Strana 104-105
památky 1/2022/1 103102 památky 1/2022/1
Nejpočetnější a z provenienčního hlediska také nejucelenější knižní sbírku nashromáždil
Ferdinand Vilém ze Schwarzenbergu (1652–1703), který své knihy označoval heraldickým
supralibros a ex libris. Není bez zajímavosti, že Ferdinand Vilém po celý svůj život užíval
na supralibros a ex libris starší podobu erbu před jeho polepšením z roku 1688, což je
poměrně paradoxní, neboť právě Ferdinandův sňatek s Marií Annou ze Sulzu (1652–1698)
polepšení erbu umožnil. Mědirytové ex libris umístěné do „barokního obrazového rámu“
sestávalo ze schwarzenberského erbu doplněného textem „EX BIBLIOTHECA“, „CEL-
SISSIMI D.D. FERDINANDI S.R.I. PRINCIPIS IN SCHWARZENBERG“ a letopočtu „1690“.
Podoba tohoto mědirytového ex libris se stala předlohou pro následující tři generace
Ferdinandových potomků: syna Adama Františka, vnuka Josefa I. Adama a pravnuka
Jana Nepomuka I., kteří kromě polepšené podoby erbu na ex libris obměňovali pouze
jméno a vročení. Ferdinandova knižní sbírka čítá necelých 1 400 svazků, z nichž bylo
1 382 označeno jeho ex libris a 124 opatřeno jeho supralibros. Většinu jeho knižní sbírky
(cca 1 100 svazků) tvoří pergamenové vazby či vazby z bělené vepřovice, pouze okolo
300 svazků je opatřeno vazbou marokénovou. Nejstarší signatury byly do jeho knih
zapisovány na přední přídeští či předsádky a následně přepisovány na hřbety knih. No-
vější signatury svědčí o tom, že jeho knižní sbírka byla budována ve vídeňské palácové
knihovně, odkud byla do Krumlova převezena až v letech 1839–1844.
104
Otázku uspořá-
dání Ferdinandovy knižní sbírky bude možno zodpovědět zřejmě až po jejím kompletním
zpracování.
105
Nesmírně zajímavé bude zejména obsahové a jazykové srovnání s knižní
sbírkou Ferdinandovy sestry Marie Ernestiny.
Ferdinandova manželka Marie Anna, rozená ze Sulzu (1652–1698), po sobě v knihovně
nezanechala žádné stopy, avšak s jejím jménem je spojeno dědictví po hraběcím rodu
pánů ze Sulzu, jehož součástí bylo také osm svazků knih obsahujících celkem šestnáct
titulů. Cenná sbírka se skládá ze tří prvotisků
106
a třinácti titulů z 16. století. Na předních
přídeštích knih lze nalézt rukopisné poznámky schwarzenberských knihovníků referující
o původu těchto tisků v knihovně hrabat ze Sulzu.
107
Všechny zmíněné knihy byly do
krumlovské knihovny převezeny až v letech 1934–1938 ze zámku Schwarzenberg.
108
Adam František ze Schwarzenbergu (1680–1732) užíval v průběhu života dvě varianty
supralibros a ex libris, jejichž obměna souvisela s udělením Řádu zlatého rouna v roce
1712. Na ex libris byl starší letopočet „1704“ nahrazen letopočtem „1712“, navíc byl erb na
ex libris a supralibros doplněn Řádem zlatého rouna. Výjimečnost jeho sbírky tak tkví
v tom, že na základě této obměny lze rozdělit jeho knižní akvizice do dvou časových ob-
dobí: 449 knih pořídil před rokem 1712 a 355 knih v období po roce 1712.
109
V případě jeho
ex libris navíc známe autory mědirytů, jimiž byli Johann Andeas Pfeffel (1704) a Andreas
Schmutzer (1712).
110
Manželka Adama Františka, Eleonora Amálie z Lobkowicz (1682–1741),
zanechala v knihovně pouze malou stopu v podobě dvou podpisů ve trojdílném titulu Les
lettres de Pline le Jeune (Paris, 1721).
104 HÁJEK, Pavel, Tisky 16. století v zámecké knihovně Český Krumlov. Příspěvek k poznání vlastnických
proměn, ZPP, 2015, roč. 75, č. 5, s. 481, předpokládal, že text Ferdinandova ex libris „… Principis in
Schwarzenberg“ značí, že byly jeho knihy uloženy ještě na zámku Schwarzenberg. Žádná z knih
označených Ferdinandovým supralibros či ex libris neobsahuje razítka archivu ve Schwarzenbergu.
Naopak signatury v knihách svědčí o tom, že jeho sbírka byla budována ve Vídni.
