Strana 60
58
WWW.CAK.CZ
58
58
WWW
WW
W
CA.CA
.CA
K.C
K
K
Z
BULLETIN ADVOKACIE 11/2021
články
Nad rámec shora uvedeného je možné položit k veřejné
diskusi otázku, která se v souvislosti se závěry analyzo-
vaného rozhodnutí zcela nabízí, a sice zda náhrada újmy
spočívající v tzv. duševních útrapách bude přicházet v úvahu
nejen za situace pracovního úrazu, ale též v případě nemoci
z povolání. V tomto smyslu nevidíme rozdíl, proč by nárok
měl být dán jen u pracovních úrazů, ale v případě, budou-li
naplněny podmínky pro odčinění obdobné nemajetkové
újmy vzniklé v důsledku nemoci z povolání, by tento nárok
měl být vyloučen. Je totiž nezbytné i v této rovině vyhovět
požadavku plné náhrady způsobené újmy.
Závěr
V samotném závěru lze shrnout, že předmětný nález
Ústavního soudu představuje jitřenku v rámci subsidiární ap-
likace o. z. vůči zák. práce v oblasti náhrady majetkové a ne-
majetkové újmy. Byť nedávná novela zák. práce provedená
zák. č. 285/2020 Sb. částečně dopadla též na oblast náhrady
majetkové a nemajetkové újmy, stále ji nelze (a zejména v ko-
notaci s rozebíraným nálezem Ústavního soudu) považovat
za komplexní a vyhovující požadavku plné náhrady způso-
bené újmy. Nelze pak opomenout, že navzdory drobným le-
gislativním korekcím je právní úprava náhrady nemajetkové
újmy v pracovněprávních vztazích v určitých oblastech stále
užší, než plyne z úpravy zakotvené v rámci o. z. Zákonodárce
si je této disproporce v právních úpravách vědom a snaží se jí
částečně korigovat: „Inspirací pro zavedení institutu jednorá-
zové náhrady nemajetkové újmy (v § 271f zák. práce) při zvlášť
závažném ublížení na zdraví zaměstnance do pracovněprávní
úpravy je ust. § 2959 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Zákoník práce dosud tento druh nemajetkové újmy neupravuje,
což způsobuje nedůvodné rozdíly mezi úpravou zákoníku práce
a úpravou občanského zákoníku.“
47
Ani naposledy přijatá nove-
lizace zák. práce však nikterak nerefl ektuje výše nastíněnou
absenci náhrady nemajetkové újmy v podobě duševních útrap
zaměstnance při pracovním úrazu zaměstnance.
48
Zároveň je zapotřebí zopakovat, že doposud obecně při-
jímané závěry v podobě komplexnosti úpravy náhrady újmy
v zák. práce jsou liché a lze je považovat za překonané. Tyto
závěry přehlíží skutečnost, že s přijetím nového o. z. došlo
k citelnému odklonu v pojetí náhrady především nemajet-
kové újmy oproti předchozí úpravě: „Právní úprava náhrady
újmy na přirozených právech člověka vychází z antropocentric-
ké koncepce, jež má v intencích obecných garancí občanského
zákoníku (§ 3) chránit lidský život, zdraví, osobnostní statky
a v neposlední řadě ‚svobodné rozhodnutí člověka žít podle své-
ho‘ (§ 81 odst. 1). Patrna je tu zřejmá shoda soukromoprávní
regulace s doktrínou lidských práv, jejímiž justifi kačními dů-
vody jsou mj. lidské potřeby, tužby a přání.“
49
Zatímco obsah právních úprav náhrady újmy podle pře-
dešlé právní úpravy občanského zákoníku před 1. 1. 2014
a zákoníku práce byl velmi podobný, stávající stav vykazuje
značné odchylky, aniž by pro ně existovaly rozumné důvo-
dy. K celkové refl exi obsahových změn přijatých v novém
o. z. do zák. práce nedošlo, a proto nelze akceptovat zjed-
nodušené tvrzení o „všeobjímající“ úpravě náhrady újmy
v zák. práce. O. z. totiž upravuje oblast materiálně širší. Byť
došlo k systematické i pojmové precizaci (novela provedená
zák. č. 205/2015 Sb.) či k poslední úpravě v oblasti náhrady
nemajetkové újmy (novela provedená zák. č. 285/2020 Sb.),
nelze v žádném případě úpravu náhrady majetkové a nema-
jetkové újmy v zák. práce považovat za komplexní.
