Strana 45
články
BULLETIN ADVOKACIE 11/2021
43
WWW.CAK.CZ
43
43
WWW
W
W
.CA
.CA
.CA
K.C
C
C
Z
k větší použitelnosti tohoto institutu tam, kde si nekonku-
ruje s žádným jiným alternativním procesním postupem
(odklony v užším slova smyslu atd.), nepochybně napomáhá
jeho koncepčnímu zapadnutí do systému českého trestního
řízení, zejména při možné kombinaci s institutem spolu-
pracujícího obviněného, od níž si vskutku lze slibovat od-
stranění slabiny tohoto prostředku boje proti organizované
kriminalitě.
Koncepčně však dle našeho názoru obligatorní zjišťování
zájmu obžalovaného uzavřít dohodu o vině a trestu soudem
disonuje se zásadou nezávislosti a nestrannosti soudu. Do-
hoda o vině a trestu je dohodou „hlavních stran“ trestního
řízení, kterou soud jen schvaluje. Do jejího sjednávání by
tak soud vůbec neměl být zapojen, ostatně to bylo jedním
z východisek již na počátcích snah o zavedení tohoto insti-
tutu do právního řádu.
34
Je tedy otázkou, proč by – v případě výzvy k vyjádření
dle § 196 odst. 2 tr. řádu dokonce obligatorně a ve všech pří-
padech, nikoli jen tam, kde se to může vzhledem k okolnos-
tem jevit jako vhodné – měl soud tímto způsobem ingerovat
do vyjednávání mezi stranami trestního řízení, a to poté, co
k uzavření dohody v přípravném řízení nedošlo. V takových
situacích přece nelze očekávat, že by na tom autorita soudu
při formální výzvě mohla něco změnit. Ne zcela přesvěd-
čivě se v tomto ohledu jeví i vysvětlení, že se zavedením
povinnosti navrhovat konkrétní trest v konkrétní výměře
by mohl obžalovaný získat odhodlání usilovat o uzavření
dohody o vině a trestu, teprve když zjistí, jaký trest by státní
zástupce byl ochoten akceptovat, aby se vyhnul nejistotě,
zda soud bude stejného náhledu, a aby řízení urychlil.
Jistě lze přisvědčit tomu, že může nastat případ, v němž
až na popud „odkrytí karet“ ohledně právního následku,
o který bude státní zástupce v hlavním líčení „hrát“, získá
obžalovaný motivaci iniciovat s ním vyjednávání o dohodě
o vině a trestu, nicméně máme za to, že takové případy bu-
dou spíše ojedinělé. Pokud by totiž na kterékoli straně již
v přípravném řízení byla ochota k uzavření dohody o vině
a trestu, při vyjednávání o ní představy obou stran o ade-
kvátní výši trestu přicházejí na přetřes. Ostatně dotáhl-li
státní zástupce věc až k podání obžaloby, zpravidla úspora
času, který by strávil na hlavním líčení, již nebude tak vý-
raznou motivací, aby byl ke sjednání dohody o vině a trestu
ještě v tomto okamžiku ochoten.
I pokud by snad výjimečně došlo k situaci, v níž by až
po podání obžaloby byl obžalovaný poprvé po seznámení se
s ní ochoten dohodu o vině a trestu uzavřít, nic by nebránilo
tomu, aby inicioval jednání o ní a aby soud hlavní líčení
odročil na potřebnou dobu či zrušil jeho nařízení, byla-li
dohoda následně skutečně sjednána. Této iniciativě „zespo-
du“ (a dle našeho názoru od subjektů, kterým to přísluší) ne-
bránil tr. řád ani před novelou 333/2020 Sb. a jistě by nebyl
sebemenší legislativní problém upravit ji i výslovně.
Prohlášení viny
Jen s notně povytaženým obočím je možné na institut
prohlášení viny hledět prizmatem od počátku 90. let ne-
ustále proklamovaného cíle snad každé novely týkající se
dokazování v trestním řízení – tedy přesunutí těžiště doka-
zování z přípravného řízení do hlavního líčení. Zavedení
institutu prohlášení viny je s touto snahou eo ipso v přík-
rém rozporu, neboť vede k pravému opaku – aby se v hlav-
ním líčení dokazování vůbec provádět nemuselo (resp. aby
se nemuselo provádět v rozsahu prohlášení). Pikantní pří-
chuť tomuto paradoxnímu závěru dodává i námitka, že to,
zda prohlášení viny soud může přijmout, protože o jeho
pravdivosti není pochyb, si tento soud dělá jen a pouze
na základě studia spisového materiálu vytvořeného v pří-
pravném řízení.
Dokazování v přípravném řízení tak nabývá esenciální
důležitosti, protože jde v případě prohlášení viny o jediné
dokazování, které se bude provádět, a soud bude posuzo-
vat, zda prohlášení viny přijme, či nikoli, toliko na jeho zá-
kladě. Soud se tak seznámí ze spisu o přípravném řízení
s informacemi, které potřebuje pro to, aby si mohl učinit
závěr o tom, zda lze prohlášení viny přijmout, zcela mimo
zásady ústnosti a bezprostřednosti, typicky neuvidí svěd-
ky, jejichž výpovědi, či dokonce jen podaná vysvětlení mu
zůstanou přístupná jen v podobě protokolů či úředních
záznamů.
Je jistě třeba akceptovat legitimitu volání po racionaliza-
ci trestní justice a přihlížení ke skutečnému stavu aplikač-
ní praxe a jeho pragmatickým potřebám, které oprávněně
převažují nad požadavky teorie, jestliže jsou zcela odtržené
od reality či bez praktického dopadu. Pokud však praktické
dopady mají či představují samotnou dřeň trestního řízení,
musí naopak převážit tyto teoretické požadavky.
Tato naše výtka přitom dle našeho názoru spadá právě
do druhé kategorie. Nelze jednou rukou posilovat hlavní
líčení coby těžiště dokazování a druhou rukou dělat vše
pro to, aby se v hlavním líčení dokazovalo co nejméně
a v co nejmenším rozsahu. Ona druhá ruka totiž své bří-
mě uzvedne jedině tehdy, když bude skutkový stav spo-
lehlivě zjištěn zevrubným dokazováním v přípravném
řízení, a tedy naopak vyžaduje posílení dokazování v pří-
pravném řízení.
Je však nutné uznat, že nejde o takové zásahy do zásad
materiální pravdy, ústnosti a bezprostřednosti a volného
hodnocení důkazů, které by představovaly již negaci jejich
podstaty. Soudu je totiž stále ponechána možnost rozhod-
nout se, že prohlášení viny nepřijme a dokazování provede
v plném rozsahu (to, zda se obžalovaný bude moci následně
dovolávat toho, že svou vinu prohlásil, a všech výhod, které
jsou s tím spojeny, bude-li přesto uznán vinným, ponechává-
me stranou, nicméně v takovém případě by mu tyto výhody
měly být přiznány, neboť nijak nemohl ovlivnit to, že soud
jeho prohlášení viny nepřijal), nadto se prohlášením viny
obžalovaný v podstatě vzdává hlavního líčení v rozsahu pro-
hlášení (resp. dokazování v něm), a tedy konkludentně sou-
hlasí s tím, že soud jeho vinu v rozsahu prohlášení posoudí
toliko na základě znalosti spisu.
Jak vyplývá již z výše uvedeného, zásady bezprostřednos-
ti a ústnosti přitom slouží v hlavním líčení významně mj.
34 Srov. V. Král: Dohoda o vině a trestu v návrhu novelizace trestního řádu,
Právní rozhledy č. 20/2008, citováno dle: www.beck-online.cz (online).