Strana 38-39
památky 1/2022/1 3736 památky 1/2022/1
všemi výnosy a celým panstvím k ní patřícím, k tomu přidali jednu libru (240 ks) vídeň-
ských denárů jako stálý plat z mýta v Rožmberku nad Vltavou a vše pak darovali klášteru
a špitálu. Za to museli řádoví bratři, jak kněží, tak laici, každoročně věrně a slavnostně
sloužit třetí den po svátku svatého Ambrože (7. prosince) o anniversariu matky Kateřiny
z Vartenberka († 1355) vigilie a na druhý den zpívanou a čtenou mši s dalšími povinnými
obřady. Ten den měli řeholníci každý rok dostat jednu kopu grošů na přilepšenou při
obědě a osm grošů na oběd pro patnáct chudých, kteří měli být toho dne nakrmeni.
Druhá kopa grošů z výnosů vsi Aynsiedel se čtyřikrát během roku o tzv. suchých dnech
rozdělila bratřím v konventu, pokud v postním období odříkali sedm kajících žalmů za
duši matky Rožmberků a rovněž na ni pamatovali při svých mších. Pokud třetí den po
svatém Vítu (15. června), v den anniversaria paní Markéty z Bavorova († 1357), tety
Rožm berků, odsloužili opat i bratři, klerici i laici, vigilie a mše i „modlitby se vší zbožností
a pozorností“, náleželo jim při obědě přilepšení ve výši jedné kopy grošů. Zároveň měl
být třiceti chudým po občerstvení dán jednomu každému vídeňský denár. Zbylý úrok ze
vsi Aynsiedel byl určen k prospěchu a užitku chudým klášterního špitálu, z uvedeného
výnosu měli být živeni čtyři chudí, dva za spasení duše matky Kateřiny z Vartenberka
42
a dva za spásu duše tety Markéty z Bavorova.
43
Podle mladšího popisu vyšebrodské farnosti, který vznikl přibližně v polovině 19. století,
byla související špitální kaple sv. Alžběty postavena údajně až v roce 1371,
44
což ovšem
dnes nelze nijak ověřit. Ve stejné době však bratři Petr II., Oldřich a Jan z Rožmberka
naplnili část poslední vůle bratra Jošta zesnulého v roce 1369. Listinou ze 14. září 1371
darovali vyšebrodskému klášteru a špitálu vesnici Chunratslag
45
se všemi výnosy a dů-
chody.
46
Řeholní bratři, klerici i laici, za to museli každoročně – v den výročí. Joštova
úmrtí na den svatého Jana Křtitele (24. června) a následujícího dne – učinit vše, co bylo
obvyklé při bohoslužbách a při jídle během slavení anniversarií zakladatelů kláštera.
Zároveň měli nakrmit 60 chudých chlebem a pivem a každému z nich dát po jednom
vídeňském denáru. Ze zbylého úroku uvedené vsi byl opat povinen na věky chovat a opa-
trovat ve špitále za spasení Joštovy duše další dva chudé společně s devíti, kteří zde již
tehdy pobývali, klášter se tehdy začal nově starat celkem o 11 osob.
47
Na žádost Petra II. z Rožmberka, probošta kaple Všech svatých na Pražském hradě,
a jeho bratra Jana z Rožmberka udělil římský kardinál Pileus 7. května 1379 sto dní od-
pustků všem kajícníkům, kteří v určené svátky navštíví „špitál sv. Alžběty položený při
cestě do kláštera“,
48
kapli sv. Máří Magdaleny při klášterní bráně a klášterní kostel.
49
O více než půl roku později, 25. ledna 1380, bratři Petr II. a Jan z Rožmberka „zhlédli, četli
a shledali všechna privilegia zmíněného špitálu zdravá, nepoškrábaná a nepotřísněná,
[…] ve všech jejich částech ucelená […]“. To učinili proto, „aby díla lidských činů, zvláště
zbožnosti, nebyla v průběhu času skrze zlo a lidskou nedbalost vymazána z paměti,
(a proto) je užitečné obnovovat je co nejčastěji písemným svědectvím“. Zmínění bratři
tehdy zrekapitulovali a znovu potvrdili dosavadní privilegia kláštera a špitálu, přičemž
„na důkaz toho všeho a potvrzení pevnosti a hodnověrnosti“ nechali přivěsit pečeti své
i pečeť bratra Oldřicha z Rožmberka.
50
Ke všem dosavadním nadáním sourozenci vě-
novali klášteru a špitálu dědičnou ves Larenpecher
51
se všemi hospodářskými výnosy.
42 PANGERL, M., Urkundenbuch, s. 181, list č. CLVII – „genitricis nostre domine Katherine de Rosem-
berg“.
43 PANGERL, M., Urkundenbuch, s. 181–182, list č. CLVII.
44 SOA v Třeboni, odd. Třeboň, Biskupský archiv, kart. č. 250, sign. VIII/3/a/A/5, fase farního beneficia
(nedat., cca 1860).
45 Také Kainretschlag, dnes zaniklá ves Konratov, u rakouských hranic jihovýchodně od Dolní Drkolné,
západně od Mlýnce.
46 PANGERL, M., Urkundenbuch, s. 151–152, list č. CXXXVI.
47 PANGERL, M., Urkundenbuch, s. 151–152, list č. CXXXVI, s. 182–183, list č. CLVII.
48 PANGERL, M., Urkundenbuch, s. 178, list č. CLV – „hospitale sancte Elizabeth in foribus eisudem
monasterii situatum.“
49 PANGERL, M., Urkundenbuch, s. 178–179, list č. CLV.
50 PANGERL, M., Urkundenbuch, s. 179 a 185, list č. CLVII.
51 Také Lahrenbecher, dnes zaniklá ves Mlýnec (okres Český Krumlov) ležící cca 2,5 km jihovýchodně
od Studánek.
