Strana 44
42
WWW.CAK.CZ
42
42
WWW
WW
W
CA.CA
.CA
K.C
K
K
Z
BULLETIN ADVOKACIE 11/2021
články
trestního řízení a k systému základních zásad. Předkladatelé
jako by si nepoložili otázku, zda se tímto způsobem nepo-
souvá celá koncepce hlavního líčení od procesního rámce
zjišťování skutkového stavu nezávislým a nestranným sou-
dem za součinnosti stran v rovném postavení, jehož hlav-
ním účelem je spolehlivé zjištění pravdy způsobem soulad-
ným s ochranou základních práv a svobod obžalovaného
pro potřeby rozhodnutí o věci samé směrem k procesnímu
rámci vytvářejícímu co nejpříznivější podmínky pro to, aby
se co nejvíce obžalovaných co nejčastěji doznalo v co nej-
širším rozsahu.
„Architektura“ možných prohlášení obviněného může totiž
vznášet jistou pochybnost i co do souladu se zásadou zajištění
práva na obhajobu. Na jedné straně advokáti specializují-
cí se profesionálně na obhajobu v trestním řízení mohou
zavedení všech čtyř zkoumaných změn přivítat. Dávají jim
širší pole působnosti, resp. rozšiřují okruh prvků obhajoby,
které mohou svým klientům nabídnout, a vzhledem k zá-
važným procesním dopadům, které tyto změny mohou mít
(typicky prohlášení viny), bude náhled zkušeného obhájce
neocenitelný pro posouzení, jaká rizika a přínosy bude to
které vyjádření (či jejich úplná absence) v daném případě
mít, a tedy i pro informované rozhodnutí obžalovaného, zda
některý z těchto institutů bude chtít využít.
Nelze přitom očekávat, že půjde o ryze právní erudici,
kterou v tomto směru obhájce může svému klientovi na-
bídnout, ale už jenom tím, že bude mít místní a zejména
osobní znalost, může být schopen přesně předvídat, jak
reálně vy užití toho kterého postupu zohlední konkrétní
soudní těleso (např. zda je dotyčný předseda senátu velko-
rysý při ukládání trestu odnětí svobody pod dolní hranici
trestní sazby, prohlásí-li obžalovaný vinu, atd.). Z těchto
důvodů tak lze předpokládat zvětšení výhody obžalované-
ho, který je zastoupen obhájcem, oproti tomu, který se hájí
„na vlastní pěst“.
Na druhé straně však nelze přehlížet, že čím větší for-
malizace a čím větší formální bonifi kace využití určitého
kooperativního postupu obviněným, tím více narůstají po-
chybnosti o platnosti shora vyslovené teze, že za porušení
zákazu k donucení nelze považovat dobrovolné využití insti-
tutu přinášejícího obviněnému určité zvýhodnění výměnou
za to, že na svou obhajobu co do skutku rezignuje. Zvyšuje se
tím totiž pravděpodobnost (resp. četnost) situací, v nichž
i nevinný obžalovaný bude muset zvažovat, zda přesto, že je
nevinný, raději některého z těchto institutů nevyužije jako
vrabce v hrsti, než aby riskoval podstatně horší výsledek
při honění holuba úplného zproštění na střeše.
Domníváme se, že v současné situaci takovýto závěr na-
místě není a že formální rozdíly při (ne)využití těchto po-
stupů by musely být velmi markantní, aby bylo možné jej
učinit, nepochybně se mu však novela 333/2020 o další krů-
ček blíží, byť je cesta naštěstí ještě daleká.
Vyjádření obžalovaného k obžalobě
Vyjádření obžalovaného k obžalobě obecně považujeme
za jednoznačně posilující kontradiktornost v trestním ří-
zení a související zásadu rovnosti stran i práva obviněného
na obhajobu. Formalizování institutu umožňujícího ještě
před nařízením hlavního líčení či alespoň na jeho počátku
obžalovanému prezentovat uceleným způsobem stanovisko
obhajoby k obžalobě, příp. prezentovat vlastní verzi skutko-
vého děje či jakoukoli jinou argumentaci, která je obhajobě
ku prospěchu, vítáme.
Konkrétní podoba, kterou je vyjádření obhajoby k obža-
lobě provedeno, je však poněkud problematická, neboť má
sloužit k tlaku na uzavření dohody o vině a trestu, prohláše-
ní viny či označení skutečností za nesporné, to vše s cílem
zúžit co možná nejvíce dokazování v hlavním líčení, a tedy
i hlavní líčení jako takové. Z hlediska základních zásad však
je tento institut sám o sobě patrně tím nejlépe zapadajícím
do současné koncepce českého trestního řízení. Sama mož-
nost se vyjádřit k tvrzením uvedeným v obžalobě tuto nijak
nerozkližuje, naopak zdůrazňuje ty její prvky, jejichž posí-
lení je plně v souladu s ní, tedy kontradiktornost a možnost
obviněného vyjádřit se ke všem skutečnostem a důkazům
jakožto jedna ze složek práva na obhajobu.
Problém představují spíše jednotlivá kvalifi kovaná vy-
jádření, která může obžalovaný v odpovědi na obžalobu
učinit. Celá koncepce hierarchizace předmětných vyjádře-
ní obžalovaného totiž z určitého úhlu pohledu zpochybňuje
i samotný účel trestního řízení. Primární směřování výzvy
obžalovanému k tomu, aby byla uzavřena dohoda o vině
a trestu, a nejde-li to, aby alespoň prohlásil vinu, může
vyvolávat historickou reminiscenci dob, kdy účelem trest-
ního řízení bylo získat na obžalovaném doznání, nikoli
zjistit pravdu. Obecně máme za to, že není příliš žádoucí
toto nastavení, které pomyslně ústy orgánů činných v trest-
ním řízení klade obžalovanému otázku: „Jak moc nám to
ulehčíte?“
Na jejím zodpovězení by totiž spravedlivé řešení žádné
trestní věci spočívat nemělo a legislativní tlak na zrychlení
a zjednodušení řízení jistě nepůsobí zcela optimálním způ-
sobem ani na samotné orgány činné v trestním řízení, které
se, podlehnou-li mylné představě, že to jediné či to nejdůle-
žitější, oč v trestní justici jde, je co nejrychlejší, nejlevnější
a nejjednodušší vyřízení co největšího počtu věcí, vzdalují
akcentu na materiální pravdu a na důkladné odhalení sku-
tečného stavu věci, což se může negativně projevit nejen
v aplikaci právní úpravy, ale i v jejich vnitřním psychologic-
kém profesním nastavení.
To je ošidné hned ve dvou směrech. Jednak totiž změna
vnitřního přístupu k vlastnímu poslání a své vlastní práci
je mnohem obtížněji napravitelná než nevhodná formulace
v textu zákona, jednak je vcelku přirozený a obecně zná-
mý jev, že člověk má tendenci si svou práci ulehčovat a že
na vyšší komfort pohodlí se zvyká obecně mnohem snadněji
a rychleji než na komfort nižší.
Obligatorní zjišťování zájmu uzavřít dohodu o vině
a trestu
Z pohledu základních zásad českého trestního řízení sa-
motné rozšíření možnosti uzavírat dohody o vině a trestu
nepředstavuje větší problém než samotné zavedení tohoto
institutu do tr. řádu. Naopak, tato extenze, která má vést