Strana 74-75
památky 1/2022/1 7372 památky 1/2022/1
početná a zabývala se obchodem se střižním zbožím. Jakýsi Zanvil, syn Simchy, a jeho
manželka Gitl darovali roku 1814 pohřebnímu bratrstvu ukazovátko na Tóru (jad).
66
Shoda
osobních jmen s údaji na pozdějších náhrobcích poukazuje na manžele Kaffovy. Oba ná-
hrobky stojí v blízkosti tumby rabína Jakoba Mahlera a ve svých nápisech již používají
kombinaci hebrejštiny a němčiny. Vyznačují se nekonvenčním pojetím, oba kameny jsou
v horní střední části vytesány ve tvaru koruny, což představuje v kamenické sepulkrální
produkci originální počin.
66 Židovské muzeum v Praze, sbírkový předmět inv. č. 017 017.
Symbolika
Kromě již zmíněných četných symbolů je třeba upozornit na častá vyobrazení motivu
rozkrojeného granátového jablka, která pocházejí vesměs z první poloviny 19. století.
Několik symbolických znamení se nachází na následujících náhrobcích: Rivka, manželka
Avrama K“C (1859, náhrobek č. 34), má jakožto symbol zbožnosti na svém náhrobku
reliéf knihy. Motiv rohu hojnosti je zobrazen na náhrobku Fradl, manželky Josefa Basche
(1860, náhrobek č. 93). Zobrazení zlomeného kmene stromu vyjadřuje ukončený život
Šimšona Pariska (1863, náhrobek č. 461).
K novodobé historii
Poslední doložené rozšíření kolodějského hřbitova se uskutečnilo v roce 1860.
67
Mů-
žeme usuzovat, že přibližně z této doby pochází podoba domu tahary zachycená na
fotografii z počátku čtyřicátých let 20. století. Od šedesátých let 19. století se rozšiřoval
počet lokalit, odkud zde Židé pohřbívali, většina těchto pohřbů však pochází až z konce
19. a z 20. století. Přicházeli z Bukovska (Mahrer, Späth, Frisch a Beneš), z Drahotěšic
(Mahrer), ze Bzí (Weiner), z Prasetína (Ehrlich) a ze Ševetína (Kohn). Dva jednoduché
náhrobky z roku 1916 uprchlíků před frontou první světové války stojí nad hroby Sary
Tepper z Kolomey v Haliči (náhrobek č. 526) a Friedy Weingarten z Černovic na Bukovině
(náhrobek č. 527). Oba náhrobky zdobí znamení Magen David. Pamětní kámen (č. 107)
připomíná několik členů rodiny Weinerových a Strakových, kteří byli zavražděni během
druhé světové války v nacistických koncentračních táborech.
68
Z Koloděj pocházeli bratři Alfréd (1914–1976) a Emil (1918–1994) Radokovi, významní
představitelé kulturního dění ve 20. století, zakladatelé originálního projektu divadla La-
terny magiky, určeného původně pro Expo 58. Rodina Radokových nesla své neobvyklé
příjmení od konce 18. století. Pravděpodobně je tvoří dnes již obtížně identifikovatelná
zkratka složená z iniciál titulu (rabi – pan) a iniciál osobních jmen (například Aharon).
Závěrečná souhláska k zřejmě vyjadřuje iniciálu obce Koloděje (Kalady). Na hřbitově se
nachází několik náhrobků této rodiny (č. 9, 11, 150 a 176) a nově vztyčený pamětní kámen
připomínající zavražděné členy rodiny v období šoa.
Závěrem
Židovský hřbitov v Kolodějích nad Lužnicí byl založen v závěru 17. století, po roce 1681,
kdy došlo k vyhnání Židů z nedalekého Týna nad Vltavou. Mezi nejstaršími náhrobky
byly přenesené kameny z týnského židovského hřbitova, později zcela zaniklého. Do
současnosti se v Kolodějích zachoval pouze jediný kámen týnské provenience (náhrobek
č. 376, datovaný 1590), který je zároveň nejstarším na území dnešního Jihočeského kraje.
Původní kolodějský hřbitov byl situován v jižní části své současné plochy, kde lze v ohrad-
ní zdi zaznamenat zazděný vstup. Hřbitov má členitý půdorys z hlediska rozlohy i výšky
terénu, taktéž rozdílné směřování řad náhrobků v různých částech hřbitova, což vypovídá
o několika fázích jeho rozšiřování. V první polovině 19. století byl opatřen dvěma zděnými
budovami, z nichž jedna byla určena k rituálnímu omývání těl zesnulých před pohřbem
(tahara) a druhou byla pravděpodobně vozovna.
Mimořádný význam kolodějské komunity spočívá ve skutečnosti, že zde působili učenci
a rabíni, kteří sem směřovali z různých míst Českého království (např. z Prahy, Bechyně,
Čkyně). Při nedostatku písemných pramenů jsou židovské náhrobky významným zdrojem
poznání a v případě Koloděj sdělují bližší informace i o zdejších rabínech. Od druhé poloviny
18. století zde bylo sídlo krajského rabinátu tehdejšího Bechyňského (později Táborského
a Budějovického) kraje. V porovnání s ostatními židovskými komunitami v jižních Čechách
Koloděje svým počtem rabínů a učenců jednoznačně vyčnívají. Žádná další židovská ko-
munita v regionu tak velké počty významných osobností tohoto typu nevykazuje.
Specifikem zdejšího hřbitova je rovněž vysoký počet členů kohenských rodin. Počátkem
19. století jich evidujeme devět. Podrobný průzkum hřbitova provedený v letech 2015–2019
67 SOA Třeboň, oddělení Třeboň, Vs Koloděje nad Lužnicí, inv. č. 111, Židé, 1824–1850 (1860), kart. č. 13,
fol. 138.
68 Blíže SUDOVÁ, Martina, Židovství na Vltavotýnsku, Týn nad Vltavou 2003, s. 25.
Obr. 23. Koloděje nad Lužnicí, židovský hřbitov, pamětní kámen se jmény zavražděných členů rodiny
Radokových v období šoa, foto: autorka, 2021