Strana 96-97
památky 1/2022/1 9594 památky 1/2022/1
a vedle nich pak dopsány nové lokační signatury. Zahlenregister, který kromě signatur
obsahuje údaje o počtu svazků a jen výjimečně zkratkovité údaje o knihách, se tak stal
klíčovým katalogem pro tematické vyhledávání knih z vídeňského fondu, neboť bez něj
nebylo možné tyto knihy v novém knihovním sále vyhledat.
K nepochopení funkce jednotlivých katalogů s největší pravděpodobností vedla výraz-
ná podobnost starší řady signatur EI–EXXI pro krumlovský fond, značení tematických
katalogů I–XXIV pro vídeňský fond a nové lokační signatury I–XXIX vytvořené pro nový
knihovní sál. K nepřehlednosti situace velkou měrou přispěla také jistá provizornost
evidenčního aparátu nového knihovního sálu. Ačkoliv máme zprávy, že byl v průběhu let
1842–1858 zdlouhavě vytvářen lístkový katalog,
69
v rámci tematického vyhledávání byly
souběžně využívány dva starší soubory katalogů EI–EXXI pro krumlovský fond a soubor
tematických katalogů I–XXIV pro vídeňský fond, v jehož případě bylo navíc nutné využít
ještě Zahlenregister.
70
Do dnešních dnů také nebylo objasněno, podle jakého klíče byly
knihy v tomto sále uspořádány, neboť z dosavadního průzkumu přidělených lokačních
signatur vyplývá, že knihy nebyly řazeny jazykově, tematicky ani dle přináležitosti ke
krumlovskému či vídeňskému fondu. O tom, že uspořádání bibliotéky a její evidenční
aparát nebyly příliš vyhovující, vypovídá i dobová stížnost Jakuba Květoně, který již v roce
1861 upozorňoval na nutnost přeorganizování celé knihovny.
71
Výše zmíněná provizornost,
zmatečnost a nepřehlednost evidenčního aparátu zůstaly nezměněny až do doby, než
se ujal správy knihovny archivář Karl Tannich.
Pod Tannichovým dohledem byl knihovní fond přesunut v letech 1912–1913 do dvou sálů
druhého patra Horního zámku. Bibliotéka nebyla uspořádána tematicky ani dle jazyků,
nýbrž druhově dle použitých typů vazeb – první sál byl určen pro vazby marokénové
a další vazby s hnědým usňovým potahem („Ledereinbände“), zatímco druhý menší
sál („Pergamentsaal“) byl určen pro vazby pergamenové a knihy s potahem z bělené
vepřovice.
72
Z tohoto období zůstal zachován pouze fragment nedokončeného lístko-
vého katalogu, jehož signatury sestávají z jednoduché číselné řady arabských číslic.
73
Probíhající katalogizační práce přerušilo okolo poloviny dvacátých let rozhodnutí o dalším
stěhování celé knihovny do nových prostor v budově Nového purkrabství na druhém
zámeckém nádvoří.
Autorem plánu adaptace prvního patra Nového purkrabství na knihovní prostory je Karl
Tannich, který roku 1929 navrhl nejen potřebné stavební úpravy, ale také rozvržení kni-
hovních skříní v prostoru čtyř nových knihovních sálů.
74
Tento plán doznal jistých změn
zejména v rozvržení knihovních skříní,
75
nakonec bylo do knihovních sálů umístěno cel-
psány základní údaje o knihách, z nichž některé byly vydány až po uskutečnění převozu vídeňské
knihovny. K jejich zařazení do knihovního fondu tedy muselo dojít někdy v průběhu čtyřicátých až
šedesátých let 19. století. Jelikož u těchto signatur nejsou dopsány nové lokační signatury, nabízí
se úvaha, že se mohlo jednat o poškozené nebo méně hodnotné tituly, jež byly uloženy ve skří-
ních v tzv. knihovním předpokoji, čemuž nasvědčují nálezy rukopisných knihovnických poznámek
v poškozených exemplářích, v dětské a jiné méně hodnotné literatuře: „Aus dem Vorzimmer der
Schlossbibliothek in Krummau.“
69 Na tvorbě lístkového katalogu postupně pracovali literát Kurelač, Jan Vusín a Vincenc Přibyl. ZÁ-
LOHA, J., Zámecká knihovna v Českém Krumlově, s. 266. Původní lístkový katalog z této éry se
nezachoval, vyjma několika fragmentů lístků nalezených v knihách.
70 Během porovnání lokačních signatur zapsaných v knihách a těch zapsaných v Zahlenregistru byla
zjištěna poměrně vysoká míra chybovosti zejména v případě zápisu čísel polic.
71 ZÁLOHA, J., Zámecká knihovna v Českém Krumlově, s. 265.
72 Kromě fragmentu lístkového katalogu a s ním související řady signatur dokládají tento způsob uspo-
řádání také dobové rukopisné popisky na fotografiích. SOA Třeboň, odd. ČK, Sbírka fotografií, č. 923
a č. 917.
