Strana 41
články
BULLETIN ADVOKACIE 11/2021
39
WWW.CAK.CZ
39
39
WWW
W
W
.CA
.CA
.CA
K.C
C
C
Z
soudního procesu) je spojena se zásadami rovnosti stran,
bezprostřednosti, ústnosti a veřejnosti.
13
Z těchto důvodů
je potom zásada kontradiktornosti nazývána tzv. „superzá-
sadou“, tj. zásadou, která je v sobě schopna koncentrovat
několik základních zásad.
Problém je v tom, že někteří teoretici kontradiktornost
spojují výslovně s adversárním modelem trestního řízení,
příp. ho od něj odvozují, resp. ho s ním dokonce ztotožňují,
tj. s modelem, kde kontradiktornost představuje způsob hle-
dání pravdy ve sporu procesních stran (obhajoby a obžalo-
by) za použití rovných procesních pravidel, kdy rozhodnutí
je výsledkem jejich konfrontace. Takové přímočaré ztotož-
ňování kontradiktornosti pouze s adversárním trestním pro-
cesem není správné, neboť se s kontradiktorností setkáme
v obou základních systémech, protože postupným vzájem-
ným ovlivňováním a přebíráním trestněprocesních institutů
dochází ke sbližování těchto systémů.
14
Také kontinentální
proces (původně ryze inkviziční) se totiž vyvinul v určitou
kombinaci zásady vyšetřovací a zásady obžalovací (osvícená
inkvizice).
Pro potřeby tohoto článku z výše uvedeného vyplývají nej-
méně dva esenciální závěry.
• Za prvé, kontradiktorností se nemíní jen provedení důka-
zu při zajištění možnosti plné participace obou či všech
stran trestního řízení (tj. provedení důkazu za jejich pří-
tomnosti, možnost se k němu vyjádřit, klást doplňující
otázky svědkům, v návaznosti na něj navrhnout či před-
ložit jiný důkaz, který jej potvrzuje, doplňuje či naopak
zpochybňuje atd.), ale nejšířeji i možnost stran předložit
soudu veškeré své argumenty jakéhokoli druhu (tj. skut-
kové, hmotněprávní, procesní či jiné), tedy prezentovat
před ním uceleně svou procesní strategii.
• Za druhé, zásada kontradiktornosti má významnou
spojitost se zásadami ústnosti a především bezprostřed-
nosti. Tyto zásady tak nelze vnímat jen jakožto něco,
co zajišťuje naplnění zásady volného hodnocení dů-
kazů a materiální pravdy z pohledu orgánu, který
rozhoduje (typicky soudu), byť i tento jejich aspekt
je podstatný sám o sobě (tento orgán musí mít mož-
nost seznámit se s důkazem sám, přímo a z nejbliž-
šího zdroje, aby jej mohl podrobit svému hodnocení
a založit na něm v souvztažnosti k jiným důkazům
své vnitřní přesvědčení) a lze jej označit za primární.
Vedle toho však tyto zásady posilují (či z jistého úhlu
pohledu dokonce vůbec umožní) i zásadu kontradiktor-
nosti, neboť jen důkaz provedený v souladu s nimi
umožňuje stranám na něj plně a adekvátně reagovat.
Zásady materiální pravdy, vyhledávací a volného
hodnocení důkazů
Zásady materiální pravdy, vyhledávací a volného hodno-
cení důkazů tvoří páteř kontinentálního modelu trestního
řízení.
Fenyk uvádí, že zásada materiální pravdy je pravdou
hmotného – materiálního – trestního práva (odtud označe-
ní „materiální pravda“). Skrze ni je totiž vyjádřen funkční
vztah mezi právem procesním a hmotným, a vyzdvihuje se
tak úkol trestního práva procesního, jímž je poskytnout
ochranu trestnímu právu hmotnému.