Striktní odlišování úprav a vyloučení subsidiarity o. z.
ve svém důsledku vede k nedůvodným rozdílům zakláda-
jícím nerovnost mezi adresáty práva v pracovněprávních
vztazích a v čistě občanskoprávních (tj. ryze soukromopráv-
ních) vztazích, a dále zakládá bezdůvodnou vnitřní hod-
notovou rozpornost právního řádu. Bude-li se v budoucím
směřování zvažovat přístup setrvalý versus evoluční, přiklá-
níme se k odvážnější variantě po vzoru moderní civilistiky,
kdy i v případě odpovědnosti zaměstnavatele za majetkovou
či nemajetkovou újmu má být aplikován občanský zákoník.
Půjde-li konkrétně o odčinění další nemajetkové újmy spo-
čívající v tzv. duševních útrapách, jeví se jako nejvhodnější
přístup v podobě aplikace § 2910 věty první o. z. ve spojení
s § 2958 o. z., a to nejen vůči třetí osobě, ale taktéž i vůči
zaměstnavateli.
50
✤
46 Pro dovození nároku z obecného ust. § 269 odst. 1 zák. práce zde není prostor,
jsou-li všechny konkrétní nároky specifikovány v rámci samostatného oddílu
věnovanému druhům náhrad (§ 271a-271j zák. práce) a lze-li tedy hovořit
v zák. práce o taxativním výčtu (numerus clausus) jednotlivých nároků.
47 Důvodová zpráva k zákonu č. 285/2020 Sb. Kromě zakotvení tohoto
nároku došlo ke změnám v oblasti § 271g zák. práce (náhrada nákladů
příslušejících na zřízení pomníku nebo desky v případě smrti zaměstnance),
§ 271i zák. práce (změny v oblasti jednorázové náhrady nemajetkové újmy
pozůstalých). Zajímavá se jeví skutečnost, že veškeré legislativní korekce se
vztahují pouze k pozůstalým, nikoliv k samotnému poškozenému zaměstnanci.
48 Lze souhlasit s Doležalem, který konstatuje, že Ústavní soud mohl
(celý problém spočívající ve) výši odškodnění vyřešit navýšením tohoto
odškodnění, namísto systémově nevhodného zařazení duševních útrap
pod další nemajetkové újmy. Na druhé straně toto řešení opět nastavuje
zrcadlo zastáncům nemožnosti subsidiární aplikace o. z. vůči zák. práce
v oblasti náhrady majetkové a nemajetkové újmy. Dané formalistické řešení
se v uvedených případech zdá být totiž nepřiléhavé. Nelze totiž setrvávat
na výkladu práva, který zakládá tak kruciální rozdíly v případech, ve kterých
by naopak měla být dána rovnost (i co víc, naopak možná nerovnost, avšak
ve prospěch zaměstnanců, nikoliv naopak). Srov. T. Doležal, op. cit. sub 21.
49 Bod 43 analyzovaného rozhodnutí.
50 Tento článek vznikl v rámci projektu Studentské grantové soutěže Univerzity
Palackého v Olomouci. Název projektu: Vybrané otázky povinnosti k náhradě
újmy v pracovním právu, číslo projektu: IGA_PF_2021_002.
Právní služby v Německu
(již od roku 1998)
Česky hovořící německý advokát nabízí právní
poradenství a pomoc v oblasti německého
a mezinárodního práva soukromého včetně
zastoupení před německými soudy.
tel.: 0049 851 33403
00420 910 259 869
ID datové schránky: g3jhyji
www.advokanc.de advokat@advokanc.de
Luragogasse 5
94032 Passau/SRN
Christian Bibelriether
Advokát
•
Rechtsanwalt
inzerce