Bylo samozřejmé, že se k takovému daru vázaly určité podmínky. Rožmberkové měli
z řad vyšebrodských mnichů vybírat správce špitálu, kterého pak opat v této funkci jen
potvrdil. Tento mnich byl povinen oznamovat Rožmberkům a jejich nástupcům všechny
případné „nedostatky, protivenství a bezpráví“, kterých by se opat anebo jeho konvent
dopustili vůči chudým. Následně měl právo na základě rozhodnutí pánů z Rožmberka od-
straňovat zjištěné závady. Správce špitálu byl zodpovědný za jeho chod pánům z Rožm-
berka, aniž by tím porušil slib poslušnosti vůči konventu a opatovi. Bratři Petr II. a Jan
dále nařídili, aby bylo do špitálu umisťováno jedenáct chudých a místo dvanáctého zde
pak zaujala děvečka, která jim měla sloužit. Těchto dvanáct osob každý den dostávalo
z opatské kuchyně běžnou stravu, jakou jedli opatovi služebníci. Na přilepšení v kterýko-
liv týden, kdy i ostatní věřící požívali maso, obdrželi špitálníci s vědomím jejich správce
32 vídeňských denárů na nákup čerstvého masa. Ve všech postních dnech dostávali
jednu libru čistého makového neb konopného oleje, každý z nich také po jedné porci
rybí polévky
52
, nebo jiné odpovídající jídlo. Nadto rožmberští bratři přikázali, aby bylo
chudým ve špitále přiděleno k vaření piva šest dobrých ječných sladů a chmel
53
. Pivo,
které z něj vařili opatovi služebníci v klášterním pivovaru, měli dopravit do sklepa určené-
ho pro špitál. Každoročně mělo být o svátku sv. Jiří (24. dubna) špitálníkům vydáno pět
a půl lokte plátna na oděvy a stejně tak jednou za dva roky na sv. Jiří měl každý dostat
na lůžko dvě prostěradla zhotovená z devíti loktů plátna. A jednou za dva roky o svátku
sv. Václava (28. září) měl každý chovanec nárok na kabát nebo plášť ze šesti loket šedé
vlněné látky. Na přilepšení stravy pro chudé ve špitálu musel klášter chovat šest krav,
v zimě krmených senem a slámou a v létě pak ošetřovaných opatovým pastýřem. Kdyby
některá z těchto krav uhynula, musel opat obstarat novou.
54
Porovnáme-li ustanovení rožmberských bratrů z roku 1380 pro klášterní špitál s výše
zmíněnou donací jejich otce Petra I. pro krumlovský špitál sv. Jošta z roku 1347, zjišťu-
jeme, že se ohledně správy, počtu špitálníků, stravování a ošacení chovanců situace
ve vyšebrodském špitálu po třiceti letech příliš nezměnila, byť krumlovský ústav byl
zřetelně lépe hmotně i personálně zajištěný. Nalézáme zde zároveň i několik zvláštností,
které ukazují tehdejší pohled na potřeby starých a nemocných lidí. Co se týče stravy, byl
správce krumlovského špitálu v polovině 14. století povinen zajistit třinácti chovancům
„tolik chleba, kolik může tělo zkonzumovat, ze dvora z [mouky] prosáté jemným mlynář-
ským sítem“,
55
k tomu pintu piva pražské míry, dohromady měli denně ve dne a večer
obdržet dvě mísy, jednu s masem a druhou se sýrem. Během určených svátků dostávali
na přilepšenou třetí mísu „s čerstvým masem v množství dobře dostačujícím“, v postní
době a během adventu obdrželi jako stravu „čtvrtou mísu, totiž s řepou, zelím, hrachem
a podobně,“ a pátou mísu s rybí polévkou či její vhodnou náhradou. Během postních dnů
v době od Letnic do svátku sv. Bartoloměje, pokud jim nebyl zajištěn oběd, měli nárok
na mléčné jídlo v dostatečném množství. Špitálníkům náležel denně jeden vídeňský
nebo pasovský denár vyplácený dohromady a druhý měl být dán ležícím nemocným,
„aby si mohli opatřit všechno, po čem nemocní často touží, jako jsou třešně, mošt,
hrušky a podobně, aby se zlepšil jejich tělesný stav“. Pokud se prvního dne nedostalo
na všechny, patřilo se v následujících dnech rozdělit zbytek, „tak aby se všichni chovanci
řádně radovali z takového dobrodiní a osvěžili se stejnou měrou“. Jednou ročně na sv. Jiří
dostal každý špitálník pět a půl lokte plátna na šaty, jednou za dva roky na sv. Václava
dvě prostěradla z devíti loktů plátna a dále šest loktů vlněného sukna na kabát nebo
plášť. Správce krumlovského špitálu měl pro potřeby chovanců najmout dvě služebné
a jednoho domácího sluhu. Zároveň byl zodpovědný za to, aby neuhaslo věčné světlo,
„které každou noc skrytě hoří před tváří svatých na oltáři […]. Kromě toho na dlouhý
čas opatří příslušné osoby vosk za 17 grošů na svíce k tělu Kristovu a budou téhož roku
52 Allec = doslova rybí lák, rosol, šťáva, jícha. Podle staročeského slovníku se slovem jícha označovala
polévka, omáčka, hustá šťáva. K tomu Vokabulář webový, dostupné on line https://vokabular.ujc.
cas.cz/hledani.aspx [1. 2. 2022].
53 Ordeacea brasea de humulo = ječných sladů s chmelem.
54 PANGERL, M., Urkundenbuch, s. 183–185, list č. CLVII.
55 PAVELEC, P., Počátky hradu a města, s. 52.