Strana 54
52
WWW.CAK.CZ
52
52
WWW
WW
W
CA.CA
.CA
K.C
K
K
Z
BULLETIN ADVOKACIE 11/2021
články
Následně zaměstnanec uplatnil nárok přímo vůči škůdci –
tj. společnosti JP AUTODOPRAVA, s. r. o., a to z titulu za-
dostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu podle § 2956
o. z. Žaloba byla v tomto případě prvostupňovým soudem
zamítnuta z důvodu, že „nároky z titulu náhrady škody
na zdraví jsou speciálními nároky ve vztahu k obecným náro-
kům z titulu ochrany osobnosti, přičemž není přípustné, aby
se poškozený žalobou na ochranu osobnosti pokoušel nahra-
dit či navýšit svůj nárok z titulu náhrady škody“.
6
Odvolací
soud podané odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí
potvrdil, přičemž dovolání bylo následně odmítnuto pro ne-
přípustnost, neboť dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
25. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2787/2018, pro „úspěšné uplatnění
nároku na zadostiučinění za zásahy do dalších osobnostních
statků člověka stiženého újmou na zdraví jsou stěžejní skut-
ková tvrzení vymezující, v čem konkrétně spočívá další zásah
do osobnostních práv přesahujících rámec již kompenzované
újmy na zdraví“.
Právní hodnocení Ústavního soudu
• Hlavním úkolem Ústavního soudu v rámci předestře-
ného skutkového stavu bylo posoudit dvě základní otázky.
V první řadě se Ústavní soud musel argumentačně vypořá-
dat s výše nastíněnou otázkou subsidiární aplikace úpravy
civilního deliktního práva ve sféře práva pracovního. V tom-
to bodě opřel Ústavní soud svoji argumentaci o zásadu plné
náhrady újmy na zdraví
7
poškozenému: „Dojde-li k zásahu
do zdraví člověka, a tedy do jeho tělesné a duševní integrity,
obvykle není možné zajistit nápravu uvedením do původního
stavu. Kromě toho, že taková náprava nemusí být s ohledem
na tělesné a duševní dispozice lidí obecně možná, jsou zásahy
do zdraví člověka typicky spojeny s bolestí či jiným duševním
strádáním, u nichž není uvedení do původního stavu ani teore-
ticky představitelné. Aby byla ochrana, kterou soudní moc po-
skytuje právu na tělesnou a duševní integritu podle čl. 7 odst. 1
Listiny, skutečná a účinná, je třeba vycházet z toho, že původce
újmy je povinen tuto újmu plně nahradit. Z práva na ochranu
tělesné a duševní integrity podle čl. 7 odst. 1 Listiny tedy plyne
princip úplné náhrady újmy, majetkové i nemajetkové, tomu,
kdo utrpěl újmu na zdraví.“
Neumožňuje-li právní úprava zákoníku práce plnou ná-
hradu újmy způsobené na zdraví zaměstnance, je tak zcela
namístě, aby v oblastech zákoníkem práce nepodchycených
došlo k podpůrné aplikaci příslušných ustanovení promítnu-
tých v občanském zákoníku. Pouze tímto způsobem může
dojít k satisfakci elementárního požadavku, spočívajícího
v účinné a skutečné ochraně poskytované přirozeným prá-
vům dotčeného subjektu.
• Druhým úkolem Ústavního soudu bylo posoudit šíři
nároků náležejících poškozenému zaměstnanci. Ústavní
soud vycházel ze základní premisy, podle níž odškodnění
nemajetkové újmy způsobené ublížením na zdraví zahrnuje
v souladu s § 2958 o. z. tři varianty (dílčí nároky) náhrad:
– bolestné,
– náhradu za ztížení společenského uplatnění a
– náhradu dalších nemajetkových újem.
Zatímco první dva nároky jsou přiznávány jak podle ob-
čanského zákoníku, tak podle zákoníku práce,
8
posledně
zmíněný nárok není zákoníkem práce nikterak podchycen.
9
Přiznání tohoto nároku ve vztahu k poškozenému zaměst-
nanci se tak řídí občanským zákoníkem. Při posuzování
náhrady tzv. dalších nemajetkových újem však Ústavní soud
narazil na výkladový problém spočívající v jejich nejasné
obsahové náplni a po zevrubné analýze odborné komentá-
řové literatury,
10, 11
výkladových přístupů obecných soudů
a doktríny,
12
došel k následujícímu závěru: „K uvedené od-
borné polemice Ústavní soud konstatuje, že za situace, kdy
jsou tyto konkrétně označené újmy plně a spravedlivě odškod-
něny, není z pohledu ústavního pořádku překážkou, do které
kategorie byly obecnými soudy zařazeny. Kontroverzní je však
příliš restriktivní přístup k výkladu pojmu další nemajetkové
újmy. Proti důrazu Nejvyššího soudu na mimořádnost a kvali-
6 Bod 5 analyzovaného rozhodnutí.
7 Srov. část IV, čl. 10:401 Principů evropského deliktního práva.
8 Zákoník práce (kromě jiných náhrad) obsahuje v ust. § 271c náhradu
za bolest a ztížení společenského uplatnění. Nicméně z tohoto ani z jiných
ustanovení nevyplývá, že by vedle bolestného a náhrady za ztížení
společenského uplatnění měla být poskytována poškozenému též náhrada
dalších nemajetkových újem (byť, jak bude uvedeno níže, v předmětném
případě primárně závisí na výkladu a možné subsumpci zdravotních
a duševních stavů pod bolest v širším či užším smyslu).
