Strana 190-191
památky 1/2022/1 189188 památky 1/2022/1
Památky jižních Čech 2008–2020
Několik vět na rozloučenou za deseti svazky sborníku
a bibliografie uveřejněných příspěvků
Martin Gaži
Když se v roce 2007 na českobudějovickém územním odborném pracovišti Národního
památkového ústavu podařilo prosadit výhled na několik edičních řad, v jejichž rámci
byly v následujících letech publikovány knihy o jihočeském památkovém fondu a péči
o něj,
1
jednou z prvních myšlenek bylo i koncipovat strukturu odborně plnohodnotného
periodicky vydávaného sborníku. Společně s autorem těchto řádek hledal co nejed-
nodušší, ale přehlednou a funkční podobu těchto publikací Vlastislav Ouroda, tehdejší
náměstek ředitele.
2
Právě on s nápadem na sborník přišel jako první. Do té doby praco-
viště vydávalo pouze interní tisky výročních zpráv, které sice kromě přehledových infor-
mací zahrnovaly i kratší více či méně odborně zabarvené texty, svazečky ale nemohly
mít – s ohledem na mizivé finanční i redakční zázemí – jinou než amatérskou podobu
a dostávaly se jen k minimálnímu množství čtenářů. Nově vydávaný sborník měl za úkol
oslovit nejen památkáře uvnitř instituce a širší oborově zainteresovanou veřejnost, ale
i co největší množství regionálně patriotických milovníků jihočeského kulturního dědictví.
K tomu cíleně dopomáhala střízlivá, a přesto ani trochu fádní výtvarná podoba deseti
postupně vydaných svazků, jež je dílem dalšího „rodiče“ sborníku, grafika Tomáše Ha-
lamy. Ostatně právě jeho trpělivá práce měla lví podíl na skutečnosti, že si každé číslo
neváhalo zakoupit několik stovek zájemců.
Od samého počátku bylo oběma redaktorům sborníku
3
jasné, že je sice velmi potřebné
poskytovat na jeho stranách prostor památkářům z jihočeského i jiných pracovišť NPÚ
a že to je dokonce jeden ze zásadních důvodů jeho existence, ale nestačí to. Cíleně tedy
oslovovali osobnosti z jiných ctihodných institucí, od Akademie věd přes univerzity až
po regionální muzea, archivy, obce či restaurátorské dílny. Přestože autoři publikaci ne-
mohli uplatnit v neblaze proslulém „kafemlejnku“ RIV, tedy v rámci celostátního systému
hodnocení vědeckých výstupů, a nedostali za ni dokonce ani honorář (kromě „naturálií“
sestávajících z několika výtisků daného čísla), našli se tací, kteří své texty sborníku
velice nezištně poskytli. Nejednou se tak stalo na základě znalosti jeho již vydaných
svazků a sympatie, kterou v nich vyvolaly. Patří jim za to neskonalý dík.
Již úvodní svazek Památek jižních Čech, který vyšel roku 2008, byl členěný do tří zá-
kladních částí. V pořadí první (Tutelae Memoria) se věnovala textům zaměřeným na
historii jihočeské památkové péče. Články v této rubrice hojně využívaly studia ve stát-
ních oblastních a okresních archivech, jejich specifikem navíc bývalo i to, že progra
-
mově odkrývaly bohatství, které skrývá spisový archiv českobudějovického pracoviště
NPÚ. Ostatně i autor těchto řádek s vděčností vzpomíná na autorský impuls, který mu
přineslo vymezení této rubriky na cestě k hlubšímu pochopení snah památkářských
předchůdců. Mezi uveřejněnými články zaslouží zvláštní pozornost přehled vývoje jiho-
českých památkářských institucí v letech 1958–2008 od Aleše Krejčů a bilančně laděný
text Vojtěcha Storma, který vzpomínkovou formou rekapituloval svou činnost českobu-
dějovického okresního konzervátora v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století.
Prostřední oddíl byl nazván Studia a zahrnoval odborné články a studie s prokaza-
telným odborným přesahem. Některé se týkaly důležitých jednotlivostí, jiné rozsáh-
1 K tomu v širších souvislostech GAŽI, Martin, Prezentace památkové péče (nejen) na jihu Čech,
Zprávy památkové péče, 2011, roč. 71, č. 6, s. 395–399.
2 V letech 2013–2015 byl ředitelem pracoviště, poté (až dosud) zastává funkci náměstka pro řízení
sekce kulturního dědictví a příspěvkových organizací Ministerstva kultury.
