Strana 92-93
památky 1/2022/1 9190 památky 1/2022/1
Mnohem jednodušší a v tomto případě také logičtější vysvětlení je, že k celkové změně
uspořádání a s ním souvisejícího přelepení hřbetních signaturových štítků došlo až po
smrti Marie Ernestiny, což ovšem znamená, že Catalogus 1721 nezrcadlí podobu uspo-
řádání knižní sbírky za života Marie Ernestiny, nýbrž podobu, v níž se nacházela v době
dokončení katalogu, tj. v roce 1721. Jelikož bylo opakovaně zmiňováno, že při sepsání
Catalogu 1721 musela být celá egenberská sbírka uložena do šesti skříní nacházejících
se v jednom knihovním sále, je nutné se ptát, kdy došlo ke spojení „bibliotéky kněžny“
a „bibliotéky knížete“. Odpověď nabízí návrh na úpravu interiérů Horního zámku datovaný
do 27. července 1719,
53
z něhož vyplývá, že necelé čtyři měsíce po smrti Marie Ernestiny
zvažoval její synovec Adam František přestavbu některých pokojů a také změnu jejich
využití. Ačkoliv plán související se zmíněným návrhem primárně řeší osazení krbů v míst-
nostech druhého patra Horního zámku, z jeho popisků je zřejmé, že se z „bibliotéky kní-
žete“ měl stát nový parádní pokoj („Parade Zimmer“) v rámci nově zřizovaného apartmá
knížete Adama Františka,
54
což byl zřejmě také důvod k vystěhování knih z „bibliotéky
knížete“. Jelikož zmíněný plán uvádí jediný knihovní sál v místnosti sousedící s galerií
(bývalá „bibliotéka kněžny“), lze usuzovat, že právě tehdy došlo ke spojení obou knižních
sbírek a jejich uložení v jednom knihovním sále. Právě spojení těchto dvou dříve separát-
ně uložených knižních sbírek si tak pochopitelně vynutilo nové uspořádání a s ním sou-
visející „přečíslení“ stávající řady signatur, jež vedlo k přelepení signaturových hřbetních
štítků. Přelepení horních signaturových štítků navíc dokládá, že došlo také ke změnám
v tematických oddílech. Po provedení změn v uspořádání knihovny musel pochopitelně
vzniknout nový katalog knihovny, tj. Catalogus 1721, který byl později dezinterpretován
jako egenberský „pozůstalostní“ či „předávací katalog“, ačkoliv sama archiválie toto
označení nenese a neobsahuje ani žádné rukopisné poznámky či jiná vodítka, která
by ji jakkoliv spojovala s pozůstalostním Inventariem 1719. V těchto souvislostech lze
také předpokládat, že šest vyřezávaných nástavců knihovních skříní odkazujících na
zmíněným úkonům, by tak musel být ještě kratší.
53 SOA Třeboň, odd. ČK, Schwarzenberská ústřední kancelář, A 6Bß 2a Fasc. I.
54 Autorem plánu je Pavel Ignác Bayer, k této přestavbě podrobněji ŠANDA, Martin, Anton Erhard Mar-
tinelli (1684–1747). Vídeňský architekt ve schwarzenberských službách, České Budějovice 2020,
s. 162–163.
jazykové oddíly, jež byly doposud označovány za egenberské, vzniklo pravděpodobně
až za schwarzenberské éry v letech 1719–1721.
55
Dosud takřka nereflektovanou otázkou
zůstává, zda se během zpracování katalogu v letech 1719–1721 nevmísily do egenberské
sbírky nějaké původem schwarzenberské knihy.
56
Z původních hřbetních štítků sice vyplývá, že Catalogus 1721 vycházel z egenberského
systému uspořádání dle jazykově-tematického klíče, avšak z výše uvedených důvodů jej
v žádném případě nelze považovat za pouhý přepis původních (nedochovaných) egen-
berských katalogů. Původní podoba uspořádání „bibliotéky kněžny“ a „bibliotéky knížete“
se zřejmě ukrývá v řadách starších signatur zapsaných na přídeštích knih, kterým byla
věnována během dosavadního zpracování egenberské knihovny poměrně malá pozor-
nost. Netřeba dodávat, že rekonstrukce těchto starších řad signatur a osvětlení původního
uspořádání egenberských sbírek již vysoce přesahují možnosti této studie.