9 Tzv. metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví
(bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.) vychází
systematicky z hodnocení bolesti a hodnocení ztížení společenského
uplatnění, kdy klasifikace bolestivých stavů je činěna podle postižení
jednotlivých orgánů (tj. v jiném řazení než původní vyhláška č. 440/2001 Sb.
či platné nařízení vlády č. 276/2015 Sb.), klasifikace ztížení společenského
uplatnění poté vychází z Mezinárodní klasifikace funkčních schopností ,
disability a zdraví (Světové zdravotnické organizace – WHO), tzv. „MKF“.
Vedle toho nařízení vlády č. 276/2015 Sb. je stále postaveno na bodovém
systému položkového výčtu ohodnocení bolesti pro jednotlivá poškození
zdraví způsobená pracovním úrazem [zde je patrná podobnost metodiky
a nařízení, byť metodika hodnotu bodu odvozuje od „flexibilního“ jednoho
procenta hrubé měsíční nominální mzdy (k r. 2021 činí hodnota jednoho
bodu přibližně 385 Kč), nikoli od pevně stanovené hodnoty jako nařízení,
kdy hodnota jednoho bodu v rámci nařízení činí 250 Kč], položkový výčet
je stanoven též u ohodnocení ztížení společenského uplatnění pro jednotlivá
poškození zdraví způsobená pracovním úrazem (zde je patrná změna
v rámci metodiky, s klasifikací inspirovanou MKF). Ústavní soud nicméně
dospěl k závěru, že ani metodika, ani nařízení dostatečně nereflektují
tzv. duševní útrapy, které jakožto samostatný nárok subsumoval pod
kategorii tzv. dalších nemajetkových újem v rámci § 2958 věty první
o. z. Přestože metodiku Nejvyššího soudu nelze přeceňovat [srov. kritické
zhodnocení současného stavu např. in D. Klos, V. Král: Jak dál při aplikaci
tzv. Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy z pohledu
znalce? Rychle na ni zapomenout! (online), Advokátní deník, 19. 6. 2021
(cit. 9. 7. 2021), dostupné na https://advokatnidenik.cz/2020/06/19/jak-
dal-pri-aplikaci-tzv-metodiky-nejvyssiho-soudu-k-nahrade-nemajetkove-ujmy-
z-pohledu-znalce-rychle-na-ni-zapomenout/], nelze opomíjet dichotomický
přístup, kdy v linii občanskoprávní náhrady újmy by měl přicházet v úvahu
nárok na náhradu dalších nemajetkových újem, avšak v pracovněprávní linii
náhrady újmy by tomu tak být nemělo, a to bez legitimního a racionálního
odůvodnění.
10 Podle komentářové literatury mohou mít další nemajetkové újmy formu
psychické bolesti nebo jiných duševních útrap. Viz P. Bezouška: § 2958
Náhrada nemajetkové újmy při ublížení na zdraví, in M. Hulmák a kol.:
Občanský zákoník VI, Závazkové právo, Zvláštní část (§ 2055-3014),
C. H. Beck, Praha 2014, str. 1703.
11 Dále citován P. Vojtek: § 2958 Náhrada nemajetkové újmy při ublížení
na zdraví, in J. Švestka a kol.: Občanský zákoník, Komentář, Svazek VI.
(§ 2521-3081), Wolters Kluwer, Praha 2015, str. 1108. V neposlední řadě
citován F. Tichý, T. Doležal: § 2958 Náhrada při ublížení na zdraví
a při usmrcení, in F. Melzer, P. Tégl a kol.: Občanský zákoník – velký
komentář, Svazek IX., § 2894-3081, Leges, Praha 2018, str. 1005.
12 L. Tichý: Ke čtyřem základním otázkám nemajetkové újmy, Právník
č. 8/2020, str. 624-626; I. Smrž: Duševní újmy na zdraví a jejich odčiňování
v civilním právu, Časopis zdravotnického práva a bioetiky č. 2/2019, str. 39;
P. Vojtek: Aktuální problémy náhrady nemajetkové újmy podle občanského
zákoníku, in Pracovní právo 2018, Masarykova univerzita, Brno 2018; D. Mališ:
Co patří do tzv. dalších nemajetkových újem při ublížení na zdraví, Bulletin
advokacie č. 3/2019, str. 19; D. Mališ: Polemika s pohledem Nejvyššího
soudu na tzv. další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví, Bulletin advokacie
č. 7-8/2019, str. 30.