3 Prvních pět svazků uspořádal tandem Martin Gaži a Vlastislav Ouroda, od šestého svazku je v ti-
rážích uvedený redaktor Martin Gaži a redakční rada sestávající z vedoucích pracovníků územního
odborného pracoviště. V čele tohoto grémia stál ředitel Daniel Šnejd. Mezi externími odbornými
lektory se vystřídali Josef Štulc, Michael Rykl, Jiří Křížek či Eliška Nová.
lých historických areálů, některé obsahovaly formální komparace, jiné – a nebylo jich
málo – přesahy do vrstevnatého života památek a „jejich lidí“, pro něž autoři podstoupili
důkladné studium archivních pramenů. Texty i jejich bohatý obrazový doprovod jsou
tedy použitelné nejen pro vlastní památkovou péči, včetně té archeologické, ale i pro
historické disciplíny od dějin umění, hmotné kultury a řemesel přes historickou geografii
až po dějiny náboženství či výzkum každodennosti rozličných sociálních skupin. Zvláštní
zmínku jistě zaslouží pět komplexních pojednání o významných židovských hřbitovech
od Ivy Steinové, která vznikala v letech příprav pro následné monografické uchopení
této problematiky pro celý jihočeský region. Některé zde uveřejněné studie svým obsa-
hem i nemalým rozsahem dokázaly suplovat monografie o pozoruhodných, byť širšímu
publiku nepříliš známých památkových areálech a společenských souvislostech jejich
rozvoje – kupříkladu pojednání Jarmily Hansové o lázeňském zámečku v Elbančicích.
Mnohé příspěvky jsou pozoruhodné svým komparačním potenciálem. Najdeme mezi
nimi například interpretaci středověkých odpustkových desek z Kájova od Roberta Ši-
můnka, zpracování barokních nástěnných maleb v opařanské jezuitské rezidenci od
Jany Kunešové a Martina Mádla, uvedení nově restaurované výzdoby Ro žmberské brá-
ny ve Vyšším Brodě do povědomí odborné obce, kterého se zhostil Roman Lavička,
zachycení historických proměn exponovaného českokrumlovského letohrádku Bellarie
publikované Lenkou Šabatovou, Danielem Šnejdem a Michaelou Špinarovou, seznámení
s nejcennějšími jihočeskými zvony od Radka Lungy, přehled památek c. a k. vojenské
historie na Písecku od Martina Zemana či sumáře vývoje českokrumlovské architektury
a úvahy o proměnlivých podobách exteriérové reklamy z pera Jana Müllera.
Část z těchto přesahů v sobě nesou i texty v závěrečném oddílu nazvaném Relationes.
Čtenáři z nich získávali přehled o aktuálním dění v památkové péči, významnějších ob-
novách a restaurátorských zásazích, průzkumech, dokumentačních pracích či výstav-
ních projektech. Od šestého čísla, které vyšlo v roce 2015, pro tuto rubriku připravovala
pravidelný výběrový přehled o nově prohlášených kulturních památkách Jana Štorková.
Z důvodu institucionální snahy o celostátní sjednocení vydavatelských aktivit, která
vyústila ve vznik nového recenzovaného časopisu Památky (v jehož řadě je každoročně
plánováno jedno jihočeské číslo, první právě držíte v ruce), bylo z rozhodnutí generálního
ředitelství NPÚ vydávání sborníku Památky jižních Čech ukončeno. Třináctileté úsilí, kte-
ré si našlo poměrně ustálený okruh čtenářů a zvolna se mu dařilo zakládat specifickou
publikační tradici, vedení stále centralizovanější instituce nepovažovalo – a jistě na to
mělo plné právo – za natolik důležité, aby mu mohlo poskytnout prostor pro další růst.
Dvoutisící dvacátá čtvrtá tisková strana sborníku tak sice byla poslední, neznamená
to ale, že by jeho čtenáři „osiřeli“. Přejme si, aby nový časopis vlil nový elán do žil jeho
autorů, redaktorů a zejména čtenářů. A aby svým trváním překonal nejen třináctiletí
Památek jižních Čech.
Vážení příznivci jihočeských památek, pevně věřím, že se máte na co těšit!
Bibliografie
TUTELAE MEMORIA
GAŽI, Martin, Boletický kostel sv. Mikuláše pod vojenskou správou. Příspěvek k poznání
památkové (ne)péče o militarizovanou krajinu druhé poloviny 20. století, Památky jižních Čech,
2016, roč. 7, s. 23–45.
GAŽI, Martin, Hrobka rodiny Rosenauerů v Českých Budějovicích. Konzervátorův marný boj
o zachování „politicky neúnosné“ památky v letech 1958–1962, Památky jižních Čech, 2017,
roč. 8, s. 29–35.
GAŽI, Martin, Jak „zvýšit kulturní úroveň návštěvníků Prachaticka“? K mobiliáři kostela sv. Petra
a Pavla ve Starých Prachaticích, Památky jižních Čech, 2010, roč. 3, s. 18–33.
GAŽI, Martin, Když Vltava stoupala… Ze zákulisí přemístění kostela sv. Bartoloměje v Červené na
Písecku: 1958–1964, Památky jižních Čech, 2014, roč. 5, s. 9–27.
GAŽI, Martin, Modernizace Písku, zánik Portyče a památková péče v socialistických koncích,
Památky jižních Čech, 2018, roč. 9, s. 11–50.
GAŽI, Martin, Restaurování pozdně gotické výzdoby „svatební síně“ na hradě Zvíkov v roce 1976,
Památky jižních Čech, 2015, roč. 6, s. 68–75.