Materiální pravda neodpovídá úplné realitě, protože ta
je omezována podmínkami aplikace trestního práva. Prv-
ním korektivem je obsah práva hmotného – znaky skutkové
podstaty trestného činu, na které se dokazování zaměřuje.
Dalším korektivem jsou postupně se vyvíjející, formalizo-
vaná pravidla dokazování, související s rozvojem lidských
práv a základních svobod, která vylučují nebo omezují
použití některých důkazů získaných jinak než uznávaným
způsobem.
15
Podstatou této zásady je tedy snaha o dobrá-
ní se dostupnými prostředky poznání skutkového stavu věci
v potřebném rozsahu a s potřebnou mírou praktické (histo-
rické) jistoty. Trestní řád v principu nedovoluje spokojit se
se skutkovými zjištěními, o nichž jsou důvodné pochybnos-
ti, a tyto pochybnosti aprobovat určitými procesními pravi-
dly. Trestní řád tak neumožňuje např. vycházet z právních
fi kcí či nevyvratitelných domněnek, neobsahuje ustanovení
o koncentraci řízení (resp. do novely 333/2020 Sb. neobsa-
hoval, neboť institut prohlášení viny, který je neodvolatel-
ný a zásadně znemožňuje pozdější dokazování skutkových
okolností jím krytých, se koncentraci řízení již poměrně
blíží), jak by tomu bylo v případě uplatnění tzv. zásady for-
mální pravdy.
Dá se říci, že rozsah, ve kterém je objasňován skutkový
stav věci, se postupně zvětšuje s postupem jednotlivými fá-
zemi a stadii trestního řízení a zásada zjištění skutkového
stavu bez důvodných pochybností je naplňována jak ze své
kvalitativní stránky, tak i ze své stránky kvantitativní, při-
čemž obě mají rostoucí potenciál. Platí tedy, že čím více je
objasněn skutkový stav věci, tím dále může postupovat trest-
ní stíhání, od stadia přípravného řízení až po stadium řízení
před soudem. V každé fázi trestního řízení nabývá zásada
materiální pravdy jiného obsahu, vyžaduje se jiný stupeň
pravděpodobnosti či jistoty k dalšímu postupu řízení (srov.
§ 158 odst. 3, § 160 odst. 1, § 172 odst. 1, § 176, 226 tr. řádu).
Podstata zásady volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6
tr. řádu)
16
je vyjádřena v tom, že orgány činné v trestním
řízení nemají zákonem stanoveno, jaké množství důkazů je
nezbytně nutné provést k prokázání potřebných skutečnos-
tí, a v zásadě ani jakého druhu důkazního prostředku lze
použít, a ani nejsou předem upravena kritéria pravdivosti
jednotlivých důkazů a stanoveno, jak má být hodnocena dů-
kazní síla určitého důkazu. Zásada volného hodnocení dů-
kazů nutí orgány činné v trestním řízení přihlédnout k okol-
nostem konkrétního případu, k jeho zvláštnostem, a tedy
brání mechanickému postupu při hodnocení důkazů.
17
13 J. Olej, M. Kolcunová, J. Kolcun: Kontradiktórnosť v trestnom konaní,
C H. Beck, Bratislava 2014, str. 49-67.
14 Blíže viz A. Kristková: Adverzární, inkviziční a smíšený trestní proces –
koncepce a širší souvislosti, Časopis pro právní vědu a praxi č. 3/2013;
M. Tomášek: Prorůstání adversárních a inkvizičních prvků při evropeizaci
trestního procesu, Právník č. 5/2009, str. 467-480.
15 J. Fenyk: Dokazování viny v českém trestním řízení, in J. Jelínek a kol.:
Dokazování v trestním řízení v kontextu práva na spravedlivý proces, Leges,
Praha 2018.
16 Op. cit. sub 2, str. 215 a násl.
17 Srov. např. D. Císařová: Zásada volného hodnocení důkazů, in J. Fenyk,
D. Císařová, T. Gřivna a kol., op. cit. sub 1, str. 166 a násl.