Strana 98-99
památky 1/2022/1 9796 památky 1/2022/1
či přesuny knih mezi schwarzenberskými rezidencemi.
80
Průměrný počet vyhotovova-
ných kartotéčních lístků se tak průměrně pohyboval v rozmezí sedmi až dvanácti lístků
na jednu popisnou jednotku. Během finální katalogizace také vznikal poslední rukopisný
katalog zdejší bibliotéky, v tomto případě katalog lokální, končící u signatury 1920,
81
neboť
poválečný „odsun“ Tannichovi zabránil v dokončení katalogizačních prací.
V poválečných letech práce v knihovně téměř ustaly, teprve v průběhu šedesátých let
byl knihovní fond zkatalogizován do podoby čtyřdílného lokálního a inventárního katalo-
gu.
82
Charakter a struktura těchto katalogů přitom byly poplatné hlavnímu důvodu jejich
vzniku, tj. pořízení lokálně koncipovaných soupisů knih sloužících primárně k inventarizaci
majetku.
83
Netřeba dodávat, že badatelské využití těchto katalogů (např. pro tematické,
druhové, časové, autorské aj. vyhledávání) mělo značné limity a ze strany správců fon-
dů a badatelů vyžadovalo velkou míru úsilí a trpělivosti. Převedení těchto strojopisných
katalogů do digitální podoby tak představovalo naprosto klíčový prostředek nejen pro
efektivnější odbornou správu zámeckých knihoven, ale také pro jejich zpřístupnění šir-
šímu okruhu badatelů. Počínaje od roku 2008 začaly být strojopisné záznamy postupně
převáděny do katalogizačních knihovnických systémů – nejdříve do systému Clavius,
z něhož byly záznamy převedeny do současného systému Tritius. Ačkoliv některé vy-
brané skupiny tisků byly zpracovány do podoby úplného katalogizačního záznamu,
84
velká část knihovního fondu stále zůstává evidována pouze na úrovni základního kata-
logizačního záznamu.
85
Provenienční průzkum knihovního fondu
Průzkum provenienčních znaků knih byl uskutečněn v rámci projektu Virtuální rekon-
strukce rozptýlených provenienčně bohemikálních knižních celků v tuzemských i za-
hraničních knihovnách probíhajícího ve spolupráci tří paměťových institucí – Národního
muzea, Národního památkového ústavu a Národní knihovny České republiky.
86
Obsahově
se projekt zaměřuje nejen na samotný výzkum proveniencí, ale také na dějiny knihoven
v souvislostech s osobnostmi jejich budovatelů. Jeden z hlavních výstupů představu-
je rekonstrukce fragmentárně dochovaných bohemikálních knihoven prostřednictvím
online databáze majitelů knih Provenio.
87
Ve fondu krumlovské zámecké knihovny bylo
80 Kartotéka obsahuje katalogy: Alphabetischer Katalog; Realkatalog; Schlagwortkatalog; Numerischer
Katalog; Kartotheken für klassische Literatur; Kartothek für Römische und Griechische Philologie;
Kunsthistorische Literatur; Teilkataloge: Wiegendrucke, Inkunabeln, Frühdrucke; Spezialkataloge:
Krumauer Bücher nach Frauenberg geschickt, Wittingauer Bücher, Schloßbibliothek Schwarzen-
berg – Alphabetischer und Standortkatalog; Frauenberger und Protiviner Bibliothekssignaturen. Ve
druhé polovině 20. století byla kartotéka znehodnocena promícháním kartotéčních lístků jednot-
livých katalogů, vinou toho se ztratilo povědomí o jejím obsahu a možnostech využití. Část lístků
byla dokonce vyřazena a označena jako „přebytečné duplikáty“. Ze změti promíchaných lístků byly
jednotlivé katalogy opětovně vytříděny až během zdlouhavé a velmi pracné obnovy kartotéky v roce
2018.
81 NPÚ, ZK ČK, Soubor inventářů a kartotéčních pomůcek, ID díla: 1391557, [Katalog knih ze zámecké
knihovny, ručně psaný do sig. 1920].
82 BENEŠ, I. – SLANEC V., Lokální a inventární katalog.
83 Z uvedených důvodů katalogy obvykle obsahují pouze základní údaje o exemplářích – autorské
údaje, základní názvové údaje, místo a rok vydání. V případě konvolutů byly záznamy adligátů
zapisovány jen výjimečně (prvotisky, tisky 16. století aj. cenné exempláře).
84 Do podoby úplného katalogizačního záznamu byla zpracována knižní produkce 16. století díky pro-
jektu Tisky 16. století v zámeckých knihovnách České republiky probíhajícímu v letech 2012–2015
v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI, kód projektu
DF12P01OVV024).
85 K této problematice podrobně HÁJEK, Pavel, Metodika minimálního katalogizačního záznamu, ZPP,
2009, roč. 69, č. Příloha, s. 1–16. Soustavněji začal být knihovní fond zpracováván až od roku 2012 –
kromě tisků 16. století došlo v následujících letech ke zpracování prvotiskové produkce, zkatalogizo-
vání konvolutů, respektive všech nalezených adligátů, obnovení původní schwarzenberské kartotéky
a v neposlední řadě také k základnímu tematickému označení celého fondu.
86 Realizováno v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II,
kód projektu DG18P02OVV009).
87 Dostupné online z: https://www.provenio.net/ [1. 7. 2022].
zaznamenáno široké spektrum provenienčních znaků, jež v knihách zanechalo 701 osob
88
a 109 korporátních vlastníků.
