Strana 58
56
WWW.CAK.CZ
56
56
WWW
WW
W
CA.CA
.CA
K.C
K
K
Z
BULLETIN ADVOKACIE 11/2021
články
pro posuzovaný případ, neobsahovalo v části týkající se bolest-
ného ani jednu položku, která by explicitně vyjadřovala bolesti-
vý stav plynoucí z duševní újmy na zdraví. Stěžovatel musel být
proto odškodněn analogicky podle položky týkající se bolesti
způsobené nitrolebním poraněním.“
Jak vidno, právní úprava náhrady majetkové a nemajet-
kové újmy v zák. práce není komplexní a vykazuje v šíři
ochrany poskytované poškozeným subjektům řadu mezer.
S ohledem na nutnost respektování zásady jednotnosti
a bezrozpornosti právního řádu,
33
kdy složitý komplex
vztahů vznikajících při spáchání civilního deliktu musí
být vykládán v kontextu funkčních vazeb soukromého
práva, je nezbytné existující mezery zaplnit a poskytnout
poškozenému subjektu adekvátní ochranu opírající se
o základní pilíře civilního práva deliktního: „Ze systémo-
vé povahy právního řádu vyplývá, že jeho jednotlivé součásti
(subsystémy i prvky) vstupují do určitých funkčních vazeb.
Z toho se podává přirozený požadavek, aby interpret určitého
ustanovení právního předpisu neomezoval svůj rozhled toli-
ko na jedno či několik ustanovení, ale aby jej chápal jako
část celku (systému), která s ohledem na principy jednotnosti
a bezrozpornosti právního řádu vytváří s jeho ostatními část-
mi logický, resp. logicky souladný významový celek. Součástí
systémového chápání právního řádu je i respektování toho, že
různé právní předpisy upravují instituty, které jsou společné
celému právnímu řádu, či alespoň několika jeho odvětvím,
a jež byly doktrínou důkladně teoreticky propracovány; v ta-
kovém případě je nezbytné vycházet při jejich používání z dok-
trinárních závěrů a z rysů, které jsou jim společné. V duchu
takto vyložených principů je nutné vykládat také institut ná-
hrady škody na zdraví. Jestliže zásada jednotnosti a bezroz-
pornosti právního řádu zapovídá odlišný přístup k obdobným
právním institutům v jednotlivých právních odvětvích, odlišný
výklad tohoto institutu v právu občanském a pracovním po-
strádá své opodstatnění. V obou případech se jedná o institut
upravený odvětvím soukromého práva, přičemž individuální
pracovní právo, tj. právo upravující právní vztahy mezi zaměst-
navatelem a zaměstnancem, vzešlo z lůna práva občanského
a má také k tomuto právnímu odvětví nepochybně nejblíže.
Ačkoli pracovní právo obzvláště zdůrazňuje svou ochrannou
funkci, protože historicky vzniklo za účelem ochrany slabší
smluvní strany pomocí omezení smluvní volnosti zaměstna-
vatele jakožto strany silnější, není důvodu přistupovat jinak
k obdobnému institutu upravenému občanským právem a po-
skytovat nižší stupeň ochrany jenom proto, že občanské prá-
vo ochrannou funkci výslovně neplní, resp. spíše zvýrazňuje
příbuzné zásady prevence a zásady neminem laedere (nikoho
nepoškozovat), které sledují obdobný cíl. V obou případech
o ochranu žádá jedinec, který při vedení soukromého života
sledujícího dosažení osobních cílů a dosažení pro něj žádou-
cích statků byl dotčen na své tělesné integritě protiprávním
jednáním jiného.“
34
Je tedy nutné konstatovat, že v případě, kdy subsidiari-
ta o. z. vůči zák. práce v oblasti náhrady majetkové a ne-
majetkové újmy je vylučována v neprospěch zaměstnance,
tento závěr by s ohledem na shora uvedené neměl obstát.
