Strana 82-83
památky 1/2022/1 8180 památky 1/2022/1
Základ nově budované knihovny představoval starší egenberský fond, který byl do
Krumlova převezen pravděpodobně roku 1672.
14
O následné rozšíření knihovny se nej-
větší měrou zasloužila Marie Ernestina, na konci jejíhož života bibliotéka čítala okolo
3 000 svazků.
15
Ernestinina osobní výrazně románsky orientovaná knižní sbírka, v jejíž
skladbě převládala galika,
16
představovala ucelený, čtivý a také aktivně čtený knihovní
fond s pestrou tematickou a žánrovou skladbou.
Jelikož manželství egenberského páru zůstalo bezdětné a navíc v letech 1710–1717 vy
-
mřeli všichni mužští příslušníci egenberského rodu, univerzálním dědicem Marie Erne-
stiny se stal její synovec Adam František (1680–1732), syn Ernestinina bratra Ferdinanda
Viléma ze Schwarzenbergu (1652–1703), jehož lze považovat za zakladatele rozsáhlé
schwarzenberské knihovny, uložené a průběžně budované v dnes již neexistujícím měst-
ském paláci na vídeňském Neumarktu. Do postupně se rozrůstající bibliotéky, uložené ve
dvou knihovních sálech v prvním patře paláce, přispělo knižními akvizicemi celkem šest
generací Schwarzenbergů. Rovnoměrný nárůst knihovního fondu lze částečně sledovat
díky účetním knihám z let 1733 až 1826, v nichž jsou vedeny nejen údaje o nákupech
knih a grafik, ale také předplatné periodik, knihvazačské práce a další náklady spojené
s údržbou knihovny.
17
Nedostačující prostory vídeňského paláce, které již nebyly schopny pojmout neustále se
rozrůstající knihovní fond, vedly knížete Jana Adolfa II. (1799–1888) k rozhodnutí přestě-
hovat celou vídeňskou bibliotéku do Českého Krumlova. Převoz byl zahájen roku 1839
Českokrumlovsko 1620–1850, KUBÍKOVÁ, Anna – MAŠKOVÁ, Věra – VESELÝ, Jiří, Třeboň 2003,
s. 23–34.
14 MARAUSCHEK, Gerhard Bernd, Die Fürsten zu Eggenberg – Unter besonderer Berücksichtigung
ihres Kunstmäzenatentums 1568 bis 1717, nepublikovaná disertační práce, Graz: Seminar an der
Karl-Franzens Universität Graz 1968, s. 255. (Dostupné: Státní oblastní archiv v Třeboni, oddělení
správy fondů a sbírek Český Krumlov (dále SOA Třeboň, odd. ČK), Sbírka rukopisů, č. 623)
15 Zpracováním a zhodnocením její knižní sbírky se soustavně zabývá profesorka Jitka Radimská,
nejnověji: RADIMSKÁ, J., Les livres et les lectures d’une princesse au XVII
e
siècle.
16 Ke sbírce galik podrobně RADIMSKÁ, J., Knihovna šlechtičny.
17 KUBÍKOVÁ, A. – BOK, V., K osudům zámecké knihovny v Českém Krumlově, s. 120.
a jeho součástí bylo zpracování tematického katalogu knih, což celý přesun protáhlo až
do roku 1844. Jelikož nebyl ve stávající krumlovské knihovně dostatek místa pro uložení
tak velkého objemu knih, zůstal vídeňský fond, čítající více než 10 000 svazků knih, pro-
vizorně uložen v bednách, což také bylo hlavním důvodem, proč si vychovatel Antonín
Beck (1812–1895), kterému byl svěřen hlavní dozor nad přesunem, později stěžoval kní-
žeti, že lze knihy dohledat jen s vynaložením značného úsilí.
18
Tato neúnosná situace si
vynutila zřízení nového knihovního sálu – jako vhodný prostor, který by dokázal pojmout
egenberskou a schwarzenberskou knižní sbírku, byl nakonec vybrán Zrcadlový sál.
19
Již v této době krumlovská knihovna, která dle revize z roku 1861 čítala 16 425 svazků
knih, 2 007 sešitů a 20 balíků,
20
postupně získávala charakter depozitárního sbírkového
fondu, naproti tomu aktivně doplňovanou a čtenou bibliotékou se stala nově založená
knihovna hlubockého zámku, jemuž byla po rozsáhlé romantizující přestavbě přiřknuta
funkce hlavní rezidence schwarzenberské primogenitury, zatímco krumlovský zámek
svou někdejší rezidenční funkci takřka ztratil.
Po přestěhování schwarzenberského ústředního archivu z Vídně do Českého Krumlo-
va v roce 1892 přešla správa zámecké bibliotéky na archiváře. Hlavním dozorem nad
knihovnou byl pověřen Dr. Karl Tannich (1883–1975),
21
během jehož působnosti se bib-
liotéka stěhovala ještě dvakrát. V letech 1912–1913 došlo k přesunu do dvou sálů ve dru-
hém patře jižního traktu Horního zámku – shodou okolností se tak některé egenberské
knihy dostaly do dvou sálů, jež v minulosti náležely k apartmá jejich původní majitelky,
kněžny Marie Ernestiny.
22
Rozhodnutí o dalším stěhování celé bibliotéky padlo ve druhé
18 ZÁLOHA, J., Zámecká knihovna v Českém Krumlově, s. 265.
19 V 19. století byl tento sál označován jako tzv. Malý taneční sál.
20 Podrobněji ke zjištěním této revize ZÁLOHA, J., Zámecká knihovna v Českém Krumlově, s. 265.
21 Biografický medailon K. Tannicha publikoval MÜLLER, Jan, Českokrumlovský archivář, starosta
a památkář Karl Tannich, Památky jižních Čech 2015, roč. 6, s. 29–32.
22 Dnešní Barokní jídelna a Baldachýnový pokoj – za egenberské éry se zde nacházela jídelna („Taffel
Stuben“) a zelený pokoj („Grüne Zimmer“), v 19. století bylo apartmá zrušeno a místo něj zde byl
zřízen schwarzenberský sál předků („Ahnensaal“), ve 20. století se tyto pokoje nazývaly Runkův
salon a Znakový salon.
Obr. 3. Vídeň, Schwarzenberský palác na Neumarktu, Joseph Emanuel Fischer von Erlach (del.) – Johann
Adam Delsenbach (sculps.), Vídeň 1719, zdroj: NPÚ, ZK ČK
Obr. 4. Český Krumlov, první knihovní sál v jižním traktu Horního zámku, zdroj: SOA Třeboň, odd. ČK,
Sbírka fotografií, č. 923, foto: Josef Seidel, cca 1920