Strana 71
BULLETIN ADVOKACIE 11/2021
69
WWW.CAK.CZ
69
69
WWW
W
W
.CA
.CA
.CA
K.C
C
C
Z
z judikatury
NSR z řad soudců (právo, které jí přiznávala předchozí le-
gislativa a které bylo v souladu s mezinárodními standardy),
zákonodárná a výkonná moc získaly rozhodující vliv na slože-
ní NSR. Novela prakticky odstranila nejenom předchozí re-
prezentativní systém, ale také záruky nezávislosti soudnic-
tví, což umožnilo výkonné a zákonodárné moci přímo či ne-
přímo zasahovat do postupu jmenování soudců, čehož také
využily, jak ukazují okolnosti týkající se výběru kandidátů
do NSR z řad soudců. Zároveň skutečnost, že podle zákona
o Nejvyšším soudu z roku 2017 byla první předsedkyni Nej-
vyššího soudu odňata pravomoc oznamovat uvolněná místa
na tomto soudu ve prospěch prezidenta Polska, dále oslabila
zapojení justiční složky do procesu jmenování soudců, ze-
jména jmenování k Nejvyššímu soudu.
Po posouzení všech výše uvedených skutečností ESLP do-
spěl k závěru, že porušení vnitrostátního práva podstatným
způsobem nepříznivě zasáhlo napadený proces jmenování
soudců. V důsledku tohoto porušení bylo doporučování
kandidátů na členy Disciplinárního senátu, což byla pod-
mínka sine qua non pro jmenování prezidentem Polska, svě-
řeno NSR, tedy orgánu, který postrádal dostatečné záruky
nezávislosti na zákonodárné a výkonné moci. Proces jmeno-
vání soudců, který, jak tomu bylo v tomto případě, provází ne-
patřičné ovlivňování ze strany zákonodárné a výkonné moci,
je neslučitelný s čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Takové ovlivňování
představuje zásadní protiprávnost, která nepříznivě dopadá
na proces jako celek a ohrožuje legitimitu soudu složeného
z takto jmenovaných soudců.
Postup při jmenování soudců do Disciplinárního senátu
Nejvyššího soudu byl stižen závažnými vadami, které naru-
šily samotnou podstatu práva na „tribunál zřízený zákonem“.
3. K tomu, zda námitky týkající se práva na „tribunál
zřízený zákonem“ byly účinně přezkoumány
vnitrostátními soudy a zda byly dostupné opravné
prostředky:
Podle polského práva neexistovalo žádné řízení, jehož
prostřednictvím by mohla stěžovatelka napadnout namíta-
né vady v procesu jmenování soudců do Disciplinárního se-
nátu Nejvyššího soudu. V důsledku toho stěžovatelce nebyly
dostupné žádné opravné prostředky.
ESLP konstatoval, že Disciplinární senát Nejvyššího sou-
du, který projednával případ stěžovatelky, nebyl „tribunálem
zřízeným zákonem“, a jednomyslně shledal porušení čl. 6
odst. 1 Úmluvy. Stěžovatelce bylo přiznáno spravedlivé za-
dostiučinění ve výši 15 000 eur za nemajetkovou újmu.
✤
Rozhodnutí zpracovala Mgr. VLADIMÍRA PEJCHALOVÁ
GRÜNWALDOVÁ, Ph.D., LL.M., odborná asistentka
na Katedře mezinárodního práva Fakulty právnické
Západočeské univerzity v Plzni.
K rozhodnutí NS ohledně vypořádání investice
jednoho z manželů do družstevního bytu
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2021,
sp. zn. 22 Cdo 1794/2020
I. Východisko a popis skutkového stavu
Dne 10. 3. 2021 vydal Nejvyšší soud (NS) ve věci vedené
pod sp. zn. 22 Cdo 1794/2020 rozsudek, v němž se zabý-
val problematikou vypořádání investice jednoho z manželů
do rekonstrukce družstevního bytu, která byla provedena
v době, kdy členský podíl v bytovém družstvu byl součástí
společného jmění manželů (SJM).
Skutkový stav byl následující. Za trvání manželství se sou-
částí SJM stal členský podíl v bytovém družstvu a manže-
lům vznikl společný nájem družstevního bytu. Za trvání
jejich společného členství (konkrétně v roce 2007) byla
provedena rekonstrukce nájemního bytu, kterou fi nancoval
jeden z manželů ze svého výlučného majetku. V roce 2014
převedlo bytové družstvo uvedený byt (jednotku) oběma
manželům do SJM. Následně došlo k zániku manželství,
a tím i k zániku SJM, jehož součástí byl mj. i uvedený byt.
V rámci soudního řízení o vypořádání SJM uplatnil ten
z manželů, který v roce 2007 vynaložil své výlučné peněžní
prostředky na rekonstrukci bytu, právo na vypořádání vnosu.
II. Rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu
odvolacího
Soud prvního stupně nepřiznal dotyčnému manželovi právo
na vypořádání vnosu. Měl totiž za to, že byla-li rekonstrukce
bytu provedena v roce 2007, jednalo se o investici do majetku
bytového družstva (třetí osoby). V daném roce byl předmětný
byt totiž bytem družstevním; součástí masy SJM se stal až
následně v roce 2014. K podpoření správnosti tohoto závěru
uvedl, že imanentním rysem investice z výlučného majet-
ku jednoho z manželů do věci v SJM je existence této věci
v době investice, jakož i to, že věc náleží do SJM. V roce
2007 však účastníci vlastnili pouze členská práva a povin-
nosti v bytovém družstvu a byli nájemci bytu, který byl
majetkem družstva. Ke dni zániku SJM pak členská práva
a povinnosti k družstvu neexistovala, neboť tato se převo-
Glosa: