Strana 146-147
památky 1/2022/1 145144 památky 1/2022/1
Obr. 5. a 6. Jindřichův Hradec, přístavek obřadní síně, pohřební vůz, přední a zadní strana, foto: autorka, 2015
byly zaznamenány na jaře roku 1927. V dubnu vystavil účet na 958 korun a 48 haléřů
sedlář Jan Roubal. Za vyspravení, nalakování a opatření bronzovým nátěrem požadoval
500 korun, dalších 372 korun stálo zhotovení čtyř nových černobílých střapců a nových
třásní na bok v délce 1,6 metru a oprava čtyř vložek do kol. Podkovář V. Matoušek, který
ukul nová ramena podvozku, předělal pod ně vzpěry, sesadil podvozek, napnul a do-
dal dvanáct nových šroubů, si účtoval 69 korun a 4 haléře. V květnu 1927 se 178 korun
a 50 haléřů platilo za opravu pohřebního vozu Františku Machačovi z Jindřichova Hradce,
který měl ve městě firmu na výrobu kočárů, vozů, bryček a autokaroserií. Ve specifikaci
prací nalezneme zvýšení truhly na voze, nová dvířka k truhle, zabednění vozu po stra-
nách, novou podlahu na vysunovací desce, nové prkno do vnějších dveří a jeden pár
nových řemenů. Zřejmě jednou z posledních drobných prací byla oprava vozové lucerny
v únoru roku 1929, která zahrnovala čtyři nová skla, vyrovnání a sletování. Opravu pro-
vedl klempíř Felix Hanek a za práce dostal zaplaceno 19 korun. Tentýž řemeslník provedl
drobnou opravu lucerny také v březnu roku 1932.
Kočár byl uložený nejprve v kolně, která stávala při starší hřbitovní budově, po postavení
nové obřadní síně pak v jejím přístavku. Používal se k pohřbům v Jindřichově Hradci
minimálně do poloviny třicátých let 20. století, byl tehdy zapůjčován i k pohřbům do
Nové Včelnice nebo Kardašovy Řečice. Koně si pohřební bratrstvo půjčovalo od jin-
dřichohradecké firmy Stampf
12
, později od Samuela Kohna.
13
V té době již ale začaly
být využívány – zejména pro zámožnější vrstvy lidí, jak o tom svědčí účty – pohřební
automobily.
Jen několik let po postavení obřadní síně došlo k ustavení tzv. protektorátu Čechy a Mo-
rava, v němž docházelo ke stále častějším perzekucím obyvatel židovského původu,
které vyústily v deportace a faktický zánik většiny židovských komunit. Jejich movitý
majetek byl velmi výběrově soustřeďován do Prahy, většinou byl ale za války nebo po
ní rozkraden. Také hřbitovy zůstaly opuštěny a chátraly. Tento stav trval téměř po celou
druhou polovinu 20. století. Teprve v devadesátých letech se židovské obce počaly
ujímat svého majetku a napravovat jeho mnohdy žalostný stav. Tento proces se týkal
i areálu židovského hřbitova v Jindřichově Hradci. V roce 2000 byly obnoveny střechy
přístavků obřadní síně. V jednom z nich se stále nacházel pohřební kočár. Opravou bylo
dosaženo alespoň základního přijatelného prostředí pro jeho uložení.
Snahy o restaurování kočáru se sice datují do počátku devadesátých let, prvním krokem
k jeho záchraně se ale stalo až prohlášení movitou kulturní památkou 7. června 2012.
14
V odůvodnění rozhodnutí se uvádí, že je „významným dochovaným nositelem židov-
ské pohřební tradice“. Oceněný byl zejména „vysoký stupeň dochování v původních
tvarech a rozměrech, včetně unikátních zdobných a řemeslných prvků, jako jsou dr-
žáky na svícny, dřevěné sloupky, textilní doplňky a jiné“. Součástí rozhodnutí je rovněž
popis památky, který si pro svou preciznost zaslouží delší citaci: „Pohřební kočár se
skříňovou otevřenou korbou se čtyřmi dvojicemi plasticky vyřezávaných sloupků se
stylizovanými korintskými hlavicemi a kanelovanými dříky má v korbě vloženou černou
rakev se stříbrnými festony a rozetami, spočívající na vložených márách zasunutých do
postranních drážek. Spodek kočáru je v zadní části opatřen vyklápěcími dvířky, jimiž se
rakev s márami při jízdě zajistila proti vysunutí.
