Strana 32-33
památky 1/2022/1 3130 památky 1/2022/1
oblasti zjistili celkem 25 objektů.
3
V současné době se pouze čtyři z těchto domů těší
statusu kulturní památky (klášterní špitál ve Vyšším Brodě a tři další v Českém Krum-
lově), a i proto dnes víme více o jejich stavební podobě, ne vždy však také o jejich his-
torii. Třináct chudobinců bylo v rozmezí od sklonku 19. do poloviny 20. století zbořeno.
O míře zachování historických konstrukcí osmi z dosud existujících a zároveň památkově
nechráněných špitálních budov dosud víme jen velmi málo. Stav poznání tohoto typu
historických staveb je opravdu velmi skrovný, a tudíž má jistě smysl se touto problema-
tikou dále podrobněji zabývat.
Počátky špitálů a důvody jejich zakládání
Nejstarší špitály byly v prvých staletích našeho letopočtu zakládány pro krátkodobé
ubytování poutníků, kteří směřovali ke svatým křesťanským místům. Útulky pro pocestné
(hospitium) se nejčastěji zřizovaly při klášterech, sídlech biskupů a kapitul, tedy jejich
zakladateli tehdy byly vesměs církevní instituce. Cášská synoda, která roku 817 vedla
k úpravě řeholního života, předepsala jako nezbytnou součást kláštera domus hospitum
pro vznešené a významné návštěvy a vně klausury hospitale pauperum pro chudé, ne-
mocné a poutníky. S novou vlnou poutnictví v 11. století se od vlastních špitálů (hospita-
le, domus hospitalis apod.) začaly oddělovat útulky pro pocestné, kterým poskytovaly
pohostinství pouze kláštery. Středověký špitál se tak stal především sociální institucí, ve
které nacházeli příbytek chudí, staří, sirotci a další potřební, kteří se o sebe již nemohli
postarat. Od 12. století se fundátory špitálů stále častěji stávali světští panovníci a poslé-
ze také šlechtici a mohovití měšťané. Z církevních řádů se na péči o nemocné a chudé
zaměřily křižovnické a rytířské řády.
4
V našich zemích se první zmínky o špitálech objevují od 12. století, kdy byly většinou
zakládány u klášterů. Patrně nejstarší z nich pochází z roku 1132 a týká se špitálu v bene-
diktinském klášteře na Sázavě. Nejstarší známou měšťanskou špitální fundací v českých
zemích byl špitál sv. Ducha v Brně z roku 1238.
5
Podobně jako jinde v Evropě i na území
českých zemí se kromě špitálů ve významu chudobinců někdy nacházely také útulky pro
malomocné (leprosária), kam byli – kvůli nezbytné separaci – přijímáni lidé s nakažlivými
chorobami. Na výše zmíněných čtyřech jihočeských panstvích se ale zmínky o leprosáriu
objevují pouze na jediném místě.
6
Současná historiografie nazývá středověké špitály sociálními institucemi, které sloužily
pro zaopatření potřebných. Je to sice pravda, ale ne úplná. Špitál byl zároveň domem
modlitby. Jeho obyvatelé se museli každodenně modlit za osobu zakladatele a její úmy-
sly a denně navštěvovat mši svatou. Nijak neskrývanou motivaci jednotlivých fundátorů
představovala snaha o spásu duše své a členů jejich rodiny. Ve fundačních listinách
mnohdy nalezneme přesně stanovené modlitby, kterými byli špitálníci zavázáni uctít
nejen památku zemřelého, ale i zajistit pomoc pro vysvobození z očistce.
7
Mocní tohoto světa odkazovali nemalé statky na zbožné účely včetně špitálů často až
na sklonku svého života, kdy myšlenky na smrt a spásu duše již zřejmě byly neodbytné.
Kupříkladu Petr I. z Rožmberka krátce před svou smrtí († 1347) významně přispěl na
3 Srovnávací přehled historických špitálů na panství Vyšší Brod a sousedních panstvích Rožmberk,
Nové Hrady a Český Krumlov bude publikován v samostatné stati.
4 ISENMANN, Eberhard, Die deutsche Stadt im Mittelalter 1150–1550, Wien – Köln – Weimar 2014,
s. 574; ROUČKA, Bohuslav, Špitály, jejich majetek, správa a postavení v daňovém systému českého
feudalismu, Právněhistorické studie 1966, roč. 12, s. 41–90, zde s. 43–46; SVOBODNÝ, Petr – HLA
VÁČKOVÁ, Ludmila, Pražské špitály a nemocnice, Praha 1999, s. 7–8; KACETL, Jiří, Historie stře-
dověkého měšťanského špitálu na Horním předměstí Znojma, Sborník Státního okresního archivu
Znojmo, 2008, s. 87–107, zde s. 87–89.
5 TEJČEK, M. – HŮRKOVÁ, J., Klatovský špitál, s. 50–51; KACETL, J., Historie středověkého, s. 88.
6 Ve starší fázi existence českokrumlovského městského špitálu sv. Alžběty na severním okraji Latrá-
nu. Ještě v 16. století byl nazýván Siechenhaus, tedy chorobinec. Blíže LANCINGER, L. – VLČEK, P.,
Český Krumlov. Budějovická brána a bývalý špitál, s. 2–3.