35
Současně lze v další části konstatovat, že i kdyby nemělo
jít o náhradu újmy zaměstnanci, ale naopak zaměstnavateli
(např. způsobí-li zaměstnanec zaměstnavateli nemajetkovou
újmu v důsledku ublížení na zdraví při plnění pracovních
úkolů),
36
je nezbytné (za splnění ochranných prvků apli-
kovaných ve prospěch zaměstnance) vyloučení subsidia-
rity taktéž odmítnout, neboť primární potenciál ochrany
zaměstnance je zde respektován aplikováním ochranných
mechanismů právní úpravy (v podobě limitace náhrady
újmy).
37
Shora uvedené závěry potvrzuje (byť již starší) výše
citované rozhodnutí Ústavního soudu – nález Ústavního
soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. IV. ÚS 444/11, vyjadřu-
jící se k principu plného odškodnění za újmu na zdraví,
popř. nález Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn.
I. ÚS 46/12, zabývající se rozhodováním soudů o náhradě
újmy na zdraví: „Ústavní soud má za to, že diference v roz-
sahu a obsahu náhrady škody na zdraví podle občanského
zákoníku a zákoníku práce žádný ospravedlnitelný účel nesle-
duje. Ochrana života a zdraví patří mezi nejcennější základní
práva ve smyslu Listiny (srov. k tomu samotnou systematiku
Listiny a její čl. 6) požívající její ochrany.“
38
Co mohou znamenat závěry Ústavního soudu
pro pracovní právo?
Jak již bylo zmíněno v samotném úvodu, rozhodnutí je
zásadní primárně s ohledem na výkladový posun v rámci tzv.
další nemajetkové újmy (resp. duševních útrap) podle § 2958
o. z., jejíž přiblížení bylo provedeno shora. Kromě závěrů
v této oblasti má rozhodnutí i implicitně nevyřčené kono-
tace týkající se možného uplatnění nároku zaměstnance
dle o. z. i vůči zaměstnavateli. Podle zaběhnutých schémat
platí v souladu s § 269 zák. práce, že zaměstnavatel je povi-
nen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu
vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetko-
vá újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé
souvislosti s ním. Je přitom lhostejné, zda újma byla způso-
bena zaviněním zaměstnavatele, přičiněním dalších zaměst-
nanců zaměstnavatele (§ 265 odst. 2 zák. práce), s přispě-
ním třetích osob či bez zavinění jakéhokoliv subjektu.
Ve výše popsaném skutkovém stavu byly splněny všechny
předpoklady pro aplikaci ust. § 269 zák. práce, zaměstnanec
se tak primárně může domáhat náhrady újmy po zaměst-
navateli (což v posuzovaném případě i učinil), byť škůd-
cem byl subjekt od zaměstnavatele odlišný. Zároveň ale nic
33 „Existují-li proto dvě ustanovení, která upravují dvě podobné situace (…),
přičemž u jednoho je hodnotové rozhodnutí jasné a u druhého nikoli, je
nutné druhé ustanovení interpretovat ve světle onoho zřejmého hodnotového
rozhodnutí, abychom zabránili jinak hrozícímu hodnotovému rozporu
právního řádu.“ F. Melzer: Metodologie nalézání práva, Úvod do právní
argumentace, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2011, str. 165.
34 Nález Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. IV. ÚS 444/11.
35 Cíleno je zejména na otázku tzv. duševních útrap, jež je možné uplatnit
(jak bude níže zevrubně rozebráno) dle ust. § 2958 o. z. v rámci další
nemajetkové újmy.
36 Blíže viz P. Bezouška, op. cit. sub 25, str. 439.
37 Viz ust. § 257 odst. 2 zák. práce.
38 Byť v daném případě byla situace opačná, kdy zákoník práce vycházel
z širšího obsahu a rozsahu náhrady škody na zdraví než občanský zákoník.
Závěry je ale nutné aplikovat vice versa, neboť se jedná o ústavně chráněné
hodnoty (ochrana života a zdraví).