Strana 112-113
památky 1/2022/1 111110 památky 1/2022/1
je zřejmé, že děti po sobě knihy velmi často „dědily“. Větší pozornost si zaslouží sbírka
nejmladšího syna Karla Vavřince, diplomata působícího v letech 1898–1901 v Petrohradě
a v letech 1901–1902 v japonském Tokiu, odkud se domů již nevrátil, neboť roku 1902
podlehl spále.
134
Právě Karlovi vděčí schwarzenberská knihovna za učebnice japonštiny
a další knihy o japonské kultuře, které pročítal mladý diplomat před odjezdem do Ja-
ponska.
135
Ještě jako chlapec čítával Karel s velkým zaujetím dobrodružné povídky o in-
diánech, lovu exotických zvířat či cestopisné knihy o Egyptě a Dálném východě. Karlovy
knihy z dob dětství tak vypovídají nejen o mladíkovi toužícím po poznávání světa, ale
v konfrontaci s jeho pozdějším životem a kariérou dokazují, že si většinu svých dětských
snů dokázal splnit, přestože zemřel teprve v jednatřiceti letech.
Jan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu (1860–1938), který se musel vyrovnat nejen s pá-
dem monarchie, ale také s vlnou pozemkových reforem za éry první republiky, na-
shromáždil knižní sbírku čítající necelých sto svazků, které označoval svým podpisem,
iniciálami „J. S.“ a ke konci života také kaligrafickým razítkem imitujícím podpis „Schwar-
zenberg“. Manželkou Jana Nepomuka se roku 1889 stala Terezie Trauttmansdorff-Weins-
berg (1870–1945), která opatřila pouze dvanáct knih svým podpisem. Z Tereziiných dětí
lze nalézt v knihovním fondu podpisy Karla Felixe (1892–1919), Anny (1897–1954) a Jo-
sefiny, provdané Czernin von Chudenitz (1895–1965).
136
Poslední šlechtický majitel zdejší knihovny, Adolf Jan ze Schwarzenbergu (1890–1950), po
sobě zanechal pouze malou stopu – sedm knih, které opatřil svým podpisem. Adolfovu
manželku Hildu, princeznu Lucemburskou (1897–1979), lze spojit pouze s knihou Welt
vor dem Abgrund: Politik, Wirtschaft und Kultur im komunistischen Staate (Berlin, 1931),
kterou Adolf a Hilda darovali jako vánoční dárek, o čemž vypovídá rukopisný přípisek na
předním přídeští knihy. Uvědomíme-li si, že to byl kníže Adolf, jemuž byl kvůli sílícímu vlivu
komunistů vyvlastněn v roce 1947 veškerý majetek, skutečnost, že lze s jeho osobou
spojit jako poslední knihu právě tento titul, vyznívá jako velmi hořká ironie.
Nové badatelské výzvy
Ačkoliv výše zmíněný výčet nalezených provenienčních znaků představuje pouze základ-
ní vhled do rozsáhlých schwarzenberských knižních sbírek, nastiňuje základní kontury
postupného budování krumlovské bibliotéky. Nutno však podotknout, že zdejší knihovní
fond představuje pouze část rodové knihovny schwarzenberské primogenitury, druhá
část čítající okolo 11 000 svazků je uložena na zámku v Hluboké nad Vltavou. Plné po-
znání a pochopení vývoje schwarzenberské primogeniturní knihovny jako celku, stejně
jako knižních sbírek jednotlivých členů rodu umožní až spojení poznatků provenienč-
ních průzkumů krumlovské a hlubocké bibliotéky, které bude bezpochyby nutné doplnit
o zevrubný průzkum archivních materiálů mapujících přesuny knih i celých knižních sbírek
mezi jednotlivými schwarzenberskými rezidencemi.
Kromě většiny příslušníků rodu Egenbergů a Schwarzenbergů lze v knihovním fondu
nalézt provenienční znaky mnoha dalších osobností či institucí světských a církevních.
Jejich knihy se do krumlovské bibliotéky dostávaly nejen jako dary, ale mnohem častěji
jako cílené nákupy knih i celých knižních sbírek. Z těch nejzajímavějších a nejcenněj-
ších budiž zmíněny alespoň knižní sbírky rožmberského kancléře Václava z Rovného
(1448–1531),
137
statistika, univerzitního profesora a bibliofila Josepha Antona Riegera
134 Karel Vavřinec byl ještě nedávno takřka neznámý člen rodu Schwarzenbergů, jako první o jeho ne-
smírně zajímavé kariéře referovala HLAVNIČKOVÁ, Kateřina, Nadějná, ale krátká diplomatická kariéra
Karla Vavřince ze Schwarzenbergu, in: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplo-
macii, PAVELEC, Petr – GAŽI, Martin – HAJNÁ, Milena (edd.), České Budějovice 2020, s. 571–575.
135 ŽAHOUR, Jiří, Japonština pro samouky, in: Vzdělaný čtenář. Katalog výstavy Státní zámek Kynžvart
8. 8. – 10. 10. 2020, ŠÍPEK, Richard (ed.), České Budějovice 2020, s. 12–13.