105 Prozatím jedinou sondu do Ferdinandovy knižní sbírky uskutečnila K. Moravcová, která zpracovala
dílčí katalog historické literatury, původním značením a uspořádáním knih se nezabývala. MORAV-
COVÁ, Kristýna, Knižní sbírka Ferdinanda Viléma ze Schwarzenberku, nepublikovaná bakalářská
práce, Hradec Králové: Filozofická fakulta Univerzity v Hradci Králové 2010.
106 ŠIMÁKOVÁ, J. – VRCHOTKA, J., Katalog prvotisků, položky katalogu č. 373, 831, 1636.
107 Zapisováno v různých variacích „Bücherei der Grafen zu Sulz im Klegau“, „Aus der Bücherei…“,
„Aus der Bibliothek…“, s určením „… im Klegau“ či „… in Thiengen“. K tomu podrobněji ŽAHOUR,
Jiří, Z knihovny hrabat ze Sulzu, in: Vzdělaný čtenář. Katalog výstavy Státní zámek Kynžvart
8. 8. – 10. 10. 2020, ŠÍPEK, Richard (ed.), České Budějovice 2020, s. 6–7.
108 Dokládají to otištěná razítka archivu ve Schwarzenbergu, k převozu knih SOA Třeboň, odd. ČK, ZLA,
kart. 84, sign. 3131.
109 Prozatím jedinou sondu do knižní sbírky Adama Františka uskutečnil J. Ivanega, který se soustředil
na literaturu, která mohla ovlivnit Adama Františka jakožto stavebníka. IVANEGA, Jan, Lovecký
zámek Ohrada. Stavební dějiny, Praha 2014, s. 27–31.
110 MÖRATH, A., Die „Ex libris“ und „Super libros“, s. 15.
Josef I. Adam ze Schwarzenbergu (1722–1782) označil 536 knih svým ex libris s vročením
„1732“. Identifikace jeho supralibros je však obtížná, neboť v průběhu 18. století začali
Schwarzenbergové užívat zlaté supralibros sestávající pouze z rodového erbu, které ne-
umožňuje určit osobu konkrétního majitele.
111
Josefova manželka Marie Terezie z Liech-
tensteinu (1721–1753) po sobě v knihovním fondu nezanechala žádné stopy.
Pro Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu (1742–1789) bylo vytvořeno heraldické ex libris
s vročením „1782“, avšak v knihovním fondu nebylo použito.
112
Otázka, proč Jan Nepo-
muk svá ex libris nevyužil, zůstává prozatím nezodpovězena. Jediné supralibros, jež lze
s knížetem spojit, je otištěno na deskách tisku Dissertatio inauguralis chemico-medica
de semimetalis… (Viennae, 1783), jehož autorem je F. J. Eyb, který knihu dedikoval právě
Janu Nepomukovi.
113
S Nepomukovou manželkou Marií Eleonorou z Oettingen-Waller-
steinu (1747–1797) nelze spojit žádnou knihu. Ze třinácti dětí tohoto páru zanechali své
stopy v knihovním fondu zakladatel orlické sekundogenitury Karel I. Filip (1771–1820),
114
nejmladší dcera Eleonora Žofie (1783–1846),
115
rábský biskup Arnošt (1773–1821) a jeho
bratr-dvojče František (1773–1789). Pozornost si zaslouží zejména Arnoštova knižní sbír-
ka čítající téměř 600 svazků knih, které jsou označeny jednoduchým ex libris s tištěným
textem „LE PRINCE DE SCHWARZENBERG, Chanoine“ v podélném orámování.
116
111 V 19. století začalo být užíváno jednodušší slepotiskové supralibros se schwarzenberským erbem.
112 Ex libris je vlepeno pouze na přídeští knihy, která byla vydána téměř sto let po smrti knížete – v tomto
případě se tedy bezpochyby jedná o pochybení některého z knihovníků. Sada nepoužitých ex libris
je uložena v archivu – SOA Třeboň, odd. ČK, Grafická sbírka, bez inv. č.
113 Může se jednat o dedikační exemplář, jejž nechal zhotovit F. J. Eyb jako dar pro knížete.
114 Nalezeny byly čtyři knihy obsahující ex libris s propletenými iniciálami „CS“. Ke knihovně orlické sekundo-
genitury podrobně HÁJEK, Pavel, K historickému vývoji orlických zámeckých knihoven, in: Schwarzen-
bergové v české a středoevropské kulturní historii, GAŽI, Martin (ed.), České Budějovice 2013, s. 141–166.
115 K její knižní sbírce viz pozn. 127.
116 Celá Arnoštova knižní sbírka prošla fondy ústředního archivu – viz pozn. 148.
↑
Obr. 27. Heraldické supralibros Ferdi-
nanda Viléma ze Schwarzenbergu, zdroj:
NPÚ, ZK ČK, foto: autor, 2022
→ Obr. 28. Heraldické ex libris Ferdinan-
da Viléma ze Schwarzenbergu, zdroj:
NPÚ, ZK ČK, foto: autor, 2022