Primárně by tak nově učiněná zjištění měla vést ke znovuoživení badatelského zájmu
o egenberskou knižní sbírku, respektive zájmu o poznání jejího původního uspořádání
za života Marie Ernestiny, neboť Catalogus 1721 zachycuje podobu krumlovské bibliotéky
a systém jejího uspořádání až po sloučení „bibliotéky kněžny“ a „bibliotéky knížete“ v le-
tech 1719–1721. O tom, zda nové uspořádání knihovny probíhalo přímo „pod taktovkou“
Adama Františka či jeho manželky Eleonory Amálie, rozené z Lobkowicz, archivní prame-
ny (prozatím) mlčí. Avšak je zřejmé, že to byli právě oni, kteří se rozhodli nerespektovat
přání Marie Ernestiny, aby byla její osobní knižní sbírka začleněna do schwarzenberské
knihovny ve Vídni. V případě hledání důvodů vedoucích k tomuto rozhodnutí můžeme
pouze spekulovat o tom, že Adam František zřejmě nechtěl ponechat svou novou hlav-
ní rezidenci bez adekvátní bibliotéky,
57
případně lze také uvažovat o zásahu Eleonory
Amálie, neboť v následujících letech to byla právě ona, kdo využíval bibliotéku nejvíce.
58
V 18. a 19. století vznikly další tři schwarzenberské rukopisné katalogy, přesněji řečeno
jeden katalog a dva soubory tematických katalogů, v jejichž případě nebylo doposud
zcela jasné, k jaké vývojové fázi knihovního fondu patří. Jedná se o tematické katalogy
EI–EXXI,
59
tematické katalogy I–XXIV
60
a katalog Zahlenregister für Werke der hochfürst-
lich Schwarzenbergischen Hofbibliothek in Krummau.
61
Pro krumlovský fond (tj. egenberskou sbírku doplněnou schwarzenberskými akvizicemi)
byl vytvořen někdy ve druhé polovině 18. století soubor tematických katalogů EI–EXXI.
Důvodem jejich vzniku bylo upuštění od staršího způsobu uspořádání jazykově-tema-
tického, které bylo nahrazeno řazením tematickým dle nově vytvořených jednadvaceti
55 Prozatím nebyl nalezen archivní pramen, který by dokládal přesnou dobu vzniku těchto šesti ná-
stavců. Do soupisu mobiliáře tzv. Románské komory byly zapsány jako egenberské s odkazem na
to, že byly použity pro označení knihovních skříní, v nichž byla uložena původní egenberská sbírka.
Národní památkový ústav (dále NPÚ), SHZ ČK, Archiv dokumentace základní evidence, strojopisné
karty základní evidence, sign. RK 602 a/1-6.
56 Některé tituly evidované Catalogem 1721 se v knihovním fondu dochovaly pouze se schwarzen-
berskými provenienčními znaky, zatímco egenberské knihy se nedochovaly. Dosud byla tato
nesrovnalost vysvětlována vyřazováním dublet v 18. a 19. století, ovšem žádný pramenný důkaz
dokládající toto hypotetické vyřazení egenberských knih nebyl v archivních fondech nalezen. Srov.
KUBÍKO VÁ, A. – BOK, V., K osudům zámecké knihovny v Českém Krumlově, s. 118. BOK, Václav,
Knižní sbírka germanik, in: Ve znamení havranů. Knižní sbírka rodiny Eggenbergů na zámku v Čes-
kém Krumlově, RADIMSKÁ, Jitka a kol., České Budějovice 2011, s. 142–143.
57 Po převozu Ernestininy knižní sbírky do Vídně by na krumlovském zámku zůstala pouze starší eg-
genberská sbírka. K významu biblioték v rámci šlechtických rezidencí KUBEŠ, Jiří, Reprezentační
funkce sídel vyšší šlechty z českých zemí (1500–1740), disertační práce, České Budějovice: Filozo-
fická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích 2005, s. 246–256.
58 KUBÍKOVÁ, A. – BOK, V., K osudům zámecké knihovny v Českém Krumlově, s. 119.
59 SOA Třeboň, odd. ČK, Sbírka rukopisů, č. 568. [Katalogy zámecké knihovny] EI.–EXXI. Soubor ka-
talogů sestává z jednadvaceti sešitů, z nichž každý zahrnuje jeden tematický oddíl. Katalogové
záznamy obsahují autorské a názvové údaje (někdy zkrácené), místo a rok vydání, formát knihy.
Ke struktuře katalogů podrobněji KUBÍKOVÁ, A. – BOK, V., K osudům zámecké knihovny v Českém
Krumlově, s. 119.
60 SOA Třeboň, odd. ČK, Sbírka rukopisů, č. 567. [Katalogy zámecké knihovny] I.–XXIV. Soubor katalogů
sestával ze čtyřiadvaceti sešitů, z nichž každý zahrnoval jeden tematický oddíl. Ke struktuře katalogů
podrobněji KUBÍKOVÁ, A. – BOK, V., K osudům zámecké knihovny v Českém Krumlově, s. 121.
61 SOA, Sbírka rukopisů, č. 569 (dále Zahlenregister).
Obr. 13. Český Krumlov, detail plánu přestavby druhého patra Horního zámku z roku 1719, který zachy-
cuje jediný knihovní sál v někdejší „bibliotéce kněžny“ a zároveň dokládá plánovanou změnu „bibliotéky
knížete“ na „Erstes Fürstliches Parade Zimmer“, zdroj: SOA Třeboň, odd. ČK, Schwarzenberská ústřední
kancelář, A 6B
ß
2a Fasc. I