Strana 62
60
WWW.CAK.CZ
60
60
WWW
WW
W
CA.CA
.CA
K.C
K
K
Z
BULLETIN ADVOKACIE 11/2021
odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, neboť předmětem řízení
nebyla „dědická věc“ ve smyslu § 8 odst. 7 této vyhlášky,
ani nešlo o určení práva k věci, nýbrž o určení právního
vztahu penězi neocenitelného. Podle citovaného ustanovení
se za tarifní hodnotu považuje částka 35 000 Kč a ve spoje-
ní s § 7 bod 5 advokátního tarifu činí sazba odměny za je-
den úkon právní služby 2 500 Kč. Závěry vyslovené ve stěžo-
vateli poukazovaném nálezu nejsou podle městského soudu
pro daný případ využitelné, neboť v něm byla řešena otázka
odměny advokáta v řízení o určení, že nemovitost náležela
do společného jmění manželů, jeho předmětem tedy bylo
právo penězi ocenitelné. Městský soud dodal, že sami stěžo-
vatelé při placení soudního poplatku postupovali podle po-
ložky 4 bodu 1. c) sazebníku poplatků, tedy že předmětem
řízení není peněžité plnění.
Stěžovatelé nesouhlasili se způsobem výpočtu nákladů říze-
ní, jak byl proveden obecnými soudy. Předmětem řízení bylo
podle stěžovatelů určení dědického práva, tedy práva na po-
zůstalost po zůstaviteli, která je penězi ocenitelná. Stěžova-
telé proto zastávali názor, že v jejich věci neměl být aplikován
§ 9, ale § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Výše mimosmluvní
odměny by tak byla stanovena podle tarifní hodnoty odpo-
vídající ceně obsahu pozůstalosti, a pouze v případě, že by
hodnota těchto věcí nebyla ocenitelná penězi anebo by byla
zjistitelná jen s nepoměrnými obtížemi, připadal by v úvahu
postup podle § 9 advokátního tarifu.
Při sjednávání právního zastoupení stěžovatelé odhadli
hodnotu celé pozůstalosti částkou 2 500 000 Kč, která byla
posléze stranami příslušné příkazní smlouvy pojata jako ta-
rifní hodnota pro výpočet mimosmluvní odměny. Obecné
soudy v napadených rozhodnutích vycházely z tarifní hod-
noty 35 000 Kč [§ 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu],
přičemž městský soud dospěl k celkové výši nákladů řízení
v částce 33 813 Kč bez DPH, zatímco náklady řízení poža-
dované stěžovateli byly ve výši 199 590 Kč.
Stěžovatelé poukázali na nález ze dne 19. 12. 2017, sp. zn.
IV. ÚS 2688/15 (N 230/87 SbNU 763), ve kterém Ústavní
soud označil za nežádoucí situace, kdy je evidentní, že před-
mět řízení má vysokou hodnotu, ale jen proto, že tato hod-
nota nebyla v řízení přesně vyčíslena, soud použil pro urče-
ní nákladů řízení § 9 advokátního tarifu považující za tarif-
ní hodnotu částku mnohonásobně nižší. Stěžovatelé brojili
taktéž proti nesprávnému posouzení úkonu právní služby
ze dne 27. 8. 2020 a 21. 12. 2020 (účast na jednání před sou-
dem), jak je provedl městský soud. Zatímco obvodní soud
použil § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu pro výpočet
odměny za úkon delší dvou hodin, městský soud nikoli, aniž
svůj postup jakkoli zdůvodnil. Závěrem stěžovatelé upozor-
nili, že soudy obou stupňů rozhodly o náhradě 21 % DPH
jakožto součásti celkových nákladů řízení úspěšných stěžo-
vatelů, přestože právní zástupkyně stěžovatelů v průběhu
celého nalézacího řízení nebyla plátkyní daně z přidané
hodnoty podle zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hod-
noty, ve znění pozdějších předpisů.
Po prostudování spisového materiálu dospěl Ústavní soud
k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů se způ-
sobem výpočtu nákladů řízení před obvodním soudem.