136 Do knih se podepisovala rodinnou přezdívkou „Josl“.
137 K jeho osobnosti a knižní sbírce HEJNIC, Josef, O knihovně Václava z Rovného, in: Sborník Národního
muzea v Praze. Řada A – Historie = Acta Musei Nationalis Pragae. Series A – Historia, 1968, roč. 22,
č. 5, s. 229–356. HEJNIC, Josef – ŠIMÁKOVÁ, Jitka. Ke knihovně Václava z Rovného, in: Strahovská
knihovna, 1968, roč. 3, č. 1, s. 129–144. HÁJEK, Pavel – OURODOVÁ-HRONKOVÁ, Ludmila, Knihovna
Václava z Rovného. Katalog výstavy. Státní hrad a zámek Český Krumlov 23. 9. – 23. 11. 2014, České
Budějovice 2014.
(1742–1795)
138
či schwarzenberského úředníka a bibliotékáře Ignatze Jacoba Froschaue-
ra ze Sittenbergu (1737–1783).
139
Netřeba dodávat, že v případě dílčích knižních sbírek
bude zřejmě tím nejzajímavějším aspektem jejich zpracování hledání cest, kterými se do
krumlovské bibliotéky dostaly, stejně jako vztahu původních majitelů knih ke členům rodu
Egenbergů a Schwarzenbergů. Pochopitelně mnohem těžší, avšak o to zajímavější bude
toto pátrání v případě jmen dnes takřka zapomenutých. Proto by bylo poměrně krát-
kozraké považovat za hlavní výstup vědeckovýzkumného projektu Virtuální rekonstrukce
rozptýlených provenienčně bohemikálních knižních celků v tuzemských i zahraničních
knihovnách pouhé zmapování provenienčních znaků knih, neboť za ten nejdůležitější
výstup lze bezesporu považovat nově otevřenou cestu k podrobnému zpracování jed-
notlivých knižních sbírek v širších souvislostech s životními osudy jejich budovatelů.
Jak bylo nastíněno výše, pro pochopení vývoje krumlovské zámecké knihovny je ne-
zbytné si uvědomit, že se jedná ve své podstatě o svozovou knihovnu, do níž byly
průběžně začleňovány rozsáhlé schwarzenberské knižní sbírky. V průběhu 19. a v první
třetině 20. století byly do Českého Krumlova svezeny knižní sbírky z vídeňské palácové
knihovny,
140
ze zámeckých knihoven v Hluboké,
141
Protivíně,
142
Libějovicích,
143
Aigenu,
144
138 J. A. Rieger byl nucen rozprodávat svou bibliotéku celkem třikrát v letech 1778, 1784 a 1794. Katalog
knih, které se po prodeji jeho sbírky dostaly do Strahovské knihovny, zpracoval NEŠKUDLA, Bořek,
Sběratel knih Josef Antonín Rieger, in: Knihovny a jejich majitelé. Odraz zájmu a touhy po poznání,
HEILANDOVÁ, Lucie – PAVELKOVÁ, Jindra (edd.), Brno 2018, s. 115–138. Schwarzenbergové zakoupili
345 knih z Riegerovy sbírky pravděpodobně roku 1784 na dražbě, z níž se dochoval tištěný katalog:
Reliquiae aliquot librorum libellorumque ex bibliotheca I. A. Rieggeri Eq. Scrinium I., Vindobonae 1784.
139 I. J. Froschauer ze Sittenbergu označoval své knihy heraldickým ex libris doplněným textem „OIne
&. nõIne: IbVnt De VIrtVte In VIrtVteM“, kterým označil 219 knih. Tematicky převládá hospodářská
a správní literatura z 18. století, avšak ve Froschauerově sbírce lze nalézt také tisky z 16. století
a několik velmi cenných grafických alb.
140 Knihy byly příležitostně značeny přípisky knihovníků, např. „Aus der Hochfürstlich Schwarzenbergischen
Wiener Hausbibliothek“, „ex bibliotheca vienensi Principis“, „aus der Wiener Palais“ či „Wiener Pa-
lastbibliothek“ aj.
141 Nalezeno 5 163 knih s otiskem razítka „FÜRSTLICH SCHWARZENBERGISCHE BIBLIOTHEK ZU
FRAUENBERG“.
142 Nalezeno 383 knih s otiskem razítka „Schlossbibliothek Protivin“.
143 Nalezeno 151 knih s rukopisnou signaturou „Libějic Nr. […]“.
144 Nalezeno 30 knih s rukopisnou signaturou „Aigen - Kasten […] N° […]“.
Obr. 38. Heraldické ex libris Josepha Antona Riegera,
zdroj: NPÚ, ZK ČK, foto: autor, 2022
Obr. 39. Heraldické ex libris Ignatze Jacoba
Froschauera ze Sittenbergu, zdroj: NPÚ, ZK ČK,
foto: autor, 2022