Strana 84-85
památky 1/2022/1 8382 památky 1/2022/1
polovině dvacátých let, hlavní důvod k opětovnému přesunu zřejmě představovaly svozy
knih, které mířily na krumlovský zámek nejen z hlubocké knihovny, ale také z dalších
schwarzenberských rezidencí a z mnoha schwarzenberských úřadů. Poprvé tak mělo
dojít ke sloučení vlastní šlechtické bibliotéky s rozsáhlými schwarzenberskými „úřed-
nickými a hospodářskými fondy“ – knihovnou Hospodářského ústavu,
23
částí příruční
knihovny ústředního archivu, knihovního fondu stavebního ředitelství
24
a více než třiceti
dalších schwarzenberských úřadů.
25
Jako vhodný prostor pro uložení tak obrovského
objemu knih byl vybrán východní trakt budovy Nového purkrabství na druhém zámec-
kém nádvoří. Přesun bibliotéky do nových prostor, které sestávaly ze čtyř knihovních
sálů a kartotéční místnosti, byl zahájen roku 1930.
26
Monumentálním úkolem uspořádání
a katalogizace celé knihovny byl pověřen Karl Tannich.
Přirozený vývoj fondu coby šlechtické bibliotéky definitivně končí roku 1947, kdy byl
na základě speciálního zákona „Lex Schwarzenberg“ vyvlastněn veškerý majetek
23 Hospodářský ústav byl založen roku 1800 jako vzdělávací institut pro schwarzenberské úředníky,
až do svého zrušení v roce 1850 sídlil v budově Nového purkrabství na druhém zámeckém nádvoří.
Z knihovny hospodářského ústavu bylo prozatím identifikováno 3 105 svazků knih, z nichž většina
byla označena razítkem s propletenými iniciálami „COIB“, tj. „Crumauer Oeconomisches Instituts
Bibliothek“. Knihovna byla doplňována i po zrušení Hospodářského ústavu, disponovala vlastním
katalogem a řadami signatur, které budou předmětem dalšího zkoumání.
24 Knižní sbírka stavebního ředitelství čítá více než 150 knih, které lze identifikovat podle otisku razítka
s opisem „FÜRSTL. SCHWARZENBERGSCHE BAUDIRECTION“ a specifické řady signatur. Výjimeč-
nost této sbírky tkví především v tom, že do ní byla v průběhu 19. století z fondů šlechtické bibliotéky
převedena řada cenných titulů o architektuře, grafických alb a vzorníků architektonických prvků
a nábytku.
25 Každý z těchto fondů disponoval vlastními razítky. Alespoň základní povědomí o obsahu těchto
knižních sbírek by mělo přinést zpracování korporátních autorit jednotlivých schwarzenberských
úřadů.
26 HEJNIC, Josef – ZÁLOHA, Jiří, Sbírka teatralií v zámecké knihovně českokrumlovské, in: Teatralia
zámecké knihovny v Českém Krumlově. 2. svazek, ŠIMÁKOVÁ, Jitka – MACHÁČKOVÁ, Eduarda,
Praha 1976, s. 15.
schwarzenberské primogenitury.
27
Kromě původních majitelů ztratila krumlovská bib-
liotéka také svého dlouholetého knihovníka Karla Tannicha, který byl „odsunut“ v pová-
lečných letech do Bavorska. V padesátých letech 20. století převzalo metodický dozor
nad zdejší knihovnou oddělení zámeckých knihoven zřízené při Knihovně Národního
muzea.
28
V roce 1976 Odbor kultury Okresního národního výboru v Českém Krumlově
předal správu zámecké knihovny Krajskému středisku státní památkové péče a ochrany
přírody v Českých Budějovicích. Národní památkový ústav jakožto nástupnická organi-
zace spravuje zámeckou knihovnu dodnes.
Historické inventáře a evidenční aparát
Kvalita knihovny jako celku netkví pouze v počtu cenných tisků, ale především v jejím
promyšleném uspořádání. Proto také řada šlechticů, toužíc po důmyslné organizaci kniž-
ních sbírek, pověřovala své knihovníky tvorbou funkčního a spolehlivého evidenčního
aparátu, jehož vytvoření mohlo trvat i několik let. Historické inventáře a katalogy tak
odrážejí nejen schopnosti a invenci knihovníků, ale současně představují také zrcadlo
původního uspořádání knižních sbírek v konkrétním prostoru knihovního sálu.
29
Ačkoliv
historické katalogy a na ně se odvolávající řady signatur působí v porovnání se zdobnými
27 Zákon č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi
Českou, in: Sbírka zákonů České republiky, 1947, částka 66, s. 697–698.
28 Ochrana a evidence hradních a zámeckých knihoven spadala od roku 1946 do kompetence Národní
kulturní komise pro správu státního kulturního majetku. Dle výnosu Ministerstva školství a kultury
ze dne 4. 6. 1954 bylo správou těchto fondů a současně také metodickým dozorem nad ostatní-
mi zámeckými knihovnami pověřeno oddělení zámeckých knihoven zřízené při KNM. Na základě
instrukce o delimitaci vydané 13. 5. 1959 Ministerstvem školství a kultury byly předány zámecké
interiérové knihovny do správy institucím spravujícím památkové objekty, naproti tomu tzv. svozové
knihovny pocházející z objektů, jež nebyly v poválečných letech určeny ke kulturnímu využití, zůstaly
pod správou KNM. K tomu podrobněji VEČEŘOVÁ, Petra, Československé knihovnictví v letech
1939–1959: vybrané problémy historického vývoje, Knihovna – knihovnická revue, 2017, roč. 28, č. 2,
s. 32. Obecně k poválečné historii hradů a zámků včetně osudů jejich mobiliárních a knihovních
fondů více KUBŮ, Naděžda, Hrady a zámky po druhé světové válce, Zprávy památkové péče (dále
ZPP), 2008, roč. 68, č. 5, s. 382–386.
29 K tomu podrobně NIEDERKORN-BRUCK, Meta, Bibliothekskataloge als Spiegel der Bibliotheks- und
Wissenserweiterung, in: Knihovny a jejich majitelé. Odraz zájmu a touhy po poznání, HEILANDOVÁ,
Lucie – PAVELKOVÁ, Jindra (edd.), Brno 2018, s. 13–39.
Obr. 5. Český Krumlov, druhý (pergamenový) sál v jižním traktu Horního zámku, zdroj: SOA Třeboň,
odd. ČK, Sbírka fotografií, č. 924, foto: Josef Seidel, cca 1920
↑ Obr. 6. Český Krumlov, nově instalovaný třetí knihovní sál
v budově Nového purkrabství, zdroj: SOA Třeboň, odd. ČK,
Sbírka fotografií, č. 930, foto: Josef Seidel (?), 1935
→ Obr. 7. Český Krumlov, nově instalovaný pergamenový sál
v budově Nového purkrabství, zdroj: SOA Třeboň, odd. ČK,
Sbírka fotografií, č. 931, foto: Josef Seidel (?), 1935