Strana 65
BULLETIN ADVOKACIE 11/2021
63
WWW.CAK.CZ
63
63
WWW
W
W
.CA
.CA
.CA
K.C
C
C
Z
žádný vztah. Cítila by se podjatá v případě, že by bylo před-
mětem řízení hrazení nákladů porodní asistentky při po-
skytování péče ve vlastním sociálním prostředí matky či
jiná věc týkající se domácích porodů. V takovém případě by
se z projednávání věci vyloučila. V této věci však byla schop-
na o žalobě nestranně rozhodnout.
Soudkyně konkrétně uvedla: „Je pravda, že je pro mě spo-
lečensky kontroverzní téma domácích porodů, které je zcela
jistě, odlišně od nároků uplatňovaných dle ust. § 16 zákona
[o veřejném zdravotním pojištění] týkajícího se všech možných
diagnóz, citlivým tématem. A proto bych se v případě, že by
u zdejšího soudu byla projednávána žaloba proti žalované, je-
jímž předmětem by bylo hrazení nákladů porodní asistentky
při poskytování péče ve vlastním sociálním prostředí matky
nebo jiná věc domácích porodů se týkající, zcela jistě vyloučila
ve smyslu ust. § 8 odst. 3 s. ř. s. To však není tento případ. Mám
za to, že předmět tohoto sporu s domácími porody nikterak ne-
souvisí. Nebude mi činit nejmenší obtíž hlasovat pro zamítnutí
žaloby v této věci v případě, že nebudou splněny podmínky § 16
zákona [o veřejném zdravotním pojištění], jinými slovy o žalo-
bě nestranně rozhodnout.“ Soudkyně poukázala také na to,
že její podjatost neshledal ani Nejvyšší správní soud, který
se k ní jasně a obšírně vyjádřil v rozsudku ze dne 21. 1.
2020, č. j. 5 Ads 228/2019-81.
Devátý senát při rozhodování o námitce podjatosti shledal,
že zde existuje rozporná judikatura Nejvyššího správního
soudu k právní otázce, zda je důvodem podjatosti soudkyně
vůči zdravotní pojišťovně skutečnost, že jde o její vlastní
zdravotní pojišťovnu, proti níž vede nebo v nedávné mi-
nulosti vedla soukromoprávní spor o úhradu zdravotních
služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění, kon-
krétně o hrazení nákladů porodní asistentky při poskytová-
ní péče v domácím prostředí. Otázkou se totiž v minulosti
zabýval nejprve desátý senát a poté pátý senát, a to v obou
případech vůči téže soudkyni městského soudu a jejímu
vztahu k téže žalované. Oba senáty však dospěly k odlišné-
mu právnímu závěru.
Desátý senát, který o námitce podjatosti věci vedené
u městského soudu pod sp. zn. 8 Ad 15/2018 rozhodoval, ji
označil za důvodnou, a to z důvodu vztahu soudkyně k ža-
lované. V usnesení č. j. Nao 169/2019-67 konkrétně uvedl:
„Důvod pochybovat o nepodjatosti nevzniká v důsledku pouhé
existence pojištěneckého vztahu; na posouzení nestrannosti
soudkyně v této věci však vrhá jiné světlo skutečnost, že soud-
kyně s žalovanou vede soukromoprávní spor o poměrně osobní
a citlivé otázce. Podstatou tohoto soukromoprávního sporu je
to, že žalovaná nevyhověla žádosti soudkyně o úhradu porod-
ní a poporodní péče v domácím prostředí. Soudkyně sama to
podle vyjádření k námitce podjatosti vnímá tak, že jí vznikla
škoda v důsledku ‚diskriminačního jednání‘ žalované. Jelikož
se soudkyně pře s žalovanou o (slovy žalované) principiální
a částečně hodnotovou otázku a zároveň se cítí být žalovanou
diskriminována, nelze vyloučit, že vztah soudkyně k žalované
nezůstal nepoznamenán.“
V přímém rozporu s právě citovaným usnesením však stál
právní názor vyjádřený ohledně (ne)podjatosti téže soudkyně
v jiném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Pátý senát
se námitkou podjatosti soudkyně (jako důvodem zmateč-
nosti řízení před městským soudem) zabýval v řízení o ka-
sační stížnosti žalované. V rozsudku č. j. 5 Ads 228/2019-81
shledal, že soudkyně A. V. nebyla při svém rozhodování
podjatá, a rozsudek městského soudu tudíž nebyl stižen
vadou zmatečnosti (viz část IV.b. rozsudku). Vyšel z usne-
sení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2010, č. j.