Ústavní soud poukázal na to, že z hlediska opodstat-
něnosti ústavních stížností směřujících proti náhradově
nákladovým výrokům rozhodnutí obecných soudů ve své
judikatuře konstantně zastává stanovisko, že spor o ná-
hradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého
z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstat-
ňující porušení základních práv a svobod [usnesení ze dne
1. 11. 1999, sp. zn. IV. ÚS 10/98, ze dne 27. 5. 1998, sp. zn.
II. ÚS 130/98, ze dne 4. 2. 2003, sp. zn. I. ÚS 30/02, ze dne
5. 8. 2002, sp. zn. IV. ÚS 303/02 (U 25/27 SbNU 307), či
ze dne 13. 10. 2005, sp. zn. III. ÚS 255/05 (všechna rozhod-
nutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.
cz)], což způsobuje, že zde není zjevná refl exe ve vztahu
k těm základním právům a svobodám, které jsou chráně-
ny prameny ústavního pořádku. Z uvedených důvodů při-
stupuje Ústavní soud k návrhům týkajícím se rozhodování
o náhradě nákladů řízení, samozřejmě včetně rozhodování
o odměně pro advokáta některého z účastníků řízení – určo-
vání její výše, značně rezervovaně.
Ústavní soud však současně připomněl, že ačkoli se žádný
z článků Listiny o nákladech civilního řízení, resp. o jejich
náhradě, výslovně nezmiňuje, principy řádného procesu za-
kotvené v čl. 36 a násl. Listiny je nezbytné aplikovat i na roz-
hodování obecných soudů o nákladech řízení v civilních
věcech. Současně však je třeba mít podle Ústavního soudu
na zřeteli, že pokud jde o konkrétní výši náhrady, není úko-
lem Ústavního soudu jednat jako odvolací soud nebo jako
soud třetí či čtvrté instance ve vztahu k rozhodnutím přija-
tým obecnými soudy. Je úlohou obecných soudů interpreto-
vat a aplikovat relevantní pravidla procesní a hmotněprávní
povahy. Navíc jsou to obecné soudy, které mají nejlepší pod-
mínky pro posouzení všech okolností konkrétního případu.
Ústavní soud je ovšem oprávněn posoudit, zda postup nebo
rozhodnutí obecných soudů při rozhodování o nákladech
řízení vyhovovaly obecným požadavkům procesní spraved-
livosti obsaženým v hlavě páté Listiny. Tak tomu v posuzo-
vané věci nebylo.
Stěžovatelé ve svém odvolání proti výroku rozsudku ob-
vodního soudu o nákladech řízení namítali, že obvodní soud
1. učinil součástí nákladů řízení i náhradu daně z přidané
hodnoty, ačkoli zástupkyně stěžovatelů nebyla plátkyní této
daně, 2. snížil o 20 % za společné úkony při zastupování
dvou osob nejen odměnu, ale také paušální náhrady výda-
jů a 3. opomenul rozhodnout o úkonu právní služby ze dne
28. 5. 2020 (soudem vyžádané sdělení stěžovatelů). Dále
stěžovatelé namítali nesprávné použití § 9 odst. 3 písm. a)
advokátního tarifu.
Ústavní soud z vyžádaného soudního spisu zjistil, že
městský soud se v napadeném usnesení zabýval pouze otáz-
kou nesprávného použití § 9 odst. 3 písm. a) advokátního
tarifu, odvolací námitky pod body 1-3 odvolání vůbec ne-
učinil předmětem svého přezkumu. V bodě 8 odůvodnění
svého usnesení městský soud provedl vlastní výpočet ná-
kladů řízení před obvodním soudem, kdy bez bližšího odů-
vodnění stejně jako obvodní soud přiznal náhradu za šest
úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu
(2x příprava a převzetí zastoupení, 2x podání návrhu ve věci
samé a písemná vyjádření ze dne 3. 3. 2020 a 6. 3. 2020),
z judikatury