Strana 40-41
památky 1/2022/1 3938 památky 1/2022/1
doplňovat i jiné voskovice“. Majetek, který odkázal chovanec špitálu, měl být obrácen
k užitku jeho obyvatel. Správce musel každý rok zakladateli a jeho potomkům předložit
vyúčtování příjmů a vydání, a pokud by něco zbývalo, posloužilo to pro potřeby špitálu,
případně zůstalo v záloze pro rozšíření počtu chovanců.
56
Další výrazný zájem o vyšebrodský špitál, respektive o jeho kapli sv. Alžběty, prozrazují
písemné prameny z druhé poloviny 15. století. Římský kardinál Alanus propůjčil listinou
vydanou v Římě 7. dubna 1465 špitální kapli, respektive tomu, kdo ji „zbožně navštíví ve
svátek svatého Tomáše apoštola, svatého Michaela archanděla, svatých panen Barbory
a Kateřiny a v den zasvěcení této kaple a přispěje na její obnovu a údržbu, na zakoupení
pohárů, knih a jiných ozdob pro bohoslužbu“, 100 dní odpustků.
57
Poslední podporu špitálu během středověku zaznamenáváme v létě roku 1481, kdy po-
býval v Českém Krumlově na pozvání Voka II. († 1505), Petra IV. († 1523) a Oldřicha III.
(† 1513) z Rožmberka papežský legát pro Čechy, Polsko, Maďarsko a Dacii a současně
biskup theanské diecéze Ursus de Ursinis (ve funkci 1474–1495). Hlavním účelem návště-
vy bylo posílit povědomí a potvrdit (fiktivní) příbuzenství mezi jihočeskými Rožmberky
a starobylým římským rodem Ursini,
58
což nakonec po rozhovoru s Vokem a Oldřichem
z Rožmberka učinil zmíněný papežský vyslanec listinou vydanou 17. července 1481 v Čes-
kém Krumlově.
59
Rožmberkové jeho přítomnosti využili ještě k získání několika dalších
privilegií a odpustkových listin, z nichž se nám zachovalo povědomí nepochybně jen
o části z nich.
60
Pro nás je důležité, že 17. července 1481 udělil všem, kteří o svátcích
Letnic, sv. Alžběty, v pondělí po Letnicích a o svátku Nanebevzetí Panny Marie zbožně
navštíví špitální kapli ve Vyšším Brodě a budou přítomni na bohoslužbě, 40 dní odpustků
z přikázaných pokání.
61
Po dvousetleté absenci jakýchkoliv zpráv o fungování klášterního špitálu nechal opat
Johann Clavey (v úřadu 1669–1687) někdy kolem roku 1670 rekonstruovat starou špitální
kapli, čemuž nasvědčují zprávy o pořízení nového vybavení. Hlavní oltář zhotovil roku 1671
krumlovský truhlář sochař Lorenz Khienmüllner a v roce 1675 byl u lineckého varhanáře
Hanse Jakoba Rempeho pořízen varhanní pozitiv.
62
Krátce nato se však opat rozhodl
pro zásadní stavební úpravu špitální svatyně, kterou nechal v roce 1676 postavit – zřej-
mě nově od základů – knížecím stavitelem Pietrem Spinetou z Českého Krumlova
63
a Bartholomeem Bullou.
64
Bývalou kapli sv. Alžběty po přestavbě opat zasvětil sv. Jo-
sefu Pěstounovi.
65
Vznikla tak prostá raně barokní kaple v podobě, jak ji známe dnes,
56 PAVELEC, P., Počátky hradu a města, s. 53.
57 PANGERL, M., Urkundenbuch, s. 304–305, list č. CCXLV.
58 K fikci příbuzenství mezi oběma rody např. ŠIMŮNEK, Robert, Rodové tradice pánů z Rožmberka,
in: Rožmberkové. Rod českých velmožů a jeho cesta dějinami, GAŽI, Martin (ed.), České Budějovice
2011, s. 326–329, zde s. 327–332; ŠIMŮNEK, Robert, Reprezentace české středověké šlechty, Praha
2013, s. 284–289.
