Strana 136-137
památky 1/2022/1 135134 památky 1/2022/1
Obr. 5. Karlův Hrádek u Purkarce,
úsek stěny č. 8, 9, stav po dokon
-
čení konzervačních a zajišťovacích
prací (I. etapa), foto: autor, 2019
Obr. 6. Karlův Hrádek u Purkarce, úsek stěny č. 6a, 31, stav po
dokončení konzervačních a zajišťovacích prací (I. etapa), foto:
autor, 2019
Obr. 7. Karlův Hrádek u Purkarce, úsek stěny č. 27, 28, stav po dokončení konzervačních a zajišťovacích
prací a zajištění převisu pozůstatku okenního záklenku (III. etapa), foto: autor, 2021
Obr. 8. Karlův Hrádek u Purkarce, úsek stěny č. 27
(resp. 29), stav před zahájením konzervačních
a zajišťovacích prací a zajištěním převisu pozůstat-
ku okenního záklenku (III. etapa), foto: autor, 2021
Obr. 9. Karlův Hrádek u Purkarce, úsek stěny č. 25,
stav po dokončení konzervačních a zajišťovacích
prací (III. etapa), foto: autor, 2021
destrukci. V tomto smyslu byla tato partie – oproti původně zamýšlenému zajištění pro-
střednictvím ocelové kotvy či spony – stabilizována podezdívkou, která svým průběhem
sleduje prokazatelně zaniklý stav. Rozsah doplňovaného zdiva byl však redukován na
staticky nezbytné minimum a v kontextu navazujících konstrukcí působí jako zcela přiro-
zený stupeň samovolné destrukce. V roce 2021 byla zároveň osazena nová konstrukce
přístupové lávky. Na rok 2022 je (v rámci čtvrté etapy prací) předběžně naplánována
konzervace a stabilizace dalších sedmi vybraných úseků zdiva.
Postupující celková konzervace hradního areálu je doprovázena průběžným archeologic
-
kým výzkumem, který nejen samotné archeology neustále překvapuje novými zjištěními
o lokálním osídlení, dějinách hradu i způsobu života v dobách jeho funkčního užívání.
Archeologický výzkum, prováděný Archeologickým ústavem Filozofické fakulty Jihočeské
univerzity v Českých Budějovicích pod vedením prof. Rudolfa Krajíce, významným způ-
sobem posunuje úroveň poznání této lokality. Současné výzkumné archeologické práce
zásadním způsobem aktualizují dosavadní poznání o dějinách hradu. Nové interpretace
doposud nepředpokládaných zjištění mohou vést k závěrům, jejichž publikaci očekáváme
s netrpělivým nadšením.
Mimo jiné i tyto skutečnosti sehrály zásadní roli v rozhodnutí o přístupu k udržovacím
a zajišťovacím pracím a preferenci ryze konzervačního postupu. Na tuto nákladnou a po
odborné stránce značně náročnou akci je každoročně kromě zdrojů vlastníka památky
(rozpočtu Hluboké nad Vltavou) využíváno též finanční pomoci z dotačního programu
Kulturní dědictví – Nemovité kulturní památky poskytovaného Jihočeským krajem, do-
tačního titulu Havarijní program poskytovaného Ministerstvem kultury České republiky
a dalších dostupných zdrojů. Vlastník se (bohužel zatím neúspěšně) opakovaně uchází
o zařazení do víceletého běhu dotačního Programu záchrany architektonického dědictví
Ministerstva kultury České republiky.
Karlův Hrádek měl na rozdíl od mnoha jiných hradních zřícenin to štěstí, že unikl po-
zornosti programového trendu bezhlavé aplikace „zhoubných moderních technologií
a materiálů“ (především na cementové a betonové bázi), praktikované v šedesátých až
osmdesátých letech 20. století v rámci dobově obvyklého přístupu tzv. komplexní sanace
historického zdiva.
4
U mnoha objektů, které pozornosti tohoto dobového experimentu
neunikly, se s jeho dalekosáhlými destruktivními následky bezradně potýkáme dodnes.
Celkově pozitivní výsledek doposud realizovaných etap prací na Karlově Hrádku je vý-
sledkem příkladné spolupráce a shody zástupců památkové péče, vlastníka, projektanta,
zhotovitele a dalších zainteresovaných účastníků, kteří s nadstandardním nasazením
a osobním zaujetím směřují ke společnému cíli.