89
Netřeba dodávat, že kompletní zpracování všech prove-
nienčních znaků s uvedením širších souvislostí o původních vlastnících knih či o vzá-
jemných vztazích mezi dedikanty a dedikátory vysoce přesahuje možnosti předkládané
studie.
90
Na následujících řádcích se proto zaměřme pouze na provenienční znaky jed-
notlivých generací rodu Egenbergů a Schwarzenbergů.
91
Egenberské provenienční znaky
Nejstarší zaznamenaný provenienční znak egenberské sbírky
92
představuje iniciálové
supralibros „H. V. E.“ doplněné letopočtem „1583“, kterým Hans Ulrich z Egenbergu
(1568–1634) označil svou knihu Ciceronovy latinské korespondence vydanou roku 1576
v Kolíně nad Rýnem. Výjimečnost tohoto supralibros tkví zejména v tom, že se jedná
o jediné nalezené supralibros Hanse Ulricha, který očividně dával přednost rukopisnému
označení svých knih.
93
Jeho rukopisná ex libris, většinou zapisovaná na rub předních
předsádek, obsahují kromě jména majitele v různých varietách také údaje o místě a datu
pořízení knihy. Dokreslují tak kontury itineráře svého času velmi vytíženého politika a di-
plomata. Součástí Ulrichova ex libris byla také jeho osobní motta v podobě klasických
citátů, počínaje od roku 1595 se jeho hlavním mottem stává známé „Homines sumus“,
jež zapisoval do knih až do konce svého života.
94
Poté co se roku 1598 oženil se Sidonií
Marií z Thanhausenu (1576/1579–1614), začínají se v jeho ex libris objevovat iniciály „S“ či
„SM“ umístěné do středu letopočtu. Po manželčině smrti, která Hanse Ulricha hluboce
zasáhla, zapisoval její iniciály do malého srdíčka na středu křížku.
Johann Anton I. z Egenbergu (1610–1639) po sobě zanechal v bibliotéce mnohem méně
výraznou stopu než jeho otec. Antonovy rukopisné přípisky „Syncere, Mature, Constan-
ter“ doplněné datací „1638 2. Junij Romae“ byly nalezeny ve Filoteově knize Della nota-
bile & famosa historia dei felici amori del Delfino di Francia, et di Angelina Loria, nobile
Siciliana… (Venetia, 1609). S Antonovou římskou diplomatickou misí z roku 1638 souvisí
také trojice bibliofilských vazeb, jež mu byly dedikovány.
95
Zlatý egenberský erb zasa-
zený do zlatého dekorativního rámce lze nalézt na tiscích Trattato della lingua francese,
& italiana, Italiana, e francese (Roma, 1638) J. A. Lonchampse a na dvou identických
exemplářích Passio S. Bonifatii martyris romani (Romae, 1638), jejichž autorem je bib-
liotékář kardinála Barberiniho Lukas Holste.
96
88 Původními vlastníky knih byli např. příslušníci šlechtických rodů Černínů, Dietrichsteinů, Harra-
chů, Herbersteinů, Liechtensteinů, Lobkowiczů, Meranů, Rohanů, Sporcků, Šternberků, Trautsonů,
Württembergů, Zinzendorfů aj.
89 Nejčastěji se jedná o knihy patřící původně jezuitům (kolej v Březnici, Českém Krumlově, Chomuto-
vě, Jičíně, Jindřichově Hradci, Litoměřicích, Jihlavě, u sv. Klimenta v Praze; rezidence Svatá Hora,
v Bohosudově, Liběšicích, Staré Boleslavi; profesní dům na Malé Straně) či různým klášterům (Stra-
hovský klášter; kláštery cisterciáků ve Vyšším Brodě a Žďáru nad Sázavou; dominikánů v Českých
Budějovicích; františkánů v Brně; minoritů v Českém Krumlově a v Breisachu; premonstrátů v Louce
a v Teplé; servitů na Starém Městě aj.).
90 Dedikace nebyly až na několik výjimek do následujícího textu zařazeny, neboť jejich zpracování
představuje materiál pro samostatnou studii.
91 Počet svazků uváděný u jednotlivých knižních sbírek nutno vnímat jako orientační, neboť během
dalšího zpracování knihovního fondu bezpochyby dojde v některých případech ke změnám určení
osoby původního majitele.
92 Jelikož publikace o egenberské knihovně zmapovaly také provenienční znaky jednotlivých členů
rodu, následující text se zaměřuje pouze na jejich základní charakteristiku a obsáhleji doplňuje pouze
nová zjištění.
93 K jeho knižní sbírce KAŠPAROVÁ, Jaroslava, „Homines sumus“. Hans Ulrich z Egenbergu – bibliofil
a čtenář, in: Ve znamení havranů. Knižní sbírka rodiny Eggenbergů na zámku v Českém Krumlově,
RADIMSKÁ, Jitka a kol., České Budějovice 2011, s. 37–51.
94 KAŠPAROVÁ, J., „Homines sumus“. Hans Ulrich z Egenbergu, s. 43–44.
95 Ačkoliv bylo vydáno několik oslavných tisků popisujících velkolepou cestu Johanna Antona Římem,
kupodivu žádný z nich se do egenberské knižní sbírky nedostal. Ve sbírkách archivu je dochován pouze
přepis německého výtahu z Gerardovy italské relace – SOA Třeboň, odd. ČK, Sbírka rukopisů, č. 148.
96 BALÍK, Vojtěch, Jazykově latinská deperdita, in: Ve znamení havranů. Knižní sbírka rodiny Eggen-
bergů na zámku v Českém Krumlově, RADIMSKÁ, Jitka a kol., České Budějovice 2011, s. 929, uvádí
tyto exempláře v soupisu latinských deperdit (položka č. 11).