59 SOA v Třeboni, odd. Třeboň, fond Cizí rody Třeboň, listina č. 247, dostupné on line https://www.
monasterium.net/mom/CZ-SOAT/CizyRody/247/charter [1. 2. 2022].
60 Ve stejný den biskup Ursus de Ursinis svolil, aby si bratři z Rožmberka zřídili přenosný oltář a mohli
u něj „ve vojenských táborech na různých místech po dobu války s kacíři“ nechat sloužit mše.
SOA v Třeboni, odd. Třeboň, fond Cizí rody Třeboň, listina č. 246, dostupné on line https://www.
monasterium.net/mom/CZ-SOAT/CizyRody/246/charter [1. 2. 2022]. Z mladších pramenů víme, že
zmíněný papežský legát tehdy vystavil kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Trhových Svinech listinu
se čtyřicetidenními odpustky pro ty, kteří přispějí mimo jiné i na stavební práce. SOA v Třeboni, odd.
Třeboň, Historický archiv Nové Hrady, kart. č. 1052, pag. 14, opis privilegia ze 17. století.
61 PANGERL, M., Urkundenbuch, s. 342, list č. CCLXXII.
62 SOkA Český Krumlov, O-77, sign. B I 1, Chronik oder Gedenkbuch für den Markt Hohenfurth […] ange-
fangen im März 1878, s. 183; údaje o historii Vyššího Brodu v této kronice vykazují velkou míru spoleh-
livosti a profesionality, protože od roku 1922 byl kronikářem zvolen zkušený historik P. Valentin Schmidt.
63 VLČEK, Pavel (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004,
s. 617; CECHNER, Antonín, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu kaplic-
kém, Praha 1921, s. 318, uvádí rok 1678 a soudí, že svatyně byla tehdy jen rozšířena o severní a jižní
přístavek. Kaple však dnes nevykazuje žádné relikty starší stavby.
64 SOkA Český Krumlov, O-77, sign. B I 1, Chronik oder Gedenkbuch für den Markt Hohenfurth […]
angefangen im März 1878, s. 183.
65 SOA v Třeboni, odd. Třeboň, Biskupský archiv, kart. č. 250, sign. VIII/3/a/A/5, fase farního beneficia
(nedat., cca 1860).
tedy s příčně obdélnou lodí, na kterou navazuje mělké polygonální kněžiště otočené
k jihovýchodu. Fasádu objektu člení vysoké pilastry, mezi něž jsou vložena půlkruhově
sklenutá okna s kamenným ostěním lemovaným páskem po obvodu. Prosté obdélné
vstupy osazené v osách oken jižní a západní stěny (druhý z nich je dnes zazděný) mají
jednoduchá kamenná ostění. Na bočních stranách kaple se zvedají štíty s projmutými
boky a trojúhelným vrcholem. Drobné pilastry lemují mělkou niku uprostřed štítů, kde
je na jižní straně namalován patron kaple sv. Josef a na opačné straně pak znak opata
Leopolda Wackarze (1857–1901), který nechal roku 1887 kapli opravit. Tehdy byla zřejmě
také upravena zvonička na hřebenu střechy. Velmi prostý interiér, dnes bez nástěnných
maleb a mobiliáře (mimo prostých lavic), zdobí na stropě štuková zrcadla obdélného
a kvadrilobového tvaru, doplněná na několika místech hlavičkami andělů.
Hlavní oltář tvořilo ještě ve dvacátých letech 20. století raně barokní retabulum v podobě
sloupové architektury s obrazem titulárního světce, po jeho stranách stály v nikách sochy
sv. Václava a sv. Vojtěcha od krumlovského truhláře a sochaře Lorenze Khienmüllnera
z roku 1671.
66
Byly tedy s největší pravděpodobností přenesené ze starší stavby. Na
základě smlouvy ze 14. června 1700 měl pro tento prostor zhotovit – a dle formulace ob-
sažené v tomto písemném pramenu pravděpodobně i zhotovil – sochař Philipp Rambler
z Freistadtu dva boční oltáře z lipového dřeva.
