardianship as a task of public authority performed in the public interest

  through private-law legal regulation – a lot of fuss about (almost) nothing Karel Šimka .........................................................

  34

  Impact of the amendment to the Criminal Procedure Code introduced by Act No. 333/2020 Coll.

  On the basic principles of criminal procedure Jiří Mulák, Jan Provazník .................................................................................

  37

  Cybercrime in times of crisis with emphasis on perpetrators – legal persons Jan Malý .......................................................... 47

  On compensation for other intangible damage in labour-law relations Vojtěch Jirásko, Petr Podrazil ........................................ 51

  Judicial Decisions

  Constitutional Court: On unjustified reduction of a lawyer’s fee in proceedings

  to determine the right of inheritance .................................................................................................................................

  59

  Supreme Administrative Court: Judge’s bias in administrative justice ................................................................................. 62

  European Court of Human Rights: On the nature of proceedings before professional

  disciplinary bodies ...........................................................................................................................................................

  67

  Comment: On the Supreme Court’s decision regarding the settlement of an investment

  made by one of the spouses in a co-operative flat ..............................................................................................................

  69

  Professional Literature

  Jan Lasák, Jan Dědič, Jarmila Pokorná, Zdeněk Čáp et al.: Corporations Act Commentary

  (Kateřina Eichlerová) ...........................................................................................................................................................

  72

  Terezie Vojtíšková: Rates charged by collecting societies (Rudolf Leška) ................................................................................. 75

  Legal Profession

  Czech Legal Profession

  Disciplinary decisions Petra Vrábliková ................................................................................................................................ 77

  Pre-assembly acknowledgment to members of CBA’s elected bodies Hana Rýdlová .............................................................. 78

  Information and Points of Interest

  You Should Know

  Lectures and seminars for lawyers and trainee lawyers during the pandemic ...................................................................... 79

  Law Society

  Law Firm of the Year 2021 Hana Rýdlová ............................................................................................................................ 81

  Finally

  On Ethical Regulation of Advertising Petr Hajn .................................................................................................................... 84

  Drawing by Lubomír Lichý ................................................................................................................................................85

  Do you know that … Stanislav Balík ..................................................................................................................................... 85

  Inhaltsverzeichnis ............................................................................................................................................................. 86

  Zusammenfassung/Summary

  ............................................................................................................................................ 87

  Table of Contents ............................................................................................................................................................. 88

• Strana 91

• Strana 92