Strana 110-111
památky 1/2022/1 109108 památky 1/2022/1
„from Dearest“, což lze vnímat jako drobný příspěvek odporující ničím nepodloženým
fámám o chladném vztahu obou manželů.
128
Jedinou dcerou Jana Adolfa II. a Eleonory byla Marie Leopoldine, provdaná Wald-
stein - Wartenberg (1833–1909). V knihovním fondu se dochovaly pouze čtyři knihy z jejích
dětských let, které opatřila svým podpisem „Leopoldine“ či „Marie Schwarzenberg“. Pod-
statně zajímavější jsou knihy, které se jejím prostřednictvím dostaly do schwarzenber-
ských sbírek. Účtenka zapomenutá v knize Le Moyen-âge et la Renaissance (Paris, 1848)
dokládá, že Leopoldine zakoupila pro své rodiče kromě tohoto titulu také čtyřsvazkové
dílo J. Nashe The Mansions of England in the olden time (London, 1839–1849). Zajímavý
je také osud knihy Le Saint exercice de la présence de Dieu… (Vienne, 1737), v níž lze
nalézt otisk razítka „BIBLIOTHEK DER GRÄFIN WALDSTEIN“ a k jejímuž zadnímu přídeští
je přilepen oboustranně popsaný lístek s genealogickými údaji Lobkowiczů. Tuto knihu
věnovala Leopoldine do schwarzenberských sbírek nepochybně proto, že je dedikována
manželce Adama Františka, Eleonoře Amálii ze Schwarzenbergu, rozené z Lobkowicz,
jejíž portrét lze nalézt na dedikačním frontispisu.
Po Adolfu Josefovi ze Schwarzenbergu (1832–1914) zůstalo v knihovním fondu více než
dvě stě knih, z nichž sto označil kulatým iniciálovým razítkem s literami „AS“.
129
Od jeho
užívání upustil až v padesátých letech 19. století, v následujících letech své knihy pouze
podepisoval. První knihy, jež lze s Adolfem Josefem spojit, jsou dva vzpomínkové kalen-
dáře K. A. Schimmera Geschichts- und Erinnerungs-Kalender… auf das Jahr 1839–1840
(Wien, 1838–1839), které pravděpodobně dostal jako dárek od svých rodičů.
130
Se za-
128 Nepodložená tvrzení o chladném vztahu manželů a o nemanželském původu nejmladšího syna
Waltera Prospera vyvrátil BOUŠKA, Jan, Cesta kněžny Eleonory ze Schwarzenbergu do Británie roku
1838 a její syn Walter Prosper, nepublikovaná bakalářská práce, Praha: Filozofická fakulta Univerzity
Karlovy 2017.
129 Dětská literatura Adolfa Josefa byla do Krumlova převezena již před rokem 1861 a uložena
v tzv. knihovním předpokoji u Zrcadlového sálu, o čemž vypovídají rukopisné poznámky knihovníků
v některých jeho knihách: „Aus dem Vorzimmer der Krumauer Schlossbibliothek (Bibliothek des
Erbprinzen Adolf Josef).“
130 Ačkoliv nejsou opatřeny jeho podpisem, dle poznámky z 25. 12. 1839 „Geburtstag der Mutter“ a čet-
ných zmínek o sestře Leopoldine lze jako majitele jednoznačně určit Adolfa Josefa. ŽAHOUR, Jiří,
pisováním všedních i nevšedních událostí dne začal sedmiletý Adolf Josef v létě 1839,
které knížecí rodina trávila v letní rezidenci v Červeném Dvoře. Ačkoliv jsou v obou ka
-
lendářích obvykle zaznamenána velmi krátká a občas dosti strohá sdělení, můžeme díky
nim nahlédnout do soukromého života knížecí rodiny a sestavit její itinerář v rozmezí let
1839–1840.
131
Během následujících let se stal Adolf Josef autorem celé řady karikatur
a nejrůznějších kresbiček, kterými jakožto nudící se student plnil interfolia svých učebnic.
Zřejmě nejexpresivnějšími kresbičkami jsou dvě „nočníkové scény“ zachycující dva muže
vykonávající potřebu na nočníku, které dospívající Adolf Josef zanechal ve druhém díle
Wöhlerovy učebnice Grundriss der Chemie (Berlin, 1847).
132
Manželkou Adolfa Josefa se roku 1857 stala Ida z Liechtensteinu (1839–1921), která za
sebou zanechala v knihovním fondu pouze dvě knihy, z nichž jednu označila svým pod-
pisem a druhou zlatým supralibros s iniciálami „I. v. L.“. Z celkem devíti dětí, jež vzešly
z tohoto manželství, za sebou v knihovně zanechaly své provenienční znaky Eleono-
ra, provdaná z Lambergu (1858–1938), Franzisca, provdaná Esterházy von Galántha
(1861–1951),
133
Alois (1863–1937), Marie (1865–1943), Felix (1867–1946), Georg (1870–1952),
Karel Vavřinec (1871–1902) a Therese (1873–1946). Ve většině případů se jedná o litera-
turu z dob jejich dospívání na zámku v Libějovicích a z podpisů obsažených v knihách
Papá nám daroval laň, jež se jmenuje Juno, in: Vzdělaný čtenář. Katalog výstavy Státní zámek
Kynžvart 8. 8. – 10. 10. 2020, ŠÍPEK, Richard (ed.), České Budějovice 2020, s. 46.
131 Záznamy zapisoval v roce 1839 od 1. 6. do 31. 12. a v roce 1840 od 2. 1. do 4. 3. , od 1. do 4. 4. a od
19. 4. do 19. 5.
132 Jednu z těchto kreseb doplnil popiskem „Rothgelb od[er], Gelbroth“, tj. termínem, kterým byla
v 19. století označována oranžová barva, čímž zřejmě satiricky odkazoval na sloučeniny chemických
prvků, o nichž pojednávají přilehlé stránky učebnice. Jako první publikoval jednu z těchto kreseb
ŽAHOUR, Jiří, Červenožlutý nebo žlutočervený nočník, in: Vzdělaný čtenář. Katalog výstavy Státní
zámek Kynžvart 8. 8. – 10. 10. 2020, ŠÍPEK, Richard (ed.), České Budějovice 2020, s. 71.
133 Při podepisování knih užívala rodinnou přezdívky „Fanny“.
Obr. 35. Dedikační exemplář se stříbrnými iniciála-
mi „ES“ zhotovený jako dar pro Eleonoru, rozenou
z Liechtensteinu, zdroj: NPÚ, ZK ČK, foto: autor, 2022
Obr. 36. Alianční erb Schwarzenbergů a Liechten-
steinů na modlitební knize Eleonory, rozené z Liech-
tensteinu, zdroj: NPÚ, ZK ČK, foto: autor, 2022
Obr. 37.
Expresivní kresba na interfoliu učebnice Adolfa Josefa ze Schwarzenbergu, zdroj: NPÚ, ZK ČK,
foto: autor, 2022