67
Oba měly mít po stranách „vyřezávané
listoví“, tedy akantové řezby, do nichž měl řemeslník vsadit dvě figury andělů. Jeden
oltář měl na svém vrcholu nést sochu sv. Bernarda a druhý sv. Jana Nepomuckého.
Fotografie z šedesátých let 20. století v prostoru zachytily boční oltář sv. Floriána, jehož
křídla zdobily nikoliv akanty, nýbrž typově starší boltcové motivy. S ohledem na možné
přesuny vybavení v 19. století, které se však v písemných pramenech až dosud zachytit
nepodařilo, se rozpor mezi textem smlouvy z roku 1700 a fotograficky zachycenou podo
-
bou oltáře nedá hodnověrně interpretovat. Jistě však víme, že roku 1708 v kapli postavil
vyšebrodský tesař Jakub Reitterstetter nový dřevěný kůr a usadil na něj varhany.
68
Roku 1785 byla kaple na rozkaz císaře Josefa zrušena
69
a o rok později prodána v licita-
ci Josefu Weissetschlägerovi. Po svém přestěhování do Freistadtu ji přenechal svému
strýci P. Bernardu Reschovi, bývalému zlatokorunskému řeholnímu knězi, který pocházel
z Vyššího Brodu. Ten ji v poslední vůli odkázal své sestře Marii Hauserové, ovšem pod
podmínkou, že ji nemá dát klášteru, ale prodat v licitaci a za utržené peníze zřídit fundaci
na osm zádušních mší ročně na jeho památku. Budova byla později využívána jako skla-
diště sena. Mariin manžel, klášterní výběrčí daní a vyšebrodský měšťan Andreas Hauser,
však kapli 23. dubna 1801 zdarma vrátil konventu, který přijal povinnost sloužit zmíněné
mše.
70
Opat Isidor Teutschmann kapli roku 1816 znovu vysvětil a otevřel veřejnosti pro
bohoslužby.
71
Znak opata Leopolda Wackarze s letopočtem 1887 ve štítu na severním
průčelí kaple dokládá významné stavební úpravy. Další se udály i za jeho opatského ná-
stupce Bruno Pammera roku 1902.
72
Mnohé však v interiéru zůstalo ve stavu mnohem
starším. Menzu raně barokního hlavního oltáře zakrývalo ještě ve 20. století brokátové
antependium z roku 1780, zdobené vyobrazením Panny Marie obklopené sedmi světicemi
66 CECHNER, A., Soupis památek, s. 318–319; CECHNER, Anton, Topographie der historischen und
Kunst-Denkmale im Königreiche Böhmen XLII. Der politische Bezirk Kaplitz, Praha 1929, s. 131.
67 Cisterciácké opatství Vyšší Brod, fond Cisterciáci Vyšší Brod, kart. č. 147. Smlouva s truhlářem
Khienmüllnerem ze 14. 6. 1700 je vlastnoručně podepsaná vyšebrodským opatem a opatřená jeho
pečetí. Přípis pod smlouvou „Solutum 8. Octob A. 1700 ex integro“ potvrzuje, že zadaná práce byla
kompletně zaplacena.
68 Cisterciácké opatství Vyšší Brod, fond Cisterciáci Vyšší Brod, kart. č. 147, účet za práci provedenou
tesařem Jakubem Reitterstetterem roku 1708.
69 SOA v Třeboni, odd. Třeboň, Biskupský archiv, kart. č. 250, sign. VIII/3/a/A/5, fase farního beneficia
(nedat., cca 1860).
70 Cisterciácké opatství Vyšší Brod, fond Cisterciáci Vyšší Brod, kart. č. 147, dopis Andrease Hausera
vyšebrodskému konventu z 15. dubna 1801; KAINDL, D., Dějiny kláštera, s. 108.
71 TRAJER, Johann, Historisch-statistische Beschreibung der Diöcese Budweis, Budweis 1862,
s. 254–255; SOkA Český Krumlov, O-77, sign. B I 1, Chronik oder Gedenkbuch für den Markt Hohen-
furth […] angefangen im März 1878, s. 183–184.
72 KAINDL, D., Dějiny kláštera, s. 131.