Strana 66
64
WWW.CAK.CZ
64
64
WWW
WW
W
CA.CA
.CA
K.C
K
K
Z
BULLETIN ADVOKACIE 11/2021
soudkyně vůči žalované existovaly dva protichůdné názory
dvou senátů Nejvyššího správního soudu, a proto věc před-
ložil k rozhodnutí rozšířenému senátu.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dospěl k zá-
věru, že soudkyně Městského soudu v Praze A. V. je vylou-
čena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 8 Ad 11/2020.
Z odůvodnění (red. zkráceno):
Rozšířený senát má tedy sjednotit odlišné názory na tako-
vý vztah soudce k účastníkovi řízení, který zakládá důvod
podjatosti soudce a vylučuje jej z projednávání a rozhodování
věci. Konkrétně jde o to, zda důvodem podjatosti soudkyně
vůči zdravotní pojišťovně (žalované v řízení před správním
soudem) je skutečnost, že jde o její vlastní zdravotní pojiš-
ťovnu, proti níž vede nebo v nedávné minulosti vedla v citlivé
a osobní otázce soukromoprávní spor o úhradu zdravotních
služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění.
Ust. § 8 odst. 1 s. ř. s. stanoví, že „soudci jsou vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich
poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán dů-
vod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci,
kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správ-
ního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu
soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování
v jiných věcech.“
Podle § 8 odst. 3 s. ř. s. zjistí-li soudce důvod své podja-
tosti, „oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení
zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného
soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán
důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu,
rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li
o soudce Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.“
Podle § 8 odst. 5 s. ř. s. účastník může namítnout podja-
tost soudce. „Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jed-
nání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným
námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí
být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vy-
loučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší
správní soud.“
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených
v § 8 odst. 1 s. ř. s. je součástí naplňování ústavní zásady,
podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
(čl. 38 odst. 1 Listiny). Ústavní soud k tomu např. v nálezu
ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, č. 98/2001 Sb. ÚS,
uvedl: „Součástí základního práva na zákonného soudce jsou
jednak procesní pravidla určování příslušnosti soudů a jejich
obsazení, jednak zásada přidělování soudní agendy a určení
složení senátů na základě pravidel, obsažených v rozvrhu prá-
ce soudů, a dále požadavek vyloučení soudců z projednávání
a rozhodování věci z důvodu jejich podjatosti.“ Podle téhož
ustanovení příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Jak
Ústavní soud uvedl, ústavní imperativ, že nikdo nesmí být
odňat svému zákonnému soudci, se „sluší pokládat za zce-
la nepominutelnou podmínku řádného výkonu té části veřejné
moci, která soudům byla ústavně svěřena; ten totiž na jedné
straně dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, na straně
druhé pak představuje pro každého účastníka řízení stejně cen-
nou záruku, že k rozhodnutí jeho věci jsou povolávány soudy
a soudci podle předem daných zásad (procesních pravidel) tak,
aby byla zachována zásada pevného přidělování soudní agendy
a aby byl vyloučen – pro různé důvody a rozličné účely – výběr
soudů a soudců ‚ad hoc‘“ (nález ÚS ze dne 22. 2. 1996, sp. zn.
III. ÚS 232/95, č. 15/1996 Sb. ÚS).
Z předeslaného tedy vyplývá, že vyloučit soudce z pro-
jednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně
a z opravdu závažných důvodů, které mu mohou reálně
bránit rozhodnout v souladu se zákonem nestranně a spra-
vedlivě, případně i jen to, že o tom mohou být navenek po-
chybnosti.
Jak Nejvyšší správní soud shrnul v rozsudku ze dne 30. 9.
2005, č. j. 4 As 14/2004-70, „nestrannost soudce je především
subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický
stav soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah
k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástup-
cům atd.), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko
soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti
soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtíž-
né objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce.
Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině
objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se ne-
strannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují objektivní
okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochyb-
nostem o tom, že soudce určitým, nikoliv nezaujatým vztahem
k věci disponuje. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodo-
vání věci má být založeno nikoliv pouze na skutečně prokáza-
né podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost
o jeho nepodjatosti (I. ÚS 167/94, Ústavní soud: Sbírka nálezů
a usnesení Ústavního soudu). Na druhé straně Ústavní soud
vyslovil, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti
může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této
otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektiv-
ního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena
nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektiv-
ních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z práv-
ního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou
(II. ÚS 105/01).“
Zatímco o podjatosti pohledem tzv. subjektivního testu vy-
povídají typicky kroky, jež soudce koná přímo v soudním říze-
ní nebo v souvislosti s ním a jež vypovídají o tom, že vůči před-
mětu řízení či jeho účastníkům cítí vztah zpochybňující jeho
nestrannost (typicky nevhodné poznámky během soudního
jednání či jiné projevy naznačující negativní či naopak pozi-
tivní vztah k účastníkům či věci), o podjatosti pohledem tzv.
objektivního testu vypovídají objektivní skutečnosti existující
mimo samotné soudní řízení, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o jeho nestrannosti, např. blíz-
ké příbuzenství či jiný druh vztahu s některým z účastníků,
přestože přímo v řízení se tento vztah navenek nijak nepro-
jevuje (srov. rovněž nález ÚS ze dne 27. 10. 2004, sp. zn.
I. ÚS 370/04, č. 159/2004 Sb. ÚS).
z judikatury