7 LOMIČKOVÁ, Radka, Vizitační protokoly cisterciáckých klášterů ve 14. století, diplomová práce,
Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav českých dějin, 2006, s. 100–101. V některých
zakládacích a darovacích listinách se dokonce objevovaly formulace, že na dobročinné účely darují
majetek, který nabyli neprávem. ROUČKA, B., Špitály, s. 43.
krumlovský špitál sv. Jošta (který zřídil před rokem 1334) a zároveň založil vyšebrodský
špitál sv. Alžběty. Text příslušné donační listiny ve prospěch špitálu sv. Jošta začíná velmi
výmluvně: „Evangelium blahoslaveného Jana: Jestliže říkáme, že nemáme žádné hříchy,
my sami jsme svedeni a pravda v nás není. Na tomto místě [prorok] Daniel předvídal
a všem věrným radil, říkaje: Tvé hříchy vykoupí almužny.“
8
Jindřich ze Švamberka († 1523)
zakládal špitál v Boru u Tachova roku 1515 mimo jiné na památku a pro spásu duše svého
otce. Sám v té době strádal dlouhodobou nemocí, a proto naléhal na rychlou výstavbu
špitálu, aby se dočkal jeho vysvěcení, než si jej Bůh povolá k sobě.
9
Petr Vok z Rožmber-
ka ve své závěti z roku 1610, tedy krátce před smrtí, odkázal špitálům v Benešově nad
Černou, Horní Stropnici, Trhových Svinech a Velešíně po 300 kopách grošů míšeňských,
špitálu v Kaplici 500 kop grošů míšeňských.
10
Odkazy špitálům, pokaždé zavazující jejich obyvatele k modlitbám za duši testátora
a jeho rodinu, se pravidelně objevují i během dalších staletí, bez ohledu na to, kdo byl
autorem závěti.
11
Nejinak tomu bylo v zakládací listině špitálu v Horním Dvořišti na panství
Rožmberk z roku 1723, kterou sepsal zdejší měšťan a rychtář Řehoř Kollman. I on se sna-
žil zajistit spásu duše své a své rodiny stejným způsobem, jaký známe již ze středověku.
V listině předeslal, že „chudí jsou nazýváni vrátnými nebes, tedy vše se směřuje k Bohu
prostřednictvím chudých, proto tedy není nic nesprávného na tom, používat v každé
době tento klíč nebes, kterýmž je svatá modlitba“. V souvislosti s tím stanovil, že špi-
tálníci se mají každodenně modlit dva růžence za něj, jeho ženu Kateřinu, jejich dědice
a všechny štědré dobrodince.
12
Nejen ve středověku, ale i v dobách mnohem mladších
tak stále platilo obecné přesvědčení, že modlitba chudých měla u Boha mnohem větší
váhu než modlitba mocných a majetných.
13
Právní a hmotné podmínky pro založení, fungování a správu špitálů
Založení špitálu nebylo jen otázkou rozhodnutí jednotlivce. Než se šlechtic mohl pustit
do tohoto podniku a vyčlenit nějakou část svého majetku pro jeho hmotné zabezpečení,
potřeboval k tomu svolení krále a příslušného biskupa. Podle starého českého práva
totiž nikdo nemohl svobodně disponovat svým majetkem ani činit odkazy ke zbožným
účelům, pokud s tím panovník dopředu nesouhlasil. Mělo se tak zamezit tomu, aby pa-
novník nebyl poškozován ve svém odúmrtním právu (tj. právu dědit majetek po svém
poddaném, pokud zemřel bez mužských potomků),
14
které tvořilo podstatnou část jeho
příjmů. Poddaní z podobných důvodů žádali o svolení svou vrchnost. Například výše
zmíněný Řehoř Kollman tak musel získat souhlas hraběte Buquoye a samozřejmě také
pražské arcibiskupské konzistoře.
15
Bez svolení biskupa příslušné diecéze nebylo možné založit špitály, protože při nich
obvykle vznikaly kaple či kostely, případně hřbitovy, jež bylo nutno vysvětit a začlenit do
organizace příslušné farnosti. Protože do špitální kaple či kostela postupně začali do-
cházet i místní farníci a farním kostelům pak unikala část příjmů za bohoslužebné úkony
8 PAVELEC, Petr, Počátky hradu a města, in: Český Krumlov. Od rezidence k památce světového
kulturního dědictví, GAŽI, Martin – PAVELEC, Petr (edd.), České Budějovice 2010, s. 25–56, zde s. 52.
9
LAVIČKA, Roman, Zapomenutý špitál sv. Alžběty v Boru u Tachova a jeho výstavba v letech
1515–1518… neb potom Buoh vie, kdy bychom [se] biskupa dočkali, aby jej posvětil. Průzkumy pa-
mátek 2021, roč. 28, s. 85–106, zde s. 87, 91–92.
10 TEICHL, Anton, Geschichte der Herrschaft Gratzen, Gratzen 1899, s. 102, 155, 228, 287 a 341. Zda
byly skutečně vyplaceny sumy, které Petr Vok odkázal mnoha stranám, se s ohledem na složitost
vyjednávání kolem naplnění jeho poslední vůle už asi nikdy nedozvíme. Srov. KUBÍKOVÁ, Anna,
Testament posledního Rožmberka, in: Rožmberkové. Rod českých velmožů a jeho cesta dějinami,
GAŽI, Martin (ed.), České Budějovice 2011, s. 104–105.
11 Přehledně to dokládá rozbor těchto pramenů z let 1504–1768 pro jeden z měšťanských špitálů
v Praze. KATOVSKÁ, Jitka, Špitál sv. Pavla v Praze, diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity
Karlovy, Katedra pomocných věd historických a archivního studia, Praha 2008, s. 38–41.
12 SOkA Český Krumlov, Archiv města (dále AM) Horní Dvořiště, kniha č. 32, kniha špitálních účtů
(1723–1850), nestr.
13 LOMIČKOVÁ, R., Vizitační protokoly, s. 100–101.
14 Blíže RAMEŠ, Václav, Slovník pro historiky a návštěvníky archivů, Praha 2005, s. 187.
15 SOkA Český Krumlov, AM Horní Dvořiště, kniha č. 32, kniha špitálních účtů (1723–1850), nestr.