Nao 46/2010-78, č. 2102/2010 Sb. NSS, dle něhož je podja-
tost soudců ve vztahu ke správním orgánům obecně nutné
vykládat restriktivněji, než je tomu vůči ostatním účastní-
kům řízení. V bodě 47 rozsudku pak pátý senát konstatoval,
že „lze jen stěží tvrdit, že by A. V. vůči stěžovatelce měla stan-
dardní a emocionálně neutrální pojištěnecký vztah, podobně
jako jiní soudci, kteří jsou pojištěnci stěžovatelky. I když lze
předpokládat, že většina soudců asi skutečně bude v pojištěnec-
kém vztahu se stěžovatelkou, jak tvrdí A. V., neboť se jedná
o největší tuzemskou zdravotní pojišťovnu, jistě ne každý pojiště-
ný soudce se stěžovatelkou vede soudní spor. Na druhou stranu
skutečnost, že A. V. podala na stěžovatelku žalobu a v době roz-
hodování městského soudu s ní aktuálně vedla soukromopráv-
ní spor, nelze – bez posouzení dalších relevantních okolností –
brát jako důvod pro vyloučení jmenované soudkyně ve smyslu
§ 8 s. ř. s. Je totiž třeba zohlednit, že se jedná o vztah či po-
měr ke stěžovatelce vystupující v daném případě v pozici ža-
lovaného správního orgánu, což je významně jiná situace, než
kdyby se jednalo o poměr soudce či soudkyně k fyzické nebo
právnické osobě coby účastníkovi řízení, resp. jejímu zástupci.“
V bodě 48 ovšem dodal, že by „k tomu, aby byl dán důvod
pochybovat o nepodjatosti A. V., byla nezbytně nutná existence
dalších relevantních okolností, které by vztah jmenované soud-
kyně vůči stěžovatelce zesílily natolik, že by bylo možné hovořit
o vztahu vyloženě konfl iktním až nepřátelském. Nejvyšší správ-
ní soud žádné takové okolnosti neshledal. Ze strany jmenované
se sice jedná o principiální hodnotový spor, nicméně vedený
v rovině korektní a slušné právní argumentace, jak je patrné
z písemností předložených samotnou stěžovatelkou (konkrétně
z žaloby a z jejího doplnění). Ve své podstatě se tak jedná o pří-
pad názorového střetu u otázky domácích porodů, resp. jejich
úhrady ze strany zdravotních pojišťoven, který A. V. nijak nedis-
kvalifi koval z rozhodování ve věci žalobce.“ V bodě 49 proto
uzavřel: „V nynějším případě se z objektivního hlediska nejed-
nalo o takový vliv, který by dosáhl kritické úrovně a od kterého
by se dotčená soudkyně nebyla schopna oprostit, jak ostatně
potvrzuje sama ve svém vyjádření.“
Devátý senát se v nynějším řízení (věc městského soudu
sp. zn. 8 Ad 11/2020) přiklonil k názoru desátého senátu,
že je třeba shledat A. V. podjatou ve smyslu tzv. objektiv-
ního testu nestrannosti. Vedení soukromoprávního sporu
se žalovanou, a to v době relativně nedávné, totiž takové
pochybnosti vyvolávalo. Oproti době, kdy o její podjatosti
rozhodoval desátý senát, navíc nyní přistoupily i okolnosti,
které vedly k tomu, že bylo možné označit ji za podjatou
i pohledem tzv. subjektivního testu nestrannosti, tedy po-
hledem jejích kroků přímo v samotném řízení, v němž měla
vystupovat jako soudkyně. Podle názoru devátého senátu
byla tedy soudkyně A. V. podjatá vůči žalované jak pohledem
tzv. objektivního testu nestrannosti, tak pohledem subjektiv-
ního testu nestrannosti. Devátý senát však nemohl v této
věci sám rozhodnout za situace, kdy k otázce podjatosti
z judikatury