73 Odpovídající signatury byly nalezeny na bílých štítcích vlepených na zadní přídeští knih – ve všech
případech se jednalo o knihy z druhého sálu. Fragment lístkového katalogu pro „Pergamentsaal“
byl nalezen takřka v intaktním stavu během obnovy kartotéky v roce 2018, sady nepoužitých lístků
byly uloženy v obálkách dle číselných řad.
74 SOA Třeboň, odd. ČK, Velkostatek Český Krumlov, Nová manipulace, č. 1969. Plán signován „Dr. K.
Tannich“ a datován „10. Oktober 1929“. Za upozornění na tento plán patří poděkování Mgr. Jindřichu
Hospaskovi.
75 První skříně vznikly již v polovině 19. století, jelikož byly původně určeny pro jiný prostor, propočet
jejich rozmístění do nových sálů byl poměrně složitý.
kem 75 skříní a 3 středové vitrínové skříně, k nimž později přibylo ještě dalších 6 men-
ších skříní umístěných nad dveřmi. Do malého pokoje mezi druhým a třetím sálem byla
situována kartotéční místnost.
76
Jak vyplývá z Tannichových nákresů, původně plánoval
tematické upořádání fondu,
77
ale nakonec od tohoto řešení upustil a rozhodl se opět pro
uspořádání dle druhu použitých vazeb a následné setřídění knih dle jejich formátu. Do
největšího třetího sálu „Grosser Saal“ tak zamířily „Ledereinbände“ a zřejmě pro vizuální
sjednocení prostoru také rozsáhlá vícesvazková díla, ve druhém sále byl opětovně zřízen
„Pergamentsaal“. Tannichovu práci s vizuálním pojetím prostoru nejlépe zrcadlí první sál,
kam byly umístěny převážně hnědé usňové vazby, avšak prostor sálu byl ozvláštněn tím,
že do rohových skříní byly umístěny bílé pergamenové vazby. Do nejmenšího čtvrtého
sálu byly uloženy převážně barevné nakladatelské vazby z 19. století, dětská literatura,
periodika a jiná méně hodnotná díla. Jako poslední byly umístěny nejméně hodnotné
tisky z „hospodářských a úřednických fondů“, jež byly většinou uloženy jako druhá řada
knih do skříní v prvním a druhém sále. Plánovaná řada signatur měla sestávat z římské
číslice odkazující na příslušný sál, arabské číslice odkazující na příslušnou skříň a nako-
nec z arabské číslice určující pořadí knihy v číselné řadě.
78
Avšak tento systém evidence
byl později nahrazen pouze jednou číselnou řadou signatur, jež prochází napříč všemi
knihovními sály.
Pod Tannichovým vedením vznikal rozsáhlý evidenční aparát umožňující efektivní vyhle-
dávání knih dle různých kritérií. Pozornost si zaslouží zejména rukopisné lístkové kata logy,
z nichž nejobsáhlejší byly pochopitelně hlavní jmenný katalog a velkoryse pojatý tematic-
ký (tj. reálný) katalog, jejichž hlavním vzorem se stal Preußischer Gesamtkatalog.
79
Dále
byly vytvářeny speciální katalogy evidující například inkunábule, paleotypy, libri prohibiti
76 Zde umístěná kartotéční skříň se 70 zásuvkami byla vyrobena na zakázku v roce 1933, SOA Třeboň,
odd. ČK, Zemědělsko-lesnický archiv (dále ZLA), kart. 82, sign. 3110.
77 Zůstala dochována trojice nákresů tematického uspořádání pro první, druhý a třetí sál. NPÚ, ZK ČK,
Soubor inventářů a kartotéčních pomůcek, bez inv. č.
78 Tato podoba signatur byla užívána ještě v roce 1937, dochována je např. v soupisu knih vykoupených
od profesora Záwodného. SOA Třeboň, odd. ČK, ZLA, kart. 86, sign. 3151.
79 Jmenný katalog vznikl podle pruské instrukce. Před zahájením prací na reálném katalogu Tannich
podnikl studijní cestu do Berlína, k tomu SOA Třeboň, odd. ČK, ZLA, kart. 82, sign. 3110. Jeden
z výstupů této cesty představuje strojopis Preußischer Gesamtkatalog, jehož strukturu Tannich
v následujících letech měnil a přizpůsoboval ji konkrétním potřebám zdejší knihovny. NPÚ, ZK ČK,
Soubor inventářů a kartotéčních pomůcek, ID 1391559.
Obr. 17. Český Krumlov, detail plánu adaptace prvního patra Nového purkrabství na knihovní sály, Karl Tan-
nich, datováno 1929, zdroj: SOA Třeboň, odd. ČK, Velkostatek Český Krumlov, Nová manipulace, č. 1969