Spodek korby je oblý, elegantní svým eliptickým tvarem, rohové sloupky nesou hladkou
rovnou střechu. Na každém rohu střechy byly původně umístěny čtyři čučky v podobě
stylizovaných pochodní či věčných světel v rozetě s listovým dekorem. Boky korby
zdobily vavřínové věnce se stuhou, esovité ornamenty se stáčenými listy akantu a znak
(pohřebního bratrstva?) v zavíjené kartuši. Tyto zdobné detaily jsou vyřezávané z měk-
kého dřeva, opatřeny stříbrnou a černou polychromií. Dnes jsou na korbě dochovány jen
fragmenty výzdoby, věnec je pouze na pravé straně korby, některé odlomené kusy jsou
uloženy v korbě, část bude asi nenávratně ztracena. K doplňkům ještě náleží kovové
esovité držáky na lucerny nad sedadlem kočího. Kočár je typem vozu konstruovaného
na odděleném předním a zdaním podvozku. Přední podvozek je tvořen nápravou s me
-
chanismem otočným kolem své osy s vychýlením přibližně 30 stupňů do obou stran.
Přední kola jsou odpružena eliptickými listovými péry posazenými na osu kol, shora
nasedá otočná náprava s připojenou korbou. K přednímu podvozku jsou připojeny váhy
na připřahání koní. Před korbou je umístěn nekrytý kozlík pro kočího. Na kozlíku je pevný
plastický formovaný kryt s textilním potahem, ozdobnou drapérií a třapci. Tento poměr-
ně celistvě dochovaný pokryv kozlíku je kónického tvaru na obdélném půdorysu s trojitě
zaoblenými rohy evokujícími drapérii. Jeho tvar je tvořený kovovou kostrou vyztuženou
papírovým kartonem. Pokryv je potažen černým suknem, doplněným dvouřadovým
lemováním z široké černobílé porty s dlouhými třásněmi. Na vyztužených rozích jsou
aplikovány pletence ze stáčených šňůrek s velkými černobílými třapci. Dochovány jsou
pouze dva ze čtyř střapců. Potah je zaprášen a místy potrhán, kostra s kartonovou
výztuží není výrazně poškozena.
Zadní kola mají eliptická listová péra, na která přímo dosedá zadní část korby. Kočár má
na zadním kole špalíkové brzdy ovládané klikou u kozlíku, jejíž kovové táhlo je protaženo
krytem kozlíku a vnitřkem korby kočáru.“
15
Druhým krokem, který následoval, byla žádost zástupce vlastníka o vydání závazné-
ho stanoviska k obnově kulturní památky.
16
Součástí této žádosti byly i restaurátorské
záměry, na jejichž základě vydal 12. června 2015 Městský úřad v Jindřichově Hradci
rozhodnutí.
17
Restaurování pohřebního kočáru bylo spolufinancováno jeho vlastníkem –
Židovskou obcí v Praze. Vzhledem k jejím omezeným finančním možnostem a významu
památky bylo opakovaně využito prostředků Programu restaurování movitých kulturních
památek Ministerstva kultury. Práce, které probíhaly pod odborným dohledem zástupce
českobudějovického pracoviště Národního památkového ústavu,
18
byly rozloženy do tří
ročních etap uskutečněných v letech 2016–2018.
19
Kočár se kvůli restaurování převezl do ateliéru, kde restaurátoři demontovali textilní,
kožené i dřevěné části, zbavili je nečistot a kovový podvozek rozložili na jednotlivé sou-
části, které stabilizovali proti korozi. Kožené součásti byly penetrovány.
20
Dřevěná kola
stejně jako další dřevěné součásti kočáru (jeho dvojité dno, boky, rakev, osm sloupků
zdobených kanelami a řezanými hlavicemi, střecha s vázou a dalšími dřevěnými ozdo-
bami i ozdoby na bocích kabiny) byly silně napadeny dřevokazným hmyzem. Proto byly
chemicky ošetřeny a petrifikovány. Chybějící části byly následně dořezány na zákla-
dě analogie s dochovanými prvky. Závěrečným krokem bylo doplnění černého nátěru,
stříbření a retuše.
21
Také textilní draperie a kozlík byly silně znečištěny, proti plísni byly
ošetřeny v etylenoxidové komoře. Následovalo etapové čištění jednotlivých prvků a port
v lázni, podložení trhlin a poškozených míst vlněným suknem, zpevnění a doplnění uvol-
něných port a rozet, zhotovení replik chybějících střapců, barvení nových prvků, přišití
všech aplikací a zpětná montáž. Také lakované plátno kozlíku bylo očištěno a konzer-
vováno.
22
Po skončení restaurátorských prací byl v červenci 2018 převezen pohřební