Strana 88-89
památky 1/2022/1 8786 památky 1/2022/1
jídelny.
44
Naproti tomu inventář Horního zámku sepsaný roku 1710 po úmrtí Johanna
Christiana
45
situuje knihovní sál pravděpodobně do místnosti sousedící s galerií.
46
In-
ventarium 1710 popisuje knihovní sál jako „knížecí bibliotéku“
47
a výslovně uvádí, že se
zde nachází pouze tři knihovní skříně, z čehož lze vyvozovat, že v této době knihovní
skříně nemohly být opatřeny šesti nástavci odkazujícími na členění fondu do oddílů A–F.
Teprve Inventarium 1719, pořízené devět let po smrti knížete, uvádí existenci „bibliotéky
knížete“ v tzv. Malé jídelně a „bibliotéky kněžny“ v místnosti sousedící s galerií. Lze tedy
předpokládat, že k rozdělení egenberské knihovny na dvě samostatně uspořádané
knižní sbírky došlo až po smrti Johanna Christiana, tj. v rozmezí let 1710–1719.
Otázku, proč k rozdělení knižní sbírky do dvou sálů došlo, může zodpovědět testament
Marie Ernestiny z 23. dubna 1717, který uvádí přání kněžny, aby všechny knihy nesoucí její
44 SOA Třeboň, odd. ČK, Velkostatek Český Krumlov, fasc. I 7 Bß 10.
45 SOA Třeboň, odd. ČK, Sbírka rukopisů, č. 128, Inventarium deren Mobilien und Fahrnussen, was bey
dem in Bechiner Creys liegenden Hertzogthumb Crummau den 24. Decembris Anno 1710 befunden
seindt worden (dále Inventarium 1710).
46 V Inventariu 1710 je místy poměrně těžké se zorientovat, neboť inventující komise procházela z jednoho
křídla zámku do druhého, navíc se označení některých pokojů liší od názvů použitých v Inventariu 1719.
47 SOA Třeboň, odd. ČK, Sbírka rukopisů, č. 128, Inventarium 1710, [s. 20]: „In der Fürstl. en Bibliotec.“
jméno a supralibros byly přesunuty do schwarzenberské knihovny (tj. palácové knihovny
ve Vídni). Naproti tomu s ostatními egenberskými knihami mohl dědic Adam František
naložit dle svého uvážení.
48
Nabízí se proto úvaha, že egenberskou knihovnu rozdělila
v letech 1710–1719 sama Marie Ernestina – zatímco do „bibliotéky kněžny“ uložila své
osobní knihy, do „bibliotéky knížete“ nechala zřejmě uložit knihy svého manžela a starší
egenberskou sbírku po prvních dvou generacích. Plánovaný převoz její osobní knižní
sbírky do Vídně by také vysvětloval poznámku Inventaria 1719 o tom, že katalog knih
v „bibliotéce kněžny“ je uložen ve Vídni, zatímco katalog knih „bibliotéky knížete“ zůstal
uložen v knihovně. Přijmeme-li předpoklad rozdělení egenberské knihovny dle prove-
nienčních znaků Marie Ernestiny, znamenalo by to, že se v „bibliotéce kněžny“ nacházelo
přibližně 1 352 bibliografických jednotek a v „bibliotéce knížete“ okolo 1 139 bibliografic-
kých jednotek,
49
což by početně odpovídalo údaji o uložení ve třech knihovních skříních.
Nutno zmínit, že existence šesti vyřezávaných nástavců odkazujících na členění fondu do
jazykových oddílů se zdá býti v této době dosti nepravděpodobná, neboť v Ernestinině
sbírce by po rozdělení knihovny zůstalo pouze několik málo hispanik a latinik.
50
Palčivější otázka, kterou je potřeba zodpovědět, souvisí s původním upořádáním egen-
berské knihovny. Jak bylo řečeno výše, systém uspořádání vycházející z Catalogu 1721,
jenž se zrcadlil na hřbetních signaturových štítcích, přímo závisel na uložení celé sbírky
v jednom sále, konkrétněji v šesti knihovních skříních, v nichž byly knihy dále řazeny dle
tematicko-žánrového klíče v přesně stanoveném pořadí. Během průzkumu hřbetních
štítků bylo zjištěno, že takřka všechny byly dodatečně přelepeny.
