Strana 118-119
památky 1/2022/1 117116 památky 1/2022/1
ze světa
památek
Z historie památkové péče
Památkářským elévem na jihočeském krajském
středisku konce šedesátých a počátku
sedmdesátých let 20. století
Rozhovor s Alešem Krejčů zaznamenal a edičně připravil Martin Gaži
Ing. Aleš Krejčů (1944 – 2022), rodák z Deštné na
Jindřichohradecku, absolvent Fakulty architektury
a pozemního stavitelství ČVUT (1967), dlouholetý
památkář, odborník na statiku historických sta-
veb, pracovník jihočeského Krajského střediska
památkové péče a ochrany přírody (od 1967),
ředitel českobudějovického Památkového ústa-
vu (pod jeho měnícími se názvy, 1991–2005),
v letech 2004–2005 zastupující generální ředitel
NPÚ, mimo jiné držitel Ceny za památkovou péči
Ministerstva kultury (2017).
Tento text je součástí výrazně delšího rozhovoru,
který s Alešem Krejčů vedl Martin Gaži při ně-
kolika setkáních od září 2020 do června 2021.
Vznikl v rámci institucionální podpory dlouhodo-
bého koncepčního rozvoje výzkumné organizace
(DKRVO) poskytované Ministerstvem kultury ČR
(výzkumná oblast II. Dějiny památkové péče
v českých zemích). Záznam rozhovoru uchovává
NPÚ, ÚOP v Českých Budějovicích.
Martin Gaži (dále MG): Byl jste dlouholetým ředitelem českobudějovického památ-
kového ústavu a mnozí si vaše jméno oprávněně asociují s vybudováním systému
památkové péče na jihu Čech i správou hradů a zámků tamtéž. Mohl byste zavzpo-
mínat na své profesní počátky? Co vlastně na podzim roku 1967 rozhodlo o vaší vol-
bě českobudějovického krajského střediska? Návrat z pražských studií do rodných
jižních Čech?
Aleš Krejčů (dále AK: V Českých Budějovicích jsem od doby, kdy jsem tu navštěvoval
stavební průmyslovku, nebyl. Jsem ale celoživotně přesvědčený o tom, že tam, kde
člověk má skutečně být, se nakonec octne. Stalo se to zvláštním způsobem. P. Fran-
tišek Daniel Merth, politický vězeň přelomu čtyřicátých a padesátých let a kněz bez
státního souhlasu, ke kterému měla naše rodina i já osobně velmi blízko, tehdy pra-
coval ve Výchovném ústavu mládeže v Černovicích. S otcem jsme za ním jezdili, otec
tam vozíval ze svého sadu ovoce. Svěřil jsem se mu se svým váháním a on mi tehdy
Obr. 1. Aleš Krejčů na zájezdu českobudějovické-
ho krajského střediska do tehdejší NDR, počátek
sedm desátých let 20. století, zdroj: soukromý archiv