51
Některé poškozené
a odloupnuté štítky navíc odkryly původní egenberské štítky, jež byly v dobách Marie
Ernestiny růžové se zlatými údaji a zlatým orámováním. Z těchto původních růžových
štítků je patrné, že knihy byly již dříve členěny dle jazykového a tematického klíče, avšak
číselná řada knih (na spodním štítku) byla značena římskými číslicemi. Starší římsky
značená číselná řada se přitom liší od číselné řady uvedené v Catalogu 1721. O tom, že
došlo k „přečíslení“ celé egenberské knihovny svědčí také nálezy starších rukopisných
signatur na předních přídeštích knih, které byly proškrtány a následně nad ně byly za-
psány nové signatury, které již korespondují s Catalogem 1721, a tudíž i s novou číselnou
řadou na lístcích, jimiž byly přelepeny původní hřbetní štítky. Vzhledem k přelepení hor-
ních štítků odkazujících na jazykový a tematický oddíl je zřejmé, že došlo také k určitým
změnám v tematickém uspořádání – ostatně jinak by nebyl důvod tyto štítky přelepovat.
Samozřejmě lze namítnout, že k přeorganizování celé sbírky a následnému přelepe-
ní hřbetních štítků došlo ještě za života Marie Ernestiny, avšak sonda provedená do
jejích posledních knižních akvizic, tj. knih vydaných v letech 1718 a 1719, prokazuje, že
došlo k přelepení štítků i u těchto knih, včetně zřejmě poslední Ernestininy akvizice –
knihy Abhandlung von des Menschen Leben, Gesundheit, Kranckheit und Tode… (Lei-
pzig, 1719), kterou Marie Ernestina nechala svázat do typické vazby z bělené vepřo-
vice, opatřila ji svým supralibros a hřbet nechala označit původními (růžovými) štítky.
I v případě této knihy došlo k dodatečnému přelepení obou signaturových štítků a na
jejím předním přídeští jsou proškrtané starší signatury. Pokud bychom tedy nadále chtěli
tvrdit, že Catalogus 1721 a na něj se odvolávající nové hřbetní štítky zrcadlí podobu
48 „[…] mit diesem Zusatz daß alle in Meiner Eigenen Bibliothec, und sonsten sich befindliche bücher,
worauf Mein Nahmen mit Einem stempfel eingedrückht ist, in die Schwartzenbergische Bibliothec
Transferiret werden, mit denen übrigen aber wohin Er will disponiren Könne.“ Plný přepis testamentu
GRUBHOFFER, Václav, Testament de Marie Ernestine d’Egenberg, fait le 23 avril 1717 à Vienne, in:
Les livres et les lectures d’une princesse au XVIIe siècle. Marie Ernestine d’Eggenberg et sa biblio-
thèque en Bohême, RADIMSKÁ, Jitka, Paris 2020, s. 95–99.
49 Výpočet proveden dle výskytu provenienčních znaků Marie Ernestiny, jež uvádí GRUBHOFFER, V.,
Zrcadlo duše a doby, s. 32–33.
50 Při rozdělení dle provenienčních znaků by se v „bibliotéce kněžny“ nacházelo 870 galik, 277 germanik,
197 italik, 5 latinik a 3 hispanika. „Bibliotéka knížete“ by obsahovala 7 galik, 313 germanik, 562 italik,
136 latinik a 121 hispanik.
51 Během sondy provedené na 200 svazcích knih napříč oddíly A–F bylo zjištěno, že spodní štítek byl
přelepen na 194 svazcích, 6 svazků původní štítky vůbec nemělo. Horní signaturový štítek pro jazy-
kovou a tematickou skupinu byl přelepen u 195 svazků, 2 svazky měly původní štítek bez přelepení,
u 3 svazků štítek chyběl (odpadl).
Obr. 9. Český Krumlov, knihovní sál v místnosti dnešní tzv. Malé jídelny, detail plánu přestavby druhé-
ho patra Horního zámku z osmdesátých let 17. století, zdroj: SOA Třeboň, odd. ČK, Velkostatek Český
Krumlov, fasc. I 7 Bß 10